Deník Anny Frankové – rozbor díla k maturitě (3)

 

  Kniha: Deník Anny Frankové

  Autor: Anne Franková

  Přidal(a): Renda, Tereza Kropáčková

 

 

Zařazení literárního do kontextu:

• Období druhé světové války, válečná literatura, 2.pol. 20.století

3 vlny válečných románů

• po válce
• v 70. a 80. letech
• na přelomu tisíciletí

V poválečném období byl podstatný rozdíl mezi líčením u východním a západních spisovatelů:

• východní pohled – vznikaly patetické romány, které se soustředily na vrcholné scény bitev, tisíce obětí
• západní pohled – byl většinou střízlivější, líčení scén a lidí v zázemí, díla nazývána – pohled z dola – díky hlubokému psychologickému ponoru

Našli se i autoři, kteří se dokázali na válku podívat pod jiným úhlem – humoristické válečné romány – Patrick Ryan – Jak jsem vyhrál válku

 

Další autoři:

• William Styron – Sophiina volba
• Robert Merle – Smrt je mým řemeslem
• Joseph Heller – Hlava XXII
• Erich Maria Remarque – kvalitnější romány psal za 1.SV, ale psal i o 2.SV
• Norman Mailer – Nazí a mrtví
• Zofie Nalkowská – Medailonky – holá fakta o tom, čeho byli lidé schopni při vyhlazování Židů, svědectví těch, kteří přežili KT
• V ČR:  Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

 

Rozbor díla: Deník Anny Frankové

Forma:

• próza – je řeč stále postupující, nedělená na verše, odpovídá běžnému vyjadřování

Žánr: 

• deník – prozaický žánr monologického charakteru, vyprávění v první osobě psané formou denních či chronologicky řazených záznamů, v nichž autor zachycuje události života osobního i společenského.

Jsou uvedeny data (deník A. F. není psán den za dnem )

 

 

Autentické zápisky = skutečné

Dělí se:

• reálný
• fiktivní

 

Jazyk:

• je spisovný, objevuje se  jak hovorový tak knižní

 

Výstavba:

• prozaický text, členěný do odstavců, psáno formou dopisů, fiktivní kamarádce Kitty, Anna se ji svěřuje se všedními i nevšedními událostmi pobytu v zadním traktu
• Psáno v ich-formě

 

Jaký je život lidí v úkrytu?

• Život v úkrytu byl napjatý, plný hádek, pláče, ale i radosti z blížícího se konce války, mají málo jídlo, ale jsou rádi, že žijí

 

Příběh

• Byli židovského původu, skrývali se, jejich úkryt byl prozrazen, byli zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora, Anna se sestrou Margot zemřely pár týdnů před koncem 2.SV, jedinný otec Ota Frank přežil a vrátil se domů, Miep mu dala deník, nejprve ho upravil, ale pak se rozhodl, že Anna má právo na to, aby to zůstalo jak to bylo, Anna ho plánovala vydat, chtěla být spisovatelkou

 

Konec

• Knih končí uprostřed, Anna neměla šanci nic dopsat, končí, když byli zatčeni
• V závěru se dozvíme, že obyvatelé zadního traktu byli zatčeni (4. srpna) na anonymní udání a posláni do koncentračních táborů. Anna a Margot umírají na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Přežije jen otec Otto, kterému se do rukou dostává deník (Němci ho nechali v traktu jako bezcenný sešit), který je následně v roce 1947 v Holandsku veřejně publikován.

 

Hlavní postavy:

• Anna – mladá dívka židovského původu, přátelská, chytrá, citlivá, nadějná a talentovaná spisovatelka, ráda četla, podává nám svědectví o jejich průběhu v úkrytu, začíná si psát deník ve svých 13 letech
• Margot – sestra Anny, ráda četla, je rozumnější než Anna, neměly spolu velmi dobrý vztah, ale po dobu kdy se skrývaly se jejich vztah zlepšil
• Tatínek Ota Frank – předvídavý židovský podnikatel, laskavý, s Annou má velmi dobrý vztah, jako jediný se po válce vátí domů
• Maminka – s Annou neměla moc dobrý vztah, raději měla dceru Margot
• Miep – přítelkyně rodiny, velmi odvážná, spolu se svým manželem se starali o rodinu Frankových po dobu kdy se skrývali, informovali je o průběhu války a politické situaci
• Soused Goldschmidt – měl se jim starat o kočku

Později se k nim připojila rodina van Dannových, měli syna Petra, do kterého se později Anna zamilovala, a zubař, přítel rodiny pan Dussel

 

Podrobný děj

Anne vypráví o svých kamarádkách, je jimi obklopena a užívá si s nimi spoustu legrace, k žádné ale necítí opravdovou důvěru a nejsou to pro ni pravé přítelkyně, cítí se velmi osaměle, přestože má kolem sebe milující rodinu, která pro ni chce jen to nejlepší, spoustu ctitelů ze třídy i dívčích společnic.

Než se pustí do pravidelného zapisování zajímavých událostí z jejího života do deníku, převypráví nám ve zkratce jejich příběh:

Než se přestěhovali do Holandska žili ve Franfurktu nad Mohanem v Německu. Její rodiče v roce 1933 emigrovali do Holandska, děvčata zůstala ještě chvíli u babičky v Cáchách, ale následně přijela za nimi. Annin otec získal práci ředitele firmy na výrobu marmelád jménem Opekta. O peníze tedy nebyla nouze. Dívky navštěvovaly školu Montessori, musely ale přestoupit do židovského lycea. Anna ještě nebyla dostatečně stará, ale bylo ji umožněno přeskočit jeden ročník. Na lyceu si najde novou nejlepší kamarádku Jacqueline. Zbytek rodiny zůstává v Německu. Situace se zhoršuje, strýcové z matčiny strany utíkají do Ameriky a babička podnikne dlouhou cestu za nimi do Holandska, nikdy o ni ale nemluví. V zimě 1942 babička umírá a Anně velmi chybí, často lituje, že ji nikdy neřekla, co pro ni znamená.

Anne se setkává se vzdáleným bratrancem své přítelkyně Hellouem Silbergem. Je starší než ona, ale velmi dobře si rozumí, často se schází a povídají si, z jeho strany jsou v tom hlubší city, přestože se Anniným rodičům líbí, z její strany jde pouze o přátelství. Po přestěhování se o něm v deníku již nikdy nezmíní a nepomyslí na něj.

Její rodiče mají moderní přístup k výchově. Přestože Anne přinese z židovské školy 5 z algebry, nezlobí se na ni, přejí si, aby Anne byla zdravá, ne moc drzá a veselá. O známky tolik nejde. V židovské škole nejlepší známka 10, nejhorší 5.

Situace se pro židy stává horší a horší, firma Opekta se přejmenovává mezinárodně na Gies a spol.. Annin otec ztrácí svůj post a na začátku července ji informuje o potřebě se v budoucnu ukrýt.

,, Víš Anno, už přes rok nosíme šaty, potraviny a nábytek k jiným lidem. Nechceme, aby náš majetek padl do rukou Němců. Ale ještě míň chceme, aby sebrali nás samotné. Proto odejdeme z domova a nebudeme čekat, až pro nás přijdou.“

O pár dní později přijde Frankovým dopis o předvolání Margot od SS (nejprve dívkám tvrdili, že je pro otce. Jak může přijít předvolání k transportu šestnáctileté?). Celá akce se musí uspíšit, nastává čas na rychlé balení. Anne s sebou balí víc vzpomínek než šatů. Další den ráno na sebe obléknou co nejvíc oblečení, nikdo by se neopovážil vyjít na ulici s kufrem, a odchází z domu. Anne musí opustit svého miláčka kočku Moortje.

K překvapení všech jejich úkryt je zadním domem otcovi firmy. První dny je Margot a matka unavená, za to Anne s otcem dávají jejich nový domov do pořádku, vzhledem k jejich neočekávanému dřívějšímu nastěhování, nestihl pan Frank vše dopřipravit. Anne se ze začátku cítí jako na prázdninách, sdílí pokoj se svou sestrou.

Jejich obětavými pomocníky jsou zaměstnanci marmeládové firmy Miep, Bep Voskuijová, pan Kleiman a pan Kugler. Společně se starají o donos informací zvenku, ale hlavně o dostatek potravin, každý víkend nosí nové knihy, snaží se zpříjemňovat jim pobyt, jak to jen jde. Kromě Frankových jsou k nim ostatní občas velmi nespravedlivý, chtějí toho po nich moc, jsou hamižní a nevděční, sobečtí- nedochází jim, kolik toho pro ně obětují a co je za to může potkat. Každý den na černém trhu, falešné potravinové lístky, zakázané knihy, a hlavně ukrývání Židů samozřejmě.

Anne se začíná cítit odcizená matce i Margot. S matkou se jim rozcházejí názory, neustále ji za něco popichuje, Anne mrzí, že ji matka nerozumí, že v ni nemá oporu ani důvěru. Štve ji na matce všechno, její sobeckost, jak se ji vysmívá, když pláče. Mrzí ji, že rodiče zacházejí jinak s ni a jinak s Margot (nemůže číst stejné knihy jako Margot, vždy za všechno dostane vynadáno Anne).

O týden později se k nim stěhuje rodina van Daanova, manželé a jejich syn Peter, který Anně přijde stejně tichý a nudný jako Margot. Peter si s sebou vezme i svou kočku, přestože to měl výslovně zakázané od pana Franka. Pan van Daan vypráví historku o zmizení Frankových, o všech vymyšlených příbězích, které kolují městem. Uchytil se příběh o jejich odstěhování do Švýcarska.

Dlouhé dny v zadním domku tráví učením. Staří obyvatelé mají špatnou holandštinu, a tak jim Anne s Margot pomáhají, otec Anne na oplátku učí francouzsky. Opravdu hodně čtou, ze začátku dbají na tělocvik, myjí se jen v neděli jednou týdně. Když jsou ve firmě dělníci, musí být tiše, nesmí promluvit, nesmí se splachovat a dělat hluk.

Začínají časté hádky, většinou je středem Anne. Anne se hádá s matkou, matka Anne brání před paní van Danovou.

,,Lidi poznáš teprve tehdy, až se s nimi pořádně pohádáš. Až potom můžeš soudit jejich charakter.“

,, Občas zapomínám, s kým jsem v rozepři a s kým jsem se již usmířila.“

Do deníku zapisuje běžné příhody. Občas si užívají legraci, s Peterem se převlékají do různých šatů, při snaze vytáhnout těžké pytle luštěnin, se jeden pytel Peterovi protrhl a zasypal Anne jako ostrůvek a podobně.

Vypisuje sem také své výlevy nálad, kdy si je ospravedlňuje tím, že je lepší sdělit své myšlenky papíru než dotyčné osobě a později svých slov litovat. Velmi často si stěžuje na matku.

Deníku také sděluje svoje sny, chce získat Holandské občanství, být spisovatelkou, procestovat Francii, aby si procvičila francouzštinu, plánuje si, jaké knížky dá přečíst svým dětem, jaká bude manželka..

Mají šanci přijmout do zadního domku ještě jednoho člena, jejich křesťanští zachránci souhlasí se slovy, že je stejné nebezpečí ukrývat sedm židů jako osm a tak se k nim později přistěhuje Albert Dussel- zubař. Margot je přestěhována do ložnice rodičů a pan Dussel sdílí pokoj s Anne.

,,Naše myšlenky jsou stejně jednotvárné jako náš život tady.“

Jednoho dne padne podezření na zloděje na půdě, ukáže se, že to jsou jen krysy, které ale pokousají Petera. Podezření na vloupání se v domě vyskytují čím dál častěji.

V mnoha věcech bychom si z Anne mohli vzít příklad. Každý den se naučí pět nepravidelných sloves, za mě, to je za měsíc minimálně 150 nových slovíček. Věci, které ji nejsou příjemné jako třeba vstávání se snaží udělat, co nejdřív a bez výmluv, už aby to bylo za ní.

Skladním van Maaren je podezřívavý, co se týče zadního traktu.

Když je víkend nebo po práce, mohou obyvatelé zadního traktu chodit po firmě. Když byl van Daan nervózní po svých cigaretách, ztratil dole peněženku s jejich posledními penězi a někdo ji ukradl. Nemají teď na jídlo a často se hádají, zda prodají drahé šaty a kožešiny pani van Daanové, ta o tom nechce ani slyšet. Nemá na výběr.

Anne se cítí matkou sama sobě. Představuje si, jak má vypadat matka a správná žena, ale žádný z ideálů ve své matce nenalézá. Přestává se již o něco takového snažit, nevtírá se do její přízně ba naopak. Zdá se jí, že matka ani otec k ní neplní povinnosti.

,,Může vlastně někdo svoje dítě ve všem všudy uspokojit?“

Přestože otce zbožňuje a vidí v něm nekonečnou ochotu, snaží se v něm najít pochopení. Podezřívá ho, že on matku také nemiluje. Její láska k němu je nekonečná, avšak on si ji vzal jen z rozumného uvážení, že mu bude dobrou manželkou a nikdy pro něj nebyla na prvním místě. Anne zjišťuje, že jejich idylické manželství bez hádek a rozepří má také své tajné stránky.

Ze začátku se Anne neštvávala na svou matku, když po ni chtěla, aby si četla modlitební knížky, později sama ve svých myšlenkách utíká častěji a častěji k Bohu. Ospravedlňuje si skrz něj, co a proč se jim děje.

Slaví chanuku i Mikuláše. Protože jejich křesťanští přátelé slaví Mikuláše, tak oni ho slaví taky. Nikdo s tím nemá problém, nejsou to ortodoxní Židové, otec daruje Anne k přečtení i Nový Zákon.

Snaží se nedostatky v domě zlehčovat, k Mikuláši dostanou obrovský dárkový koš, který je plný jejich starých bot a v každé botě je milá báseň o nich. Oproti darům, které Anne jmenovala na začátku knížky, které dostala k 13. narozeninám je to opravdu velmi chudé, ale ona si nikdy nestěžuje na nedostatek materialistických věcí. I přestože je jí malé oblečení a tlačí ji boty nebo je nedostatek jídla a žijí v tzv. potravinovém období (jí se jedna potravina od rána do večera, protože jiná se nedá na trhu sehnat), vždy se spokojí s tím, co zrovna je. Na rozdíl od van Daanových a pana Dussela, kterému posílá jídlo jeho milá, která je venku, přestože s ní měl z bezpečnostních důvodů přerušit kontakt.

,,Člověk může být osamělý navzdory lásce mnohých, neboť pro nikoho není ten nejmilovanější.“

Anne se vrací ke starým dopisům a uvědomuje si, jak strašně matce křivdila a stydí se za některé své výroky. Uvědomuje si, že se na věci nesnažila koukat z více úhlů a byla příliš zaujatá sama sebou, z tohoto důvodu její názory vyvolávaly tolik hádek. Nebyl tu jen ten problém, že by jí její matka nechápala, ale ani Anne se nesnažila pochopit svou matku. Teď už chápe, do jakých nálad ji přiváděla a proč občas reagovala tak podrážděně. Připouští své chyby a chce být každým dnem lepší.

Anne tráví nejvíc času nad čtením, učením se jazyků (francouzština, holandština, němčina, angličtina), má zálibu v historii, v krásnopisu, řecké a římské mytologii, filmech a divadlu a nejvíc samozřejmě v psaní.

Anne velmi lehce vypráví o událostech války. Bere to jako běžnou věc, jmenuje jedno vylodění za druhým, všechny nálety a podobně. Pro ně samotné jsou ale noční nálety a sirény velmi děsivé a strašidelné. Vždy se běží schovat k otci do postele. Postupem času si na to celý dům zvykne a tyto věci se často stávají pouze tématem pro žert.

,,V sobotu ve dvě odpoledne se začalo střílet- rychlopalná děla, říkali pánové- jinak byl všude klid.“

Anin otec prohraje 5 sklenic jogurtu, když se a paní van Daanovou vsadí, kdy začne invaze.

Objevuje Peterovo kouzlo po jeho zlostném výbuchu na pana Dussela. Zjišťuje, že si jsou dost podobní. Začínají spolu trávit hodně času, povídají si. Peter je nejdříve rozpačitý, je na něm vidět, že s dívkami moc často neměl tu čest mluvit. Tráví spolu spoustu času na půdě, kde obdivují nebe a přírodu celkově. Postupně se do něj zamilovává, přestože ho ze začátku bere jen jako velmi důvěrného přítele. Mohou se spolu bavit o všem, baví se bez jakéhokoliv ostychu i o sexu, pohlavních orgánech opačného pohlaví, ale i o rodině a jejich plánech po válce.

,,Pro každého kdo je nešťastný je nejlepší vyjít tam, kde je sám s nebem, přírodou a Bohem.“

,,Dokud existuje toto vnitřní štěstí, štěstí z přírody, ze zdraví a ještě z mnoha věcí, bude ten, kdo je nosí v sobě, vždycky šťasten.“

,,Příroda je jediné, co skutečně nesnese žádnou náhražku.“

Zatknou pána, který jim dodává potravinové lístky a brambory. Jsou závislí jen na lidech venku, když někdo z jejich pomocníků onemocní, znamená to pro ně určité strádání. Jsou závislí i na lidech, kteří vůbec neví o jejich existenci, jakmile vypadne jeden človíček, jejich koloběh a stereotyp života je ohrožen.

Anne popisuje, jak jejich židovské přátele odvádí tyransky a drsně pryč. Stydí se za své problémy, cítí se sobecká a zlá, že ona je v úkrytu a ostatní zabíjí. Polemizuje nad tím, jak Bůh určuje, kdo má právo žít a kdo ne. Popisuje krádeže jen kvůli troše jídla. Naštěstí většina Nizozemců ze stran úřadů a policie je na straně dobra, přestože v poslední době se antisemitické myšlení rozšiřuje.

Z exilové vlády je vyhlášeno, že po válce budou všechny deníky z té doby shromážděny. Anna sní o splnění snu o románu. Začne na přepisování deníku, na jeho různých úpravách a škrtech věcí, které ji přijdou až moc hloupé.

Další, již asi čtvrté vloupání, každopádně teď velmi nebezpečné. Lupiči byli vyrušeni samotnými obyvateli zadního domku, poničili velmi dveře a do továrny byla zavolána policie. Naštěstí je neobjevila, ale strach byl obrovský. Čím déle tam žijí, tím více opatrnosti v detailech ztrácejí.

,,Snad přece tahle strašlivá válka pomine, jednou budeme přece zas jen lidé, ne jen Židé.“

Dostává od Petera svou první pusu. Je to pro ni velká věc, už dávno se ji zdál sen o tom, kde ji líbá její první láska. Následně má ale hned pochybnosti, bylo to počestné? Ani jeden nemyslí na svatbu, je to správné? Jak se pak bude chovat ke svému budoucímu manželovi? Má v Peterovi obrovské potěšení a smysl života v zadním traktu, přemýšlí jen o něm, dojetím plakala, těší se na každý polibek, chce mu vše říct, vše s ním sdílet.

06.07.1944 začíná invaze, Anne často píše o politických a vojenských věcech a hned začne vyprávět, co měli k obědu. S jídlem je to zlé, drbou staré fazole (očišťují je od plísně), brambory vaří na sto různých způsobů i k snídani, posouvají čas oběda na dřívější, aby mohli vynechat snídani.

Z invaze je každý nadšený, v domě vládne extrémně pozitivní nálada, čím víc jsou jejich mysli připravené na osvobození, tím víc se tak chovají i jejich těla, zapomínají na bezpečnost, nechávají otevřená okna.

Anne vidí Petrovi první chyby a zamilovanost přestává, u něj je tomu naopak, váže se na Anne čím dál víc, a to ona nechce. Chce, aby ji převyšoval, aby si šel za svými cíli, aby na ni nebyl závislý.

V posledních zápisech se častěji věnuje vývoji války, atentátu na Hitlera, těší se na říjnové osvobození.

V posledním zápise z 01.srpna 1944 o sobě mluví jako o klubíčku rozporů. Skrývají se v ní dvě stránky Anne. První je rozpustilá, kterou nebere nikdo vážně, pořád dělá vtípky a je veselá a ta druhá – krásná, která je ukrytá a bojí se ji ukázat společnosti, bojí se výsměchu, tato stránka se objevuje jen, když je o samotě, a hlavně v jejím deníku.

Anne Franková byla i s ostatními obyvateli zadního traktu 04.srpna zatčena Zelenou policií na udání. Byla deportována posledním transportem, který odjížděl do vyhlazovacích táborů do Polska do Osvětimi 03.09.1944.