Bídníci (Ubožáci) - rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

Kniha: Bídníci (Ubožáci)

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): Anonymka9

Literárně-historický kontext

autor tvořil převážně v duchu realismu, ale zejména v počátcích jeho tvorby se objevují i romantická díla (román, drama)
základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše)
dílo je psáno v duchu realismu s doznívajícími prvky romantismu

Kontext autorovy tvorby

byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik
psal v 19. století (1822 – 1874)
původní název knihy je Les Misérables [le mizerabl]

Životopis autora: Victor Hugo

Narozen: 6. února 1802 (Besançon), úmrtí: 22. května 1885 (Paříž, Francie)
Po úspěšné prvotině Ódy a rozmanité básně (1822) získal Hugo penzi od Ludvíka XVIII. V tomto roce se oženil a začal se plně věnovat literatuře. Nejplodnější období začalo roku 1830 a skončilo o 13 let později (1843) neúspěchem hry, po němž přestal psát dramata a začal se věnovat románům.
Po revoluci 1848 (Únorová revoluce) se stal poslancem a aktivně se zapojoval do politického života.
Po převratu roku 1851 a nástupu Napoleona III. odešel do exilu, nejprve do Belgie a poté na ostrovy Jersey a Guernsey, kde strávil necelých 20 let.
Po císařově pádu roku 1870 se vrátil do Paříže a stal se opět členem Národního shromáždění.
Konec života, poznamenaný množstvím rodinných tragédií, věnoval výchově svých dvou vnoučat.

Rozbor díla: Bídníci (Ubožáci)

próza
epika
dvoudílný román

Kompozice díla

převažuje realistická próza
z touhy přiblížit se vědě plynul i požadavek objektivity: román měl podobně jako vědecké dílo podávat pravdivý obraz skutečnosti, zbavený všech příkras a iluzí

Základní myšlenka a téma

zabývá se situací nižších vrstev lidí v 1. polovině 19. století důrazem na nápravná zařízení, sociální problémy a republikánské povstání v Paříži v červnu 1832
Jean Valjean měl konflikt s komisařem Javertem – Javert věří pouze zákonům a svým starým zkušenostem a předsudkům, podle nichž se už jednou trestaný člověk nemůže napravit, je to zároveň člověk zásadový a proto Valjeanovi nevěří, když zjistí jakým člověkem se Valjean stal nedokáže již zcela změnit své přesvědčení a jednat dle zákona [zatknout Valjeana] tento jeho vnitřní konflikt ho dovádí až k sebevraždě
Jean Valjean měl ještě konflikt s přítelem Cosety Mariusem – který byl zamilován do Cosety
události jsou tragické, protože Javert spáchá sebevraždu, dětství Cosety, život Cosetiny matky Fantiny a její smrt, nešťastná zamilovanost Eponiny do Mariuse, osud Gavroche, izolace Valjeana po svatbě Cosety, smrt Jeana Valjeana
v menší množství jsou tam romantické prvky – láska Cosety s Mariusem
hlavní roli hrají sociální situace ve Francii v nižších vrstvách obyvatelstva a mezilidské vztahy
kniha nabízí pohled na sociální život nižších vrstev obyvatelstva ve Francii v 1. polovině 19. století
toto dílo bylo ovlivněno spisovatelovými názory na tehdejší morálku a život ve Francii a jeho vlastní politická aktivita, je také ovlivněn vlasteneckým cítěním autora, protože byl věnován Francii a autor ho psal v období, když žil v exilu a jednotlivé informace (jména ulic, poloha určitých míst) si ověřoval dopisy svým přátelům
román byl ovlivněn 2 historickými událostmi:
- 1) bitva u Waterloo
- 2) republikánské povstání v Paříži v červnu 1832

Děj

Odehrává se v letech 1815-1830 ve Francii. Vypráví o bývalém vězni Jeanovi Valjeanovi. Byl 16 let na galejích za to, že ukradl chleba (2 roky) a utíkal (14 let). Po návratu z galejí se chtěl ubytovat, ale i když měl peníze, nechtěl ho nikdo obsloužit jídlem ani noclehem. V noci seděl u nějakého domu a potkala ho žena, která mu poradila, aby šel do domu biskupa. Tento biskup se snažil pomáhat chudým. Dal mu polévku s chlebem a uložil ho ve svém domě. V noci Valjean ukradl stříbrné lžičky a byl polapen. Měl být zatčen, ale biskup se ho zastal. Řekl jim, že mu ty lžičky dal. Valjean je nejprve nechtěl přijmout, ale biskup ho přesvědčil, ať si je vezme a pomůže chudým. V roce 1820 už měl Valjean továrnu na textilie, útulek pro děti a nemocnici pro chudé. Byl zvolen starostou. Ve svém nejlepším období pak potkává svého dozorce z vězení a ten je mu přidělen jako velitel státní policie. Mezitím přichází do továrny žena, Fantina, která má dceru, ale její muž zemřel a ona by ji nedokázala uživit. Dítě dá na starosti jedné hospodské, ta ji nenávidí a z dítěte se stává služka. Fantina umírá a pověřuje Valjeana, aby vyzvedl dceru Cosettku od hospodské.
Probíhá proces s mužem, který je omylem považován za Valjeana a je souzen za krádež peněz. Valjean se k tomuto soudu dostaví a odhalí zde svou totožnost. Je vězněn. Z vězení uprchne, vyzvedne Cosettku a uprchne s ní do Paříže. Zde se do ní zamiluje chudý student Marius.
Valjean zachrání Mariovi život na barikádách. Marius si bere Cosettku. Valjean se Mariovi svěří se svou minulostí. Ten ho k vůli tomu zavrhne. Pak se ale dozví, komu vděčí za život a s Cosettkou ho jednou navštíví. Valjean je ale nemocen a umírá.

Další spisovatelé

Charakteristika postav

Jean Valjean nebo též pan Madeleine či Fauchelevent. Tato jména používal, neboť se musel jako bývalý galejník skrývat před policií, zejména před neúnavným komisařem Javertem. Javert ho stíhal, protože se domníval, že jedná se zlodějem a vrahem. Snad i čtenář si to zprvu myslel. Jeana Valjeana ale dokázal změnit jeden dobrý skutek otce Myriela. Když zbohatl, setkal se s umírající matkou malé Cosettky, o které se postaral. Stal se jí otcem, kterého nikdy nepoznala. Jeho duše byla velmi poznamenaná galejemi. Byl velice silný, v mládí pracoval jako klestič stromů, později v Paříži jako zahradník. Když vyšel z galejí, byl plný nenávisti, zla a hořkosti k celému světu, během následujících let se úplně změnil, také rychle zestárl ze strachu, že přijde o milovanou Cosettu.
Thénardierovi – Pan a paní Thénardierovi, tito lidé jistě patří mezi ty, jež lze označit za hyeny lidské společnosti. Vždy využívají situace k vlastnímu prospěchu, přestože ublíží druhým. Těží z neštěstí jiných a ještě si nechávají platit. Nutno ale podotknout, že takové stvůry z nich učinila tato doba, snad i revoluce v roce 1789. Bylo totiž těžké přežít fyzicky, natož morálně. Pan Thénardier byl drobný nenápadný mužíček, za to jeho žena byla zrzavá, tělnatá, ošklivá, autor ji popisuje jako obryni, mužatku. Velice milovala svá dvě děvčátka Eponinu a mladší Azelmu, ale své syny nenáviděla skoro stejně jako ubohou cizí Cosettu, kterou k Thénardierovým dala na výchovu nešťastná Fantina. Ze vztahu Thénardierky k holčičkám Fantina usoudila, že bude dobrou matkou i pro její dcerku. Velice se však mýlila. Ani Thénardier nebyl lepší. Nezáleželo mu na ničem, pouze na penězích a vlastním životě. V roce 1815 se toulal u Waterloo, okrádal mrtvé či zraněné, vždy byl na straně vítězů. Jen náhodou se přihodilo, že zachránil život plukovníkovi Pontmercymu. Ve vsi Montfermeil si otevřel hostinec U Seržanta od Waterloo, později, když zkrachoval, se v Paříži živil jako zloděj a šejdíř, psal dopisy boháčům, kde prosil o almužnu a předstíral například nezaměstnaného herce nebo matku se šesti dětmi.
Marius Pontmercy byl synem onoho plukovníka, jehož zachránil Thénardier v bitvě u Waterloo. Ale Marius byl od svého otce díky svému dědečkovi Gillenormandovi odloučen. Proto se Marius setkal s otcem až po jeho smrti. Zbyl mu pouze list, ve kterém mu otec odkázal titul barona a tajemství o záchraně života u Waterloo. Marius se vždy snažil Thénardiera najít a vyjádřit své díky, ale když ho našel, litoval toho, jaký je to ve skutečnosti zločinec. Marius byl velmi hrdý, nepřijímal dary od svého děda, raději se odstěhoval a žil v chudobě. Hluboce se zamiloval do mladičké Cosetty, kvůli které přemohl nenávist k dědovi, který neuznával jeho otce ani titul, a žádal jej o vystrojení svatby. Když Cosetta odjela se svým otcem (Jeanem Valjeanem) ze čtvrti, velice se obával, že ji ztratil navždy a chtěl se nechat zabít při povstáních v červnu 1832. Jean Valjean jej odtud včas vytáhl a přežil, dokonce se shledal s milovanou Cosettou.

Slohový postup + funkční styl

umělecký styl – román
mnoho záměn a záhad, střídají se dramatické scény a scény, ve kterých postava uvažuje
Náhle diváci zpozorovali muže, který mezi lanovím šplhal pružně jako pardál. Měl červenou halenu – byl to tedy trestanec – a zelenou čepici – tedy odsouzený na doživotí.

Charakteristika jazyka

v knize se vyskytují dlouhá souvětí (hlavně Vv – přívlastkové) mezi souvětími se objevují jednoduché věty o jednom slově
vyskytuje se argot pařížského podsvětí, hantýrka např. icogo (zde)
přechodníky
osoby z nižších vrstev mluví spisovně, až na malého Gavroche
personifikace

Atmosféra

ponurá atmosféra
tragický děj
rozpory mezi Valjeanem a Javertem postupně gradují
klade důraz na morální cítění čtenáře

Místo a doba děje

1. polovina 19. století
Francie

Vztah autora k dílu

vlastenecké cítění
kritika morálky (vyjádření vlastních názorů na situaci ve Francii)

Role díla kdysi a dnes

kniha byla převedena do filmového i divadelního (muzikálního) zpracování
protože byl Hugo v té době jeden z předních Francouzských spisovatelů, byla kniha hned po vydání v roce 1862 velmi čtená a podrobena četné kritice s různými názory. Někteří ji považovali za nemorální, příliš sympatizující s revolucionáři nebo příliš sentimentální. Objevují se názory, že román je příliš umělý a klamný. Některými je tato kniha považována za nebezpečnou a to zejména, protože způsobuje nedůvěru v lidech, kteří mají štěstí, a zároveň vzbuzuje víru v lidech nešťastných. Objevují se ale i chválivé kritiky.
Gustav Flaubert o knize řekl, že v ní nenalézá ani pravdu ani ducha
Charles Baudelaire ji na veřejnosti chválí, ale v soukromí se o ní vyjadřuje, jako o hnusné a hloupé knize
veřejností je tato kniha přijata velmi dobře a má úspěch
kniha byla okamžitě přeložena do několika jazyků (italština, řečtina, portugalština). V těchto zemích slaví velký úspěch
v 2. polovině 20. století slaví kniha obrovský úspěch, zejména díky televiznímu a divadelnímu zpracování