Čekání na Godota – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Čekání na Godota

Autor: Samuel Beckett

Přidal(a): Anna+Anezka

 

 

Samuel Beckett

• byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního dramatu
• studoval práva a evropské jazyky
• roku 1928 odjel přednášet angličtinu do
• V roce 1930 se vrátil do Irska, kde u něj propukly deprese, které léčil v psychiatrické léčebně.
• Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě.
• V průběhu druhé světové války se Beckett angažoval v protifašistickém odboji – francouzské hnutí odporu.
• Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena.

 

Literárně-historický kontext

světová literatura 2. pol.  20. stol.

• 2. sv.válka -1939-1945, Studená válka – rozdělení světa na východ a západ = železná opona
• Autoři ve svých románech protestovali proti krutosti války, slavili hrdinství, statečnost a odvahu, ale i vlastenectví a kamarádství bojujících
• ukazovali  i strach, zbabělost, kolaboraci – spolupráce s nepřítelem, egoismus a sadismus

 

Existencialismus 

• uměl.směr 20.st.  ve Francii, vyjadřuje pocity osamělého a odcizeného člověka, svět lidí trpících vnitřními pochybami, v mezních situacích (v ohrožení života) – beznaděj, zoufalství, pocit hnusu, snaha osvobodit se – život chápaný jako směřování ke smrti
• Autorova tvorba je výrazně ovlivněna dobou, ve které žil (po 2. sv.v.)
• Lidé nevěřili v to, že demokracie může fungovat.  Ve společnosti převládá pocit nesmyslnosti, beznaděje a poválečné ztráty iluzí.
• Proto literární autoři volí jako témata svých děl
• hrůzu z nepoznaného světa, pocit tragičnosti spojené s lidským osudem
• bezútěšnost lidského žití, zemdlenost, čekání na smrt, zbytečnost a marnost… 
• V jejich dílech najdeme motivy jako – pokusy o sebevraždu,  kontrast mezi společenskými vrstvami

 

Další autoři: 

• Jean Paul Sartre – Zeď – Děj se odehrává za španělské války v provizorním vězení s odsouzenci na smrt
• Albert Camus – Cizinec
• James Joyce – Odysseus (román)

 

Rozbor díla: Čekání na Godota

Charakteristika dramatu

• Období 50. let 20. století

 

pojem absurdita:

• = nesmyslnost
• = životní pocit člověka (lidský život postrádá smysl)
• o neexistuje schopnost komunikace – každý vede monolog (neodpovídají si na otázky)
• o vládne pocit odcizení

 

Základní rysy dramatu

• nemá souvislý děj
• neexistuje psychologická motivace v jednání postav (nevíme, proč takhle jedná člověk)
• devalvace jazyka – jazyk nemá funkci sdělovací (z toho vyplývá, že ztrácí tuto funkci)

 

Někteří autoři dramatu

• Ionesco Eugéne
• francouzský básník
• drama: Plešatá zpěvačka
• Albee Edward
• americký dramatik
• drama: Kdo se bojí Virginie Wolfové
• Václav Havel
• drama: Audience

 

Čekání na Godota

• Absurdní drama
• jedná se o drama o dvou jednáních
• odehrává se to v neurčitém čase a prostoru
• jsou zde scénické poznámky (informace pro herce)
• dekorace (kde se dílo odehrává) – je omezeno, je tam jeden strom a venkovská cesta

 

Jednání 1.

• na začátku vystupují dvě postavy
• dva tuláci (Estragon a Vladimír) se potkají na cestě u stromu
• vedou chaotický dialog
• čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich osud
• dialog je přerušen příchodem Pozza , který má v ruce bič a vede s sebou sluhu jménem Lucky , ke kterému se chová jako k otrokovi

 

Symbolika postav:

• Pozzo – symbolizuje vychloubačnou, sadistickou, lidskou vlastnost
• Lucky- symbolika poníženosti
• Estragon a Vladimír – navazují s Pozzem chaotický dialog
• na konci 1.dějství přichází chlapec a oznamuje divákům, že pan Godot dnes nepřijde, ale že přijde až zítra

 

Jednání 2.

• tuláci vedou chaotický dialog
• přichází osleplý Pozzo, který je závislý na Luckym (Lucky ho vede)
• nakonec přichází opět chlapec a říká Godot dnes nepřijde, ale přijde určitě zítra

 

Godot

• nevíme, kdo to je
• každý si pod ním představí něco jiného
• symbolem čekání
• je možné, že ani sám autor to nevěděl, protože kdyby to věděl, nechal by to vyslovit své postavy.

 

Téma + motiv

• Čekání dvou tulánků na něco, či někoho, o kom nic netuší, ale měl by jim změnit život k lepšímu
• Sebevraždy, beznadějné čekání, nuda a přátelství
• Drama má ukázat, že smyslem života je nesmyslné očekávání čehosi

 

Časoprostor

• Prostor: prašná polní venkovská cesta
• Čas: období, kdy se děj odehrává, není blíže specifikováno (lze pouze říci, že jde o několik dnů)

 

Kompoziční výstavba

• Hra má pouze 2 dějství 
• Autor opakuje některé motivy pro navození stereotypu
• Dialog je atypický neustálým opakováním otázek a absurdních odpovědí
• obě dějství končí frázemi: 
• Estragon: Jdem?
• Vladimír: Jdem!
• ale nepohnou se

 

Literární druh, forma a žánr

• Druh: epika
• Forma: drama
• Žánr: absurdní drama – tragikomedie
• absurdní drama
• směr divadelní tvorby od 50. let 20. století; vyjadřuje pocit bezmoci a zmaru; skutečnost je zobrazena jako nesmyslná; občas tragikomičnost, grotesknost a černý humor; často bez souvislého děje

 

Vyprávěcí způsoby + Typy promluv

• Není zde vypravěč
• Dialogy
• děj se odehrává v přítomném čase

 

Jazykové prostředky a jejich funkce

• spisovný i hovorový jazyk
• občas nespisovné výrazy až vulgarismy

 

Tropy a figury

• Monolog – pouze jeden když je Lucky vyzván k tomu aby myslel, ale říká jen nesmysly
• Synonyma – autor používá synonyma pro navození monotónnosti
• Vulgarismy a neomalené vyjadřování

 

Hlavní postavy

Vladimír 

• Tulák, jehož nejbližším přítelem je Estragon (říká mu Didi).  Celé dny čeká na Godota a mluví se svým přítelem, co už ho dost nudí.  Postupem času zapomíná na všechno, co dosud přežil a mnohdy i proč vlastně čeká.  Sár o sobě mluví jako o panu Albertovi, zdá se více vyspělý.

Estragon

• Tulák, jehož nejbližším přítelem je vladimír (říká mu Gogo).  Také se nudí čekáním, ale je více negativní.  Několikrát chce odejít, protože mu čekání přijde zbytečné a dokonce navrhne, ať se s Vladimírem zabijí.  Také časem zapomíná (je nešťastný, ale neví proč, čeká, ale neví na co).  Potřebuje Vladimírovu ochranu, zdá se slabý a bezmocný.

Pozzo

• Bohatý muž, který potká Vladimíra s Estragónem.  Holohlavý, zlý, povýšený, vychloubačný, brutální až sadistický pán – „majitel“ Luckyho.  Při druhém setkání s V a E je slepý a bezbranný.

Lucky 

• Pozzův otrok, který si všechno nechá líbit, ale na cizí lidi je špatný.  Umí myslet jen s nasazeným kloboukem, ale nemyslí opravdu, jen odříká naučený zmatený text.  Na příkaz tančí -> tanec v síti.  Je starý, má dlouhé šedé vlasy.  Ponížený, věčná oběť‘ bez rozumu plnící příkazy.

Chlapec 

• Velmi plachý, strach z křiku a biče (scéna s Luckym), pracuje u pana Godota – pásy kozy, má bratra (pase ovce) -> toho pan Godot bije, na jinou je hodný, s bratrem spí na seně na půdě, neví jestli je šťastný stejně jako Vladimír

Pan Godot

• V knize se ani jednou neobjeví.  Víme, že nosí bílé vousy.  Bydlí u něj dva kluci, bratři.  Jeden pás ovce, druhý kozy, na jednoho je špatný a druhého bije.  Představuje jakousi spásu a naději v lepší život

 

Děj

odehrává se na venkovské cestě (jedinou dekorací je přilehlý strom) – zde se setkávají dva tuláci a přátelé, Estragon a Vladimír – jejich podivný dialog naznačuje, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl nějakým zásadním způsobem ovlivnit jejich životní osudy – neustále si povídají, když je vyruší příchod Pozza, který s bičem v ruce vede na provaze svého sluhu Luckyho – tuláci se s Pozzem dávají do řeči – poté na scénu přijde chlapec a oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale že zítra se prý určitě dostaví; 2. DĚJSTVÍ: příběh pokračuje velice podobně – sadistický Pozzo však tentokrát přichází slepý a na provazu drží němého Luckyho – Pozzo je tak na Luckym zcela závislý – na konci druhého dějství znovu přichází chlapec a oznamuje, že pan Godot nepřijde ani dnes – Estragon a Vladimír se shodnou, že přijdou opět zítra – chtějí odejít, ale ani se nepohnou.