Kniha: Cizinec
Autor: Albert Camus
Přidal(a): Xxx
vydáno: 1942
->román
Jazyk a styl díla
– kniha se skládá ze dvou částí
– začíná smrtí matky, která žila v pečovatelském domě, on nedává najevo svoje city, existencialismus bere smrt jako přirozenou část života
– vyprávěný v ich-formě
Čas a prostor :
Alžír, 30. léta 20. století
Charakteristika hlavních postav
Meursault (vypravěč), Raymond Sintese (pasák), Masson, Marie Cardonová(písařka), dále se objevují postavy jako hostinský Célest a starší soused Salaman
Mersault – mladý nemajetný úředník. Rozhoduje se zcela racionálně, jako by ani neměl emoce. Vnímá jen svoji tělesnost (horko, spánek, sexuální potřeby) a tu se snaží uspokojovat. Jeho vztahy k lidem jsou povrchní, vznikají na základě náhod. Dívá se na svět jinak, než jsme zvyklí. Jeho jinakost a odcizenost na čtenáře přímo čiší. Na druhou stranu se jeho myšlenkám nedá upřít jistá zajímavost.
Marie – krásná svobodná dívka toužící se za Mersaulta provdat
Raymod – Mersaultův soused a přítel
Děj
1. část
Příběh začíná, že hlavnímu hrdinovi zemře matka, která pobývala v útulku pro přestárlé v Marengu, z Alžíru 80 km. Požádal o dovolenou a než odjel, naobědval se v restauraci
u Célesta. Kam obyčejně chodíval. Mersault po příjezdu hovoří s ředitelem i správcem ústavu a noc stráví bděním u rakve mrtvé společně s jejími známými z útulku. Druhý den se odehraje skromný pohřeb za účasti ředitele ústavu, správce, jedné ze zdravotních sester, Mersaulta
a nejbližšího přítele mrtvé – Thomas Pérez. Ze smrti matky si nic nedělal, ani nebrečel.
Když se vrátil zpět domů do Alžíru, byl šťasten.
Další den se šel koupat do průplavu. Potkal se tam s Marií Cardonovou. Strávil s ní večer, šli do kina v sobotu a v neděli si užíval poklidu domova. I když matka zemřela, nic se pro něho nezměnilo.
Pracoval v kanceláři. Po dalším dnu v práci se vydal domů, na chodbě potkal dva sousedy, starého Salamana se svým psem a Raymonda Sintésa. Pozval ho k sobě domů na jelito a víno. Říká se, že ho živí pochybné ženské, ale on říká, že je skladník. Poté mu vyprávěl, jak se popral s jedním chlápkem. Byl to bratr děvčete, kterou Raymond vydržoval. Ale on zpozoroval, že s ním nehraje fér a nařezal jí. Chtěl po něm napsat jí dopis, aby přišla, on se s ní vyspí a až budou hotoví, naplive ji to očí a vyhodí ze dveří. Napsal mu ho.
Raymond dopis poslal, Mersault strávil den i noc s Marií. Další den byl rozruch na chodbě. Raymond zmlátil ženu, zastavil ho až strážný. Mersaul mu šel za svědka. Vyšel si s R, který ho pozval na drahý koňak. Když se vracel dom, viděl Salamona, kterému utekl pes.
R, jak zmlátil tu dívku tak ta měla bratra mezi Araby, kteří na něho číhali. R volal M, že jeden jeho kamarád je zve na chatu kousek od Alžíru. Jeli, procházeli se po pláži. Arabové tam byli též. Nastává rvačka. Později šel autor sám, měl u sebe revolver. Bylo hrozné vedro. Střelil araba a pak ještě 4 krát.
2. část
Po zatčení ho hned vyslýchali. Přiznal se, ale necítil se vinen. Ptali se ho na matku, jestli cítil vůbec nějaký smutek. Nevěří v boha. „ Všechny zdravé bytosti si víceméně přejí smrt těch,
které milují“. Dále vypráví o svých dnech ve vězení – o návštěvě Mariině.
Měl soud. Jeho rozsudek zní, že mu na veřejném místě setnou hlavu.
(Dalo by se říci, že si to zavinil sám – smrt matky, všechno mu bylo jedno, araba zabil kvůli vedru)
(2. část z netu)
Začíná zatčením Mersaulta. Navazují výslechy, které vede přidělený soudce. Několik měsíců čeká Mersault ve vazbě na soudní proces. Marie stále ještě věří, že její milý v pořádku vyjde z vězení a navštěvuje ho. Když dojde k procesu, chytnou se ho krvelační novináři. Veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají snad všichni, kdo se s Mersaultem během jeho života setkali. Ne jeden skutek, celý jeho život je tu souzen. Vypovídá majitel restaurace, do které chodil, Marie, Raymond i ředitel a správce ústavu, v němž zemřela Mersaultova matka. Příliš se neřeší okolnosti vraždy jako takové. Soudce zajímají pohnutky a osobnost pachatele. Po několikadenním líčení je vynesen rozsudek. Obžalovaný není schopen projevit lítost. I jeho chování na pohřbu matky bylo vnímáno jako necitlivé. Je tedy vynesen trest smrti.
Mersault se znovu ocitá v cele. Prázdno, žádné podněty. Žije nadějí na omilostnění, o které požádal a zároveň se děsí smrti, která může každým dnem přijít. Setkává se s farářem, který mu chce ulevit, ale on není víře v Boha sebeméně nakloněn, ke konci delší rozmluvy se na kaplana rozkřičí a agresivně ho napadne. Následně vysílen usíná s myšlenkou, že je se vším smířen. Uvědomuje si, že byl v životě šťastný, že šťastný stále je.
Alberta Camuse řadíme do Světové literatury 2. poloviny 20. století. Paří do období Existencialismu.
Světová literatura 2. polovina 20. století
EXISTENCIALISMUS
– vychází z francouzského slova existence – bytí, jsoucno
– vznikl jako filozofický směr po 1. světové válce v Německu
– hlavním představitelem Martin Heidegger
– v literatuře se objevil až v polovině 20. století, vychází z filozofie
– zkoumá podstatu bytí člověka na zemi
– poznání je subjektivní, každý vnímá jinak
– hrdinové jsou často vystaveni krajním životním situacím (smrt, ztráta)
– hrdina pocit absolutní osamělosti
ALBERT CAMUS (1913- 1960)
– francouzský spisovatel, novinář a filozof
– narodil se v Alžíru
– nositel Nobelovy ceny za literaturu 1957
– hledal odpověď na otázku, jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha, ani v rozum
– jediné řešení nachází ve vzdorování osudu, nutné je snést i smrt
– základním pocitem jeho lit. postav je vyhnanství uprostřed lidí a událostí, kterým nerozumí a které jsou jim lhostejné
– jsou cizinci ve světě a sami před sebou, nezáleží jim na lásce, přátelství ani na smrti
díla:
Mýtus o Sisyfovi (1942)
– knihy esejů, výpověď o údělu člověka
Cizinec (1942)
Mor (1947)
– román, v němž je symbolicky zobrazeno město postižené morovou nákazou
– boj proti moru je marný, protože každý nosí nákazu v sobě, přesto hrdinové nezoufají a konají drobnou práci proti zlu
Pád (1954)
– román
Caligula (1938)
– drama, v němž je základním tématem absurdita bytí
– hlavním hrdinou císař Caligula, který využije svou moc vladaře k páchání zločinů
Jeho současníci:
– francouzský filozof, publicista, spisovatel, který odmítl Nobelovu cenu 1964
– zachycoval jedince v extrémních a dramatických situacích
– podle něj je člověku dána schopnost svobody a být svobodný znamená jednat
– činem vyjadřuje člověk to, co chce, a je tedy plně zodpovědný za svůj život
Nevolnost (Hnus)
– román, stěžejní dílo existencialismu, vzbudilo velký rozruch
– Jde o deník inteligentního vzdělaného člověka, který je hnusen životem a lidmi kolem sebe. Záměrně žije v ústraní, odmítá společnost. Cítí pocit odcizení, na každého, na kterého se podívá. Ale je schopen citu.
Zeď
– soubor povídek, odehrává se za Španělské občanské války
– Hl. hrdina vystaven extrémní situaci. Spolu s ostatními čeká na popravu.
Může se zachránit tím, že vyzradí úkryt svého velitele. Působení na psychiku člověka. Každý se vyrovnává se stresem jinak. Hl. hrdina si řekl, že ho stejnak zastřelí, a že si
z nich udělá srandu. Řekl jim, že se velitel schovává na hřbitově, ale ví, že se velitel schovává u svého bratrance. Ale bohužel v této době se s bratrancem pohádá. Schová se na hřbitov do márnice. Vojáci ho objeví, dojde k přestřelce a velitel je zastřelený.
Hl. hrdina se cítí hrozně.
Za zavřenými dveřmi
– patří k jeho vrcholným hrám
– V uzavřené místnosti hotelového pokoje spolu diskutují a jednají tři mrtví. Zbabělý novinář Garcon popravený ve válce jako dezertér, sebevražedkyně a lesbička Inés
a vražedkyně vlastního dítěte Estelle. Žádná z těchto postav hry není ochotna, vzdát se falešného mínění o sobě. Nakonec vidí pravdu, ale bohužel nejde změnit.
– navazuje v některých rysech na surrealisty
– jeho tvorba je charakteristická hravostí, humorem a ironií, za nimiž se však skrývají hlubší témata – láska, přátelství, úzkost, strach ze smrti
– psal dramata i romány
Pěna dní, Červená tráva, Srdcerváč
