Jméno práce: A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): dzarin007
A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města
John Smith, mladý plavovlasý kovboj, přijížděl na svém věrném oři Tobbym do města. Znaven nekonečným putováním nehostinnou pouští přemýšlel, kde složí hlavu a napojí Tobbyho. „Hej, greenhorne,“ vytrhl Johna z přemýšlení jakýsi stařík, „nevím, co tě vede do týhle Bohem zapomenutý díry, ale pokavaď máš rozum, votoč se a vypadni!“ Co tím k čertu ten dědek myslel? John na něj nechápavě hleděl. „Kdo jste, proč mám vypadnout?“ „Radím ti dobře, greenhorne, tady tě čeká maximálně volovo mezi voči. Nikdo z novejch, který sem přijeli, se tady dlouho nevohřál. Oakwood Town není pro takový, jako seš ty. Ten, co tam visí, tady ouřadoval jen pár hodin…“ Jistě, Oakwood Town. Johnovi svitlo. Neblaze proslulé městečko, kam se neodvážili přijet ani nejodvážnější kovbojové celého Západu. Jenže mladý Smith nebyl jako ostatní. Již dávno nebyl pouhým „zelenáčem“. Říkalo se o něm, že má nejhbitější ruce široko daleko a jeho kulky nikdy neminou svůj cíl.
Kolem šesté ráno Johna probudilo bouchání na dveře pokoje. „No? Co se děje?“ protíral si John oči. „Otevři ty zatracený dveře, chceme si s tebou promluvit!“ zazněl za dveřmi hrubiánský hlas. John seskočil z postele, zkontroloval své dva magnumy a otevřel. „Ty, jdeš s náma!“ oznámil mu hromotluk, nasadil Johnovi pytel na hlavu a poté jej udeřil pažbou revolveru do zátylku. John ztratil vědomí.
„Prober se, slyšíš, prober se!!!“ fackoval Johna chlápek, který mu před hodinou nasadil pytel na hlavu. „Ty máš teda tvrdej spánek,“ zasmál se a asi desítka jeho kumpánů jej ve smíchu podpořila. „Kdo jste? Proč jste mě sem zatáhli?“ chtěl vědět John. Měl sice svázané ruce, ale podle tlaků v oblasti pánve zjistil, že jej jeho únosci neodzbrojili, čehož hodlal stůj co stůj využít. „My jsme ti, co řídí a vlastní tohle krásný město. Dostal jsem hlášku, že prej sem jedeš Ty. Ty, kterej máš na svědomí mýho bráchu!“ Ovšem, vždyť to byl Mark Brown. Kdysi tvořili se svým bratrem Erniem dvojici lupičů a vrahů, kteří měli na svědomí stovky nevinných životů. Před rokem se s nimi John utkal. Podařilo se mu zastřelit Ernieho, ale John zbaběle prchl do pouště. „Marku, ty starý dobytku, ty ještě žiješ?!“ snažil se John zabavit Markovu pozornost a podařilo se mu zbavit se provazu, kterým měl svázané ruce. Viděl, jak se Mark tetelí blahem. Jistě doufal, že dnes se mu podaří Johna, svého úhlavního nepřítele, zastřelit. V saloonu bylo napětí k prasknutí. John věděl, že musí jednat hned a rychle, nebo může být pozdě. Dostal nápad. Pískl. Naučil Tobbyho na tento povel přiběhnout. Během pár okamžiků byl jeho kůň ve dveřích. Markova parta byla pochopitelně zaskočena a hleděla na krásného hnědáka. Toho John využil, vytasil své dva kolty a v okamžiku se všichni „vlastníci města“ váleli v kalužích krve. Jak ironické, takto hloupě skončili ti, kteří si mysleli, že jsou nejmazanější a nejmocnější.
Tobby čekal na svého jezdce před barem. Již poněkolikáté Johnovi zachránil život. „Hej, greenhorne, ty žiješ? Slyšel jsem nějaký střílení.“ „Žiju, Steave. Ode dneška budete mít klid. Vyřídil jsem Brownovu partu. Nadobro.“ „To je neuvěřitelný, neuvěřitelný! Myslel jsem, že se tohohle vokamžiku nedožiju! Hej, nechceš tady dělat šerifa?“ „Proč ne, myslím, že už bych se měl někde usadit…“
Hodnocení: neuvedeno
