Jméno: Literatura období baroka
Přidal(a): bobikje
Literatura období baroka (pol. 16. – pol. 18. století)
- v důsledku náboženských reforem ze 16. století došlo k rozkolu uvnitř křesťanského světa, odklonu části věřících od katolické církve a papeže
- katolická církev se proto snažila získat na svou stranu ztracené příznivce (byl založen jezuitský řád, obnoveny kulty svatých, zakládána poutní místa)
Znaky baroka:
- z portugalského pérola barroca – nepravidelná perla
- nedůvěry v rozum, převládá cit, víra
- odvrat od přírody, zaměření na nitro člověka, touha po poznání boha
- člověk chápán jako bytost nicotná, pomíjivá
- mysticismus (víra v nadpřirozenost, zázraky)
- monumentalita (snaha ohromit člověka), naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolest)
- kontrast (dobrotivý bůh x krutý ďábel, chudoba člověka x nádhera chrámů)
- v literatuře se aktualizují středověké žánry – legenda, duchovní píseň, epos, traktát
- hojně se využívá obraznosti, alegorie symbolů, bohaté metafory
Umění:
- malířství – zachycuje vnitřní napětí, využívá se šerosvit (kontrast světla a stínu), snaha oživit postavy, dodat výraz tváře a gesta
- známí světoví malíři: Caravaggio, Petr Paul Rubens (Tři Grácie), Rembrandt (Noční hlídka), Diego Velázques
- čeští malíři: Karel Škréta, Petr Brandl, Václav Hollar, Václav Vavřinec Reiner
- sochařství: Ferdinand Maximilián Brokof , Matyáš Braun (sochy na zámku v Kuksu, Vidění sv. Luitgardy na Karlově mostě)
- hudba: Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach, Georgie Friedrich Händel
- významné stavby u nás: Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně Praze, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, Loreta, zámek Vranov nad Dyjí, kašna Parnas na Zelném trhu v Brně
Přestavitelé evropské barokní literatury:
Pedro Calderón de la Barca – Španěl, díla nábožensko-filozofického charakteru – např.. Život je sen, Znamení kříže
John Milton – Angličan, duchovní epos Ztracený ráj
Společenská situace u nás:
- toto období dříve chápáno negativně jako doba temna, dnes je hodnoceno jako vrchol evropské kultury
- po bitvě na Bílé hoře (1620) vládnoucí rod uplatnil tvrdá opatření proti české šlechtě a měšťanstvu, které stálo na straně protihabsburské opozice:
- přední představitelé povstání popraveni na Staroměstském náměstí (1621)
- nekatolíci museli přejít ke katolickému náboženství, nebo odejít ze země, jejich majetek byl konfiskován
- Obnovené zřízení zemské (1627) – potvrdilo právo Habsburků na český trůn, zavedlo do státní správy vedle češtiny němčinu, jediným povoleným náboženstvím se stalo katolické náboženství
- situaci ovlivnila i třicetiletá válka
Česká barokní literatura
- byla poznamenána odchodem značné části šlechty a měšťanstva do emigrace, odešla tedy i řada autorů, ubylo čtenářů, přesto je tato literatura poměrně bohatá
- oficiální tvorba (domácí, katolická)
- psána česky nebo latinsky, později německy
- spojena s rekatolizací, její zaměření je převážně náboženské, časté jsou úvahy o smrti a posmrtném životě
Bedřich Bridel – jezuita, autor duchovní lyriky – báseň Co Bůh? Člověk? – meditace o poměru člověka k Bohu, založená na kontrastu
Adam Michna z Otradovic – jihočeský varhaník, básník a skladatel, autor kancionálu Česká mariánská muzika, Svatoroční muzika, Loutna česká, často oslavuje Pannu Marii
Nauková literatura:
Bohuslav Balbín – jezuita, psal latinsky, ale obhajoval český jazyk – dílo Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého – hájí právo národa na vlastní jazyk, odsuzuje odnárodňující se šlechtu i politiku vídeňského dvora, který vytlačuje češtinu ze škol a úřadů. Tiskem dílo vyšlo až v době národního obrození a stalo se vzorem pro další podobná díla.
Snaha zamezit vlivu protestantismu na literatura vedla k likvidaci nekatolických knih, zejména to však byla dobová pornografie a braková literatura. V tomto smyslu působil jezuita Antonín Koniáš – autor soupisu nedovolených knih – Klíč.
- exilová tvorba (zahraniční, evangelická)
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- latinské jméno Comenius
- narozen pravděpodobně v Nivnici nebo Uherském Brodě na jv. Moravě v českobratrské rodině, brzy úplně osiřel
- vzdělání získal na bratrských školách v Přerově a Strážnici, dokončil je v zahraničí (Herborn, Heidelberg) – studium teologie
- po návratu působil jako učitel a bratrský kněz v Přerově a ve Fulneku, stal se posledním biskupem jednoty bratrské
- 1621 (z Moravy vypovězeni bratrští duchovní) narychlo uprchl z Fulneku se svojí ženou i dvěma dětmi před španělskými vojáky, ztratil část rukopisů i celou knihovnu, zemřela mu žena i obě děti (epidemie)
- pobýval poté v ilegalitě na různých místech u svých českobratrských ochránců (např. Karel starší ze Žerotína), 1624 – 2. sňatek, v zemi pobyl do roku 1628
- po vydání Obnoveného zřízení zemského odešel do zahraničí, usadil se v polském Lešně, které bylo již dříve útulkem příslušníků jednoty bratrské, zde učil na gymnáziu a stále doufal v návrat do vlasti
- pobyt v Lešně několikrát přerušil návštěvami Anglie, Švédska a dnešního Maďarska
- v Lešně mu zemřela i 2. žena a jeho návrat domů trvale znemožnil vestfálský mír (1648)
- za švédsko-polské války zachvátil Lešno požár, při němž Komenský opět pozbyl celý majetek a větší část rukopisů
- od roku 1656 žil trvale v Holandsku u svých přátel v Amsterodamu, zde také zemřel, pohřben je v nedalekém Naardenu
díla filozofická
Labyrint světa a ráj srdce – filozofický, autobiografický, náboženský spis. Obsah viz učebnice.
Hlubina bezpečnosti – svět přirovnává k točícímu se kolu – kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – Boha.
Listové do nebe – 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – závěť napsaná po uzavření vestfálského míru, kdy věděl, že už se do své vlasti nevrátí, matka (=Jednota bratrská) odkazuje svým dětem rozptýleným po světě své duchovní poznatky.
díla pedagogická
Zásady, které prosazoval Komenský v oblasti výchovy a vzdělávání:
- vzdělání přístupné všem bez rozdílu majetku, pohlaví
- postup od známého k neznámému, jednoduchého ke složitému, konkrétního k abstraktnímu
- názornost výuky
- rozvoj citu a vůle
- odstranění mechanického učení
- výuka má směřovat k praxi
Velká didaktika – zásady moderní pedagogiky
Informatorium školy mateřské – o předškolní výchově dětí v rodině
Brána jazyků otevřená – učebnice latiny a zároveň encyklopedie
Svět v obrazech – učebnice latiny doplněná ilustracemi
Schola ludus (Škola hrou, na jevišti) – soubor latinských her
díla pansofická (vševědná)
- myšlenka existence univerzální vědy, která by obsáhla veškeré vědění své doby – měla pomoci napravit rozpory mezi lidmi – nedokončené dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských.
- lidová a pololidová tvorba
- byla nositelkou českého jazyka
- pololidová tvorba vznikala v prostředí blízkém lidu (zejména měšťané) – žánry: interludia (mezihry) = krátké frašky, hráli většinou učitelé a jejich žáci, témata ze selského života
písmácké paměti (záznamy dobových událostí, opisování starších děl)
kramářské (jarmareční) písně
knížky lidového čtení
- lidová tvorba (ústní lidová slovesnost) – vzniká mezi venkovským lidem – pohádky, pověsti, písně, lidová dramata, loutkové hry, proroctví
