Candide neboli Optimismus – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Candide neboli Optimismus

Autor: Francois Voltaire

Přidal(a): Mojzte

 

Doba děje: 18. století

Místo děje: všude po světě

 

Filosofický román

• zesměšnění filosofie nekritického optimismu
• satirický román
• 30 kapitol
• rozdělen na 3 části
• autor popisuje velkou lásku, utrpení a dobrodružství hlavních postav

 

Postavy:

• Candide
  • Že vše je nařízeno nejlepším způsobem, ale z vlastních zkušenostmi o útrapách tohoto světa. A neskutečně je zamilován do kunigundy

• Panglos – jeho vychovatel
  • filozof, věčně optimistický, na konci však říká, že po tom, co zažil, by od svých názorů nejraději upustil – jeho pohled na svět

• slečna Kunigunda – dcera barona
  • velice krásná dívka, která si po unesení ze zámku zažila mnohé útrapy, následkem toho bylo, že zošklivěla

 

• Voltaire – osvícenský spisovatel
  • stojí mimo oba póly osvícenské společnosti, tedy není příznivcem ani optimistických vědců, ani církve a panovníka
  • jeho satirické a filozofické povídky zesměšňují obě strany a ukazují na tragiku doby, v níž je plně při síle absolutismus a surovost a zároveň naivita a sny vzdělanců
  • základní rysy osvícenství
    • evropské myšlenkové  hnutí – spjato s filosofickými myšlenkami doby
    • osvícenství se snažilo překonat dosavadní vládnoucí světový názor
    • stále se však pohybujeme v době klasicismu
      • určitá fáze klasicismu byla vyplněna osvícenským hnutím

Vyznění díla

• tématem, kolem něhož se všechno soustřeďuje, je otázka optimismu, obsažená už v druhé části názvu a prolínající v různých podobách celé dílo. Candide vyznává optimistickou filozofii svého učitele Panglosa. Všude se setkává s nejrůznějšími formami zla, ať již je působí jednotlivec, společnost nebo příroda; nachází je nejen v Evropě, nýbrž i v Novém světě, nejen u národů civilizovaných, nýbrž i u národů primitivních; přitom jde jak o zla fyzická, tak o problémy svědomí.
• Toto zobrazení zla v různých jeho variacích souvisí s kritikou, kterou Voltaire míří proti absolutní monarchii, aristokracii a církvi a proti tomu, co je pro tyto instituce typické: militarismus, fanatismus a útlak. Jsou tu obsaženy i narážky na Evropu pustošenou vojsky, zejména pak na sedmiletou válku.
• Proti nespravedlivém a zlem a nepoctivostí prolezlém světě je jako opak postaveno Eldorádo, kde zlo vůbec neexistuje. Mezi jeho inteligentními a vzdělanými obyvateli vládnou harmonické vztahy: svoboda, spravedlnost, rovnost a snášenlivost jsou zde samozřejmostí. Eldorádo je vysněná země.Hrdina ale i přes všechny výhody opouští „ráj“ proto, že jeho cílem je setkat se s Kunigundou.
• Konečná myšlenka díla je obsažena v kapitole o Candidově zahradě, vlastně v její poslední větě „musíme obdělávat svou zahradu“. Význam zahrady spočívá především v práci, která zachraňuje člověka. Bez práce nemůže žádný člověk žít, nemůže bez ní být spokojený ani úplně šťastný. Práce je něco, co nám dává smysl života a bez ní býváme ztracení.
  Dílo poukazuje na podstatné problémy lidské existence ale zároveň poukazuje na to, že lidé mají možnost omezit zlo, zmenšit je nebo se ho úplně zbavit a jednou tak snad uskutečnit Eldorádo na zemi.
• kompozice a forma
  • uspořádání témat v čase je chronologické – posloupné
    • témata jsou spojena těsně, to znamená, že mezi tématy je vztah příčiny a následku

Filosofický román

• psaný prozaicky
• vypravován v ER – formě

 

• časté monology a dialogy postav
• dílo je psáno spisovným jazykem
• velmi častá ironie
• často použité umělecké prostředky
  • Candide vzal co nejrychleji nohy na ramena….“hyperbola
  • „…v tomto spanilém řemesle…“ personifikace
  • „Tak si ho měj, ničemo!“ apostrofa
  • „…a zuby jako parkosky.“ metafora
  • „I odpověděl Panglos:“ inverze

 

• zaměřeno proti absolutistickému systému, proti církvi a konzervatismu
• vyznávalo kult rozumu
• důraz na pravdivé poznání světa – příčinou veškerého zla je nevědomost
• vyznávali svobodu a rovnoprávnost všech občanů
• návrat k renesanci a jejímu racionalismu