Jméno práce: Chovej se k svým rodičům tak, jak chceš, aby se jednou, až zestárneš, chovaly k tobě tvé děti
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Minerva 1990
Při výběru témat na slohovou práci, mne nejvíce oslovilo již zmiňované téma, ať už z důvodu hlubšího zamyšlení, nebo jen zjištění svojeho vlastního názoru.Výchova dětí před 20-ti lety a dnešní doby je asi mnohem rozdílnější, než si člověk může vlastně myslet. Čím, a jak je způsobeno, že je výchova taková, jaká je? Můžou za to vždy jen rodiče? Řekneme si pár hlavních důvodů, které by mohli výchovu více, či méně ovlivnit.Děti v dnešní době neznají své hranice a uhlídat jejich chování je pro rodiče někdy až nad lidský výkon.
Když se nad danou problematikou zamyslím, tak si musím položit otázku, jak to tedy doopravdy je? Jak velká pravda se nachází v citátu od významného řeckého filozofa Sokratese? Mají se chovat všechny děti ke svým rodičům s úctou, pokorou a respektem? Dle mého názoru si myslím, že kus pravdy v tom bezpochyby je, ale záleží i z velké části na chování samotných rodičů. Rodič by měl působit sebevědomě, brát věci s určitým nadhledem, a mít i kus tolerantnosti, tak aby si dítě vybudovalo vůči němu respekt. Dalším faktorem je dávat dítěti lásku, která je jednou z nejdůležitějších osobních vlastností vůbec. Láska nejde uměle vytvořit, láska musí být v člověku, druhá věc je umění lásku dávat. Dítě, kterému se nedostane pohlazení, nebo slov mám tě rád, či pochválení, může působit na dítě traumaticky. V horším případě se to může projevit i v pozdním věku, kdy člověk necítí tu potřebu takovou, jako právě třeba jeho dítě. A člověk, který místo pozitivních slov, nebo gest, dostane spíše vyhubováno, se může odrazit na chování k rodičům. Každé dítě by mělo být od rodičů nějak nasměrováno ve výchově, všechno se následně odrazí na budoucnosti „dítěte“. Rodiče by chtěli mít ve většině případech hodné, chytré, prostě dokonalé dítě, ale musí si taky uvědomit, že výchova jde ovlivnit jen z části, a není vše jen na nich. Některé věci musí nechat jen na samotném dítěti. Rodiče nebudou řešit celý život jejich problémy. Výsledkem je, že chování rodičů je stejně důležité, jako chování dítěte.
Moje vztahy v rodině jsou velmi pěkné, tak jako v každých se ale i najdou dny, které nejsou vždy procházkou růžovým sadem. Vždycky se najde někdo, na kom se ta zlost musí vylít, člověk je přece jenom člověk a na něčem to musí být znát. Pokud není po ruce můj starší brácha, tak logickou druhou objetí jsem tady já. Mým největším problémem je, že mám až někdy moc „prořízlou“ pusu, a když se mi jednoduše něco nelíbí, tak se to nebojím říct. A když se sejdou dva kohouti na jednom smetišti, tím myslím mne a mojí maminku, tak je to vždy kuriózní podívaná. A jelikož je takzvané pravidlo „Rodiče mají vždycky pravdu“, tak není samozřejmě co řešit. Každý si breptá to svoje pod nosem a mluva mezi námi je na celý den uzavřena.
Svoje dítě bych chtěla vychovávat tak, jak umím nejlíp, ale to bych s ním musela trávit 24 hodin, 7 dní v týdnu, což je samozřejmě nereálné z hlediska živobytí. Nejraději bych byla neustále s ním, aby neudělalo žádnou lumpárnu, které bych poté litovala. Jsem ráda za to, jak mě máma vychovala, naučila mne mnohým věcem, které se mi hodí do pozdějšího věku. Taky bych chtěla být v určitých věcech taková jako ona. Být tak silná, a jít si za svým cílem. Jsem moc ráda, že jí mám a tam kde jsem, jsem jenom díky své mámě. Žít se svým otcem, tak bych bůh ví kde skončila. Moc si jí vážím. A mám jí moc ráda.
„Chovej se k svým rodičům tak, jak chceš, aby se jednou , až zestárneš, chovaly k tobě tvé děti“ SOKRATES
Hodnocení: 2 = chvalitebně
