Hamlet, kralevic dánský – rozbor díla (9)

 

Kniha: Hamlet, kralevic dánský 

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Mand

 

William William Shakespeare (*1564 – † 1616)

• nejvýznamnější anglický dramatik, vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní renesance
• pocházel z rodiny prostých sedláků
• o jeho mládí je málo zpráv, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil latinsky a řecky
• r. 1582 sňatek s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti
• r. 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty I., která značně tehdejší divadelní činnost podporovala – viz „alžbětinské divadlo“
• r. 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe
• r. 1603 pod patronací nového krále Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat
• ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob – jeho dramata nejsou originální, jde o adaptace
• pro jeho dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (=> znak renesance). V komediích je častá záměna osob a situační komika

Další díla:

• připisuje se mu 37 her, 154 sonetů
• 1. období
  • V renesančním duchu, vznikají především veselohry, historické hry s náměty z anglických dějin a v neposlední řadě hry s náměty ze starověkých dějin
  • Komedie: Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic
  • Historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II. a Richard III., Titus Andronicus a Julius Ceasar
• 2. období
  • Po roce 1600 dochází v tvorbě k obratu, optimismus pomalu vyprchává a do her proniká životní zklamání a pesimismus, až na sklonku života opouští pesimismus a dochází tak k vyrovnání (Bouře)
  • Tragédie: Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra
• 3. období
  • Sonety

 

Literární období (směr a sloh)

Renesance

• návrat k antickým ideálům krásy – sloupořadí, pravidelné půdorysy budov, okna, …
• hrdina se často ztotožňuje s autorem (např. Božská komedie od Danteho)
• častým tématem je láska i erotická (Dekameron)
• typický je zájem o vědění → píší se herbáře, mapy, historické knížky, cestopisy, …

Humanismus

• ve filosofii i v literatuře, zájem od boha k člověku, rovnost všech lidí před bohem
• individuální zkušenost člověka, která pramení z praktického jednání, racionalismus
• v užším slova smyslu chápeme humanismus jako literární a umělecké hnutí 14.-16. století jež programově navazovalo na odkaz antiky

 

Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský 

• Literární druh: drama, alžbětínské drama o 5 dějstvích
• Literární žánr: tragédie

 

Hlavní myšlenka:

• Otázka života, smrti, hrdosti, pomstychtivosti.

 

Okolnosti vzniku: Hra je svým způsobem

Jak život souvisí s dílem: nijak nesouvisel

Doba vzniku: počátek 17. Století

 

Kompozice:

• Typické jsou Hamletovy dlouhé filozofické monology, v nichž se snaží rozumem pochopit smysl lidské existence a historického dění. Stylově se autor pohybuje od vtipných až sarkastických poznámek až k vážnám výstupům postav.

 

Jazyk:

•  Spisovná čeština.  Pro dílo jsou typické Hamletovy dlouhé filozofické monology (Snaží se pochopit smysl lidské existence). Styl je vtipný až sarkastický (př. poznámky cynických hrobníků na adresu mrtvé Ofélie). Hamlet hovoří ve slovních hříčkách. Psáno ve verších(popisována nálada postav). Častá jsou obrazná pojmenování, objevují se i personifikace.

 

Hlavní postavy:

• Hamlet – dánský princ, syn zavražděného krále, synovec Claudia, kladná postava, spravedlivý, hrdý

 

Vedlejší postavy:

• Claudius – dánský král, vrah, podlý, zlý, ale má svědomí, bratr zavražděného
• Gertruda – matka Hamleta, není dost silná osobnost
• Ofélie – dcera Polonia, miluje Hamleta, není statečná, nedokáže prosadit svoji lásku, zbabělá, všechno říkala Poloniovi a Claudiovi
• Leartes – syn Polonia, statečný, hrdý, pomstychtivý, emotivní
• Polonius – přísný, předseda státní rady, neutrální postava, přívrženec Claudia
• Horacio – přítel Hamleta, důvěryhodný
• Rosencrantz, Guildenstern – bývalí spolužáci Hamlet ……

 

Místo děje:

• Děj se odehrává v Dánsku na hradě Elsinor

 

Děj (obsah) díla:

Děj se odehrává převážně na královském hradě Elsinor. Hamletovi, korunnímu dánskému princi, se zjeví duch jeho zesnulého otce. Dozvídá se od něj, že ho zavraždil Hamletův strýc Claudius, když Hamletův otec (dánský král) spal, a to tak, že mu nalil jed do ucha. Po králově smrti si Claudius vzal Hamletovu matku, Gertrudu, a stal se králem.

Hamletovi ale nikdo nevěří, Hamlet prahne po pomstě, která mu zcela zaměstnala mysl. Proto předstírá, že je šílený a že má vidiny. Není si zcela jist Claudiovou vinou, předstírání šílenství mu pomůže snáze odhalit smýšlení lidí v jeho okolí. Na hrad přijíždějí potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž rekonstruující otcovu vraždu. Čeká na Claudiovu reakci, Claudius svým útěkem potvrdí svou vinu.

Hamlet znovu váhá se svou pomstou, když spatřil, že se strýc modlí a lituje svých činů. Hamlet chce matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co udělal Claudius otci. Matka i Hamlet slyší, že někdo poslouchá za závěsem a Hamlet v domnění, že tam stojí Claudius, do závěsu bodne dýkou a dotyčného zabije. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho milované Ofélie.

Claudius zjišťuje, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a posílá jej do Anglie spolu s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, s tajným dopisem (o kterém však Hamlet nemá ani ponětí), aby zde byl Hamlet popraven. Hamlet jeho úklady včas odhalí, dopis vymění za dopis, ve kterém se píše, aby byli popraveni ti, kteří dopis přinesou, tedy Rosencrantz a Guildenstern. Anglický král je skutečně nechá popravit.

Hamlet se vrací do Dánska, kde se stane svědkem Oféliina pohřbu. Zešílela, protože nemohla přenést přes srdce otcovu smrt, a posléze nešťastnou náhodou utonula. Oféliin bratr Laertes se chce za vraždu svého otce Polonia pomstít. Claudius se spolčí s Laertem a poradí mu, aby Hamleta vyzval na souboj. Pro jistotu dá Laertovi ostrý meč, který je namočený do jedu, zatímco Hamlet záměrně dostává meč tupý. Během boje Leart Hamleta ranil, avšak po chvíli si během souboje vyměnili meče a Hamlet ranil Learta, byli tedy oba otrávení. Najednou zemřela i královna, která se napila pití, co pro jistotu nachystal Claudius pro Hamleta. Když otrávený Leart umíral, vše Hamletovi řekl a Hamlet (oba si navzájem odpustí), který zjistil, že za toto vše může Claudius, jej z posledních sil probodl a pomstil tak svého otce. Ještě před smrtí událost vylíčil příteli Horatiovi, aby se svět dozvěděl pravdu Horacio chtěl také zpáchat sebevraždu, aby dokázal svou oddanost Hamletovi,  Hamlet ho však přemluvil at to nedělá že musí příběh odvikládat jak se stal a předat korunu. Udělil také souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby usedl na dánský trůn. Přestože vše končí tragicky, Hamlet dosáhl svých cílů.

 

Další formy zpracování:

• film
• kniha
• divadelní hra

 

Poznámky:

• Hamlet je zobrazen jako kladná postava. Ale můžeme člověka, který zabije 3 lidi, považovat za kladnou osobu?
• Hamlet představuje nevyrovnaného, hrdého a pomstychtivého muže a jeho zoufalství ho zavádí ke kruté pomstě…

 

Ukázka: