Kniha: Babička: obrazy venkovského života
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Sarzah
AUTOR KNIHY: Božena Němcová
- dívčí jméno Barbora Panklová
- narozena ve Vídni
- jako dcera panského kočího
- dětství v Ratibořicích u České Skalice
- měla 12 sourozenců – dospělosti se dožilo pouze 6
- česká spisovatelka
- zakladatelka novodobé české prózy
- velký vliv – její babička Magdalena Novotná, která u Panklových pobývala pět let
- v sedmnácti provdána za úředníka
- manželství nešťastné
- 4 děti rodina trpěla nouzí
- onemocnění
- smrt syna Hynka
- v této době vzniká její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo – Babička
- Smrt po polovině 19. století
Další díla:
- Baruška, Devět křížů, Divá Bára, Karla, Národní báchorky a pověsti
ROZBOR DÍLA: Babička
DOBA A MÍSTO DĚJE:
- Doba: 1. pol. 19. stol.
- Místo: Ratibořice – Staré bělidlo (
Domažlicko, Ratibořice se nachází poblíž České Skalice – VÝCHODNÍ ČECHY)
HLAVNÍ POSTAVA:
Babička Magdalena Novotná – prostá, moudrá, zkušená, laskavá, pracovitá, obětavá, starostlivá, vztah k přírodě, zvířatům, k vlasti (Měla syna a dvě dcery)
DALŠÍ POSTAVY:
A) postavy z venkovského prostředí
- Barunčiny rodiče – Proškovi (Terezka a Jan; Panklovi) – matka málomluvná, zpanštělá, otec srdečný, přímý, sdílný, tyto postavy jsou úmyslně dány do protikladu
- Děti – Barunka – autorka, zvídavá, bystrá, citlivá
- Jan, Vilém, Adélka – bezstarostné, hravé
- Mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova, Viktorka – postavy z okolí, lidové typy
B) postavy z panského stavu (postavy jsou idealizované)
- Paní kněžna Kateřina Zahaňská – koná dobré skutky, má ráda babičku, vidí v ní svůj vzor
- Komtesa Hortensie – milá, hodná, chytrá, hezky maluje
- Služebnictvo na zámku
ZNAKY/CHARAKTERISTIKA:
- rozsáhlá povídka, próza
- prvky autobiografie
- prvky idealizace
- rozsáhlé popisy osob, prostředí
- dlouhá souvětí
- užito archaických, nářečních výrazů, lidových obrazů
- ER-forma i ICH forma (babiččino vyprávění)
- nesjednocený děj – řada obrazů z venkovského života
- 2 dějová pásma:
- 1) Příjezd Babičky, Staré bělidlo a okolí, host
- 2) Od 8. kapitoly – rok na Starém bělidle, obraz života ve všech ročních obdobích
Prolog – vzpomínka na babičku, její oslovení
Epilog – poslední dny babiččina života, pohřeb
Epizoda – příběh Viktorčin
Jazyk:
- spisovný, střídmý, bez užití metafor
- obraz venkovského života
- vypravování se přibližuje mluvenou řečí – použitím lidových rčení
- postavy z venkovského prostředí protikladem těch ze zámku
OBSAH:
Babička (Magdaléna Novotná) žila pohorské vesnici Olešnici u slezských hranic poklidným životem, kde ji měli všichni rádi. Jednoho dne dostala dopis od své dcery Terezky Proškové, aby se odstěhovala k nim na Staré Bělidlo. Babička se nemohla rozhodnout.
Chtěla vidět svá vnoučata, ale nechtělo se jí stěhovat. Nakonec se rozhodla, že pojede. Po příjezdu se ihned s vnoučaty – Barunkou, Adélkou, Janem a Vilímkem sblížila. Uvítala ji celá rodina a všichni byli rádi, že babička přijela. Od té doby se babička starala o domácnost. S dětmi chodila na procházky, hrála si s nimi a učila je náboženství. Nejraději ji měla Barunka, nejstarší Proškovic dcera. Ta s ní spala i v ložnici. Babičku si oblíbili i ostatní lidé ve vesnici. Chodili si k Proškům popovídat, poradit se, nebo jen tak pozdravit babičku. Příběhy a situace z různých návštěv v knize zabírají značnou část.
Jednou se babička vydala na procházku i s dětmi do altánku v lese. Potkala tam kněžnu na koni a dala jí jahody. Kněžnu uchvátila svoji dobrotou. Pak ji za to pozvala na zámek. Babička se tak stala její společnicí a rádkyní. Přesto se nikdy na zámku necítila dobře.
Stařenka lidem i pomáhala. Pomohla například jedné chudé rodině a přimluvila se, aby otec dostal práci. Pomohla i Mílovi, který měl odejít na vojnu, protože se dvořil, Kristle, a za tou chodil jakýsi Talián. Nakonec, díky babičce, mohl se Míla vrátit a vzít si Kristlu za ženu. Nemalý podíl měla i na osudu Hortenzie. Všimla si, jak je smutná. Přimluvila se tedy ke kněžně, která svoji schovanku měla moc ráda. Pomohla jí vrátit se do Itálie ke svému bývalému učiteli kreslení. Bohužel později zemřela na vážnou nemoc. Zanechala po sobě dítě.
Čas plynul, děti vyrostly a Barunka odjela na studia. Avšak babička se rozstonala a napsala jí dopis, že ji ještě před smrtí musí vidět. Babička se ze všemi vroucně rozloučila, koho mohla, toho podarovala, smířila se s Bohem a po příjezdu Barunky zemřela
Když se konal babiččin pohřeb, hleděla kněžna Zaháňská z okna, vzdychla a zašeptala: „Šťastná to žena!“
V knize se vyskytují mnohé příběhy jiných lidí, v podobě povídek, nebo třeba tak napínavé situace, jako jsou povodně. Nakonec ale všechno dobře dopadne. Snad kromě Viktorky, která zemře ? (Stála pod stromem, který zasáhl blesk).
