Kniha: Děvčátko, rozdělej ohníček
Autor: Martin Šmaus
Přidal(a): Mája
– Další autoři této doby ( současná literatura): Eva, Kantůrková, Zdeněk Šmíd, Ludvík Vaculík..
– 2.polovina 20 století -> postmodernizmus ( myšlenkový, umělecký a životní směr, kterým se vyznačuje společnost druhé poloviny 20.století)
Martin Šmaus
– narodil se ve druhé polovině 20.století (1965)
– vystudoval střední školu v Praze a elektrotechnickou fakultu
– sídlil v Rokycanech,v Plzni a nakonec zakotvil v Odrách, kde bydlí s manželkou a 2 dětmi
– pracuje tam jako technik v nemocnici
– roku 1996 cestoval do Nepálu, tato cesta odstartovala jeho kariéru
– ve svých dílech dává Šmaus přednost próze
– v této knize najdeme určité postupy, které je možno nalézt i v díle Hrabala
– kniha Děvčátko, rozdělej ohníček je jeho první knihou, byla to jeho potřeba vyjádřit své pocity, myšlenky, vzpomínky
– sám řekl: Byla to potřeba vyslovit nevýslovné
– inspiroval se svými prožitky z dětství, které se děli kolem něj
– 10. Ročník Literární ceny knižního klubu, byla nominována na Magnesia Litera jako próza a objev roku, 2006 získala čestné uznání v ceně Bohumila Polana
Děvčátko, rozdělej ohníček
– zasvěcení čtenáře do románského života
– v knize se snaží autor nastínit způsob života romů, některé návyky, tradice
– používá jazyk romský a zároveň i český, vulgarismy, které k romské řeči patří
– vybízí čtenáře, aby se zamyslel nad prožitky Romů, a aby se zamyslel, jakou roli hraje v životě barva kůže, nebo rasa člověka
– název pochází z písničky romské, která je velice bolavá, romové se písněmi odpoutají od starostí a povinností
– psáno er-formou
– dialogy postav, vnitřní monology
– vulgarismy
Obsah knihy:
Příběh o malém Andrejkovi, který pochází z Poljan. Z vesnice, kde se žije ze dne na den. Andrejkovi jsou čtyři roky a do jejich osady se vrátí zpět domů strýček Fero, který cinká zlatem, je vhodně oblečen. Jednoho dne Fero zjistí, že mu ve spánku byli ukradeny zlaté hodinky. K tomuto činu se přizná malý Andrejko. Fero se rozhodne, že vezme malého Andrejka sebou do Prahy, aby ho naučil okrádat bílé lidi. A tak se Andrejko ocitá v rušném městě. Ve městě, kde dopravním prostředkem nejsou koně nebo nohy. Andrejko se chce vrátit k mamince, ale zbyl mu po ní stříbrný křížek, který mu plakajíc darovala. Fero ho přivede do domu, kde žije několik ‘jejich‘. Zde se o něj začíná starat strýček Štefan – bratr Fera, as tetou Idou. Andrejko okrádá lidi ve frontách, v přeplněných tramvajích. Své sestřenici Jolaně, do které se moc zamiloval a chtěl si ji vzít a spával sní pod dekou, nosil ukradené čokolády a jeho starší bratranci se mu za to smáli. Bratranci ho jednou zradili -> Andrejko se dostává do polepšovny. Tam se stává obětí šikany starších dětí. Andrejko to ale nevydrží a uteče. Chce se vrátit domů – k mamince. Nastoupí do vlaku. Když přijel do rodné Poljany, zjistí, že už nemá nikoho. Na štěstí se nad ním slitoval pastýř Juraj, který si ho vzal domů. Andrejko má u něj vše, ale je nešťastný, něco mu chybí. Vrací se zpět do Prahy. Chce najít Jolanku, všechny ‚svoje‘. Najde však jen činžák se zabedněnými okny.Uloží se na prachem pokrytém gauči. Vzbudí ho stařík, který mu řekne, kde jsou – v Plzni. Andrejo se vydává do Plzně. Najde tam tetu Idu u její sestry, která tam žije se svými 3 dětmi. Andrejko začne chodit do školy. Ida se snaží být dobrou matkou, ale jednoho dne se její sestra poranila a na následky zranění zemřela. Ida začíná pít, děti jí jsou úplně jedno.Nedává jim najíst, nic, Andrejko se o ně začíná starat. Všichni jdou do dětského domova. Andrejko se bál, že to bude stejné jako v polepšovně, ale v domově se jim líbilo. Teta Ida se byla léčit a nakonec dostala děti zpátky. Andrejko o prázdninách potkává Markétu – seznámí se na přehradě. Sní začíná prožívat lásku. Ze začátku sním chodí zřejmě jen proto, aby byla odlišná. Lidi se za nima otáčeli – ona, blonďatá světlounká dívenka a cikán černý jako bota. Má ho však také moc ráda. Banda kluků ale nemůže snést, že zrovna takovou krásnou dívenku má zrovna on. Vyhrožují mu. Začíná u sebe nosit nůž – nakonec ho jednou v obraně použije. Dostává se do vězení. Je nešťastný. Ránou ho zasáhne Markétka, které přišla za ním do vězení, aby mu řekla, že je sním těhotná, ale že si ho musí nechat vzít, jinak by ji rodiče zabili. Je zoufalý,, začíná mít záchvaty, blouzní, mluví sám se sebou, pomočuje se. Přesouvají ho tedy do psychiatrické léčebny. Po revoluci dostává amnestii. Vrací se k tetě Idě. Tam je to mnohem horší, než bylo. Teta zase pije a o děti se nestará. Rozhodne se děti vzít a vrátit se tam, kde mu bylo nejlíp a odkud pochází. V poljanech však už nenachází Juraje. Ve vesnici ho odmítají, nanosí si starý haraburdí a přežívají na zemnjance – díra v zemi obytná. Přijde zima a malý Tiborek to nevydrží. Proto ho posadí na vlak a posílají zpátky do Plzně. Zústává sám s Anetkou, pracuje v lese – vydělává si peníze. Anetka je šťastná, kupuje si drahé oblečení. Ženské z dědiny ji závidí. Jednoho dne ji Andrejko připraví o nevinnost. ( sex). PÚo čase se stává pyšným otcem děvčátka (Darjenka). Anetka čeká druhé díte. Jednou Andrejko v lese má divné tušení, a tak se vrací brzo z práce domů. Nachází Anetku doma plačící, zmlácenou v krvi. Vidí prchající siluetu – vezme sekeru a sekne. – Mladý Jankura. ( někdo z Poljanky – jeho otec měl statek – byli bohatší na té vesnici). Potom chlapi na něj přišli opilí s holemi- zbyli ho,. Když se probudil – Anetka vydechla naposledy. Při jejím pohřbu ji hodí Andrejko stříbrný křížek, který ho doprovázel po celý život od jeho maminky. Vrací se zpět do Plzně. Má velké deprese, nezvládá život. Darjenka onemocní – jede sní do nemocnice, tam je ale odmítají přijmout – nemá kartičku pojištěnce. Zmatený Andrejko rychle uvažuje – odloží před pohotovost Darjenku a utíká. Zůstává sám – u řeky.
