Antigona – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Antigona

Autor:  Sofoklés

Přidal(a): Retka, Andy

 

 

Autor knihy: Sofoklés

• narození: 497/496 př. n. l., Kolón u Athén
• úmrtí: 406/405 př. n. l., Athény, po smrti uznáván jako héros Dexion
• starořecký athénský dramatik, kněz, politik, stratég, vojevůdce, správcem pokladnice Athénského námořního spolku
• dobré gymnastické a múzické vychování, ze vznešené rodiny, v mládí herec, vedl chlapecký sbor
• společně s Aischylem a Euripidem patří mezi nejvýznamnější starověké dramatiky
• napsal 123 tragédií, zavedl „třetího herce“
• dochovalo se pouze 7 kompletních tragédií
• oblíben lidem, za přítele ho chtěli mít athénský velitel a politik Kimón i jeho odpůrce Periklés, athénský státník a filozof Archiláos i historik Hérodotos
• obviněn vlastním synem z duševní slabosti, obhájil se u soudu svojí písní
• stoupenec vlády aristokracie, miloval Athény

Díla: 

• Antigona
• Král Oidipus
• Oidipus na Kolónu
• Aiás
• Trachiňanky
• Élektra
• Filoktétés
• Ichneutai

 

Spisovatelé jeho doby:

• Aischylos – Orestea
• Euripides – Médea
• antičtí spisovatelé, kteří se zabývali antickým dramatem
• mytologie je zde velmi důležitá

 

Literárněhistorický kontext:

Samotný počátek vývoje dramatu, antické drama vzniklo v Athénách po řeckoperských válkách. Athény byly pozadu za ostatními řeckými kmeny v poezii, ale jejich význam je ve vývoji řecké poezie a stvoření dramatu, komedie a tragédie. Komedii a tragédii stvořili především Attičané (attická komedie a attická tragédie). Hry podporovali panovníci, protože přispívali ke vzdělávání občanů. Byly hrány v přírodních amfiteátrech, kde mohli hrát pouze 1-3 herci – muži, kteří byli oděni ve zvířecích kůžích, přes obličej měli masku a na nohou vysoké dřevěné podpatky. Velký důraz byl kladen na RÉTORIKU.

Dílo bylo napsáno v roce 442 př.n.l. Děj nemotivován zásahy bohů. Smyšlený příběh ukazující na špatná rozhodnutí vladařů. V době, kdy Sofokles příběh psal, byl pokladníkem athénského spolku. Možná se tehdy dostávál do přímého kontaktu s pravidly , která mohla odporovat morálním zásadám, což mohlo být podnět k napsání díla. Poté se stal stratégem ve válce proti Samu. Autor měl také velkou víru v rozumové a mravní hodnoty člověka, což se v díle odráží.

 

Vznikly dva žánry:

• Tragédie – větší důležitost, podléhaly státní cenzuře
• Komedie

 

Rozbor díla: Antigona (Antigoné)

Antigona je tragédie z období antiky. Věnuje se tématům posmrtného života, nepřízní osudu, úctě k bohům a zákonům. Postavy, které se provinily proti bohům bývají tvrdě trestány. Velký důraz na věštby a věštce. Kladní hrdinové v jeho hrách často podléhají neúprosnému osudu, který se v tomto pojetí jeví jako tajemná všeovládající síla. Sofoklovi hrdinové jednají většinou samostatně (zřídka uvádí na scénu bohy). Zavedl princip deus ex machina (Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil.) Zásada 3 jednot (jednota místa, děje, času). Otázka morální volby a lidé zápasí s bohy (ani prohraný boj není marný).

 

Druh a žánr: drama – antická (starověká řecká) tragédie

• Jedná se o antické drama a v této době psali pouze dramata s jednotou děje. Jednání je vyčleněno časově, dějově a prostorově, pokud se jedno mění následuje další jednání. Proto není možné, aby mělo antické drama více jak jedno dějství. V knize jednání není ani graficky vyznačeno.

 

Hlavní téma:

• Polyneikův pohřeb – přes zákaz byl pohřben, důsledky neuposlechnutí rozkazu Kreóna Antigonou

 

Celkové téma:

• Mravní a lidské zákony jsou více než zákony krutého panovníka, který si myslí, že má vždy pravdu a nemůže se nikdy zmýlit

 

Vedlejší téma:

• Isméné – hodná, chce pomoct Antigoné, ale je zbabělá, zastrašená, poslušná

 

Motiv:

• bohové, láska, povýšenost

 

Kompozice:

• Antigona je psána chronologicky, ovšem občas není poznat, jaká doba uplynula mezi jednotlivými scénami. Případně pokud se mají odehrávat téměř hned za sebou, pak je dílo poněkud nelogické
• Dílo je starověkou tragédií – zásada tří jednot (místa, času, děje)
• Postup „in medias res“ = okamžité vhození děje, bez dlouhého úvodu.
• Gradace se vyskytuje výrazněji až v poslední části. Jak postavy postupně umírají, zvyšuje se Kreontovo šílenství.
• Postavy spolu kolikrát mluví velmi ostře, přímo a drze – také gradace.
• V díle je velký kontrast mezi Kreontem a Antigonou, přestože si jsou povahově podobní. Kreon považuje Polyneika za zrádce, který si nezaslouží pohřeb. Antigona ho vidí jako bratra, lidskou bytost, která by měla být pohřbena, a ne nechána napospas mrchožroutům.

 

Hlavní myšlenka díla:

• Heroizace člověka, který zápasí s nepřízní osudu; konflikt dvou protichůdných názorů na zodpovědnost člověka k člověku (autorita státní moci a dodržování zákonů samovládce x oběť ve jménu nepsaných mravních zákonů lidstva). Lidské a mravní zákony jsou mnohem důležitější než zákony panovníků. (A též jsem si nemyslela, že má takovou tvůj příkaz moc, by nepsané a nezvratné kýs smrtelník směl bohů rušit zákony.
• Generační konflikt: mladí (Antigona a Haimon) představují svědomí, rozum, mravní etiku x Kreón – ztělesňuje moc, autoritu staví na neměnných strnulých dogmatech
• autorova víra v rozumové a mravní hodnoty člověka

 

Tématika:

Téma postavy:

• postavy nejsou téměř vůbec charakterizovány – divadelní hra. Zjišťujeme jejich povahu až během děje, podle toho, jak se staví k těžkým situacím.

 

Hlavní postavy:

• ANTIGONA – odvážná, odhodlaná nést za své činy následky, cílevědomá, ctí bohy, nositelka a oběť rozporu: proměnlivé zákony vládců x věčné morální příkazy; ve sporu s Kreontem fyzicky podléhá, ale morálně vítězí; hrdě hájí svůj čin vůči neústupnému samovládci; obětavost, odhodlání, hrdinství
• ISMENÉ – bojácná, zpočátku nerozhodná, chce sdílet sestřin trest
• KREÓN – thébský král, tvrdohlavý, sobecký, krutý, nemyslí na následky svých činů, myslí si že je víc než bůh, krutý a neústupný vladař, nedbal odvěkých nepsaných zákonů své země, proti vůli občanů prosadil své rozhodnutí; velká moci důmysl člověka má však své meze „jen ten, kdo dbá zákonů vlasti, je hoden přátelství a účty“ = hlavní myšlenka písně chóru – komentuje jednání vládce; za překročení rovnováhy řád – krutý a zákonitý trest
• HAIMON – Kreónův syn, respektuje otce, ale zároveň nebere vážně jeho rozkazy, miluje Antigonu.

 

Vedlejší postavy:

• EURYDIKÉ – manželka Kreóna, prokleje ho za smrt svého syna
• TEIRESIÁS – věštec, který řekl Kreónovi, že se blíží zkáza, ale Kreón mu nevěřil
• SBOR THÉBSKÝCH STARCŮ
• I. A II. POSEL
• HLÍDAČ
• NÁČELNÍK

 

Téma prostředí:

• Děj se dohrává ve starověkém Řecku v Thébách, děj není ovlivňován bohy, ale často jsou zmiňovány; mytologické náměty (z okruhu pověstí o thébském královském rodu)

 

Téma děje:

• Děj je už od počátku smutný – tragédie. Proto není příliš zábavný, ale velice poučný.

 

Jazyk:

• Nemotivovaný děj zásahy bohů, odehrává se v rovině mezilidských vztahů; živé, přesto heroické postavy
• Spisovný jazyk
• Ve verších
• Archaismy: ni, Co jest?, kdežto, rov
• Přirovnání:
• Metafora: Syn pohlédl naň zrakem divokým
• Častá obrazná pojmenování, přirovnání, metafory a metonymie. Vzhledem k tomu, že dílo je vlastně divadelní hra, je většina díla psaná v dialozích, případně situaci objasňuje sbor
• Na konci díla jsou také nějaké vysvětlivky k metonymiím a přirovnáním (vychází z řecké mytologie nebo je autor viděl jako zřejmé, ale pro nás již tak zřejmé nejsou)
  • Poslední teď již ratolest = Antigoné – Isménu nepovažoval za hodnou toho rodu. (metonymie)
  • Vzdorný drak – tím je míněno thébské vojsko; drak je přirozený protivník orla, k němuž básník přirovnává argejské vojsko. (metonymie)
  • Dobrý Kreón – ironie
  • Mít horkou krev = být vznětlivý, výbušný (metonymie)
  • Ty zraku zlatého dne = Slunce (metonymie, apostrofa)

 

Obsah:

Antigona byla dcera thébského krále Oidipa a jeho manželky a matky Iokasty. Měla dva bratry, Eteokla a Polyneika, jejichž boj o nástupnictví skončil smrtí obou. Polyneikos hledal spojence i v okolních státech a přivedl do země cizí vojska, což bylo obecně považováno za těžký zločin. Kreon, nový thébský vladař, vydal proto zákaz pohřbít Polyneika podle tradičních zvyklostí. Antigona ale neuposlechne vladařova rozkazu, protože podle jejího názoru se Kreonova vyhláška vzpírá náboženským i mravním zákonům, a vykoná příslušné obřady. Rozlícený Kreon tedy přikáže uzavřít Antigonu v hrobce. Neobměkčí ho a jeho rozhodnutí nedokáže zvrátit ani Kreonův syn Haimon, Antigonin snoubenec. Ke změně rozhodnutí ho přiměje až věštec Teiresias, díky čemuž je zákaz Polyneikova pohřbu zrušen a Antigona má být osvobozena. Dívka však mezitím spáchala sebevraždu a zdrcený Haimon si proto sáhne na život také. Kreonovi je pak odplatou jeho utrpení samota, protože život si vezme i Kreonova manželka a Haimonova matka Eurydika.

 

Vlastní hodnocení:

Antigona se mi četla k mému překvapení dost dobře, bez nějakých dlouhých popisných částí (téměř žádné), hodně se mi líbily rozhovory postav, kde často obhajovaly své názory, postoje. Navíc se mi i dost líbila vášeň Antigoné, s jakou věřila, že to co udělala, bylo správné. Náročnější na čtení a pochopení pouze určité pasáže s archaismy.