Kniha: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Přidal(a): Strny
Autor: Karel Poláček
- Český humorista, novinář a filmový scenárista židovského původu
- Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života, Začínal s povídkami (Kolotoč)
- Redaktorem Lidových novin
- Přihlásil se dobrovolně do transportu do Terezína, když do něho byla zařazena jeho životní družka
- Zahynul v koncentračním táboře o rok později
Znaky tvorby Karla Poláčka
- Poznamenalo ho dětství na maloměstě (Rychnov nad Kněžnou) a život v židovské komunitě = ve své tvorbě popisoval životní styl lidí z malého města, mezi kterými žil. Nejčastěji profese úředníků, obchodníků a drobných podnikatelů (zvyky a zlozvyky, vztahy, mluva, zájmy –hraní karet, fotbal)
- Byl humorista = popisoval s humorem a satiricky mentalitu Židů a jiných lidí –s nadhledem kritizuje jejich nadutost, zbabělost, lakomství, ubohost
- Slavná je průpovídka z románu Bylo nás pět na postavu lakomého „mravokárce“ pana Fajsta: „Pan Fajst vepřovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu.“
Další díla:
- Kolotoč – zesměšnění byrokracie
- Muži v ofsajdu – děj tohoto románu se odehrává v prostředí fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie Praha. Vysmívá se vášni fotbalového fanouškovství, které hrdiny vytrhává z banálnosti života.
- Hráči – zájmové skupiny, fotbal a mariáš, později přešel k románům
- Hostinec U Kamenného stolu – Za něj vydal malíř Rada, humoristický román.
- Pentalogie – Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, 5. díl se ztratil
Další autoři období:
- Patří mezi demokratický proud meziválečné prózy.
- Skupina spisovatelů, která se soustředila kolem Lidových novin, byli ovlivněni ideami prezidentem T. G. Masaryka. Scházeli se každý pátek u Čapků, proto se jim říká „Pátečníci“.
- Karel Čapek
- Josef Čapek
- Eduard Bass
- Spisovatel, moderátor, textař
- Jaroslav Hašek
- Prozaik, novinář, velký bohém, životní situace v dílech popisuje s humorem, ironií, nadsázkou
- Ivan Olbracht
Rozbor díla: Bylo nás pět
- česká meziválečná próza
Literární druh:
Literární žánr:
- próza – román
Forma vypravování:
- ich forma – vypravěčem je Petr Bajza
Místo a čas děje:
- Rychnov nad Kněžnou, odehrává za první republiky
Útvar jazyka:
- spisovný, proložen nespisovným a hovorovým, nářečí (prauda, kořauka, kverlačka), autor používá v díle i řadu germanismů (př.: šamstr), knižní výrazy, archaismy, použití chlapeckého slangu – mnoho přímých řečí
Kompozice:
- Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy. Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené.
Hl. myšlenka díla:
- jemná karikatura konvenčního světa dospělých (drobných živnostníků, obchodníků), obraz maloměsta, používá laskavý humor
Kontext tvorby díla
- autor vzpomíná na své dětství na maloměstě
- román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína
- poprvé vyšel po smrti autora, rok po 2.sv.v.
Námět:
- příběhy pětice mladíků, kteří spolu zažívají různé dobrodružství, zobrazení světa dospělých očima dětských
- kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Edu Kemlinka a Pepka Zilvara z
chudobince
Postavy:
- Péťa Bajza – vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, má malou sestru a bratra, jeho nejlepším kamarádem je Antonín Bejval
- Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, je namyšlený a lakomý
- Čenda Jirsák – kamarád Péti, je pobožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi
- Eda Kemlink – další z kamarádů
- Pepa Zilvar – z chudobince, kouří, vede dospělé řeči, statečný, jeho tatínek je žebrák
- tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, poněkud opatrný na peníze
- maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
- Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
- Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka
- pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
- Vařekovi – lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí
- pan Zilvar – otec Pepy Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci
- Otakárek Soumar – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek,… chlapec z bohaté rodiny, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
- Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
- Karel Páta – šprt, nepopulární
Děj:
Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály – například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Chlapci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, ale samozřejmě ji neuskuteční. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neříkal to. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když je ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto mohl představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“.
Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba, avšak Pepovi to všechno vstoupilo do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra, poněvadž je vždycky všechno na něj, a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všecko jen zdálo.
