Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Zechi, Aegyo Qju
Alexandr Sergejevič Puškin
- Ruský básník a prozaik, dramatik, kritik, publicista
- Narodil se v roce 1799 do staré šlechtické rodiny. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce. V roce 1837 byl zabit v souboji. s pistolemi (byl střelen do břicha; od dva dny později zemřel)
- Považován za zakladatele moderní ruské literatury
- Založil časopis Moskovskij Věstnik
- Stal se úředníkem ministerstva zahraničí
- Roku 1837 se utkal v souboji
Další díla:
- Lyricko-epické povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma; historické drama Boris Godunov
Charakteristika doby:
- Období napoleonských válek; válečné hrůzy podněcovaly fantazii umělců; vzdělanost díky osvícenským reformám; zlepšení životních podmínek
Charakteristika literárního směru:
- Romantismus – vznikl v Anglii na počátku 19. století; individualismus, zaměření na jedince, cit vášeň, láska…; metoda kontrastu; nenaplněná láska, neštěstí
Rozbor díla: Evžen Oněgin
Literární druh a žánr
- D: Lyricko-epická poezie
- Ž: Román ve verších
Vyprávěcí způsoby:
- Ich forma, er forma přímá řeč, nepřímá řeč, vypravěčem je autor
Kompozice:
- chronologická; 8 hlav
Typy promluv:
- Dialog; pásmo vypravěče, pásmo postav
Veršová výstavba:
- Oněginská strofa – 14 veršů (4 verše a,b,a,b; 4 verše a,a,b,b; 4 verše a,b,b,a)
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk, archaismy, bohatá slovní zásoba, citově zabarvená slova
Figury a tropy:
- Anafora, řečnická otázka, personifikace, metafora, inverze, apoziopeze
Téma a motivy
- Ruský venkov a jeho společnost, nešťastná láska, bohémský život mladého šlechtice ve vztahu k lásce
Časoprostor:
- Ruská vesnice, počátek 19. stol
Děj knihy
Začátek knihy nás uvádí do petrohradské společnosti, ve které se pohybuje hlavní hrdina románu – Evžen (Eugen) Oněgin. Oněgin je lvem salónů a nechybí na žádném plese. Po čase je však Evžen znuděn společností plné pokrytců a odjíždí na venkov, kde zdědil majetek po strýci. Na vesnici se seznámí s mladým básníkem Lenským a se sestrami Larinskými – starší Olgou a mladší Taťánou. Po častých návštěvách sester se Lenský zamiluje do Olgy a Taťána do Oněgina. Taťána si Evžena zidealizuje a posílá mu zamilovaný dopis. Oněgin odmítá Taťáninu lásku a celý večer stráví s Olgou, což namíchne Lenského, který se urazí a druhý den vyzve Evžena na souboj. Ani jednomu se do souboje nechce, ale pak souboj proběhne a Oněgin odchází jako vítěz. Evžen se zhrozí nad svým strašným činem a odjíždí do ciziny. Zdrcená Olga si vezme prvního muže, který se objeví a Taťána odjíždí do Moskvy hledat manžela. Děj se přenesl o pár let dopředu a my vidíme, jak se Oněgin vrací do Moskvy, kde najde vdanou Taťánu a podlehne jejímu kouzlu. Taťána mu sice sdělí, že ho miluje, ale zůstane věrná svému manželovi. Dílo končí odchodem Evžena z komnat Taťány.
Postavy
- Evžen Oněgin mi od začátku knihy připadá jako tzv. zbytečný člověk. Sice je vzdělaný a schopný, ale neudělá nic proto, aby naplnil svůj život. Oněgin je hlavně pesimista.
- Vladimír Lenský je pravý opak Oněgina. Tento mladý zamilovaný básník se stává Evženovým přítelem i přes všechny protiklady, které mezi nimi panují.
- Taťána je v díle vylíčena jako citlivá, introvertní, romantická dívka. Ač je její osud tragický, Taťána se nevzdává a dál bojuje za své ideály.
- Olga je v knize milá, veselá, společenská dívka, která svou lehkovážností přivodila smrt svého snoubence Vladimíra Lenského.
V díle si můžeme všimnout jak romantických (nešťastná láska), tak i klasicistních prvků (popis krajiny). V knize se také objeví odkazy na jiné díla či slavné autory. Jak nám autor sám sděluje, v originále je kniha napsána pokleslou ruštinou a i znuděný čtenář si všimne velkého množství francouzských slov, které ani sám autor neumí přeložit, např.: „Tak sálem jako příklad spěla, du comme il faut… (Šiškove, žel: Já rusky to říct neuměl.)“. Dílo se člení do osmi hlav a každá z nich posouvá děj kupředu. Český překlad je psán spisovnou češtinou, bez hovorových výrazů.
Vlastní názor
- Když jsem četla první řádky tohoto veršovaného románu, zděsila jsem se hrůzou. Text jsem musela číst několikrát, abych si aspoň něco zapamatovala. Jak jsem se knihou prokousávala dál a dál, text se mi zdál schůdnější a obsah zajímavější. Autor ve svém slavném díle vylíčil obraz společnosti na počátku 19. století, která se moc neliší od společnosti, ve které nyní žijeme. Celkově se mi kniha líbila.
