Kniha: 1984
Autor: George Orwell
Přidal(a): NickSindy
1984 George Orwell, 1949
Překlad a doslov Milan Šimečka 1991
279 stran, nakladatelství Naše vojsko
George Orwell
- Vlastním jménem Eric Arthur Blake
- Narozen v Indii, velice dobrodružný život v Anglii, Francii i v bojích ve Španělsku.
- Levicově zaměřen, těžce nemocen na tuberkulózu (zemřel 1950)
- První známější dílo Farma zvířat (1945), nejúspěšnější dílo 1984 (1948)
Rozbor díla 1984
Obsahová stránka
Analyzujte text z hlediska času a prostoru
Román se odehrává v utopistickém světě permanentní války, konkrétně v Londýně roku 1984. Je zde nastolena přísná diktatura a svět je fakticky rozdělen na 4 části. Na mocnosti Oceánii, Eurasii a Eastasii. Ty spolu průběžně válčí o moc, vliv, a o neurčené území. Velká Británie je zde nejvýchodnější výspou Oceánie, a hlavní hrdina Winston Smith zde popisuje svůj příběh. Děj je postupně rozvíjen s částečnými retrospektivními vzpomínkami na minulost, kdy hrdina tápe nad věcmi, které se již staly.
Oceánie je zde pod nadvládou Velkého Bratra, což je postava s nejasnou identitou zaštiťující činnost Strany. Její symbol přesvědčuje masy v její ideologii a dává obyvatelstvu modlu „osvoboditele“ a ochránce „blahobytu“.
Celý systém společnosti je založen na nenávisti obyvatel vůči nepřátelům, na předhazované ideologii AngSocu, permanentním sledováním jedince pomocí obrazovek, na dohledu Ideopolicie a permanentním ovládáním pravdy (minulosti).
Celý příběh vyúsťuje v konečnou přeměnu rebelujícího Winstona Smitha a graduje jeho přizpůsobením se celku, ideálu společnosti.
Strana prohlásila, že Oceánie nikdy nebyla spojencem Eurasie. On, Winston Smith, věděl, že Oceánie byla spojencem Eurasie ještě před pouhými čtyřmi lety. Ale odkud tato znalost pramenila? Jen z jeho vlastního vědomí, které i tak musí být brzy zničeno. A jestliže všichni ostatní přijímají lež, kterou Strana předkládá – jestliže všechny záznamy opakují stejnou povídačku – pak lež přešla do historie a stala se pravdou. „Kdo ovládá minulost,“ znělo heslo Strany, „ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“. A přece minulost, svou povahou změnitelná, nikdy změněna nebyla. Všechno, co je pravda teď, je pravda odjakživa a navždycky. Je to docela prosté. Je k tomu zapotřebí jedině nekonečný sled vítězství nad vlastní pamětí. Říkali tomu „ovládání skutečnosti“; v newspeaku se tomu říkalo doublethink.
Obsah a poslání (idea) díla
Winston Smith, jeden z členů společnosti totalitního státu Oceánie v sobě probouzí myšlenky odmítající současný režim a jeho praktiky. Jeho mysl se postupně dostává do spárů rostoucí žádosti vymanit se z jejích osnov a dále si osvojuje své ideály svobody. Píše si deník, napadají ho myšlenky odporu, kupuje si věci spojené se starou dobou, bydlí s milenkou, atd.Všechny tyto postupy jsou ostře proti všeobecné ideologii AngSocu (anglickému socialismu), omezujícího státního jazyka Newspeaku, a podvojnému myšlení Doublethinku. Jakékoliv odchylky od ideálu společnosti, či svobodné myšlení je zde totiž považováno za nejtěžší zločin proti Straně, takzvaný Ideozločin.
Winston Smith hledá v této chladné a zrádné společnosti stejně smýšlející osoby a snaží se vypátrat odboj vůči režimu. Jeho úspěch je částečný. Nachází mladou Julii, zapálenou přívrženkyni strany, která své odbojné smýšlení umně skrývá před svým okolím. Jejich vztah se stane milostným a posléze vyvrcholí v částečné soužití, v rámci jejich možností. Oba dva si uvědomují vážnost svého počínání a jisté prozrazení se Ideopolicii a tím i jisté smrti. Nicméně jejich vztah považují za jakýsi odpor vůči Straně a čím dál více ho rozvíjejí. Po jisté době jsou prozrazeni. Oba jsou podrobováni výslechům, mučení a přesvědčování. Nakonec je jejich duše přemožena a psychika zborcena. Oba se přiznají vyšetřovateli O´Brianovi,kde zradí toho druhého. Winston Smith poté zjišťuje, že je přesvědčen v lásku vůči Velkému Bratrovi. Tím zvítězí sám nad sebou.
Hesla Strany:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
OTROCTVÍ JE SVOBODA
NEVĚDOMOST JE SÍLA
„……Kdyby bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si, dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hierarchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti……..“
Poukazuje na možnost úpadku lidské společnosti do totality.
Vliv chování společnosti na jedince.
Snadná manipulace s masami, ovlivnění pomocí kontroly informačních toků.
Upozornil a velmi dobře předpověděl příchod podobného komunistického smýšlení a fungování jejích základů.
Vzpomínáš si,“ pokračoval, „jak sis zapsal do deníku Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři?“
„Ano,“ řekl Winston.
O’Brien zvedl levou ruku hřbetem k Winstonovi, palec měl skrytý a čtyři prsty roztažené.
„Kolik prstům držím nahoře, Winstone?“
……………………………………………….
„Kolik prstů, Winstone?“
„Čtyři.“
Ručička vyskočila na šedesát.
„Kolik prstů, Winstone,“
„Čtyři! Čtyři! Co jiného můžu říct? Čtyři!“
Ručička určitě zase stoupla, ale nedíval se na ni. Výhled mu zakrývala tvrdá, přísná tvář a čtyři prsty. Ty prsty mu vyvstaly před očima jako sloupy, obrovské, nejasné a jakoby vibrující, ale nepochybně byly čtyři.
„Kolik prstů, Winstone?“
„Čtyři! Přestaň s tím, přestaň! Jak můžeš pokračovat? Čtyři! Čtyři!“
„Kolik prstů, Winstone?“
„Pět! Pět! Pět!“
„Ne, Winstone, to nemá smysl. Lžeš. Stále si ještě myslíš, že jsou čtyři. Kolik prstů, prosím?“
„Čtyři! Pět! Čtyři! Co chceš! Jen to zastav, zastav tu bolest!“
Probíhající mučení Winstona se snaží přesvědčit o absurditách Strany.
3. Charakterizujte vypravěče a další stěžejní postavy
Winston Smith
Je svým vlastním vypravěčem příběhu života v krajní totalitní společnosti. Je to člověk, který se narodil ještě dříve, než se režim ujal vlády, a tak je jeho myšlení méně svázané všeobecnou ideologií. Snaží se psychicky uprchnout a sepsat své myšlenky, proto si píše deník. Jako čtyřicetiletý, ne moc hezký muž poznává, že nechce být součástí této primitivní a zároveň velmi promyšlené společnosti. Jeho myšlenky se obrací na minulost a hledá, jaké to dříve bylo. Minulost je totiž neustále upravována. Poznává Julie, se kterou naváže milostný vztah. Během výslechu se snaží odolávat, ikdyž ví, že může zemřít. Nakonec je drastickými metodami utvořen k obrazu společnosti a přesvědčen v pravdu Velkého Bratra.
Když už sahal na kliku, všiml si, že nechal na stole otevřený deník. Pryč s Velkým bratrem! s písmeny skoro tak velkými, že se dala přečíst přes celý pokoj. Taková pitomost. Zároveň si však uvědomil, že přes všechen strach by nechtěl poskvrnit smetanový papír tím, že by sešit zavřel, dokud byl inkoust ještě mokrý.
Julie
Krásná, mladá, šestadvacetiletá, na první pohled přívrženkyně Strany, ale jejíž myšlenky jsou tvrdě proti režimu. Pragmatická dívka s mnoha životními zkušenostmi, která se snaží na sebe neupoutat pozornost. Velmi dobře plánuje a umí v tom „chodit“. Zamiluje se do Winstona Smitha a naváže s ním milostný vztah.
Sroloval dokončenou práci do svitku a vsunul ho do pneumatického potrubí. Uplynulo osm minut. Posunul si brýle na nose, vzdychl a přitáhl si další hromádku papírů, s útržkem navrchu. Vyroloval ho. Stálo na něm velkým, nepravidelným písmem:
Miluji tě.
Několik vteřin byl tak omráčen, že neodhodil tu kompromitující věcičku do paměťové díry. Než to nakonec udělal, neodolal a ještě jednou si to přečetl, aby se ujistil, že tam ta slova skutečně jsou. Přitom dobře věděl, jak nebezpečné je projevit přílišný zájem.
O´Brien
Šarmantní a autoritářsky vyhlížející muž z vyšší společnosti, který se představoval jako kontakt na odboj proti Straně. Nicméně jeho pravá tvář je přesvědčený přívrženec Strany. Zradí Winstona i Julii. Poté je vyslýchá a nakonec je svými metodami psychicky zlomí.
Druhou osobou byl muž jménem O’Brien, člen Vnitřní strany, který měl postavení tak významné a vzdálené, že si o něm Winston nedokázal vytvořit sebemenší představu. Ve skupině lidí kolem židlí zavládlo na okamžik ticho, jakmile spatřili černou kombinézu člena Vnitřní strany. O’Brien byl rozložitý, silný muž s pevnou šíjí a drsnou, výraznou, krutou tváří. Avšak přes svoje hrozivé vzezření měl jistý šarm. Zvláštním způsobem si rovnal brýle na nose, což bylo neobyčejně odzbrojující gesto a v nedefinovatelném smyslu ušlechtilé. Bylo to gesto, které by mohlo vyvolat představu šlechtice z osmnáctého století nabízejícího tabatěrku se šňupavým tabákem, kdyby ovšem byl ještě někdo schopen takových představ.
Forma díla
1. Žánr
Utopický román- popis života v totalitní společnosti očima hrdiny a praktik v tomto krajním režimu. Postupný popis rozvoje hlavního hrdiny, kdy se dovídáme jeho sklony, slabosti, chyby…
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Winston.
„Julie. Já vím, že ty se jmenuješ Winston Smith.“
„Jak jsi to zjistila?“
„Asi se vyznám líp než ty. Pověz mi, co sis o mně myslel, než jsem ti dala ten lístek?“
Nebyl v pokušení jí lhát. Přinese lásce oběť tím, že začne s nejhorším.
„Nesnášel jsem ani pohled na tebe,“ řekl. „Chtělo se mi znásilnit tě a pak tě zavraždit. Před dvěma týdny jsem měl vážně chuť rozbít ti hlavu dlažební kostkou. Jestli to opravdu chceš vědět, myslel jsem si, že máš něco s Ideopolicií.“
2. Kompoziční prostředky
Děj je chronologický s částečnými retrospektivními pohledy do minulosti. Ke konci graduje jeho vyprávění. Kompoziční stavba je jednoduchá bez výrazných prvků. Er- forma.
3. Charakterizujte jazykové prostředky
Dílo je napsáno hovorovým jazykem, celkem časté je využívání přímé řeči. Dominantní jsou popisy myšlenek hlavního hrdiny. Občas se zde vyskytují cizí smyšlená slova v imaginárním jazyku strany, takzvaném Newspeaku:. Doublethink, Goodthink Newspeak, atd.
Okolní architekturu převyšovaly tak výrazně, že ze střech Sídliště vítězství je bylo vidět všechny čtyři. Sídlila v nich čtyři Ministerstva, do nichž byl rozdělen celý státní aparát: Ministerstvo pravdy, které spravovalo informace, zábavu, školství a umění. Ministerstvo míru, do jehož kompetence spadala válka. Ministerstvo lásky, které mělo na starosti právo a pořádek. A Ministerstvo hojnosti, které bylo odpovědné za hospodářské záležitosti. Jejich názvy v newspeaku zněly: Pramini, Mírmini, Lamini, Hojmini.
4. Používá autor nějakých výrazných uměleckých prostředků?
Ne nepoužívá. Vše je reálný a jednoduchý popis děje. Kompozice bez výrazných prostředků.
Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla
1. Zasaďte dílo 1984 do kontextu celé tvorby autora
Jeho prvním dílem byly Barmské dny (1934), kde se již prolíná Orwellův odpor vůči imperialismu. Poté autor začal psát jako novinář a jeho hlavními díly byly eseje.
Po jeho zkušenostech v bojích občanské války ve Španělsku, zúročil své zkušenosti v dílech jako byl Hold Katalánsku (1937).
Druhé světové války se neúčastnil z důvodu vleklé a těžké tuberkulózy. Jeho stav se nadále zhoršoval a během této doby napsal své nejznámější dílo 1984 (1949). Jsou v něm shrnuty jeho zkušenosti z cest a novinářské činnosti. Dílo je antiutopické a s absurditou popisuje vyhrocenou totalitní společnost.
Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří, nemohou se stát uvědomělými.
V Československu byl zakázán, jeho jasné připodobnění v knížce představuje Komunistický/Stalinistický režim.
2. Zasaďte dílo do kontextu světové literatury 20. Století, Identifikujte kulturní a historické souvislosti textu
Antiutopistická literatura, kterou Orwell předpověděl vývoj Stalinistického režimu. Mnoho lidí se za za Studené války ztotožňuje se situací v jaké byl Winston Smith a v jaké jsou oni. Dílo bylo nadčasové.
3. Zhodnoťte působení díla a jeho aktuálnost
Dílo mne silně při čtení ovlivnilo. Jeho vyznění bylo velmi aktuální například v roce, který je názvem samotné knihy.Při tom autor nemohl vědět, že se Svět dostane do podobné situace, kterou předpověděl. Studená válka byla téměř podobná a z doslovu Milana Šimečka jsem nabyl dojmu, že George Orwell nějakým způsobem cestoval časem. Předpověděl dominanci propagandy, ovlivnění mas veřejnými prostředky komunikace a další.
V dnešní době se můžeme dívat na situaci v KLDR, která v mnohém kopíruje příběh z knihy. Kult osobnosti vůdce Kim Čong Ila, neustálý vojenský stav, předkládaná pravda Strany, zdeformovaná společnost, atd.
Nebezpečí totalitarismu, despocie a diktatury asi nikdy nezmizí. Ať je tedy tato kniha výstrahou, jak může být tento režim vyveden k „dokonalosti.“
