Jméno práce: A tak to u nás chodí…
Slohový útvar: Fejeton
Přidal(a): Faye217
Měla jsem čerstvě 4 roky, když mi byla oznámená pro mě naprosto famózní novina. „Budeme mít miminko!“ – řekla mi máma poté, co jsem se ji nesměla zeptat na to, proč mi s tátou nechtějí koupit nového králičího kamaráda. Světe div se – tato zpráva na mě měla ohromující účinek. Přestala jsem se svými rodiči diskutovat o tom, jaké výhody spočívají v tom, vlastní-li člověk domácí zvíře, a nechala se opájet myšlenkou, že se mi za několik měsíců narodí brácha nebo ségra.
Inu, devět měsíců poté mě táta probudil uprostřed noci a oznámil mi, že jede s mámou do porodnice a já se tedy stěhuju k babičce. Kromě toho, že veškeré oblečení mi oblékl naopak a zapomněl mi obout boty, jsme se zdárně dostali k autu a odjeli do nemocnice. Potom si už jen pamatuji babiččin úsměv a radostné oznámení. „Máš sestřičku!“ Má euforie dosáhla vrcholu. Už nebudu v pokojíčku sama! Budu si mít s kým hrát!
Moje očekávání a fantazijní představy brzy dostihla krutá realita. Nejenže dítě stále křičelo, jedlo nebo spalo. Já spadla z lopatky. Najednou jsem se musela zabavit sama, a proto jsem se vrátila k myšlence domácího mazlíčka. Tento nápad mi však byl velice brzy vymluven se slovy: „Máme přeci malé miminko!“ a tahle věta se u nás opakovala téměř denně.
Dnes je mi sedmnáct let. Náš pokoj o velikosti metr krát metr o sobě pomalu ale jistě dává vědět, že opravdu není nafukovací. Gigantické domečky pro panenky, nová sada gumových poníků, krabice lega, taška plyšáků, šaty pro princezny, časopisy…. Všech těchto „krámů“ se sestra odmítá zbavit přesto, že za necelé dva roky si půjde vyřizovat občanky. A rodiče? Ti ji v tom silně podporují.
Má sestra se cítí být terorizována mnou. Já se cítím být terorizovaná jí. Připadá si ukřivděna, uklidím-li po ni tu spoušť, kterou opakovatelně zanechává v pokoji na podlaze. Neustále mi opakuje, že Šmudla (ano, králík, který mi tenkrát nebyl souzen) je jen její zvířátko (ale no tak- samozřejmě, že klec mu čistím já). Naše hádky už nejsou tvořeny jen slovy, jako přestaň, nech toho a ukliď si. Postupem času k nim přibylo blbečku, kozo a drž hubu. Já už jen kroutím hlavou nad tím, co všechno si může tenhle „bezelstný tvor“ dovolit.
Má euforie již mírně vyhasla a téměř nic si nepřeji více než to, aby můj pokoj byl zas jen mým pokojem. Domy pro panenky bych nejraději vyházela a gumové poníky spálila (samozřejmě jsem měla na mysli recyklovala…). Ovšem to, co mi brání před spácháním tohoto (ne)libého skutku, je má vroucí láska k člověku, který si říká „má třináctiletá sestra“ ….
Hodnocení: 1 = výborný
