Kniha: Cesta
Autor: Cormac McCarthy
Přidal(a): KaLa
Cormac McCarthy je americký spisovatel, dramatik a scenárista. V době kdy byl členem armádního letectva, pobýval na Aljašce, odkud dva roky vysílal svůj vlastní rozhlasový pořad. Ve svých prózách zpracovává téma jihoamerického Západu a je označován za pokračovatele tradice tzv. americké jižanské literatury. Je držitelem Pulitzerovy za román Cesta. V jeho knihách se objevují motivy odcizení, krutosti, násilí a přežití člověka v nepřátelském světě. V roce 2008 obdrželo filmové zpracování jeho románu Tahle země není pro starý (2005) čtyři Oscary.
Další díla: Tahle země není pro starý – – román, podle něhož byl natočen čtyř oskarový film. Dílo je žánrově označované za „morální thriller“. Jde o netradiční detektivní příběh. Muž najde šťastnou náhodou na poušti v tašce velkou finanční hotovost, která pochází z války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily. Všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě – western, námět z poloviny 19. stol., nájemní zabijáci mají zlikvidovat Apače
Cesta – je epické dílo. Psané prózou. Je to román, obvykle řazený do k žánru postapokalyptické sci-fi (je speciálním podžánrem sci-fi, který operuje s katastrofou, která postihne lidstvo. V případě, že se děj odehrává během této katastrofy či krátce po ní, ocitají se hrdinové žánru v mezních situacích, v nichž je těžké, nemožné, popřípadě krajně nevhodné (z hlediska přežití) dodržovat zvyky a morální zásady, kterými je vybavila civilizovaná společnost).
Román řadíme do americké literatury po roce 1989. Knížka byla vydána v roce 2006. !
Zvláštnosti: Autor neřadí text do kapitol, nepoužívá uvozovku u přímé řeči (nevlastní přímá řeč).
Jazykové prostředky: Jazyk je strohý a moderní. Objevují se zde i hovorové prvky. Převažují holé věty. Dialogy nejsou graficky naznačeny. Bohatství jazyka se objevuje při vzpomínkách na svět před katastrofou a v děsivosti líčení krajiny.
Téma knihy: Putování lidí za lepším životem, kterého se nedočkají. Poukazuje na krutost dalších lidí. Odcizení jednoho člověka k druhému. A hlavně násilí (nástroj přežití). Příběh je o nezdolné síle, lásce, lidskosti. Dítě je hlavním smyslem života. Představuje naději.
Vypravěč: Vypráví v 3. osobě, tedy er-formě. Nezasahuje do děje.
Děj:
Kniha vypráví příběh muže a jeho syna, kteří putují na jih USA k moři. Svět se právě nachází v době po apokalypse, která není nějak blíže určená. Téměř vše je zničeno. Všude je popel, prach a mrtví lidé. Muž se synem mají pouze jeden druhého a malý vozík s věcmi, které jim zůstali. Například deky. Mají také revolver se dvěma náboji, pro každého jeden. Kdyby nastala situace, kdyby smrt byla tím „nejlepším“ řešením. Matka chlapce spáchala sebevraždu, neviděla už naději. Toto se dozvídáme ve vzpomínkách otce, který často uvažuje právě o smrti (vnitřní boj). Na své pouti bojují o holé přežití s nedostatkem jídla. Narážejí také na kanibaly. Muž chlapci tvrdí, že nesou oheň (což představuje naději)- Jídlo získají např. z úkrytu v opuštěném domě. Na cestě potkají pár lidí. Např. chlapce. Mužův chlapec přesvědčuje otce, aby ho vzali s sebou. Neudělají to. Nebo starce, se kterým se o jídlo rozdělí, díky chlapcově naléhání na otce. Jde tu o přežití. Svět se totiž dělí na „dobré“ a „špatné“ lidi. V jednom domě také narazí na lidi, kteří jsou držení (kanibalismus). Nemohou jim pomoci. Po dlouhé cestě dorazí k moři na pláž. Z uvízlé lodě doplňují zásoby. Muž, který je již dlouho nemocný a ví, že umírá, už nemůže jít dál a přesvědčuje syna, aby šel dál. Ten nechce, otec mu přeci slíbil, že ho nikdy neopustí. Ten mu řekne, že by ho nikdy nedokázal držet mrtvého. Muž umírá. Chlapec s ním stráví 3 dny. Pak se vydá na cestu. Neodejde daleko a potkává muže a jeho ženu, ti tvrdí, že jdou „hodní“. Chlapec váhá, ale nakonec uvěří. Je tak naděje, že chlapec přežije. Ještě se vrátí naposledy rozloučit s otcem a slibuje mu, že na něj nikdy nezapomene a bude s ním každý den mluvit, tak jak si to ještě před otcovou smrtí řekli a slíbili.
Kompoziční postupy:
Text je dělen do odstavců. Nepoužívá přímou řeč. Nejde poznat jestli mluví postavy nebo autor. Každá řeč postav je oddělena řádkem.
Postavy:
Otec: snaží se, ze všech sil uchránit svého syna před hrozbami, znal svět ještě před katastrofou, pro syna by obětoval cokoli, byl nemocný
Syn: bezelstný, narodil se už po katastrofě, dobrosrdečný, chtěl by každému pomoc
Příběh se odehrává po blíže nespecifikované celosvětové katastrofě (apokalypse) v USA, hrdinové putují na jih.
Hlavní myšlenka díla: snaha o přežití v nepříznivých podmínkách a nepřátelském světě; nepřetržitý boj s hladem a zimou; neustálý strach ze sledování, ublížení, smrti; rodičovská láska otce k synovi → snaha zachránit jej, ne sebe.
Společensko-historické pozadí: Od 80. let bylo zjevné, že východní blok nedokáže udržet krok se svým západním soupeřem v žádné oblasti života společnosti. Prohlubující se ekonomické a politické problémy a tlak Západu na dodržování lidských páv proto vedly v roce 1989 k jeho zhroucení. O dva roky později se na samostatné státy rozpadl i SSSR. Většina zemí bývalého východního bloku se postupně demokratizovala a začlenila se do NATO a jednotné Evropy reprezentované Evropskou unií. Evropská unie se vyvíjí, avšak odpůrci prohlubování integrace zdůrazňují nebezpečí ztráty suverenity členských zemí. Zánik bipolárního světa znamenal sice ukončení studené války, nikoliv konec hrozby válečných konfliktů. Rozpad Jugoslávie poznamenala několikaletá válka doprovázena etnickou genocidou. Příčiny -> osvobozenecké a etnické střety či boje o regionální mocenské pozice. Různé mocenské skupiny se uchylují k terorismu, který je společně s náboženským extremismem zásadní hrozbou dneška. Maastrichtská smlouva -> základní dokument EU. V roce 2009 byla ratifikována Lisabonská smlouva, jejímž hlavním cílem je reforma institucí EU. Po zhroucení SSSR zůstaly USA jedinou supervelmocí a začali prosazovat své zájmy. Proti tomu se ostře vymezuje Rusko, a výrazně vrostl i vliv Číny.
Umění: Architektura: Jedním z nejzajímavějších proudů v současné architektuře je dekonstruktivismus, pro který je charakteristický odklon od horizontál a vertikál a konstrukce navazující zdání lability. Představitelka je Zaha Hadidová – Centrála BMW v Lipsku. Vyspělý návrhářský software dal vzniknout digitální architektuře, který pracuje s velmi složitými zborcenými plochami, např. v tvorbě Kasa OOsterhuise – Muzeum vody. Malířství: prosazují se nové proudy vizuálního umění jako je video-art, kybernetické umění. Mezi známé výtvarníky patří Neo Rauch, který na svých plátnech propojuje motivy za socialistického realismu a komiksu.
Podoba literatury: Literatura po roce 1990 je velmi rozmanitá, žánrově a tematicky bohatá. Čerpá informace o současné tvorbě, vývoji literatury a jejich tendencích tak lze především z internetových portálů, literárních časopisů a recenzí knih. Důležitým politickým mezníkem byl pád komunistických režimů ve střední a východní Evropě, který přinesl konec cenzury a kulturní izolace pro autory z bývalých socialistických zemí. Autoři se začali účastnit mezinárodních literárních festivalů a jejich díla se postupně dostávala na Západ. Klíčových kulturním a společenským fenoménem je globalizace. V jejím důsledku se objevil velký počet celosvětových bestsellerů a literárních hrdinů, knižní trhy zaplavily překlady zejména anglicky psaných titulů a amerických seriálových příběhů. K procesu globalizace výrazně přispěl rozvoj elektronických médií, především internetu. Vznikají knihy v elektronické podobě, výrazně se rozšířily možnosti publikování na internetu. Uplatňují se autoři experimentálních textů, kteří se snaží změnit způsob psaní i čtení literárního díla (vznikají prózy psané formou křížovek, slovníků, antologií, encyklopedií). V antiutopiích zpracovaných často v žánru sci-fi autoři poukazují na neutěšený stav civilizace nebo varují před případnou globální katastrofou.
Autor se při psaní svých děl inspiroval zejména tématem amerického jihu (odtud tzv. jižanská literatura). K napsání Cesty se autorovi inspirací prý stala jeho návštěva El Pasa v Texasu, kde byl se svým malým synkem. Představoval si, jak by město mohlo vypadat v budoucnosti. Zapsal si několik poznámek, ale k nápadu se vrátil až po několika letech při návštěvě Irska. Knihu nakonec věnoval svému synovi – Johnu Francisi McCarthymu.
Kniha je v téhle době aktuální, protože motivy odcizení, násilí a krutosti se objevuje stále.
