Kniha: Egypťan Sinuhet
Autor: Mika Waltari
Přidal(a): Jana H.
Patnáct knih ze života lékaře
Obecná charakteristika
Vznik: 1945 ve Finsku
Literární druh: Epika
Literární žánr: Historický román
Překlad: Marta Hellmuthová – jeden z nejhezčích a nejpřesnějších překladů na světě (odmítla překládat z francouzštiny, protože prý francouzský překlad „není dokonalý“ a je nepřesný, nevystihuje autorův jazyk, proto se dílo rozhodla přeložit z originálu)
Tematická výstavba
Téma:
– Život egyptských faraónů, ale i obyčejných a prostých lidí ve starověkém Egyptě a přilehlých říších očima lékaře.
– Kniha vyjadřuje autorův odpor k válčení, ale také víru v lidskost, rovnost, porozumění a lidský rozum.
– Dětství, studování, život lékaře, poznání stáří
Místo a doba děje:
– Starověký Egypt a přilehlé země
– 18. dynastie egyptských faraonů
– Dochází k neúspěšnému pokusu o sociální reformu společnosti.
– Vláda faraónů Amenhotepa III., Amenhotepa IV./Achnatona, Smenchkarea, Tutanchamona, Aje a Haremheba.
Důležité motivy: láska, přátelství, víra, svoboda, tolerance
Jazykové prostředky
Spisovná i hovorová čeština, v přímé řeči u Haremheba mnoho vulgarismů
Řečnické otázky, velmi dlouhé větné konstrukce
Inverze ve větách (= obrácení slovosledu)
Apostrofy (=řečnická figura, v níž se mluvčí nebo pisatel „obrací jinam“ než k přítomnému publiku, k nepřítomné či zemřelé osobě, případně oslovuje neživou věc)
Přísloví, personifikace a přirovnání, mnoho ponaučení
Děj je prokládán pasážemi, kde Sinuhet přemýšlí, filosofuje; líčením krajiny
Waltariho jazyk v originále – biblická finština a styl klasických egyptských povídek faraónských
Zvláštní slovní spojení: „Uklonil se, ruce ve výši kolenou.“ – podporuje autentičnost románu
Citáty: „Tvá slova jsou jako bzučením mouchy v mých uších.“
„Avšak ti, kteří se zrodili, aby vládli, neznají sami cenu moci, nýbrž pouze ti, kteří se narodili s lejnem mezi prsty u nohou jako já.”
„Pravda je jako nahý nůž v rukou dítěte a obrátí se proti tomu, kdo jej nese.”
„Víno je dar bohů pro radost srdce, jestliže se ho užívá s mírou. Jeden pohár neškodí nikomu, dva rozvazují jazyky, ale kdokoli ho vypije celý džbán, probudí se ve škarpě ulice, oloupen a pokryt modřinami.”
„Lid je jako vůl, jemuž ovážeš kolem hrdla provaz a jehož táhneš, kam chceš.”
Kompozice díla
Ich-forma, chronologický děj
Román rozdělený do patnácti knih, které vypráví sám Sinuhet ve vyhnanství na sklonku života
V zadní části knihy jsou podrobné vysvětlivky, poznámky o knize a jejím autorovi, k překladu
Některá vydání obsahují mapu starověkého Egypta a přilehlých říší, kde se děj odehrává
Charakteristika postav
Sinuhet
– Hlavní postava knihy a také vypravěč
– Sledujeme jeho osudy od dětství až do stáří
– Inteligentní a citlivý člověk, idealista, lékař, čestný muž, má dobré srdce
– Je synem Tij, manželky faraona Amenhotepa III. a starším nevlastním bratrem Achnatona
– V mládí až moc důvěřivý a nezodpovědný, ale věkem zmoudří
– Kvůli svým touhám (Nefernefernefer) si zmaří celý život (přijde tak o veškerý svůj majetek, otroka Kaptaha, který s ním ale věrně utíká z Vesetu, i o majetek rodičů, kteří brzy na to páchají sebevraždu, a dokonce přijde i o jejich hroby) -> stává se nešťastným
– Jeho největším přáním je, aby mohl žít pokojným a spokojeným životem
– Kvůli nešťastné zkušenosti začne cestovat a objevovat svět (Sýrie, Kuš, Kréta a další země)
– učí se cizí jazyky, poznává cizí kultury, přemýšlí nad smyslem života, nad smyslem náboženství -> přestává věřit v bohy
– zdokonalí si lékařské umění a nastřádá mnoho zlata
– Je vyslán, aby vykoupil Egyptu mír; stává se faraonovým vrchním otvíračem lebek
– Pod nátlakem Aje a Haremheba namíchá Achnatonovi jed a ten umírá
– Otráví chetitského prince (snoubenec Bekatamon – aby si jí mohl vzít Haremheb)
– Po zakázání víry v Atona ji dál hlásá a Haremheb ho vyhošťuje ze země -> Sinuhet nespokojen se životem a současnou společností, má špatné svědomí, lituje zlých činů -> píše knihu
Kaptah
– Sinuhetův otrok; jednooký
– Postupem času se stává jeho věrným druhem, přítelem a rádcem
– Inteligentní, vynalézavý, mnohokrát dává Sinuhetovi dobré a věcné rady do života
– Miluje peníze, všechny své pány včetně Sinuheta okrádal a okrádá, ale jej by nikdy nezradil
– Později svobodný majitel hospody a kupec
Achnaton
– Faraón; panovník, duševně labilní
– Má nadčasové a trochu utopistické názory na vedení a řízení státu, není však schopen vnímat realitu a jeho vládnutí vede ke katastrofě
– Lidé ho nenávidí – bere jim víru v boha Amona a vnucuje jim boha Atona -> soupeření dvou bohů -> občanská válka (umírá i Sinuhetův syn) -> odplouvá najít novou zemi, staví město
– Nechce, aby se prolévala krev -> Egypťané umírají hladem a pod biči Syřanů
Haremheb
– Krutý a drsný vojevůdce, který své vojáky umí ovládat a motivovat
– Prostý muž, který se díky svému vojenskému nadání vypracuje až na faraona
– Je zamilovaný do faraonovy sestry Beketamon,která se ho ale štítí (po svatbě spala raději se všemi muži z Vesetu než s ním – muži jí platili kamenem -> nechala z nich postavit dům na posměch Haremhebovi – již faraónovi)
– S Ajem vytvoří smlouvu, že až Achnaton zemře, bude vládnout kněz Aj a poté Haremheb
Nefernefernefer
– Krásná kněžka, lehká žena pro bohaté; nelítostná a bezohledná
– Nade vše miluje bohatství a rozmařilý život
– Očaruje každého muže a cíleně toho využívá – nechává si jejich majetek přepisovat na sebe a tak bohatne a je okrádá
– Zhouba mladého Sinuheta, ale ten se jí za to pomstí (omráčenou ji přinese do domu smrti, kde je pokládána za mrtvou, muži s ní ukojují svůj chtíč, připravují ji na kremaci, po probuzení uteče, ale hrozně zapáchá a strhává si velikou ostudu)
Minea
– Krásná dívka, otrokyně, Sinuhetova první velká láska, rozbijí spolu džbán (= vezmou se)
– Obrovský taneční talent, ve své zemi zasvěcená jako tanečnice s býky
– Zpočátku se chová jako chlapec, později se v ní ale projeví něžná a smyslná dívka, která si ale dále zachovává svou hrdost, nedovolí mu do ní vstoupit – má žít na věky u boha Kréty (vstoupí do doupěte boha, ale nevrací se zpět – Sinuhet s Kaptahem jí jdou hledat – zjistí, že Mineu vyvolili, jako oběť bohu a ne k věčné přízni boha, a také zjistili, že bůh Kréty je mrtev již dlouho -> Minea byla zavražděna samotným veleknězem Minotaurem, který ji tam vedl)
– Obětována bohům – Sinuhet s Kaptahem jí hledali v labyrintu a našli jí mrtvou
Merit
– hospodská; Sinuhetova partnerka a matka jeho syna Thovta
– ona i jejich syn zavražděni během občanské války (o otcovství se S. dozví až po synově smrti)
Senmut a Kipa
– Sinuhetovi nevlastní rodiče, Senmut – lékař chudých
– Sinuheta našli jako malého kojence plavat v rákosovém košíku, vychovávají ho
– Po Sinuhetově zbrklém prodeji jejich majetku žijí v naprosté bídě, páchají sebevraždu
Kompozice děje
Děj nás zavede do rodiny mladého budoucího lékaře Sinuheta, který je adoptovaný a přemítá o tom, čí je vlastně syn. Vystuduje na lékaře v Domě života a založí si praxi.
V jeho nezralém mládí je okouzlen kněžkou Nefernefernefer, která připraví jeho i jeho rodiče o veškerý majetek a on je nucen v hanbě utéct do Sýrie se svým věrným sluhou. Zde se poprvé setkává s krutostí války. Před kterou utíká do země Mitánské. Tu potkává svou první lásku Mineu. Je na dvoře místního vladaře Burny Buriáše II. Pomůže jí utéci a navrátit se do své země. Bohužel to vede k její smrti, protože byla zasvěcena jako oběť Minotaurovi.
Po její smrti se rozhodne vrátit se zpět do vlasti a seznámí se s Merit. Jeho sluha se stane svobodným člověkem a koupí si hostinec. Sinuhet je zapleten do vládních intrik. Panovník Achnaton je uzavřený ve svých zmatených představách, snaží se zavést víru v jednoho boha přes nelibost kněží i prostého lidu. Nejvyšší kněz Aj s Haremhebem se ho snaží sesadit z trůnu, po Sinuhetovi žádají pomoc. Když vidí, že je panovník opravdu duševně chorý a, že i lid je proti němu, vyhoví jejich prosbě a Achnatona zabijí ve prospěch vyššího dobra. Mezi tím se lid vzbouří a dojde ke smrti jeho Merit i Thovta, o kterém se až po jejich smrti dozví, že to byl jeho syn.
Na trůn se dostává Haremheb, jenž se ožení se Achnatonovou sestrou, princeznou Beketamon (Sinuhet otráví jejího snoubence, chetitského prince). Právoplatným nástupce trůnu je Sinuhet, ten však svůj původ tají. Zatímco nový faraon Haremheb podniká četné výbojné války, začíná Sinuhet znovu pracovat jako lékař a netají se svými názory na boje či faraona, protože již nikdy nechce žít ve lži. To se mu nakonec stává osudným. Haremheb ho odsoudí do vyhnanství, kde nesmí spatřit nikoho kromě své staré služky. Sinuhetovi se tedy nesplní jeho přání být pochován v posvátné egyptské půdě.
Okolnosti vzniku díla
Děj samotné knihy byl částečně inspirovaný vlastními zážitky autora, a pak také i staroegyptským literárním dílem, známém jako Povídka o Sinuhetovi nebo také Vlastní životopis Sinuhetův. Sinuhet o svém jménu v knize praví, že mu jej dala jeho matka podle Sinuheta z tohoto starověkého příběhu.
Kritika
– Ačkoliv se děj odehrává ve Starověkém Egyptě, autor používá řadu nesmrtelných prvků
– především důležitost a víru v základní lidské hodnoty- svobodu a toleranci.
– Waltari: „Psal jsem o své době, ale v historickém převleku.“
– I přes spoustu fiktivních postav toto dílo věrně zachycuje život v Egyptě, na Krétě a o Mínojské civilizaci.
– Přestože Waltari nikdy v Egyptě nebyl, dokázal přesně popisovat jeho zvyklosti a krajinu.
– Knihu lze jej považovat za životopis egyptského lékaře ze 13. století př. n. l.
– Egypťan Sinuhet skončil na 6. místě v soutěži Kniha mého srdce. Získal téměř 20 000 hlasů a přeskočily ho jen české klasiky jako Saturnin, Babička a celosvětové bestsellery Malý princ, Harry Potter a Stmívání.
– Kniha byla přeložena do více než třiceti jazyků. Byla také v roce 1954 zfilmována Michaelem Curtizem a nominována na Oscara.
Autor
– Mika Waltari (1908-1979) vystudoval filozofii a poté se věnoval spisovatelství – psal prózu, divadelní a rozhlasové hry, filmové scénáře, básně a překládal.
– Oženil se, měl dceru, celý život pobýval v Helsinkách.
– Stal se vůdčí osobností literární skupiny Nositelé ohně, která se postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské proudy.
– Zažil obě světové války a jeho literární díla jsou jimi ovlivněna – období avantgardy (odmítání sociální nespravedlnosti – komunismus, fašismus). Ve svých knihách vyjadřuje svůj humanismus a víru v nesmrtelnost, svobodu a toleranci.
– Psal o lásce, byl okouzlen dálkami, exotikou a svobodou, později se objevuje psaní spojené se špatnou mezinárodní situací.
– Dílo: Velká iluze (román), Cizinec přichází (psychologický román), Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk (historické romány), Achnaton (divadelní hra)
– Autoři tvořící ve stejné době: Antonie de Saint Exupéry, Karel Čapek, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Jiří Wolker
