Kniha: Babička
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Jušinka
Božena Němcová (1816 – 1862)
- vlastním jménem Barbora Panklová – Němcová
- psala prózu, sbírala pohádky, psala etnografické (národopisné) studie
- byla 1. českou spisovatelkou
- narodila se ve Vídni, její původ je obestřen tajemstvím. Vyrůstala v Ratibořicích, později byla dána na výchovu do rodiny panského úředníka. V 17. letech byla provdána za Josefa Němce, vlastence. Manželství bylo nešťastné. S manželem se často stěhovali (Litomyšl, Chodsko, Slovensko). Později žila v Praze, kde se setkala s vlasteneckou společností a začíná psát.
- psala díla, která originálně zpracovávají lidovou slovesnost (stejně jako K. J. Erben)
Rozbor díla: Babička (1855)
- Autorčino nejvýznamnější prozaické dílo
- Základní dílo české literatury
- Zobrazuje národní život společnosti na venkově
Období:
- 30. léta 19.století
- realismus
Literární druh:
Námět:
- obraz z venkovského života, který byl ovlivněn vlastními prožitky B. Němcové ( v té době žila v bídě a trápila se pro zemřelého syna Hynka, v psaní hledala útěchu )
Téma:
- idylická babička, která je obklopena milujícími lidmi. Ona se snaží všem pomáhat a radit.
Místo děje:
- venkovské prostředí, Staré bělidlo, Ratibořické údolí a okolí
Jazyk a styl:
- jsou tam dvě dějová pásma: a)příjezd babička na Staré bělidlo a poznávání okolí, hosté
- od 8. kapitoly rámec: rok na Starém bělidle, obraz života ve všech ročních obdobích; prolog – vzpomínka na babičku, její oslovení
- Projevuje se zde popisný realismus s prvky idealizace
- epilog – poslední dny babiččina života, pohřeb
- epizoda – příběh Viktorčin
- jsou zde rozlišeny části dějové (obsahuje velmi častou přímou řeč, méně popisů) a popisné (jsou delší než dějové, popisy)
- užívá velké množství přívlastků a přirovnání
- občas také metafory (pod strom nastlané měkounké podušky)
- užívá i odborné výrazy (lilium martagon…)
- vyskytují se zde četné archaismy (omšelý, děvečka, kury, veznat se) a historismů (fěrtoch, mezulánka)
- časté přímé řeči
Postavy:
- babička – moudrá, svá, vlastenecká, konzervativní, nenechá se stáhnout dobou, nepřizpůsobivá, milující, pracovitá, šlechetná, zkušená, prostá, zásadová, spravedlivá, pokorná, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, přejícná, žijící v souladu s přírodou, symbol starých zvyků
- Barunka (Božena Němcová) – vnučka Magdalény Novotné, nejstarší a nejrozumnější z vnoučat
- Adélka, Vilém, Jan – sourozenci Barunky
- kněžna – dobrosrdečná, přejícná
- Hortensie – schovanka kněžny, jemná, pokorná, milá
- Terezka – matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné
- Viktorka – bláznivá, divoká
- pan Beyer – myslivec
- Kristla – prostá, věrná
- Jakub Míla – upřímný, věrný, čestný
Okolnosti vzniku díla:
Hlavním zdrojem byly vzpomínky na své dětství, mládí, smé zážitky…Němcová psala dílo v době, kdy na ní doléhala nemoc a bída. Těžce se vyrovnávala se smrtí svého syna. Předlohou literární postavy babičky, byla skutečná babička Němcové, Magdaléna Novotná.
Vliv díla:
- Dnes je 350 vydání, přeloženo do více než 20 jazyků
- Ilustrovala ji řada významných výtvarných umělců
- Stala se podkladem libreta k opeře
- Filmové zpracování.
Děj:
Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo ke své dceři Terezce. Babičku vítají obyvatelé vesnice a všichni si ji zamilují pro její laskavost. Babička má 4 vnuky: Barunku, Adélku, Viléma a Jana. Snaží se je vychovávat v duchu lásky a mírumilovném soužití s přírodou a vlastenectví. Babička je moudrá, vyrovnaná žena, která je zvyklá tvrdě pracovat a všem pomáhat a být oporou. V knize jsou zobrazeny každodenní činnosti babičky, dětí a jiných lidí. Později se babička setkala s kněžnou a její schovankou Hortensii, které si ji také zamilovaly. Babička byla dokonce pozvána na zámek. Vedlejší epizoda je příběh Viktorky, která byla bláznivá, žila v lese a zemřela při bouři. Nakonec babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí. Dokonce paní kněžna se dívala ze svého okna a řekla: ,,Šťastná to žena“
Ukázka:
Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležejíc z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ku hrobu, ubíral okolo zámku, rozhodnula bílá ruka těžké záclony u okna, paní kněžna se mezi nimi objevila.Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc, zašeptala: Šťastná to žena!
