Balada z hadrů - rozbor díla k maturitě (4)

rozbor-díla

Kniha: Balada z hadrů

Přidal(a): Martin Černý

Autoři

Jiří Voskovec a Jan Werich, hudbu složil Jaroslav Ježek

O autorech

Autorská dvojice se významně zasloužila o rozvoj improvizovaného a avantgardního divadla. Vystudovali na reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Oba dva debutovali premiérou studentské hry Vest Pocket Revue roku 1927. Jejich díla mají výrazný sociální kontext, v pozdějších letech i jasné protinacistické postoje. Jako herecko-autorskou dvojici je charakterizují krátké předehry, tzv. forbíny. Jako umělci jsou významně propojeni s Jaroslavem Ježkem (hudebním skladatelem) – př. Klobouk ve křoví (Osel a Stín), Bugatti step.

Jiří Voskovec

1905-1981, dramatik, básník, spolutvůrce avantgardního divadla, herec, režisér a člen skupiny Devětsil. Působil v Osvobozeném divadle až do r. 1948. Emigroval do USA, 2x, jednou s J. Ježkem. 48-50 pracoval pro UNESCO, poté emigruje podruhé. Byl internován pro podezření z protizápadní činnosti. Uplatnil se jako herec (Twelve angry man – Dvanáct rozhněvaných mužů).
Charakterizují jej forbíny – komentáře k aktuálním situacím a užitím dadaistického humoru. Klad důraz na hudební doprovod – Jaroslav Ježek, díla trojice ovlivnily moderní hudební tvorbu. Často kritizoval soudobou politickou situaci a společnost – byl levicově orientovaný. Postupně přešel od dadaismu a revuální parodie k politické satiře.
Politické satiry: Caesar (1932), Osel a Stín (1933), Kat a Blázen (1934), Balada z Hadrů (1935), Rub a Líc (1936), Těžká Barbora (1937)
Filmy: Pudr a Benzin – 1931, Peníze nebo Život – 1932, Hej rup! – 1934, Svět patří nám – 1937
Básnická tvorba z období poetismu byla vydána pod názvem Faustovy skleněné hodiny

Jan Werich

1905-1980, dramatik, jeden z tvůrců avantgardního divadla, prozaik, herec.
Studoval práva, nedokončil. Pracoval s Voskovcem v avantgardním divadle, Osvobozeném divadle – zal. roku 1925, jakožto divadlo Devětsilu. Na scéně působili již se 4. Reprízou Vest Pocketky. Od roku 1929 do roku 1938 pak v samostatné scéně Voskovce a Wericha. 1939 emigrují do USA. Připravovali rozhlasové relace pro České emigranty i pro vysílání do Československa. Zpět v ČSR založili v návaznosti Divadlo V+W, po druhé emigraci Voskovce do USA působil v řadě pražských divadel. Od roku 1955 byl ředitelem Divadla satiry -> dnes Divadlo ABC, které přejmenoval, kde spolupracoval s M. Horníčkem.
1968 emigroval do Rakouska, ale vrátil se. V 70. letech nesměl vystupovat.
Tvorba byla úzce spojena s Voskovcem. Hlavní formou byla revue (proud zdánlivě souvisejících celků), založená na intelektuálním humoru, popuštěné fantazii, nadsázek a s postupy blízkými poetismu.
Tvorba: Smoking Revue (1938), Kostky jsou vrženy (1929), Fata Morgana (1929), dále viz Voskovec
Werichova samostatná tvorba souvisela s úpravami starších textů a cizích děl (Přišel na večeři, Fasffalovo babí léto, Helenka jej ráda). Byl spoluautorem námětů a scénářů mnoha filmů. Např. Císařův pekař aneb Pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour.
Jeho zápisky z cest můžeme najít v knize Italské prázdniny (1960), známá je i jeho pohádková tvorba cyklu Fimfárum, kde se mísí prvky lidové slovesnosti s intelektuálním humorem. Lidská hloupost je líčena jako největší lidský nepřítel. Posmrtně vyšla kniha vzpomínek, Jan Werich vzpomíná… vlastně Potlach.

Historicko-literární kontext

V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue a satiry, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.
Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice.
Balada není výrazně zaměřena proti nacismu, na rozdíl od toho sleduje výrazné levicové myšlenky. Závěrečná píseň (Pochod proti větru) se za éry komunismu stala důležitou částí Budovatelských písní.
Stejný námět si vzal i Vítězslav Nezval ku svým 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida.

Rozbor díla: Balada z Hadrů

Balada z Hadrů, divadelní hra situovaná do Paříže okolo roku 1455, pojednávající o životě francouzského prokletého básníka Francoise Villona, kritizující soudobé sociální problémy v analogii básníkova života.
Premiéru měla ve Spoutaném divadle roku 1935 (28. listopadu)
Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.
Caesar – 1932, představuje Benita Mussoliniho jako Caesara, který touží po válce. Od této hry je Osvobozené považováno za politické divadlo.
Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
Kat a blázen – 1934, kritika fašismu.
Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:

Francois Villon

Francouzský básník (1431 – po 1463?), studoval svobodná umění v Paříži. Dosáhl hodnosti bakaláře i mistra. Jména Villon užíval dle jména příbuzného, u kterého v Paříži žil. Žil dobrodružným životem, jakožto tulák a bohém. Byl mnohokrát souzen pro krádeží, vězněn a vypovězen z Paříže. 1462 odsouzen k trestu smrti oběšení za zabití v hádce. Po roce 1463 o něm nejsou žádné zprávy.

Jeho nevelké dílo se skládá z Malého testamentu (1456), obsahující básně burleskního a satirického rázu. Dále 17 básní nezařazených do sbírek a Balady v argotu. Velký testament (1961 – 1962) je nejrozsáhlejší autorovo dílo a taktéž stěžejní bod Francouzské středověké poezie. Má 2023 veršů, obsahuje osmiveršové básně/oktávy, rondó, epitaf i balady. Spojuje nízký i vysoký styl. Motivem je osobní prohra v životě, strach ze smrti a zatracení a trpká životní zkušenost.

Básník se stal námětem mnoha jiným autorům např. Nezvalovo dílo 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, či V+W Balada z hadrů

Postavy prologu

Kateřina
Nezaměstnaný
Nezaměstnaná
Žebračka
Student
Herec
Hlídač

Postavy hry

Francois Villon, básník
Purkmistr města Paříže
Catherine de Vausselles
Mistr Filip Sermois
Královský prévôt z Chateletu
Žebračka
Šenkýřka z Taverny U šišky
Vykladačka, Nuzák, Kat
Georges, antoušek – Jiří Voskovec
Jehlan, ponocný – Jan Werich

Literární rozbor

Literární druhem je drama, žánr je komedie s tragickými prvky (Obrazy chudoby, Villonovo provinění)
Dialogy postav v próze se střídají s verši, či hudebními výstupy a baletem. (Z dnešního hlediska můžeme mluvit o muzikálových prvcích). Z původních Villónských veršů je v díle užito dvou citátů a to v replikách Studentových, v monologu Villonově, rozmluvě se Žebračkou a Epitafu ve scéně výslechové.
Dále je užito znění celé (upravené a zkrácené) Balady někdejší krásné zbrojmistrové, rozložené mezi čtyři ženy při výstupu v Taverně.

Celé dílo je tematicky protknuté Villonovým dvojverším:

Nuzota z lidí lotry činí.
A vlky z lesů žene hlad.

V díle se vyskytuje několik hudebních vstupů, jedná se o ústřední Villonovu píseň – Hej, pane králi, dále Blues Svět naruby, Rumba potopa, Tři košile Děda Nezamyslaa taktéž několik vstupů tanečních – balet Básníkovo slovo (neumlčitelnost myšlenky a slova), balet Fille de Joie (pantomima, vyčichlý půvab nevěstek), balet Krásky, anděl strážný a úplatný (groteskní pantomima, anděl je podplacen za přímluvu u spasitele)

Rozbor obsahu

Dílo je členěno na 2 díly o patnácti obrazech (8,7), které jsou dále děleny na několik scén a zároveň prokládány výše zmíněnými prvky (balet, zpěv, tanec). Jednotlivé obrazy na sebe navazují, stejně tak oba díly. Rovněž vsuvky nemají charakter meziher, ale s dějem souvisí, popisují aktuální situace, či myšlenky postav.

Stručný obsah

Kniha začíná prologem, při kterém se ve staré cihelně náhodně potkají dva nezaměstnaní, žebračka a Kateřina (nevěstka) a chudý student. Společně si stěžují na společnost. Na scénu přichází Hlídač (posléze odchází) a student, obdivující Villona. (nesoucí socialistické myšlenky) Po nějaké době se ke skupině přidává potulný herec. Přináší kostýmy a student přichází s nápadem kostýmy vyzkoušet a hrát hru (aluze na 500 let, za Villona byla chudoba stejná jako nyní). Scéna se proměňuje a realita je divadlem.

V dalším obraze stojí Villon (student) a Purkmistr (herec).Villon rozmlouvá s purkmistrem, který ješitně obhajuje své názory. Villon se odhalí jako autor protikrálovské písně a Purkmistr mu vyhrožuje. Villon mu ukradne pohár a odchází. Na ulici potkává Kateřinu. Lehkou děvu a souložnici purkmistrovu, do které je bezhlavě zamilovaný, vrací ji pohár a Kateřina mu slibuje schůzi, lže. Villon odchází a Kateřina se schází s purkmistrem, kterému vrací pohár. Později té noci se na scénu dostává Filip, intrikán, bohém, který s Kateřinou purkmistra okrade. Poté se vše snaží shodit na Villona.

Purkmistr se snaží Villona najít a potrestat, ovšem naráží na Jehana s Georgesem.

Předtím se Jehan a Georges setkají. Ponocný rozmlouvá s Antouškem, který se provinil zpíváním protikrálovské Villonovy písně. Osvobozují se a jdou dále. Potkávají rozlíceného purkmistra, kterého zavřou na pranýř přes noc.

Mezitím se ukazuje, že království je v rozkladu. Purkmistra navštíví královský Prevot, žádající na Purkmistrovi peníze. Společně se shodnou na nutnosti Villona zavřít. Později se Filip a Kateřina dohodnou na tom samém, pod vidinou peněz se Kateřina spolčí s Purkmistrem.

Filip dříve prohrál penze s Jehanem a Georgesem, kteří nyní kryjí Villona, bezhlavě zamilovaného do Kateřiny, nevidouc, že jsou proti němu kuty intriky. Villon jde za Kateřinou, přistihne ji u Purkmistra v ložnici, dojde k hádce a Villon se ztrácí. Později na ulici narazí na Filipa, který se ho chce zbavit. Villon jej zabije, vyústění zápletky, přistižen při činu.

Přichází hlídač, vidí mrtvolu. Vše je fingované, herci odhazují kostýmy a dělají si z něj šprýmy. Na závěr zazní Pochod proti větru.