Kniha: Epos o Gilgamešovi
Autor: Neznámý autor
Přidal(a): lil
Rozbor díla: Epos o Gilgamešovi
BIBLIOGRAFICKÝ ÚDAJ:
- Epos o Gilgamešovi. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958.
LITERÁRNÍ DRUH:
LITERÁRNÍ ŽÁNR:
- Epos
LITERÁRNÍ FORMA:
1. TEMATIKA DÍLA
TYPY TÉMAT:
Námět:
- Hledání věčného života
Hlavní téma:
- Gilgamešovi skutky a zážitky na cestě za nesmrtelností.
Vedlejší téma:
- Přátelství, život Enkidua, lidí v Uruku a bohů
Vložka:
- Óda na Gilgameše na začátku knihy
Motiv:
- Stvoření Enkidua proti Gilgamešovi, spřátelení Gilgameše a Enkidua, boj Gilgameše a Enkidua proti nebeskému býkovi, příchod k Utanapištimu, Gilgameš usne při první zkoušce
DRUHY TÉMAT:
Postavy:
- Gilgameš – urucký král, nemilosrdný a silný panovník; toužíci po věčném životě; ze 2/3 bůh, z1/3 člověk
- Enkidu – napůl zvíře; stvořen z hlíny za účelem zabití Gilgameše, po čase Gilgamešův nejlepší přítel
- Ištar – Bohyně lásky, odmítnuta Gilgamešem při žádosti o sňatek
- Chuvava – obr z cedrového lesa, povážovaný za ztělesnění zla
- Utanapištim – člověk, přežil potopu, obdržel od bohů nesmrtelnost a stal se Bohem
- Nebeský býk – veliký býk, kterého seslali bozi jako trest pro Gilgameše, za odmítnutí bohyně Ištar
- Uršanabi – převozník, který převeze Gilgameše pomocí tyčí a nakonec s ním odchází do Uruku
Prostředí:
- Blízký východ, cedrový les, step, pohoří, Uruk (město)
- Fabule – děj je chronologicky uspořádán
2. KOMPOZICE DÍLA
- Kompoziční postup – chronologický
- Kompoziční principy – variace, paralela, kontrast, opakování(refrén)
3. JAZYK DÍLA
- Jazyk je spisovný, místy archaický, častá jsou obrazná pojmenování, jsou zde obsaženy přímé řeči. Dílo je psáno z pohledu třetí osoby (er-forma).
4. ROZBOR A INTERPRETACE ÚRYVKU
Úryvek:
„Což na věky dům stavíme? Což na věky pečetíme? Což na věky bratří o podíl se dělí? Což na věky hněv trvá v zemi? Což na věky řeka se zvedá a přináší záplavu? Kuklu svou opouští vážka, aby líce její zřely tvář slunce. Od pradávna nic stálého není. Spící i mrtví — jak sobě se podobají! Což obojí obraz smrti nevytvářejí? Ať prostý člověk, ať urozený, když osud jejich se naplní, tu se shromažďují Anunnakové, vznešení bozi, a Mametu, jež osud tvoří, osud jejich jim určí… Jim přidělí smrt i život, však smrt — dny její nikomu známy nejsou!“
Téma:
- Utanapišimova úvaha o smrtelnosti
Umístění úryvku v díle:
- Peripetie
Jazykový rozbor úryvku:
V úryvku je použita spisovná čeština, s občasnými archaismy. Vyskytují se zde anafora (což na věky dům…, což na věky pečetíme, což na věky bratří…), kontrast (ať prostý člověk, ať urozený), řečnická otázka (Což na věky řeka se zvedá a přináší záplavu?), elipsa (ať prostý člověk), metafora (tvář slunce), aposiopeze (osud jejich jim určí…)
- První epické dílo světové literatury
- byl původně napsán na 12 tabulkách, mezi hlavní naleziště patří Ur, Sippar, Iščálí a Ninive, epos představuje zhruba 3000 veršů. Vznikl zřejmě ve starobabylónském období (počátek 2.tis. př.n.l.) na území staré Mezopotámie. Klínové písmo
- Původní sumerská verze byla v obměnách šířena a můžeme ji zaznamenat např. i v akkadské či chetitské literatuře. Původní verze eposu byla sepsána na 12 tabulek. Epos tvoří přibližně 3000 veršů.
- Gilgameš byl zřejmě vládcem Uruku v období jeho první dynastie (cca. 2600 př.n.l.). Podle sumerského seznamu králů trvalo jeho panování 126 let. Měl být synem bohyně Ninsun a krále Lugalbandy. Dle sumerského seznamu králů však byl jeho otcem vysoce postavený kněz z Kullabu. Gilgamešovým nejslavnějším činem byla stavba hradeb kolem Uruku.
- V sumerských textech je hrdina znám jako Bilgames (výhonek stromu mésu – strom života). A akkadské literatuře již nese jméno Gilgameš.
Obsah:
Děj vypráví o Gilgamešovi, vládci města Uruku, který je polobohem. Ze začátku je ukazován jako despotický vladař, který utlačuje poddané. Na popud poddaných stvoří bohyně Arura Enkidua, který má být Gilgamešovým protivníkem. Enkidu je od narození divoké stvoření, které je „zkroceno“ až nevěstkoua poslán do Uruku za Gilgamešem. Ten se s Enkiduem střetává v boji, ale boj je vyrovnaný a z protivníků se stávají přátelé.Gilgameš prahnoucí po nesmrtelné slávě se v doprovodu Enkidua vydává přemoct zlého obra Chuvavu, jenž stráží cedrový les. Chuvava se vysmívá jejich slabosti. Ti mu však za porazí pomoci bohů a setnou mu hlavu.Po návratu do Uruku Gilgameše žádá o ruku bohyně Ištar. On její žádost o sňatek odmítá, a beze strachu jí vyčte všechny milence. Ištar se rozčílí a požádá svého otce Anua, aby na Gilgameše seslal božského býka. Gilgameš ho ovšem za Enkiduovi pomoci přemůže.Po porážce božského býka pořádá Gilgameš hostinu, po níž má Enkidu věštecký sen. V něm na něj bůh Enlil sesílá smrt, jako trest za zabití Chuvavy a Božského býka. Enkidu onemocní a za dvanáct dní od tohoto snu umírá.Gilgameš smrt svého přítele dlouho oplakává, poté se rozhodne jít za Utanapištimem, který údajně zná tajemství věčného života. Utanapištim mu líčí příběh o potopě světa a následně mu dává zkoušku, kterou musí podstoupit pro získání nesmrtelnosti. Ta spočívá v tom, že nesmí usnout po dobu 6 dní a 7 nocí (po dobu, kdy trvala potopa). To se ovšem Gilgamešovi nepodaří. Při odchodu ještě dostává od Utanapišty radu, kde najít rostlinu života, ta je mu ovšem sežrána hadem a Gilgameš si uvědomuje, že nesmrtelnost nezíská. Nakonec mu však dochází, že se do nesmrtelnosti lidské historie zapíše hradbami, které vybudoval okolo města Uruku.
Epos o Gilgamešovi splňuje požadavky iniciačního mýtu dokonale snad ve všem. Hrdina je něčím výjimečný, je polobůh, který se dokázal vzepřít bohům. Během života vykonává hrdinské činy prospěšné okolí (zabije netvory), aby následně vstoupil do podsvětí a plnil úkoly. Na úplný závěr se smíří s životem a přijme fakt, že není nesmrtelný sám jako osoba, ale jeho jméno díky hradbám města Uruku nezemře nikdy.
Zvláštní je téměř stejný zápis velké potopy, jako je ve Starém zákonu. Rozdíl je např. v tom, jaký pták byl ten poslední vyslaný. Ve Starém zákoně je to holubice, tady havran. Jinak je vše téměř na vlas stejné, což nám téměř jistě dokazuje inspiraci Starého zákona eposem o Gilgamešovi.
