Anna Karenina - rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

Kniha: Anna Kareninová

Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

Přidal(a): Štosi

Literární teorie – forma

Obecná charakteristika literárního díla

Literární druh: epika (velká)

má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti

Výrazová forma: próza

je každý psaný text, který je psán běžnou a přirozenou formou, nikoli ve verších. Základem prozaického díla je příběh (tzv. fabule), což jsou události spojené dohromady určitou dějovou posloupností (tzv. syžetem).

Žánr: román (psychologický a společenský)

Pojetí díla: tragédie

Román:

Je prozaický epický žánr zachycující rozsáhlou oblast jevů, společenských vztahů a psychologických situací
Na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší (a co do fabule komplikovanější (často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších, ale ani to není bezpodmínečný rys)
Děj má hlavní a vedlejší linie
psychologický román
- vzniká v Rusku
- zakladatelem je Fjodor Michajlovič Dostojevskij (román Idiot)
- zaměřuje se na duševní dění postav

sociální román
- kritický pohled na morálku soudobé společnosti vývoj společnosti často zachycen na životě několika generací

Dílo splňuje prvky románu:

hrdinka Anna Kareninová je jak hlavní hrdinkou tak i vedlejší postava. Další hlavní postavy: Karenin, Vronskij, Oblomovskij, Oblonská, Levin, Ščerbacká
1.hlavní linie – Anna Kareninová + její neshody s manželem Kareninem, její zamilovanost do Vronského. 2. linie – Darja Oblonská (Dolly) a nevěra jejího manžela Oblonského 3. Linie – Konstantin Levin – jeho život, láska – Jekatěrina Ščerbacká (Kitty) a úmrtí bratra
Dílo je delšího formátu

Literární směr

Realismus (realis- věčný, skutečný) -> Kritický realismus

Podrobněji níže v části kontext literárního vývoje

Tolstoj je nespokojený s buržoazním vývojem Ruska.

Organizace jazykových prostředků Charakteristika Tolstého a jeho stylu:

Styl:

Tolstoj dokáže úžasně popsat charakteristiku a pocity postav. Čtenář se stále vyzná v ději, i přes spletité příběhy. Dokáže zaujmout, udržet pozornost čtenáře. Inspiruje se skutečnými události – podmět k napsaní zoufalé ženy Anny, je nejspíš inspirován skutečnou událostí, kdy se vrhla pod vlak sousedka Tolstého – Annou. Dal hlavní hrdince i stejné jméno.

Jazykový plán:

Hovorová řeč, nářečí, archaismy
Útvary jazyka: spisovný jazyk, knižní
jazyk: prostý, objevují se zde i cizí slova (jazyk)– francouzské, německé a anglických ´vzdělanost ruské šlechty
styl: vyprávěcí, popisný, dialogy, přímá řeč postav
slova: stylově neutrální i zabarvená

Literární teorie – obsah

Tematická výstavba:

Vypravěč: sám autor, er- forma

Čas: Rusko – 2. polovina 19.století

Prostor:

Nejdřív se děj odehrává v Rusku ve městě: Petrohrad – zde žije ze začátku Anna Karenina, její manžel Karenin a syn Seržoja, Moskva – rodina Oblomovského, na venkově – Levin, přijíždí za ním kamarád Oblomovskij, později i Kitty jako manželka, Itálie – Anna a Vronskij (Karlovy Vary – zde se lečí Kitty)

Téma:

Hlavní: Anna Karenina a její vztah s Vronským
Vedlejší: Kitty a Levin – jejich život před i po tom, co jsou spolu

Kompoziční postupy:

Dílo rozděleno do 8 částí
Chronologický postup (kronikářská kompozice, děj se odvíjí chronologicky – na konci je závěr), někdy i restrospekce – hlavní postavy se vrací do minulosti svými myšlenkami, úvahy

Vztah dějových linií:

převážně řetězový (návaznost událostí, spjaty s hlavním hrdinou – Anna Karenina),
někdy paralelní (samostatné příběhy – Levin)

Postavy:

Všechny hlavní postavy neustále setkávají a řeší krize.

Anna Arkaďjevna Kareninová byla provdána za vysoce postaveného úředníka Karenina. Měla určité povinnosti, např. musela chodit na návštěvy k ruské smetánce….. musela dodržovat ruské společenské normy, konvekce (návštěvy ruské smetánky, postavení v rodině). Byla plná vášně, touhy po citu a lásky k synovi. Zpočátku se s ní seznamujeme jako s energickou ženou plnou síly, oslňující nadměrnou krásou i elegancí. Postupně se jí začíná hnusit její postavení nevěrné ženy, která vlastnímu muži lže, a přitom se tajně schází s jiným. Touží po oficiálním svazku, po vyřčení pravdy. Karenin je však i poté, co se mu Anna sama svěří se svou nevěrou a přizná se mu jak k lásce k Vronskému, tak k nenávisti, jíž cítí vůči němu samotnému, ochoten dále setrvat v manželském svazku. Anna touží žít, opravdový život místo vyumělkované frašky, jakou jí připomíná vlastní manželství, kde se cítí seškrcena. Obviňuje Karenina, že „dusil vše, co v ní bylo krásné.“Její jednání je ale odsouzeno a přivádí ji do bezvýchodné situace, ze které hledá únik sebevraždou.
Alexandr Alexandrovič Karenin je vysoce postavený státní úředník v Moskvě. Vážený oddaný své rodině, ale hlavně své práci. Je o 20 let starší než Anna. Při nevěře Anny ji dává další příležitost, nechce se rozvést. Nechce, aby byla jeho dobrá pověst poskvrněna. Striktně dodržuje ruské dobré mravy.
Alexandr Vronskij je milencem Anny Kareninové. Řídí se tím, co předepisuje společenská morálka. Velmi si cenní názoru přátel, zvláště těch z řad vojenských důstojníků, na jeho činy a vztah k Anně Kareninové. Trpí Anninou žárlivostí plynoucí z jejích paranoidních představ. Po její sebevraždě, kterou se chtěla pomstít hlavně jemu, je velice zdrcen a dobrovolně se přihlásí na smrt.
Stěpan Arkaďjič Oblonskij – zezačátku je lhostejný, veselý, oblíbený – zvlášť u žen. Podvádí svou ženu. Nakonec své chyby lituje. A rodina je pro něho důležitá.
Darja Alexandrovna Oblonská (Dolly) je mírnou ženou v domácnosti. Na 1. místě jsou děti a domov.
Konstantin Dmitrič Levin nepatří k typické ruské smetánce, dává přednost venkovu, miluje přírodu (chodí na lovy, procházky). Sám pomáhá na svém statku a polích služebnictvu. Rád filosofuje, je velmi chytrý a vynalézavý. Je zamilován do Kitty, poprvé ho odmítne – uzavírá se se do sebe, později se vezmou.
- Tolstoj, vyjadřuje své sympatie k této postavě. Vyzdvihuje ho. Setkáme se tedy i s autobiografickými prvky – láska k venkovu, filosofii, náboženství, ale i vývoj železnice.
Jekatěrina Alexandrovna Ščerbacká (Kitty), sestra Dolly, je mladá krásná dívka, která se ráda stará o děti své sestry, ráda se baví a je oblíbená i ve společnosti. Po odmítnutí Vronského onemocní, uzavírá se do sebe a odjíždí do lázní. Nakonec se vrátí a vezme si Levina a porodí mu syna.

Děj:

Začátek románu začíná manželskou krizí Oblonských. Stěpan Oblonskij (Stiva )je nevěrný manželce Darje (Dolly) Oblomovské, ta ho chce opustit. Stiva je si vědom chyby a chce to napravit tím, že pozve svoji sestru Annu Kareninovou, aby je opět smířila – nakonec se ji to podaří. U Oblomovských se zrovna nachází mladší sestra Dolly – Kitty Ščerbacká. Ta si má zrovna vybrat ženicha. Zajímají se o ni dva muži: důstojník Vronskija Konstantin Levin. Kitty se zamilovala do Vronského, a proto odmítá svého dlouholetého přítele Levina.

Od Vronského se čeká nabídka ke sňatku, ale té se Kitty nedočká. Ten velmi často tančí na plese v Moskvě s Annou. Kitty má zlomené srce. Uvědomuje si, že milovala a měla si vzít Levina. Onemocní a jede do Karlových Varů. Vronskij se do Anny zamiluje. Anna si uvědomí, co způsobila. Dolly si kladla na srdce, že rodina je to nejdůležitější. A odjíždí zpátky za manželem a synem do Petrohradu. Má výčitky a je zoufalá. Neví, co má dělat. Jestli být s někým, koho miluje – Vronskij nebo s manželem, kterého nemiluje. Nakonec svůj vztah s Vronkým netají. Manžel Karenin ji nabízí, aby se vrátila domů. Onemocní. Když zjistí, že je těhotná, opustí manžela a odjíždí s Vronským do Itálie. Tím se vzdá i jejího syna Sergeje – řekli mu, že je Anna mrtvá. Porodila dcerku Anušku, ale stále víc milovala svého syna. Velice kvůli tomu trpí, začíná bezdůvodně žárlit a obviňovat Vronského. Vronský miluje Annu, ale nezvládá tuto situaci a Anně se vyhýbá. Jednoho dne, když chtěla odjet za matkou Vronského, protože neodpověděl na poslední vzkaz, si Anna uvědomila, co všechno způsobila. Svůj žal nezvládne a rozhodne se ukončit svůj život skokem pod vlak. Když se Vronský dozví o její sebevraždě, ztrácí smysl svého života a nastupuje jako dobrovolník do války proti Turkům v Srbsku. Svoji dcerku Anušku svěřil do péče Kareninovi. A odjel.

Mezitím se Kitty opět setkává s Levinem. Ten ji podruhé požádá o ruku a po svatbě spolu žijí na venkově. Později se jim narodí syn. Nejdřív nemůže k němu najít Levin cestu, řeší otázku náboženství a smyslu života, ale nakonec si uvědomí, že rodina je to nejcennější a najde k němu cestu.

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

Tolstoj čtenáři ukázal, jaká byla společnost,etika a zásady. v Rusku v 19.století. Pohled na nevěru vdané ženy, která je z vyšší společnosti. Tohle Tolestoj zavrhoval, vyzdvihoval rolnictví a jejich neuznanou těžkou práci.

Literární historie

Společensko–historické pozadí:

Politická situace:

2.polovina 19.století byla ve znamení soupeření mezi Anglií a Francií = 2 hlavními koloniálními velmocemi. Postupně došlo ke sjednocení Itálie a Německa a získávali tak v Evropě na vlivu. U řady národů vzrůstalo národní uvědomění a sílily snahy o kulturní i politickou nezávislost.
V tomto období docházelo k velkému rozmachu přírodních a technických věd. to naplňovalo lidstvo důvěrou v rozum, smyslové poznání a ve spolehlivost exaktních věd. metody přírodovědného bádání převzaly i vědy společenské. To vedlo ke vzniku pozitivismu a sociologie jako vědy z něho vycházející. Podle zásad exaktních věd začali spisovatelé studovat i lidské vnitro.

Kontext dalších druhů umění:

Architektura:

Revoluce, použití oceli a litiny

Malířství:

Francie – Gustave Coubet – krajinomalby
Rusko – „predvižikové“ – Ilja J. Repin – realisticky podané obrazy se sociální tématikou a psychologicky propracované portréty, Ivan I . Šiškina – krajinář
U nás – Karel Purkyně

Hudba:

Nový útvar – opereta – lehký veseloherní žánr se zpěvy, navazující na komickou operu, využití prvků dobových tanců, zakladatel Jacques Offenbach – opereta Vévodkyně z Gerolsteinu
Rozvíjí se italská opera – Guiseppe Verdi a Giacomo Puccini

Kontext literárního vývoje:

Realismus (realis- věčný, skutečný)

Je umělecký směr, který střídá romantismus – zastoupil ho v 2. pol. 19. století.
Založený na kritickém poznávání skutečností, které vychází z úsilí opravdivé zobrazení lidské osobnosti. Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života.
Realisté chtěli přesně zobrazit skutečnost, zbavit jí příkras a iluzí tzn. že místo individuální odlišnosti si u člověka všímají toho, co je typické.
Hlavní žánry – román, povídka, drama

Kritický realismus

je kvalitativně vyšší stupeň realismu.
Objevuje se později, tj. od 80. let 19. století.
Znakem je, že autoři se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů, v jejichž důsledku vzniká napětí. Pokus o řešení soc. konfliktů.
Pozitivismus – filosofický proud dokazující, že jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností.
Naturalismus – (z lat. natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů).
Vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu. Za jeho tvůrce bývá označován Émile Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. Guy de Maupassant, Gustave Flaubert a Alphonse Daudet. Naturalistické spisovatele láká pesimismus – lidská bída, smrt i stáří. Tématicky se zaměřují na podmínky lidské existence v urbanizované, vědecko-průmyslové civilizaci. Podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí. Naturalismus klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus zobrazuje něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Naturalisté se snaží o exaktní zobrazení předmětu pozorování, odmítají stylizaci.

Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

Narodil se v roce 1828.Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě. Studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale nedařilo, a tak vstoupil do armády /1851-1856/, kde bojoval v krymské válce.
Po jejím skončení odcestoval do Evropy a zanedlouho se znovu vrátil do rodného kraje. Zde se snažil zlepšit sociální situaci zdejších občanů. Dětem založil školu, psal učebnice. Zastával nenásilný styl vyučování, který přihlíží k individualitě dětí. Tolstoj se v roce 1862 oženil. Vzal si mladou dívku ze šlechtického rodu.Jejich povahy však byly velmi rozdílné, proto si vzájemně neporozuměli. Ke krizi v manželství přispěl Tolstoj svými častými nevěrami a psychickým týráním. Nutil ženu číst jeho deníky, byl impulzivní, panovačný, neschopný dokončit započaté projekty. Jeho duchovní vývoj se složitě vyvíjel.

Tolstoj odmítal carismus, soudobé pravoslaví, ale i liberalismus evropského západu a průmyslový pokrok. Západní společnost považoval za nelidskou a krutou. V osmdesátých letech opustil společnost ze které pocházel, snažil se zařadit mezi mužiky a to jak fyzickou prací, tak stylem oblékání. Usiloval o návrat patriarchátu. Jeho životním krédem bylo“neprotivit se zlu násilím“. Snažil se zdůraznit potřebu mravní výchovy v umění, zavrhoval moderní umělce, jako byl Baudelaire. Velkým obdivovatelem Tolstoje byl T.G.Masaryk.
Svými názory a chováním si Tolstoj proti sobě poštval rodinu a byl nucen v roce 1910 rodnou obec opustit. Cestoval vlakem aniž věděl, kam chce vlastně jet. Při tomto cestování onemocněl a zemřel v jedné opuštěné stanici.

Literární dílo Tolstoje je velmi různorodé, tak, jako jeho život.

Díla:

Seznam děl: Sevastopolské povídky /1855-56/, Vojna a mír /1865-69/ ,Anna Kareninová /1873-77/, Vzkříšení /1899/, Hadži Murat /1896-1904/

Sevastopolské povídky /1855-56/ – drobná povídka z prostředí bojů u Sevastopolu. Zde Tolstoj použil své zkušenosti z pobytu u vojska.
Vojna a mír /1865-69/ – jeho nejvýznamnější dílo. Rozsáhlá románová epopej, obsahující čtyři díly. Tolstoj v ní popisuje život ruské společnosti. Hlavní roli zde hrají rodiny Bolkovských a Rostovovů. Andrej Bolkovskij je energický a realistický člověk, Bezuchov je naproti tomu idealista, snílek, kterého zajímá pravda a smysl života.Andrej se zasnoubí s Natašou Rostovovou. Lásky s ale mnoho neužije, umírá v bitvě u Borodina. Bezuchov se také účastnil boje proti Francouzům, naplánoval dokonce atentát na Napoleona. Padl ale do francouzského zajetí a z něj byl vysvobozen partyzány. Po návratu z války se oženil s Natašou, bývalou snoubenkou Andreje, která se stává vzornou manželkou a matkou. Tolstoj ji pokládá za ideál ženy.
Anna Kareninová /1873-1877/ – román, ve kterém je hlavní hrdinkou Anna, která je provdaná za vysokého státního úředníka. On je velmi chladným mužem, a tak se Anna z nedostatku citu zamiluje ho přitažlivého a romantického Vronského. Manžel se jí mstí tím, že jí znemožňuje styk se synem. Vronskij dostane strach, vztah s Kameninovou považoval jen za krátké zpestření života. Lidé Annu odsuzují za její nevěru a ona spáchá sebevraždu . Tolstoj se zde snažil o hlubokou psychoanalýzu hrdinů.
Vzkříšení /1899/ – dojemný román. Kníže Něchljudov zastává funkci porotce u soudu. Potkává dívku Kaťušu Maslovovou, kterou kdysi svedl a pak opustil. Ona je obviněna z vraždy a poté odsouzena, je však nevinná. Má si opykat trest ve vězení na Sibiři. Něchljudov má výčitky svědomí a doprovází Káťu na Sibiř. Odchází z vysoké společnosti, prodává svou půdu. Na Sibiři se mu podaří získat pro Kaťušu milost. Nabídne jí sňatek, ona ho však odmítne. Provdá se nakonec za revolucionáře Simonsova, který byl jejím spoluvězněm. Kaťuša Něchljudovi odpouští, jak se k ní kdysi zachoval.
Hadži Murat /1896-1904/ – novela z doby krymské války. Hadži představuje lidového hrdinu. Tento příběh má nádech legendy.

Zkušenosti autora: (vliv)

Žil na vesnici, v chudé rodině (šlechtické)
Vojenská služba na Kavkaze, krymská válka
Založil školu pro rolnické děti – osvětová vzdělávací činnost
Zlo ve společnosti – pouze morálním přerodem každého člověka
Jeho učení a směr na tomto učení založený – tolstojovství

Inspirace daným literárním dílem

M. Dostojevský – podobné romány
H. Ibsen – drama
G. Flaubert – paní Bovaryová
Kniha se stala předmětem pro zkoumání pro: literáty, sociology a filosofy

Filmové adaptace

1935 Anna Karenina Americký film. Režie: Clarence Brown
1948 Anna Karenina Anglický film. Režie: Julien Duvivier
1961 Anna Karenina Anglický televizní film. Režie: RudolphCartier
1967 Anna Kareninová Ruský film. Režie: Alexandr Zarchy
1985 Anna Karenina Americký televizní film. Režie: Simon Langton
1997 Anna Kareninová Americký film. Režie: Bernard Rose
2000 Anna Karenina Anglický televizní seriál. Režie: David Blair

Literární kritika

Odmítnuta prvním vydavatelem, o jejím významu byla vedena polemika
Jedno z nejpopulárnější dílo na světě, skvělá kritika
Čtenáři si buď toto dílo zamilují nebo ho nedočtou

Srovnání 2 autorových děl:

Anna Kareninová x Vojna mír

Společné znaky:

Můžeme zde nahlížet do společenského života ruských velkoměst a do rodinného života halvních hrdinů. Objevují se zde města: Moskva, Petrohrad. Prostředí – venkov i město. Protichůdné lidské typy. Psychologické kresby jednotlivých postav.
Vojna a mír: zde Nataša Rostovová líčí svůj vášnivý vztah k Anatolu Kuraginovi a lásku (spíš úctu) k Bolkonskému.
Anna Karenina: Anna líčí vášnivý vztah k Vronskému a vztah úcty ke Kareninovi.

Další srovnání

Anna Kareninová x Ema Bovaryová

Pocházela z bohaté vyšší vrstvy – vyrůstala v klášteře

Styl:

Anna: I přesto, že byla bohatá, chodila spoře, jednoduše oblečená (nijak moc se nefintila)
Ema: chtěla být bohatá, chtěla nosit bohatě zdobené šaty, chodit nakupovat
Oba manželé nebyli často doma Annin – vysoce postavený úředník, Emin – doktor

Opustily muže:

Anna: z opravdové lásky, která ji chyběla – milovala Vronského, ale ke svému muži měla velkou úctu, styděla se za svůj vztah
Ema: často četla romány, chtěla muže – co ji modré z nebe snese, neměla k němu velkou úctu, pohrdala jím

Děti:

Anna – měla chlapečka – bylo pro ni obtížné vzdát se ho, milovala ho (později se ji narodila i holčicka)
Ema: měla holčičku, ale chlapečka (aby se jím mohla chlubit)– neměla ji tedy tolik ráda, vychovávala ji jen z povinnosti

Pohled na svět:

Anna: realistická, měla uspořádaný život, rodina byla to nejdůležitější
Ema: žila pořád jak v románu, jak jako ve snu, byla zbrklá

Sebevražda:

Anna: skočila pod vlak
Ema: vypila jed