Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Nika
EVŽEN ONĚGIN (1823 – 1831)
POEZIE – Román ve verších (romantické dílo)
Literární druh: epika (charakteristický dějovostí, příběhem ; motivy jsou řazeny lineárně)
– Inspiroval Čajkovského k vytvoření opery
MÍSTO A DOBA DĚJE:
– ruská vesnice a Moskva 1825 (19. století – zlatý věk ruské literatury v romantismu)
HLAVNÍ POSTAVY:
EVŽEN ONĚGIN
– během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj „lev salónů“, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný. Oněgin je typ zbytečného člověka, když mohl mít lásku, odmítl ji, zahrával si s city žen, zabil člověka, má výčitky svědomí, když se konečně zamiluje, je žena nedostupná.
TAŤJÁNA LARINOVÁ
– uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká, zamiluje se na celý život a je věrná
OLGA
– Taťjánina sestra, milá, krásná, společenská, energická, veselá
VLADIMÍR LENSKIJ
– mladý statkář, snílek, zamilovaný, romantický, vášnivý básník
DĚJ:
Příběh ruského šlechtice, který přijíždí na venkov ujmout se dědictví po zemřelém strýci; dosud vedl světácký hýřivý život, nudil se, ale ani venkov ho nezměnil; seznámení s mladým statkářem a básníkem Vladimírem Lenským, zavedl ho do rodiny Larinových (vdova s dvěma dcerami); Oněgin poznal Olgu a Taťánu (pro ni je ztělesněným ideálem, zamilovala se do něho); Taťánin dopis Oněginovi = vášnivé a upřímné vyznání lásky, Oněgin odmítl, při návštěvě Larinových naschvál flirtoval se snoubenkou Lenského Olgou, vzbudil jeho žárlivost, vyzván na souboj, v němž Lenský zabit; Olga se provdala za důstojníka, Taťána s matkou odjela do Moskvy, po čase provdala za staršího generála knížete Gremina; Oněgin ji po letech znovu potkal v Petrohradu na plese už jako přední dámu společnosti, touží po ní, píše jí láskyplné dopisy, ale zůstávají bez odpovědi, navštívil ji, vyznal jí lásku, ale Taťána, ač ho stále milovala, odmítla a zůstala věrná svému muži
TÉMA:
– obraz lidské společnosti na počátku 19. století (jaký život lidé vedli)+ příběh nesplněných snů a představ titulního hrdiny
– osud mladého šlechtice, který je ovlivněn láskou a lehkovážností. Znechucenost a zbytečnost Oněginova života
obraz ruské společnosti na počátku 19. století + příběh nesplněných snů a představ titulního hrdiny (těsné sepětí)
KOMPOZICE
– chronologická
– kniha je rozdělena do 8 hlav – částí, autor je vypravěč (velmi subjektivní)
– každá sloka má 14 veršů, schéma rýmu: a b a b c c d d e f f e g g
JAZYK
Účinek a bohatost děje je kombinován s vytříbeným básnickým jazykem.
– román ve verších, prolínání romantismu s realismem, prvky lyriky, epiky i dramatu
– poetismy: luna (básnické výrazy)
– nedokončená výpověď – Nu a ….. – Já tuhle chtěl bych, kdyby . . .
– anafora: tak dbalé na věrnost i čest,
tak přesné v řeči očí, gest,
tak postoupené vznešeností,
tak prosté sebemenších vin…
– řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
– personifikace: a z nich zima zas vykouzlila sníh
– důvěrná slova: miláčku
– zrcadlová kompozice (Oněgin – Lenskij, Olga – Taťána, město – vesnice)
– 8 hlav (částí), každá uvedena motty z ruských i cizích autorů
– princip výstavby díla: tzv. zrcadlová kompozice (Oněgin – Lenskij, Olga – Taťána, město – vesnice; jazykové bohatství
– tzv. oněginská strofa (14 devíti nebo osmislabičných veršů s pravidelným rýmovým schématem)
– používá cizí slova (německá, francouzská, latinská, ruská…)
OBDOBÍ
ROMANTISMUS:
– romantický hrdina (svůj život končí tragicky) – často totožný s autorem – autobiografičnost
– začátek 19. století
– reakce na rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala Velká francouzská revoluce
– podmaněné národy bojují o svobodu, požadavek na volnost občana
– vlastenectví, přiblížení k lidové slovesnosti
– návrat k přírodě a historii
– individualismus, člověk X společnost
– vnímání jednotlivce, důraz na city, fantazii a vůli, sny X skutečnost
– nešťastná láska
– typické žánry: balada, pohádka, román, poéma
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ ROMANTISMU:
– ruští: Lermontov, Gogol – realista
– čeští: Mácha, Frič
– ostatní: Byron, Scot, Shelley, Hugo, Stendhal, Grimmové, Poe, …
Alexandr Sergejevič Puškin
* 26. 5. 1799 v Moskvě + 29. 1. 1837
– ruský básník, prozaik a dramatik, patří k největším postavám světové literatury. Spisovatel nevšedního intelektu měl pro ruskou literaturu v mnoho směrech základní význam – vymanil ji z úzkého domácího okruhu, dokázal úspěšně a plodně integrovat řadu evropských literárních a myšlenkových proudů a učinil tak ruskou literaturu významnou součástí evropské kultury.
Narozen v šlechtické rodině, odjíždí na studia do Petrohradu (přední carské lyceum), která úspěšně končí (při zkoušce recituje svou báseň Vzpomínky v Carském Sele, která naprosto ohromí a dojme tehdejšího patriarchu ruské poezie Děržavina), vstupuje do služeb ministerstva zahraničí, je však vypovězen na jih Ruska. Tam koncipuje své první poémy Ruslan a Ludmila (1820), Kavkazský zajatec, Cikáni (1824) – toto dílo je považováno za vrchol jeho „romantického období“. V té době po další aféře musí Puškám opustit státní službu a je internován na otcově statku v Michajlovském. Tam píše nejzávažnější kapitoly románu ve verších Evžen Oněgin ( dokončen 1830 v Boldinu) a významnou trágédii Boris Godunov. Po porážce povstání děkabristů je odsouzena řada Puškinových přátel (vůdcové povstání byli popraveni), Puškám je zdrcen. Nový car Mikuláš I. Mu však r. 1826 uděluje milost a Puškin se vrací do Petrohradu. Tam píše poému Poltava a r. 1830 uzavírá sňatek s proslulou krasavicí Natálií Gončarovovou. Manželství však není příliš šťastné, Puškin se ve vysoké společnosti necítí dobře a jeho žena se nedokáže přizpůsobit jinému stylu života. Roku 1833 vydává Puškin poému Měděný jezdec a o dva dny později prózu Kapitánská dcerka. Začátkem roku 1837 vrcholí série pomluv a intrik, Puškám se rozhodne bránit čest své ženy a vyzve jednoho z intrikánů (D´Anthese) na souboj, ve kterém je smrtelně raněn.
- francouzsky mluvící šlechtická rodina
- psal od patnácti let
- nejoceňovanější jako básník – krásy přírody
- u dvora byl trpěn jen díky jeho krásné ženě
- sympatizoval s děkabristy – vůdci povstání, chtěli sesadit cara a zavést konstituci – téma svobody člověka a pohrdání tyranií
- 10 let ve vyhnanství na Krymu a Kavkazu
- zemřel na důsledky souboje
- DÍLO:
POEZIE
Román ve verších
Evžen Oněgin /1833/ – nejslavnější puškinovo dílo, veršovaný romantický román. Obětin se seznamuje s ušlechtilou Taťánou. Ona se do něho zamiluje, ale on její lásku neopětuje. V souboji zabije přítele Lenského a zničen z této tragédie odcestuje do ciziny. Po letech se vrací a zjišťuje, že Taťána je vdaná za staršího generála. Teprve teď se do ní zamiluje, ale ona ho odmítá. Oněgin je zdrcen, ztrácí smysl života.
Poémy
Ruslan a Ludmila /1820/ – pohádkový námět z bájného ruského středověku, líčící příběh lásky bohatýra Ruslana a dcery knížete Vladimíra, krásné Ludmily. (Michail Ivanovič má stejnojmennou operu)
Kavkazský jezdec /1821/ – lyrickoepická skladba. Mladý Rus je zajatcem Čerkesů. Zamiluje se do něj mladá dívka, on ji ale odmítne. Je stále zamilován do své první lásky. Dívka mu dopomůže k útěku a poté spáchá sebevraždu.
Poltava /1828/ – historické drama o ruském reformátorovi a tyranovi Petru Velikém, který je zde oslavován.
Měděný jezdec /1833/ – historické drama z prostředí Petrohradu, pojednává o velké záplavě, která toto město postihla. Mladý Jevgenij při ní přišel o milenku. Nešťastný se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce – cara Petra I.. Jezdec Jevgenije začne pronásledovat a on neunikne jeho hnvu. Umírá před domem své zamřelé milenky.
Bachčisarajská fontána, Cikáni, …
Piková dáma /1833/ -novela s fantazijním námětem, o člověku, který se upíše nadpřirozeným silám jen proto, aby byl za každou cenu šťastný. Naprosto zaslepen touhou po štěstí se dopouští zločinu.
Kapitánská dcera /1833/ – historická próza z doby rolnického povstání Pugačova /1773-75/ a vlády carevny Kateřiny II. Popisuje osudy nižšího šlechtice Griňova, včetně jeho lásky k dceři pohraničního kapitána.
DRAMA
Boris Godunov /1825/ – historické drama. Na přelomu 16. a 17. století došlo k boji o moskevský trůn. Na jedné straně Godunov a na druhé samozvanec Lžidimitrij. Tento příběh dává nahlédnout do vztahů mezi panovníkem a lidem.
