Kniha: Dekameron
Autor: Giovanni Boccaccio
Přidal(a): pes
O autorovi: Giovanni Boccaccio
Země, město původu – Itálie, Certaldo
Doba, kdy žil – * 16/7/1313 † 21/12/1375
Stručný životopis – Tento významný italský renesanční novelista a básník je uznáván jako zakladatel italské umělecké prózy.
Jako mladého ho otc vyslal na obchodní cestu do Neapole, kde se dík svému uměleckému talentu propracoval až na královský dvůr neapolského krále Roberta I. Z Anjou. Král si velmi liboval v novém renesančním a humanistickém smýšlení, které Boccaccia dozajista ovlivnilo (nutno poznamenat, že před smrtí všechna svoje humanistická díla zavrhnul…).
Na tomto dvoře potkal i svoji velkou lásku Marii Aquinskou, což byla nemanželská dcera krále Roberta I. Ta se vyskytuje v mnoha dalších dílech Boccacciových.
Nutno poznamenat, že získal i další italské prvenství a to byl první itlaský pastýřský epos napsaný v oktávách jenž slul Fiesolské nymfy.
Avšak největším vrcholem jeho tvorby je kniha Dekameron, což je vlastně soubor 100 novel s erotickým zaměřením, které autor psal neskutečných 5 let (1348 – 1353).
Slavný italský umělec umírá ve věku 62 let na otoky (edémy). Pochován je v rodném Certaldu. Mnohem později byla dokonce ve Florencii na jeho počest vytesána socha.
Příklady dalších autorových děl
- La caccia di Diana, 1334
- Filostrato, 1335
- Fiesolské nymfy, 1344 – 1346
- Život Dantův, 1358 – 1363
- A další…
Rozbor díla: Dekameron
Základní bibliografické údaje:
- Název knihy – Dekameron (neboli Arcikuplířka)
- Místo a rok vydání výtisku – Brno, 2010
- Překlad výtisku – Radovan Krátký
- Nakladatelství a počet stran – Levné knihy, 726 stran
O díle
- Literární druh – Epika
- Literární žánr – Soubor 100 novel zasazených do rámcové povídky
Téma
- každá novela je psaná na jiné téma, ale je nutno dodat, že hodně novel má téma erotického, lehkého, církevně kritického a zábavného původu. Řeší hodně mezilidské vztahy chudiny X střední vrstvy X šlechty.
- Samotné téma rámcové povídky je útěk deseti mladých lidí před morem na venkov za zábavou, kde si vyprávějí příběhy po dobu 10 dní – odtud název Dekameron (deka – 10, hemera – den).
Hlavní myšlenka díla
- Autor nám chtěl určitě povědět, že i za špatných časů (tehdy mor) máme žít a hltat život plnými doušky.
Fakta o díle
- Boccaccio do díla zakomponoval svoji lásku Marii Aquinskou pod jménem Fiammetta, o které jsou v díle básně. Sama Fiammetta některé básně zpívá.
Dalším zajímavým faktem je, že každá postava má jméno, jež něco znamená (mimochodem, jména postav jsou smyšlená – sám autor to v díle uvádí). Např. Lauretta – vavřín, Pampinea – révovitá, Filostrato – milující boj, Fiammetta – plamínek…
Děj
Děj rámcové povídky do níž je zasazeno již zmíněných 100 novel je následující:
Ve florentském kostele Santa Maria Novella se jednoho dne zcela náhodně sejde 10 mladých lidí (7 žen, 3 muži), kteří se přišli do kostela pomodlit za zemřelé při morové epidemii, která v jejich době řádila. Celá společnost se seznámí a rozhodne se uprchnout na venkov před morem, za zábavou.
Všichni se shodnou na společné zábavě a to, že si budou každý den vyprávět příběhy.
Později se domluví, že každý den bude jeden z nich takzvaně „kralovat“ jejich společnosti a určí, na jaký námět se bude za jeho vlády vyprávět (krom Dionea, který si získal výsadu vyprávění na jakýkoliv námět).
Takto se společnost baví a zapomína na strasti běžného života. Několikrát společnost změní místo (zámek s parky, panenské údolí..). Jakmile skončí 10. Den vyprávění, tak se všichni mladí lidé vrátí do Florencie, přímo do kostela, kde se sešli. Rozloučí se a každý z nich jde svou cestou.
Děj novel se různí, ale většina z nich má lechtivý nádech. Pro jistotu uvedu děj té, jež mě nejvíce nadchla.
Den třetí, povídka desátá:
- Alibek se stane poustevnicí, mnich Rustico ji naučí posílati čerta do pekla; pak opustivši poustevnu, stane se manželkou Neerbalovou.
- Čtrnáctiletá dívka Alibek z bohaté rodiny žijící ve městě Capsa v Berbersku se doslechne o kráse křesťanské víry a jde ji hledat tam, kde je nejméně skažená – za poustevníky v pouštích Thebaidy.
Nikomu o svém odchodu nepoví a sama se tam bez všelijakých dospělých znalostí vydá na cestu.
Po několika dnech tam dorazí a mladý poustevník Rustico ji vezme do učení víry. Sám chce odolávat pokušení nemyslet na nic hříšného, avšak vzdá se a najde si chytrou záminku jak s dívkou obcovat. Namluví ji totiž, že bohu se dá zavděčit jenom tak, že se ďábel zažene do pekla (co je peklo a co je ďábel již čtenář určitě ví…). Dívka souhlasí a nic ji není podezřelé a tak si na onu „hru“ zvykne a dokonce si jí i oblíbí, přičemž však poustevník Rustico nenachází síly na to, aby ji uspokojoval tak často.
Následek okolností však přiměje dívku vrátit se do rodného města (rodina umřela – stává se dědičkou). Když se pak dívky vyptávali měšťané, kde byla, pověděla jim, že se učila dávat ďábla do pekla. Měšťané se optají co to znamená a dívka jim to ukáže – měšťané z toho mají ukrutnou srandu!
Klíčové scény (rámcové povídky):
- Setkání celé společnosti v kostele, Vyprávění příběhů, Rozchod v kostele.
Způsob vyprávění:
Vypravěč vypráví v Er formě. Nutno však dodat, že v díle je mnoho pasáží v přímé řeči…
Hlavní postavy (rámcové povídky):
- Pampinea, Fiammetta, Filomena, Lauretta, Neifile, Elisa, Emilia, Pamfilo, Filostrato, Dioneo
Členění:
- Dílo je vlastně (jak už bylo řečeno) soubor 100 novel zasazených do jedné rámcové povídky. Každý den vyprávění je oddělen právě částí rámcové povídky, která se však prolíná i mezi jednotlivými příběhy. Tučným nápisem poznáme začátek/konec nového dne a nadpis příběhu, kurzívou autor stručně shrnuje obsah následující povídky.
Další zpracování knihy:
- Dílo bylo zpracováno do filmové podoby a to roku 1971.
Dokonce existuje i dramatické zpracování jednotlivých novel o které se pokusil šéf činohry jihočeského divadla pan Martin Glaser.
Dobové a dnešní přijetí díla:
- V dnešní době je Dekameron velmi oblíbenou knihou pro jednoduchost a svižnost čtení jednotlivých novel, ačkoliv je někdy nutné se překonat k přečtení tak dlouhé knihy. O jeho oblíbenosti svědčí filmové zpracování.
- Dekameron vlastně určil směr, kterým se budoucí novely vydávaly. Je to takový novelářský průkopník!
Za života Boccacciova a jeho současníků však kniha pro svoje narážky na církev a kvůli erotičnosti některých pasáží nebyla církví povolena, nicméně církev ho poupravila a vydala Dekameron cenzurovaný.
