Jméno: Antičtí klasikové
Přidal(a): lu
– Přehled vývoje řecké literatury se zaměřením na Homéra, srovnání Aischyla, Sofokla a Euripida; slavní filosofové a řečníci; odlišnost římské literatury; Vergiliova Aeneida; Ovidiovo dílo
ANTIKA: 8. – 5. století př. n. l. – končí pádem římské říše (475 př. n. l. – dobití Říma germánskými kmeny)
ŘECKO:
- Archaické období – básníci (do 6. stol. př. n. l.)
- Attické období – tragédie, komedie, dějepisectví a řečnictví (5. – 4. stol. př. n. l.)
- Helénské období – nová komedie (4. – 1. stol. př. n. l.)
9. století př. n. l. – Ústní slovesnost, písně, mýty
8. století př. n. l. – Eposy (rozsáhlé básně o slavných událostech a činech hrdinů)
- HOMÉR: Ilias – Válečný epos vyprávějící posledních 41 dní trojské války. Lidské vlastnosti bohů, hrdinové z vyšších vrstev, dojemné scény (loučení Hektora s manželkou a synem). Týká se Heleny a Parida, začíná sporem Achilea s řeckým králem Agamemnonem a končí Hektorovou smrtí.
Odyssea – Dobrodružný epos o desetiletém putování Odyssea domů na Ithaku, častá retrospektiva, fantastické příběhy (kyklop, sirény, nymfa,…), prostí lidé. Závěrečná myšlenka – bez panovníka obec strádá.
- HEISODOS: Práce a dni – Návod na zemědělské práce zarámovany mravním ponaučením
7.– 6. století př. n. l. – Lyrika, básně (původně písně doprovázené na lyru, později na kytaru)
- ANAKREÓN: Lehká lyrika, témata lásky, přátelství, vína, žen, zpěvu. Jeho poezie je plná krásy, elegance, sebejistoty, vtipu a ironie. V 18. století vzniká v rokoku tzv. anakreonská poezie.
- SAPFÓ: Milostná poezie, svatební a milostná lyrika. Psal básně věnované bohyni Afrodité.
- PINDAROS: Sborová lyrika, ódy
– Bajky (mravní ponaučení na příkladech personifikovaného chování zvířat)
- EZOP:
————————————————————
5. století př. n. l. – Drama
- Řecké drama vzniklo z oslav boha Dionýsa – lidé si vyprávěli a hráli různé situace, pak si je začali vymýšlet, …
- Původně hrál 1 herec – monolog, hráli to muži v maskách a vypravěčem byl chór (sbor)
TRAGÉDIE – hlavní žást děje byla dramatizována, o zbytku informoval chór
- AISCHILOS: Zavedl druhého herce – dialog.
Oresteia – Agamemnon byl zavražděn manželkou, syn Orestes s Elektrou trestají smrt otce, Athéna žádá soud o posouzení viny, Orestes osvobozen
- EURIPIDES: Zobrazuje lidi takové, jací by měli být. Hlavní postavy jsou většinou trpící ženy a zároveň hrdinky. „deus ex machina“ – bůh zasahuje do děje, aby ho vyřešil.
Médea, Ifigenie v Tauridě
- SOFOKLES: Zavedl třetího herce a zobrazoval lidi, jací jsou, ne jací by měli být. Zabýval se morálními konflikty a bezbraností k osudu.
Král Oidipus: Oidipus má podle věštby zabít svého otce a oženit se se svou matkou – rodiče ho vyhodí, ale ujme se ho někdo jiný a věštba se vyplní.
Antigona: Antigonin strýc Kreon jí zakáže pohřbít tělo jejího bratra, ale ona ho i přesto pohřbí a za trest je zazděna zaživa.
KOMEDIE – veselé oblečení, postavy jsou zesměšňovány. Má mít komický účinek a smírný konec.
- ARISTOFANES: Kritizoval společnost a lidské vlastnosti. Byl nebojácným humoristou a byl proti Aischilovi.
Žáby: Osobní spory s Euripidem
Jezdci, Mír, Ptáci,…
HISTORIE – HERODOTOS: otec historie, píše z pramenů (řecko-perské války)
THUKYNIDÉS: herodotův žák, psal o věcech, které sám zažil, nebo jim byl svědkem
ŘEČNICTVÍ – DÉMOSTHÉNES: filipiky = útočné řeči proti Filipovi Makedonskému
FILOSOFIE – PLATÓN: spisy formou dialogu, nauka o ideích. Ústava – politická představa ideálního státu
ARISTOTELES: zabýval se řeckou tragédií – formuluje zásadu tří jednot = dílo se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má mít jeden dějový proud
————————————————————
4.– 1. století př. n. l. – po dobití Řecka Alexandrem Makedonským; obrat k psychologii, intimitě, vyumělkovanosti a výrazové strojenosti děl.
- THEOKRITOS: poezie, tzv. pastýřské idily (bezstarostný život v přírodě)
- MEANDROS: nová komedie = bez kritiky společnosti, důležitá je náhoda
ŘÍM:
Od 3. století př. n. l. rozmach římské moci, římská literatura navazuje na řeckou – zpočátku jen překládali řecká díla.
- Archaické období
- Vrcholné období (Zlatý věk)
- Stříbrný věk (Literatura doby císařské
1.
KOMEDIE – Titus Maccius PLAUTUS: 1. oficiální římský dramatik, čerpá ze života obyčejných lidí, hlavní hrdina vítězí chytrostí a prohnaností
Komedie o hrnci: kritika lakoty a chamtivosti
Lišák Pseudolus: o chytrém otrokovi, který pomáhá a radí svému pánovi
Publius Terentius AFER: Dívka z Andru
2.
ŘEČNICTVÍ – Marcus Tullius CICERO: vzor klasické latiny
PAMĚTI – Gaius Julius CAESAR: řečnictví, dějepisectví
Zápisky o válce galské
BÁSNĚ – Titus Lucretius CARUS: naučná báseň O povaze věcí
LYRIKA – Gaius Valerius CATULLUS: téma – láska k dívce Lesbii, za Octavia Augusta podpora básníků připomínajících staré římské ctnosti a oslavovali tradice římského národa
Publius VERGILIUS Maro: Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické – půvab života na venkově
epos Aeneis – Aeneas uprchl z hořící Tróje. Po strastiplné cestě dorazil ke břehům Itálie, kde položil základ římského státu. -> Smysl pro povinnost a uvědomění, že člověk je součást světa.
Quintus Horatius FLACCUS: eposy se společenskou tématikou
MILOSTNÁ ELEGIE (báseň rozmanitého obsahu složená elegickým distichem, tzn. střídavé spojení hexa s pentametrem)
Publius OVIDIUS Naso: milostná a hravá poezie
soubor bájí Proměny: 250 řeckých a římských bájí s ústředním motivem proměny člověka
Umění milovat: rady mladým lidem, jak si zachovat partnera (píše to, jako že láska je nezávazný flirt)
Vypovězen Augustem do vyhnanství – Žalozpěvy
3.
SATIRY – Marcus Valerius MARTIALIS: epigramy, satirická tvorba
HISTORIE – Publius Cornelius TACITUS: Životopisy 12 císařů
FILOSOFIE – Lucius Annaeus SENECA: stoik, spisy o morálce, vychovatel císaře Nera
