Kniha: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Přidal(a): Wee
1. Literární druh – epika
2. Literární žánr – román (pro děti o dospělé)
3. Forma – próza
4. Struktura textu – text je členěn do odstavců a do oddílů, které jsou graficky označeny
5. Kompozice – chronologická (od jara do zimy)
6. Děj –
Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělá jí naschvály – například dá Kristýně do kufru mrtvou myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. On a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Chlapci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, kterou ovšem neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale stydí se a neříká to. Půjčuje si od Otakárka knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, chodí s ostatními do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby šli společně na jedno představení. V cirkuse je i Zilvar z chudobince, který tam pracuje, a proto může představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přijde za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“.
Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za mahárádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do mahárádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí mahárádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví, dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba. Bohužel to Pepovi všechno vstoupí do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo.
7. Charakteristika hlavních postav –
Místo děje – Rychnov nad Kněžnou (maloměsto), počátek 20.století (dílo vzniklé za protektorátu.
Péťa Bajza – hlavní postava – vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, syn majitele koloniálu
Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný
Eda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
Pepa Zilvar – z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, sem tam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka
tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, sem tam poněkud opatrný na peníze
maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
Kristýna – služka u Bajzů, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Péťovi z cukrářství dobroty
pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
Vařekovi – příbuzní Bajzů, lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí, vlastní obchod s galanterií
pan Zilvar – otec Pepy Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci, vrchní městský žebrák
Otakárek Soumar – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek a podobné literatury, obézní chlapec, který má francouzskou vychovatelku
pan Potůček – fotograf
Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
Karel Páta – šprt, nepopulární, často nemocný
Jakub – pracuje u Bejvalů v povoznictví, silný chlap, moc řečí nenadělá, chlapci ho obdivují
pan Svoboda – majitel cukrářství, otec Evy Svobodové
pan Jirsák – otec Čendy Jirsáka, živí se výrobou čepic a papučí, chlapci mu přezdívají Krakonoš a paní Jirsákové Krakonoška
Láďa Bajza – starší bratr Péti Bajzy, učí se na kupce v Mostě
Mančinka – mladší sestřička (batole) Péti Bajzy
pan Kemlink – otec Edy Kemlinka, úředník z berního úřadu, všichni před ním mají respekt a zdraví ho
8. Jazykové prostředky – spisovný jazyk, nespisovný jazyk, hovorový, přímá řeč, nářečí (prauda, kořalka), germanismy (šamstr), ich –forma (vypráví Péťa Bajza), chlapecký slang
9. Zařazení díla, myšlenka –
Česká literatura 1. poloviny 20. století
Historické souvislosti
– na začátku 20. století byly naše země součástí R-U
– 1918 – vznik samostatné ČSR
– 1921 – vznik KSČ
– 1938 – Mnichovská dohoda
– březen 1939 – zřízení Protektorát Čechy a Morava
– 1939-1945 – 2. sv. válka
– 1948 – komunistický převrat
Charakteristika literatury
– Poezie
- o Proletářská poezie (Jiří Wolker, Josef Hora, Jindřich Hořejší)
- o Poetismus (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert)
- o Surrealismus (Konstantin Biebel)
- o Katolický a spirituální proud (Jan Zahradníček, František Halas, Vladimír Holan)
– Próza
- o Přetrvává klasický realismus (Jirásek)
- o Impresionismus (Šrámek)
- o Odraz 1. sv. války (J. Kopta, R. Medek, F. Langer, Jaroslav Hašek)
- o Próza levicově orientovaných aut. (I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová)
- o Expresionismus (R. Weiner, L. Klíma, J. Weiss)
- o Venkovská próza (V. Martínek, A. C. Nor, J. Morávek); Ruralismus (J, Knap, F. Křelina)
- o Spisovatelé demokratického proudu (K. Poláček, F. Peroutka, E. Bass, K. Čapek
- o Katolická próza (J. Durych, J. Deml)
- o Psychologická próza (E. Hostovský, J. Havlíček, J. Glazarová)
Spisovatelé demokratického proudu
– Demokratické zaměření
– Vliv filozofie pragmatismu
– Aktivní novinářská činnost v Lidových novinách
Myšlenka: Zobrazení světa dospělých dětskýma očima. Částečně autobiografický román.
Vliv díla:
Dílo bylo přijímáno zpočátku opatrně, avšak kritici a hlavně čtenáři v něm objevili jeho krásu, poetičnost, čímž vznikla také jeho nesmrtelnost.
Na typickou stereotypnost díla navázal, avšak v odlišném typu V. Páral a na tematičnost maloměsta navázal J. Škvorecký. K humoru díla má nejblíže Hrdý Budžes Ireny Douskové.
Poláček napsal „Bylo nás pět těsně před smrtí“. V roce 1943 byl odvlečen do Terezína.
10. Obecně o autorovi – (22. 3. 1892, Rychnov nad Kněžnou – 21. 1. 1945, Gleiwitz) byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Jeho otec – Jindřich Poláček byl židovský obchodník s koloniálním zbožím. Matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Praze. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. Na začátku 1. sv. války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl však nikdy výše než na hodnost četaře. Byl odvelen na ruskou frontu, kde zažil porážku rakouské armády a její ústup. Koncem války padl do srbského zajetí, z něhož se vrátil po skončení války. Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi. Zkušeností z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. V nich se se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich především v Českém slově jako sloupkař a soudničkář. V letech 1927–1930 redigoval humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin odkud byl v r. 1939, pro svůj židovský původ, propuštěn. Do Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky. Okupace a rasová perzekuce ho donutily pracovat v Židovské náboženské obci jako knihovník. Své dceři Jiřině zprostředkoval emigraci. Dne 5. července 1943 byl deportován do terezínského ghetta, po roce – dne 19. října 1944 byl poslán transportem do koncentračního tábora Osvětim. Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Proto bylo posunuto předpokládané datum úmrtí na 21. ledna 1945 do koncentračního tábora Gleiwitz.
Karel Poláček se řadil k tzv. Pátečníkům. Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
* Soudnička je krátký literární útvar typu fejetonu či povídky, obvykle humorné či satirické povahy, který si za svůj námět bere skutečné události z praktického života zpravidla inspirované konkrétním soudním přelíčením.
* Pátečníci je označení skupiny kulturních a politických osobností první Československé republiky z okruhu spisovatele Karla Čapka, kteří se u něj v pátek odpoledne scházívali. Mezi pátečníky patřili Karel a Josef Čapkové, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Josef Kopta, …
Další díla:
Pro děti
Edudant a Francimor – o 2 synech čarodějnice, večerníček
Humoristické knihy
Muži v ofsajdu – kniha z prostředí fotbalových fanoušků, zfilmováno
Hostinec u kamenného stolu – román odehrávající se v malých lázních, zfilmováno
Ostatní tvorba
Dům na předměstí – hl. hrdina je vlastník vily, který terorizuje svou rodinu a nájemníky, zfilmováno
Okresní město – pentalogie odehrávající se před 1. sv. v. a během ní
Inspirace dílem: Bylo nás pět
Seriál, 1994, režie – Karel Smyczek, hrají – Adam Novák, Sandra Nováková, Jiří Langmajer, Oldřich Navrátil, Dagmar Havlová, Jiří Strach
