Kniha: Candide neboli Optimismus
Autor: Francois Voltaire
Přidal(a): lilibuiova
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA
– kritika filosofie nekritického optimismu doby osvícenství pomocí ironie a satiry (také kritika soudobé církve – její úsilí o získání politické moci, církevní fanatismus, aristokracii a absolutistickou nadvládu)
– otázky společenské, politické, náboženské a estetické
– název díla → vypovídá o nejdůležitější otázce – otázka optimismu jako životní filozofie na osudech Candida – odhaluje ve světe plném zla její neplatnost
– na čtenáře působé zábavně-didaktickou formou
Literární druh:
– epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče
– struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)
– nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)
Literární žánr:
– krátký filozofický satirický román
• román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury
Literární směr/sloh:
OSVÍCENSTVÍ
– evropské myšlenkové hnutí – spjato s filosofickými myšlenkami doby
– osívcenství se snažilo překonat dosavadní vládnoucí světový názor
– stále se však pohybujeme v době klasicicmu (osvícenské hnutí jen vyplňuje část klasicismu)
– zaměřeno proti absolutistickému systému, proti církvi a konzervatismusvyznávalo kult rozumu
– důraz na pravdivé poznání světa – příčinou veškerého zla je nevědomost
– vyznávali svobodu a rovnoprávnost všech občanů
– návrat k renesanci a jejímu racionalismu
KLASICISMUS
– vznik ve Francii – 17. stol. (vláda Ludvíka XIV. „král Slunce“)
– reakce na citové baroko (témata: lidská naděje a touha, utrpení a smrt) a ozdobné rokoko
– přinesl osvícensnký absolutismus (josefinismus)
– neoklasicismus (1. pol. 19. stol.) – architektura – pevnost a síla – sloh diktátorských a totalitních režimů
Charakteristické rysy:
– isnpirace starověkými vzory
– důraz na střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a jasný, pravidelný řád
– občas míšení s barokem (barokní klasicismus)
– zdůrazňuje, že se jedinec musí podřídit veřejnému řádu společnosti
– umělecká tvorba – přísná pravidla (uměřenost = trvalá, nadčasová krása)
ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
Stylistická charakteristika textu:
– v jazykové rovině převažuje neutrálně objektivní střídmý styl, kontrastující s překvapivými momenty hodnotící expresivity
– ve vážných situacích a zobrazení některých reálných historických událostí či postav dosahuje autor komična prostřednictvím ironie, karikatury a sarkasmu
– díky výrazové vytříbenosti a jasnosti stylu vyniká dílo formální dokonalosti typickou pro francouzský klasicismus
– časté monology a dialogy postav
– spisovný jazyk
– častá ironie
– umělecké prostředky:
• hyperbola („Candide vzal co nejrychleji nohy na ramena …“)
• personifikace („… v tomto spanilém řemesle …“)
• apostrofa („Tak si ho měj, ničemo!“)
• metafora („… a zuby jako parkosky.“)
• inverze („I odpověděl Panglos.“)
OBSAH
Vypravěč:
– er-forma
– vsuvky vyprávění jiných postav – ich-forma (např.: stařena – bývalá princezna)
Hlavní myšlenka:
– zesměšnění obou stran osvícenství – poukazuje na tragiku doby, v níž je plně při síle absolutismus a surovost a zároveň naivita a sny vzdělanců
– kontrast (celý svět x Eldorádo)
Stručný děj:
Candide byl vychován ve Vestfálsku na zámku barona Thunder-ten-Tronckha domácím učitelem Panglosem. Ten mu vštípl optimistický názor, že svět kolem něj je nejlepší, jaký jen může být. Candide se zamiloval do baronovy dcery Kunigundy, a proto byl ze zámku vyhnán. Poté ho potkalo mnoho dobrorižství a útrap, dostal se na nejrůznější místa světa. Setkal se se zlem skrytým v lidech i se zlem vnějším, jako například válkou a násilím. Zobrazení zla není samoúčelné, je spojeno s kritikou, která shoduje s myšlenkami osvícenství. Candide navštívil také bájnou zemi Eldorádo, v níž zlo neexistuje. Román je vystaven na kontrastech dobra a zla, ideálu a reality.
Kompozice:
– uspořádání v čase chronologické – posloupné (témata jsou spojena těsně, mezi tématy je vztah příčiny a následku – navazují na sebe)
– 30 kapitol (3 části)
– skládá se zmnoha epizod spojených postavou Candida
– rámcovou kompozici tvoří první a poslední kapitola
– první kapitola čtenáře seznamuje s postavami, které jsou následně osudově rozděleny a setkávají se v poslední kapitole
– Candidovo putování je rozšířeno vedlejšími dějovými liniemi dalších postav, které vyprávějí svá vyprávění v ich-formě
– mnohé postavy jsou pojaty alegoricky s autorovým záměrem obelstít cenzuru
Postavy:
– děj zachycuje mnoho postav (některé opakovaně, některé epizodicky)
– postavy jsou podány schematicky, bez psychologického prokreslení, nejednají samy za sebe, ale podle předem daného autorova záměru
Candide
– v překladu => prosťáček, neviňátko
– hl. postava představuje prostého naivního člověka, který po zásahu zla do svého života opouští filozofii optimismu a představuje nového poznání
Kunigunda
– velice krásná dívka, Baronova dcera
– zachycena od počátku téměř ve všech kapitolách (+ Panglos – podílí se na kompoziční výstavbě a pasivně neustále žijí v Candidových vzpomínkách)
– vztah K s C rozvíjí téma citové – Candide ji miluje a ona jeho lásku opětovává
– po unesení zámku zažila mnohé útrapy, následkem toho zošklivěla
Panglos
– představitel nekritického optimismu v duchu filozofa Leibnize
– vychovatel Candida
– věčně optimistický, na konci však říká, že po tom, co zažil, by od svých názorů nejraději upustil
Martin
– pesimista
– objevuje se v druhé polovině románu
– představuje protipol s Panglosem v tématu filozofickém
Popis prostředí děje (doba a místo):
– 18. století všude po světě (Bulharsko, Francie, Německo, Španělsko, Nový svět (Amerika) …)
– všude se setkává s různými formami zla (působí jednotlivec, společnost nebo příroda) – nejen národy civilizované ale také primitivní – zlo fyzické i psychické (problémy svědomí)
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):
Politická situace a společnost:
Umění:
Architektura:
– navázání na architekturu A. Palladia
– stavy pravidelné, přímé, čisté linie, mohutná sloupořadí, trojúhelníkové štíty a střídmá výzdoba
– strohá vznešeost, mohutnost
– paláce (pařížský Louvre, Černínský palác v Praze), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Terezín, Petrohrad), josefínské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě), kasárny a první továrny i činžovní domy
– francouzské parky a zahrady s přísně geometrickým plánem, symetrickým systémem cest, altánů a alejí, keře a stromy stříhány do geometrických tvarů
– v ČR: Květná zahrada v Kroměříži, Lednice, Krásný Dvůr
Malířství:
– v první fázi témata klasického starověku (Poussin, Lorrain)
– od Francouzské revoluce vážná, hrdinská témata (J. L. David, D. Ingres)
Sochařství:
– obliba z bílého mramoru → propracované busty a pomníky (Jean-Antoine Houdon)
Literatura (současníci):
– rozvoj převážně epické poezie a dramatické tvorby
– 1680 – založeno divadlo Comédie-Francaise – dodnes klasické drama
– dramata – musela dodržovat trojjednotu (čas, děj, místo)
– obvykle se dramata psala v alexandreijských verších
– stylový vybroušenost, srozumitelnost, jasnost
– vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje absolutní moc vládce
– střídmost, kázeň, rozumovému
– literární salony – předčítání děl, kritika a diskuze → vliv názorů
– literární akademie – dbá na jazyk uměleckých děl a preciznost jejich forem
– 2 proudy:
1) vysoká
– oposy, ódy, hymny, tragédie
– vznešená témata, líčení urozených hrdinů
– náměty z antiky
2) nizká
– obraz života venkova a měšťanstva – komicky
Současníci:
• Molière
• Pierre Coneille
• Rousseaou (FR) – O duchu zákonů
• Diderot (FR)
• Montesquieou (FR) – Perské listy
• Daniel Defoe (GB) – Robinson Crusoe
• Jonathan Swift (GB) – Gulliverovy cesty
AUTOR:
Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:
– 1694 – 1778 (Paříž, Francie)
– vlastním jménem Francois – Marie Arouet
– pohyb ve vyšší společnosti
– za své názory často pronásledován (věznen, žil v exilu)
– osvícenský spisovatel , filozof, historik, autor filozofických povídek (• Prosťáček), dramatik
– stojí mimo oba póly osvícenské společnosti (není příznivcem optimistických vědců ani církve a panovníka)
– Candida napsal v pozdějším období života (údajně jako překlad německého díla doktora Ralpha, četba románu však jeho autorství odhalila, přestože on sám jej zesměšňoval a nazýval jej „školáckou zábavou“ – za svého života se Voltaire k autorství nikdy nepřiznal)
– Voltaire za svého života ceněn jako básník (• epos Henriada) a dramatik (• Zaira)
Další tvorba:
• Henriady (epos v duchu klasicismu o Jindřichu)
• IV. Panna (hrdnisko komická báseň – proticírkevní parodie znevažující mystický kult panenství Jany z Arku a jají historickou hodnotu)
• Mikromegas (povídka – pohled na Zemi a její obyvatele z hledicka kosmických parametrů)
• Prosťáček (povídka – pohled nezkaženého „divocha“ na naivní civilizaci)
• Meropa (drama – příběh mateřské lásky)
INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:
(zfilmování, dramatizace, inspirace do dalšího vývoje literatury, hudba, ilustrace)
– dílo ovlivnilo (národní obrozenci) Jungmanna, Sabinu, K. H. Borovského a z dalších generací převážně existencialisty
– film Candide neboli optimismus ve 20. století – 1960 (režisér: Norbert Carbonnaux) – francouzské komediální drama
– muzikální provedení v serii muzikálů Live from Lincoln Center (New York) se stejnojmenným názvem Candide
KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)
– román vyvoval jednak nadšení v řadách osvícenců (Diderot, Russeaou), jednak také nechuť v díle kritizovaných představitelů církve a státních mocnářů (prvně vydané dílo spáleno v Ženevě a v Paříži zakázáno)
