Kniha: Cizinec
Autor: Albert Camus
Přidal(a): Markéta, mel1330
O autorovi: Albert Camus
- Francouzský spisovatel a publicista, považován za existencionalistu (fil. směr)
- Roku 1913 narozen v alžírském městě Moldovi (francouzská kolonie) – velký vliv na tvorbu:
- Pociťuje a popisuje rozdíly mezi Francií a Alžírskem
- Zasazuje některé děje a postavy do afrického prostředí
- Snažil se tamní lidi motivovat ke změně, nesouhlasil s režimem (například v díle Alžírské kroniky), za svou práci novináře vyhoštěn ze země-do Paříže (1940)
- Jeho díla se tedy soustředí na: absurditu života, odcizení, ztrátu tradičních hodnot, projevuje se jeho strach ze samoty
- Z hodně chudé rodiny-sympatizoval s dělníky, chudými lidmi, chvíli i součástí komunistické strany
- V Alžírsku studium filosofie
- V Paříži se věnoval divadlu-dramata Caligula (absurdita bytí, Caligula jako vražedný tyran), Nedorozumění (absurdita života, vzpoura)
- Během druhé světové války byl součástí protifašistického odboje, mezi lety 1945-47 publikoval v časopise Combat – noviny odboje, v této době se také spřátelil s Jean-Paul Sartrem
- nakonec se s ním rozchází kvůli odlišným politickým i filosofickým názorům
- Lze přirovnat ke Kafkovi – Proměna, lidé jsou odcizeni společnosti. Nebo také např. Egon Hostovský – Cizinec hledá byt.
- Roku 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu
- Roku 1960 umírá při autonehodě (spekulace, že to byla vražda)
Další díla od autora:
- Sbírka povídek Exil a království také zobrazení určité bezmoci, samoty (např. Cizoložnice)
- Mor-filosofický román, vzpoura vůči lidskému údělu
- Pád-filosofická novela, původně měla být součástí Exilu a království, složeno z monologů, kde hlavní postava reflektuje svůj život- „soudce-kajícník“
- Mýtus o Sisyfovi-filosofická esej-ovlivněn např. F. Nietzschem zavádí svou absurdní filosofii
Literárně historický kontext
- Tento román vyšel během druhé světové války-roku 1942 -> EXISTENCIALISMUS (literární a filosofický směr, vznikl po první světové válce v Německu, rozšíření hlavně např. díky Francouzům A. Camus a J.- P. Sartre)
Co to (i pro dílo) znamená:
- Lidé se cítí velmi nejistě (ovlivněni válkou) -jedinou jistotou je smrtàMersault je s tím celou dobu smířen; obecně pro něj nic není důležité, protože je všechno pomíjivé (i láska vždy spěje ke krachu-V. Černý)
Otázka ohledně existence Boha -> Neexistuje (ateismus), člověk je na vše sám;
- to dokazuje i literární kritik Václava Černého z Prvního sešitu o existencialismu;
- tento názor lze vidět i v díle-I když je Mersault odsouzen k smrti a má možnost útěchy od kaplana, náboženské i lidské, tak ji zarytě odmítá a kaplana z cely vyhazuje a čeká na smrt o samotě
- Člověk je odpovědný za své rozhodnutí, důležité žít v pravdě-Mersault se s klidem přiznává k vraždě
- Velkým tématem existencialismu také lidské svoboda-člověk je za ní odpovědný, rozhoduje tak o své budoucnosti
- V literatuře projev ve 40. letech 20. století:
- Hrdina se dostává do mezní situace-na hranici života a smrti
- Vnímají určitou absurditu světa
Další autoři této doby:
- Jean-Paul Sartre (ateistický existencialismus-Zeď), Eugéne Ionesco (absurdní drama-Plešatá zpěvačka), Gabriel Marcel (křesťanský existencialismus-Být a mít) -často se ale autoři k existencialismu sami nehlásili (včetně Camuse)
Porovnání díla a myšlení k F. Kafkovi
- Myšlenky existencialismu, přirovnání Cizince k dílu Proces-také o soudním procesu, hrdina odsouzen a nemůže do toho v podstatě zasahovat, určitá bezmoc.
Překlady díla
- Svatopluk Kadlec (první překlad tohoto díla-1947), Miloslav Žilina (poprvé roku 1966, pak 1988 a 2005)
Rozbor díla: Cizinec
Jedná se o filozofický absurdní román, jehož prostřednictvím chtěl Camus ilustrovat základní myšlenky svého pojetí existencialistické filozofie → prozaické, epické dílo.
- Literární druh: epika (+básnické lyrické prvky-Mersaultovy dlouhé myšlenkové pochody, úvahy)
- Literární žánr: krátký filosofický román (rozsahem podobný novele)
- Psáno ve stejné době jako Mýtus o Sisyfovi-pokládáno za filosofický ekvivalent Cizince
Projevy jeho filosofického přístupu-existencialismus, absurdismus:
- Celý soudní proces naprosto absurdní -o Mersaulta se v podstatě nikdo nezajímá, nenechají ho mluvit, odsoudí ho kvůli jeho povaze, ne kvůli činu
- Úvahy o smyslu života-na ničem nezáleží, poměrně lhostejný přístup k životu
- Okamžik vraždy také absurdní-M. zabil Araba kvůli horku a záření slunce (činu pak nelitoval)
Další důležité motivy:
- Kritika společnosti, chování jedinců-odsouzení jedince, který se něčím liší -> CIZINEC – Mersault nezapadá do společenských představ, je jiný
- Analýza mezilidských vztahů
Symboly:
- název díla-cizinec ve společnosti i ve vlastním soudním procesu-lidé nechápou jeho postoje atd., sjednocovací prvek-slunce a horko-jak při pohřbu matky, tak při vraždě
- hojné popisy krajiny a atmosféry
Kompozice
- Chronologická kompozice díla
- Psáno v ich-formě – vypravěčem Mersault
- Kniha rozdělena do dvou částí:
- Dějová – poznáváme Mersaulta, jeho povahu a způsob života, začátek knihy popisuje pohřeb M. matky, tato část do okamžiku, kdy M. zastřelí Araba
- Úvahová – soudní proces, jak ho Mersault prožívá, jak se vyrovnává s odsouzením ke smrti
Jazyk
- První část díla je psaná poměrně krátkými jednoduchými větami. Text tedy působí poměrně stroze a rychle se čte, působí informativně-nezúčastněně – např. „Útulek pro přestárlé je v Marengu. Z Alžíru osmdesát kilometrů. Vyjedu autobusem ve dvě hodiny, a ještě odpoledne tam budu.“
- Spisovný jazyk, v díle najdeme například neutrální i citově zabarvená slova, někdy hovorový jazyk
- Časté jsou také vnitřní monology v Mersaultově hlavě, lyrické popisy
- Vyprávění v ich-formě, dialogy a dlouhé monology hlavní postavy
- Zabývá se množstvím filozofických otázek.
- Dílo je psáno chladně (bez citového zabarvení). Camusův charakter ukazuje povahu vypravěče. Částečně se ztotožňuje s hlavním hrdinou odcizením od okolního světa.
Postavy
- Mersault – hlavní hrdina, mladý úředník, nezúčastněný, má jiné hodnoty než ostatní, nic mu nepřijde důležité, u soudu je klidný (zajímavost: nemluví se o jeho křestním jméně ani vzhledu), lidem se odcizuje; je „cizincem“ ve společnosti; odmítá problémy cizích lidí, je smířen se smrtí; necítí potřebu vyznávat lásku, nezajímá ho kariéra, nehledá přátele, necítí lítost; od ostatních se liší, vždy zůstává černou ovcí; má velmi silný vztah k přírodě (moře, stromy, opalování); je bez hrdinství ochoten zemřít pro pravdu
- „Večer za mnou přišla Marie a vyzvídala, jestli bych si ji chtěl vzít. Řekl jsem jí, že je mi to jedno, a jestli o to stojí, mohli bychom to udělat. Chtěla taky ode mě slyšet, jestli ji miluju. Odpověděl jsem ji totéž, co už jednou, že to přece je bezvýznamné, ale že ji podle všeho nemiluju…“
- Je odsouzen kvůli tomu, jakým lhostejným dojmem působí a také kvůli tomu, že nebyl uctivý ke své matce! (dal ji do domova pro staré lidi, netruchlil, když bděl jednu noc u její rakve, tak se choval nedůstojně, nedržel smutek-hned potom šel na pláž s Marií)
- Marie – touží po Mersaultově lásce, miluje ho i přes jeho lehkou lhostejnost, chce si ho vzít, když ho ale zavřou, přestane se o něj (a Mersault o ní) zajímat
- Raymond – Mersaultův přítel, poměrně hrubý, má rád ženy, trochu agresivní, to on měl potyčku s Araby-předzvěst vraždy, má konflikty se zákonem
- „Zmlátil jsem ji, ale abych tak řek, s citem. Kapku řvala. Stáh jsem žaluzie a dopadlo to jako obyčejně. Jenže teď už to není žádná legrace. Pořád si myslím, že jsem ji jaksepatří nevytrestal.“ (nespisovný jazyk)
- Salaman-soused Mersaulta, bije svého nemocného psa, ten se mu po čase ztratí a on si uvědomí, jak ho měl rád
Časoprostor
- V 1. polovině 20.století v Alžíru-poukazuje i na rozdíly mezi Araby a Francouzi
- první část díla ve městě a okolí, druhá ve vězení a soudní síni
Děj: Poslední krátký úsek ze života úředníka Mersaulta, kniha se odehrává v Alžírsku v 1. pol. 20.století.
- 1. část: pohřeb matky žijící v starobinci, Mersaultův návrat do Alžíru, povrchní milostný vztah k bývalé kolegyni Marii; pro pochybného souseda Raymonda Sintese napsal dopis na rozloučenou s nevěrnou milenkou; na jeho pozvání odjíždí s Marií k moři do Raymondovy chaty; střetnutí s dvěma Araby, Raymondovými nepřátel, kteří touží po konfliktu (za Raymondův rozchod s milenkou), Raymond zraněn; Mersault vyprovokován okamžitou situací, zřejmě pod vlivem slunečního žáru, ale bez zvláštního důvodu jednoho Araba chladnokrevně zastřelil
- 2. část: zatčení, výslechy, vězení, soudní proces, trest smrti a čekání na popravu; důraz na konfrontaci ústřední postavy se společenskými konvencemi; autoreflexe – rekapitulace života, úvahy o smyslu života, o absurdním světě, v němž žije člověk zcela osamocen; jeho činy hodnoceny jen z vnějšku (neplakal na pohřbu matky, bezprostředně navázal milostný kontakt, zabil člověka) nezájem o vnitřní pohnutky k činům -> odmítl proto kněze, vzpoura proti Bohu; jediná jistota = smrt, kterou přijímá s vyrovnaností, klidem
Filmová zpracování:
- Cizinec-režie Luchino Visconti (1967)
Reflexe:
- Velmi mě zaujala povaha hlavní postavy a způsob, jak se vypořádává s životními situacemi. Kvůli zvyku a lhostejnosti odmítá skvělé životní příležitosti-povýšení v práci, svatba…Obecně mě zaujala celková filosofie tohoto autora a hloubka děl, které napsal. Ráda přemýšlím nad skrytým významem událostí. Přečetla jsem od tohoto autora již vícero knih.
