Havran a jiné básně – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Havran a jiné básně

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Levi Dismas

 

Edgar Allan Poe

  • syn amerických herců – oba rodiče zemřeli – v asi třech letech byl adoptován rodinou Allanů,
  • dětství v Anglii (cca od 6 do 11 let) – návštěva Allanových příbuzných ve Skotsku (inspirace pro báseň Jezero) – návrat do Ameriky,
  • škola: vysoce inteligentní – talent na matematiku (s matematickou přesnosti později skládá básně), latinu (čte mnoho autorů – v básních odkazy na antickou mytologii) a další jazyky, dějepis (v básních se projevují jeho historické znalosti, obdivuje starověké Řecko a Řím – inspirace pro báseň Kolosseum),
  • četba: G. G. Byron, T. Campbell (romantická tvorba),
  • první platonická láska v 15 letech – matka jeho spolužáka Jane Stith Stanardová – brzy umírá – nešťastná láska (na její počest píše báseň Sloky Heleně),
  • snoubenka Sarah Elmira Roysterová – provdá se za jiného muže,
  • studium na univerzitě – hráčské dluhy, alkoholismus – spory s nevlastním otcem – chudoba – vstupuje do armády – později vojenská akademie – není schopen se podřídit tvrdému režimu – vyloučení – spisovatel na volné noze,
  • smrt nevlastní matky (Poeovi je 20 let); další hádky s nevlastním otcem – bydlí u rodiny svého otce,
  • téměř po celý život deprese, materiální nouze (temná atmosféra, smutek v básních),
  • ve 27 letech se žení s třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm – onemocní tuberkulózou – v tomto smutném prostředí Poe píše r. 1843 Lenoru a Červa Dobyvatele a r. 1845 Havrana (mrtvá Lenora = umírající manželka, mrtvá nevlastní matka atd.; Červ Dobyvatel = utrpení člověka),
  • přátelství se spisovatelkou Frances S. Osgoodovou (přejmenování starších básní: F., F.– S. S. O.– D.),
  • 1847 Virginie umírá – před smrtí o ni pečuje Marie Louise Shewová (M. L. S.) – Poe se psychicky hroutí (Ulalum, o několik let později Annabel-Lee – vzpomínky),
  • další neúspěšné vztahy: Poea odmítá Nancy Richmondová (pokus o sebevraždu; nešťastná láska k Nancy – inspirace pro báseň Annie) i Sarah Helen Whitmanová (vyznání „lásky“ v básni Helena),
  • zhoršení depresí, opium a návrat k alkoholu (delirium tremens – myslí si, že jeho teta zemřela – báseň Matce) – smrt.

 

Typické znaky autorovy tvorby:

  • tajemství, nejistota, sny, fantazie,
  • smrt krásné ženy – hororové a detektivní povídky, básně,
  • žena jako objekt – pasivní, neúčastní se děje,
  • často se vyskytují postavy andělů a démonů,
  • díla působí na emoce čtenáře – Poe se snaží u čtenáře docílit určitých pocitů – básně jsou za tímto účelem dokonale propracované (kalkulace),
  • téma lásky (nešťastná láska), krásy, blaženosti, utrpení,
  • kontrasty: život a smrt, láska a nenávist, dobro a zlo, Nebe a Peklo atd.,
  • inspirace antikou, Biblí, Koránem, mytologií, ústní lidovou slovesností,
  • personifikace, metaforika; archaismy, neologismy; důraz na zvukovou stránku jazyka, opakující se refrén – především v poezii.

 

Inspirace (pro E. A. Poa)

  • angličtí romantici, přejímá všechny znaky romantismu
  • George Gordon Byron
    • vliv Byrona nejpatrnější v básni Jezero,
    • srovnání:
      • lyrickoepická poezie (u Poea posunuta více směrem k lyrice),
      • autobiografičnost (většinou rétorická až subjektivní er-forma – E. A. Poe je ještě subjektivnější – převažuje ich-forma),
      • individualismus, vnitřní rozpolcenost hlavního hrdiny (u Poea prožívá rozpolcenost přímo lyrický subjekt),
      • obdiv k přírodě, zvláště exotické (u Poea častější smyšlené prostředí, větší temnota),
      • sebereflexe vedoucí ke skepsi,
      • tragično, nešťastná láska (pro Poea je důležitějším tématem než pro Byrona – Byron řeší spíše odpor ke společnosti, její pokrytectví),
      • motivy spjaté s antikou,
    • významná díla (která mohla Poea inspirovat):
      • Childe Haroldova pouť (básnický cestopis o šlechtici, který je nespokojený se životem a hledá útěchu v cestování; popisy krajiny),
      • Džaur (posmrtná zpověď mnicha, který zavraždil pána a vraha otrokyně, kterou miloval, je zahořklý a plný nenávisti),
      • Manfréd (učenec je vinen smrtí krásné Astarté, neúspěšně hledá cestu k zapomnění skrze vyvolávání duchů, je zoufalý a zároveň zatvrzelý, duch Astarté se mu nakonec zjevuje a oznamuje mu smrt; Astarté – jméno pohanské bohyně – v Poeově básni Eulálie)
  • Samuel Taylor Coleridge a William Wordsworth
    • díla – prvky, které se vyskytují i v díle Havran a jiné básně:
      • Lyrické balady (společně) – lyrickoepická poezie (život X smrt)
      • Kubla Khan (Coleridge) – fantastické, exotické, tajemné prostředí,
      • Christabel (Coleridge) – tajemná až děsivá atmosféra, noc,
      • Předehra (Wordsworth) – autobiografičnost (ich-forma),
      • Wordsworthovy básně – celková témata: krása ženy a láska, krása přírody,
  • Percy Bysshe Shelley
    • díla – prvky, které se vyskytují i v díle Havran a jiné básně:
      • Odpoutaný Prometheus – dramatické lyrické básně  o svobodě člověka (inspirace antikou – Shelley volí antický mýtus jako hlavní téma díla X Poe – pouze antické motivy),
      • milostná (např. Hellas) a přírodní (např. Óda na západní vítr) lyrika,
  • John Keats
    • díla – prvky, které se vyskytují i v díle Havran a jiné básně:
      • lyrické básně vyjadřující smutek, lásku a fascinaci přírodou ,
      • Endymion (inspirace antikou),
      • Předvečer svaté Anežky,
      • Óda na smutek,
      • Óda na Psýché,
      • Podzimu,
  • Thomass Moore (vliv patrný v básni Jezero)
    • díla – prvky, které se vyskytují i v díle Havran a jiné básně:
      • orientální prostředí (soubor čtyř lyrickoepických povídek Lala Rookh),
      • melodičnost, citová vroucnost,
  • Elizabeth Barett-Browningová
    • báseň Havran – podobné rýmové a rytmické schéma v básni „Lady Geraldine´s Courtship“
    • serafové v Poeových básních – báseň „Seraphime“,
  • Aluze a další zdroje inspirace
    • Bible (kniha Daniel – Mene Tekel – vítězství dobra nad zlem – Lenora; kniha Jeremjáš – balzám v Gileadu – v básni Havran symbol útěchy; Eden = ráj) a křesťanská tradice,
    • Korán (Israfel = archanděl Israfil) a islámská (arabská) tradice (Hurisky = věčně mladé ženy v ráji; Ghúlové = zlý duchové arabského folklóru),
    • antika – mytologie i reálie (Hádes, Pluto, Styx, Pallas Athéna; Echó = Ozvěna – horská nymfa, která za trest může jen opakovat slova jiných; Diana = krásná bohyně lovu; Psyché = překrásná manželka boha lásky Érota, zosobněná duše; Thule = antické označení pro záhadný severský ostrov, symbol místa na hranici našeho světa; Nepenthes = látka způsobující zapomnění, v Homérových básních; Kolosseum; Hór = pův. egyptský, později řecký, bůh nebes, Slunce a světla; Memnon = etiopský král z řecké mytologie, bojoval v Trójské válce; Léthé = řeka v podsvětí – kdo se z ní napil, zapomněl na svůj život – symbol zapomnění; Elyseum = v řecké mytologii místo posmrtného blaha atd.),
    • báje a mýty dalších národů (Eldorado = bájné zlaté indiánské město),
    • ústní lidová slovesnost (lidové balady),
    • skotská příroda (Hebridy = souostroví na záp. pobřeží Skotska).

 

Srovnání s jinými díly autora:

  • poezie:
    • některé básně, které byly ve starších vydáních, byly vyřazeny – básně z autorova mládí – např. Tamerlán, Al Aaraaf, Romance, Sonet vědě, Jí atd.,
    • rozdíl:
      • Tamerlán a Al Aaraaf – velmi dlouhé X básně ve sbírce – spíše krátké až středně dlouhé (autorův vývoj: v mládí psal dlouhé básně, které byly kritizovány, proto později píše kratší básně)
      • v básních z mládí někdy poučení (Tamerlán – marnost bohatství ve srovnání s láskou) nebo kritika společnosti (Sonet vědě),
    • podobnost:
      • téma lásky (nešťastná láska – Tamerlán), krásy, blaženosti, utrpení,
      • inspirace Koránem, arabskou mytologií (Al Aaraaf), antika (Sonet vědě)
      • personifikace (Al Aaraaf),
      • sny, fantazie (Al Aaraaf),
      • život a smrt (Al Aaraaf, příp. Tamerlán),
      • volný verš, důraz na zvukovou stránku / sonet (Sonet vědě),
  • próza:
    • hororové, detektivní, dobrodružné, fantastické a satirické povídky, román, eseje
    • rozdíl:
      • hororové povídky – brutalita, hrůza X básně – tajemná atmosféra, melancholie, ale bez násilí,
    • podobnost:
      • tajemství – horové a detektivní povídky, básně,
      • smrt krásné ženy – horové a detektivní povídky (např. Medailon, Morella, Eleonora, Berenice), básně,
      • žena jako objekt – pasivní, neúčastní se děje – povídky, básně,
      • často se vyskytují postavy andělů a démonů – povídky, básně,
      • fantastické prvky – hororové, fantastické povídky, básně,
      • všechna díla působí na emoce čtenáře.

 

Další díla: 

  • zakladatel americké novely, detektivky a hororu,
  • básně a básnické sbírky
    • Tamerlán a jiné básně, Al Aaraaf, Tamerlán a menší básně, Básně Edgara A. Poea, Havran a jiné básně – celoživotní dílo
  • básně z mládí:
    • Země víl, Jezero, Sloky Heleně,
  • vrcholné období – většina básní (mnohé byly vydány již v některé z dřívějších sbírek):
    • Havran, Lenora (pův. Paján), Kolosseum, Spící, Červ Dobyvatel, Očarovaný palác, Israfel, Hymnus, Eulalie, Ostrovu Zante, Zem snů, Někomu v ráji, Eldorado, Údolí neklidu, Sen ve snu, Město v moři, Ticho, Svatební balada, Já nedbám, Duchové mrtvých
  • básně sepsané až po 1. vydání sbírky Havran a jiné básně (po r. 1845):
    • Zvony, L. S., Ulalum, Annie, Heleně, Annabel-Lee, Své Matce
  • eseje:
    • 1848: Filozofie básnické skladby (Poe vysvětluje, jakým způsobem postupuje, když skládá básně; odmítá, že by při psaní Havrana podlehl náhlé inspiraci)
  • detektivní povídky:
    • Zlatý brouk, Vraždy v ulici Morgue, Vrah jsi ty!
  • dobrodružné a hororové povídky:
    • Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Černý kocour, Skokan, Zánik domu Usherů
  • satirické povídky:
    • Na slovíčko s mumií, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!
  • román:
    • Příběh Arthura Gordona Pyma (gotický román – prvky hororu, fantastiky, satiry)

 

Literárně-historický kontext

  • ROMANTISMUS (1. polovina 19. st.)

Dobové vlivy:

  • v Americe vzniká na poč. 19. st. nejstarší národní literatura – vliv Evropy – témata typická pro americkou kulturu,
  • navazuje na preromantismus (měšťanská třída vyjadřuje protest proti strohému klasicismu a stavovskému feudalismu),
  • počátky v Anglii (jezerní básníci) – angličtí romantici mají vliv na Poea,
  • osvícenství (touha po svobodě) – Velká francouzská revoluce X Vídeňský kongres (po porážce Napoleona) – Svatá aliance – snaha zabránit dalším revolucím – tvrdé absolutistické režimy,
  • počátky kapitalismu – vliv peněz (E. A. Poe píše za účelem výdělku),
  • zavádění strojové výroby – spisovatelé touží po návratu k přírodě,

 

Rysy literatury:

  • autor:
    • ztotožňuje se s postavami – subjektivizace – ich-forma,
  • protagonista:
    • výrazný individuál, vyčleněný ze společnosti s tajemným původem a minulostí (cikán, tulák, poutník, zločinec),
    • prožívá nešťastnou lásku, vzpouru proti společnosti,
    • vnitřně rozpolcený,
  • doba děje: přítomnost, nebo minulost,
  • prostředí: exotické, nebo tajemné (zříceniny, temné lesy, popravčí kopce, jezera, noc, bouře, zima),
  • inspirace: ÚLS, antika, středověk,
  • žánry: historický román, detektivka, horor, lyrickepická povídka, moderní epos, balada, román ve verších, dramatická báseň – směšování žánrů,
  • jazyk: zvukomalebný, bohatý (lidová mluva, archaismy)
  • další znaky: cit, vášeň, fantazie, sen, svoboda, kontrasty, individualismus, návrat k přírodě.

 

Adaptace a inspirace pro další autory:

  • adaptace básní:
    • literatura (velmi mnoho odkazů na dílo, případně parodie):
      • James Russel Lowel: A Fable for Critics
      • Stephen King: Insomnia,
      • Terry Pratchet: Discworld,
      • Dante Gabriel Rossetti: The Blessed Damozel
      • Mike Keith: Near a Raven (převod básně Havran na báseň, ve které počet písmen ve slovech, jak jdou za sebou, odpovídá prvním 704 číslicím čísla pí),
      • Patrick Süskind: The Pigeon
    • filmy a TV (volná inspirace):
      • The Raven (fiktivní Poeva biografie; režie: Charles Brabin; 1915)
      • The Raven (horor; režie: Lew Landers; 1935)
      • Havran (parodie; režie: Roger Corman; 1963)
      • The Nightmare from the mind of Poe: Raven (režie: Ulli Lommel; 2006)
      • The Raven (režie: David DeCoteau; 2007),
      • parodie (např. Simpsonovi – Treehouse of Horror, Garfield a přátelé) atd.,
    • divadlo:
      • Edgar Allan Poe: Once Upon a Midnight (jeden herec: John Astin = E. A. Poe; režie: Alan Bergmann),
    • hudba:
      • The Raven (Lou Reed album; rockové hudební zpracování některých Poeových básní),
      • The Raven (The Alan Parsons Project song),
      • That´s How the Story Ends (Five Iron Frenzy song),
    • výtvarné umění:
      • 28 maleb (technika vodomalby; Nabil Kanso)

 

Autoři tohoto období: 

  • Anglie:
    • George Gordon Byron (moderní epos: Childe Haroldova pouť; byronské povídky: Korzár, Lara, Džaur),
    • Percy Byshe Shelley (dramatická lyrická báseň: Odpoutaný Prometheus),
    • Mary Shelleyová (horor: Frankenstein),
    • Walter Scott (historické romány: Ivanhoe, Waverly, Rob Roy, Kenil Worth),
    • Jane Austenová (romány: Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma),
  • Německo:
    • Jacob a Wilhelm Grimmové (pohádky),
    • Heinrich Heine (Kniha písní),
  • Francie:
  • Rusko:
    • Alexandr Sergejevič Puškin (lyrickoepické poetické drama Evžen Oněgin, poemy Bachčisarajská fontána, Cikáni atd., drama Boris Godunov; próza: Piková dáma, Kapitánská dcerka)
    • Michail Jurjevič Lermontov (psychologický román Hrdina naší doby, poema Démon, tragédie Maškaráda)

 

Rozbor díla: Havran a jiné básně

  • Sbírka 33 básní (pův. 30 – některé básně byly přidány, jiné odstraněny)

Literární druh a forma:

  • lyrická až lyrickoepická poezie

 

Literární žánr, žánrová varianta a žánrová forma:

  • intimní (milostná, přírodní, reflexivní, apelativní) lyrika
  • balada, básnická povídka

 

Celkové téma:

  • smrt milované osoby (ženy), tj. nešťastná láska, vztah k ženám (především milenecký), vnitřní rozervanost z opuštěnosti a nepochopení, tragičnost života člověka a lidstva a hledání útěchy a naděje, rozpor mezi snem a skutečností, láskou a nenávistí, dobrem a zlem, smrtí a věčným životem, obdiv k přírodě a k velkolepým dílům člověka (Kolosseum)

 

Hlavní téma:

Havran

  • Lyrický subjekt se trápí pro smrt milované Lenory. O půlnoci zaslechne klepání na dveře a s vírou, že za dveřmi je nějaký host, jde otevřít, ale za dveřmi nikdo není. Lyrický subjekt uvažuje, zda ho nepřišel navštívit duch jeho milované, ale nakonec se vrací do pokoje. Za chvíli se ozve zaťukání na okno. Lyrický subjekt okno otevírá a dovnitř vlétá havran. Lyrický subjekt se ho ptá na jméno ptáka a ten mu odpovídá „Nikdy víc“. Na každou další otázku pak odpovídá stejně. Lyrický subjekt neví, je-li havran pouhým zvířetem nebo démonem. Domnívá se, že se mluvit zřejmě naučil od člověka, přesto má z ptáka stále děsivý pocit. Lyrický subjekt se se ptá na svou milovanou, ale havran mu říká, že se s ní už nikdy nesetká. Lyrický subjekt se havrana snaží vyhnat, ale nakonec zjišťuje, že to není možné a že se havran hluboce zaryl do jeho duše.

Lenora

  • Lyrický subjekt oplakává předčasnou smrt milované ženy Lenory pocházející z bohatého šlechtického (snad dokonce královského) rodu. Lyrický subjekt popisuje své niterné pocity suvisející s její smrtí a pohřbem, vyjadřuje víru v Boha a věčný život. Hněvá se na pokrytce, kteří se Lenoře chtěli vetřít do přízně a kteří podle něj mohou za Lenořinu smrt. Jedním z nich je neznámý Guy de Vere.

 

Přístup autora a zabarvení díla:

  • estetická kategorie: tragično,
  • přístup autora: subjektivizace, individualizace

 

Celkové vyznění textu:

  • dramatičnost, napětí (rychlý dějový spád; gradace; silné emoce) X nedějovost, zpomalení děje (úvahy, líčení přírody),
  • působivé, vzbuzující emoce (strach, smutek, soucit, melancholie, obdiv, libost),
  • krása (umění pro krásu),
  • fantastická, snivá, tajemná až temná atmosféra,
  • vedoucí k přemýšlení, nesnadno pochopitelný, vícevrstevný,
  • pesimismus X stopy naděje,
  • autentičnost – čtenář má tendenci básníkovi věřit – nakonec čtenář začíná s lyrickým subjektem sdílet emoce.

 

Lyrický subjekt (ve většině básní E. A. Poa – kromě básně Svatební balada)

  • v lyrickoepických básních většinou totožný s protagonistou – jednající subjekt (někdy je ale pouze pozorovatelem, který líčí své dojmy z děje a jak jim rozumí),
  • nevyhraněný (nesnaží se sám sebe prezentovat jako kladnou nebo zápornou postavu – popisuje své pocity a dojmy, své zážitky),
  • nepřímá charakteristika (prostřednictvím jeho myšlenek, názorů a pocitů)
  • autobiografické prvky
  • Více o lyrickém subjektu v básních Edgara Allana Poa [zde]
  • Havran
    • pouze v jedné básni,
    • antagonista, záporná postava,
    • charakteristika přímá, nepřímá a srovnáním,
    • fantaskní (velmi tajemný až démonický havran, který mluví) a symbolická postava (symbol děsu, temnoty a beznaděje, symbol nikdy nekončícího žalu lyrického subjektu, věčně trvající bolestné vzpomínky na Lenoru – slova „Nikdy víc“),
    • inspirace: havran Grip (z románu Barnaby Rudge: A Tale of the Riost of ´Eighty od Charlese Dickense), havrani Huginn a Muninn ( v norské mytologii havrani boha Odina symboizující paměť a myšlení), Apollonův havran (Ovidiovy Proměny; bílý havran, který zčernal, když nesl zprávu o neštěstí milované osoby), biblický havran (Noe vypustil havrana, aby mu přinesl zprávu o tom, jestli již opadly vody; havran se ale nevrátil a podle legendy za trest zčernal a musel žrát mršiny),
    • jazyk: jediná věta (havran ji používá i jako své jméno) – v originále kakofonie a onomatopoia „Nevermore“
    • Raven = krkavec (doslovný překlad), havran – kakofonie a onomatopoia – větší děsivost,

 

Prostředí (v básních, ve kterých je popisováno):

  • fantaskní (např. Očarovaný palác, Zem snů, Eldorado, Město v moři), nadpřirozené (Červ Dobyvatel, Israfel) nebo reálné (Havran, Kolosseum, Heleně, Zvony, Ostrovu Zante, Spící, Jezero ), prostředí dalších básně stojí na pomezí reálného a fantaskního (Ulalum, Annabel-Lee, Země vil, Údolí neklidu),
  • v reálném prostředí: většinou geograficky neurčené prostředí (nelze určit, jestli se báseň odehrává na konkrétním místě, které pouze není v textu pojmenováno, nebo na neexistujícím, ale reálném místě), někdy geograficky určené prostředí s reálnými místními jmény (Kolosseum, Ostrovu Zante = Zakynthos),
  • většinou exteriér, někdy interiér (Havran, Pro Annie),
  • konstantní; v některých básních se vyskytuje motiv putování, ale pouze jako symbol hledání – prostředí samotné nehraje roli (např. Eldorado),
  • tajemné: tajuplné jezero (Jezero, Zem snů), hluboké lesy (Ulalum, Zem snů), běsnící živly (Město v moři), hrob; exotické: daleké ostrovy (Ostrovu Zante, Annabel-Lee), paláce (Očarovaný palác, Město v moři) – typické romantické prostředí,
  • příroda (v některých básních je podrobně vylíčena – např. Heleně, Země vil, Město v moři, Údolí neklidu, Zem snů, Ulalum, Jezero – prostředí odpovídá atmosféře básně),
  • prostředí spjaté s antikou (především v básni Kolosseum, ale i v prostředí ostatních básní nacházíme antické motivy – např. v básni Havran),
    • doba (v lyrickoepických básních a v některých lyrických básních)
      • nadčasovost,
      • neurčená – buď autorova současnost (za autorova života – básně, ve kterých lyrický subjekt popisuje své zážitky a pocity) nebo mimo čas (básně s mytologickými nebo pohádkovými prvky – dojem dávné minulosti),
      • denní doba: noc, často půlnoc (Havran, Heleně, Spící),
      • roční doba: léto (např. Heleně – červenec) X podzim (např. Ulalum – říjen), zima (např. Havran – prosinec) – kontrasty,
      • časové rozpětí: neurčené, zřejmě velmi rozdílné, v některých básních odhadnutelné (např. Havran – zřejmě jedna noc).

 

Kompozice:

  • vnitřní kompozice:
    • v jednotlivých básních:
      • kompoziční principy:
        • kontrast (život X smrt, láska X nenávist, dobro X zlo, Nebe X Peklo, andělé X démoni, léto X zima, krása X ošklivost, radost X smutek, černá X bílá, křesťanství X pohanská mytologie),
        • gradace (stupňování citového zaujetí – např. Havran – lyrický subjekt pokládá otázky – stupňuje se jeho naléhavost a zároveň zoufalství, když Havran odpovídá negativně),
        • retardace (děj je i v lyrickoepických básních výrazně potlačen lyrickými popisy přírody, myšlenkami a vzpomínkami lyrického subjektu),
        • repetice (opakující se refrén – např. Havran, Sen ve snu),
        • paralela, opakování motivů
      • kompoziční postupy v lyrickoepických básních (v rámci časových vazeb): chronologická, častá reminiscence (např. Havran),
      • vnitřní kompozice v lyrických básních (uspořádání veršů a slok): logická, tematická,
    • básnické sbírky:
      • kompoziční postup v rámci časových vazeb (vztah dějových linií): tříštivý
      • vnitřní kompozice (uspořádání) básní ve sbírce:
        • tematická (básnická sbírka je uspořádána na základě volné návaznosti témat jednotlivých),
        • kontrast (např. Očarovaný palác X Zem snů),
  • vnější kompozice
    • 33 básní (pův. 30 – některé básně byly přidány, jiné odstraněny) – velmi rozdílná délka (např. Havran – 18 slok – 108 veršů – ideální délka básně: 100 veršů),
    • delší básně se většinou dělí na sloky, někdy ne (M. L. S., Země vil),
    • v básních s dlouhými slokami jsou u některých překladatelů (Vrchlický) sloky označeny římskými číslicemi (Město v moři, Sen ve snu, Zem snů, Spící, Zvon, Lenora),
    • veršová výstavba:
      • nejčastější rytmizovaný a většinou rýmovaný bezrozměrný (v originále volný) verš (v některých básních jsou verše podobně dlouhé – podobný počet slabik – a mají podobný počet přízvuků – blízký sylabotónickému prozódickému systému; v jiných se délka veršů značně liší),
      • vzácně jiné prozódické systémy (např. Heleně – pravděpodobně tónický prozódický systém; refrén v básni Havran – sylabotónický prozódický systém; Ostrovu Zante, Ticho – časoměrný prozódický systém – iambický pentametr – shakespearské sonety),
      • většinou trochej,
      • častý tetrametr – dva tetrametry (jeden oktametr) = jeden verš (v některých verších záměrně lichý počet slabik – poslední slabika zůstává sama – heptametr),
      • ve většině básní rým (sdružený, střídavý, postupný, tirádový), častý vnitřní rým (rým uprostřed a na konci verše) – složité, ale pravidelné rýmové schéma (např. Havran: AA/xB/CC/CB/xB/B),

 

Jazyk (vycházíme z překladu Jaroslava Vrchlického – vedle překladu Vítězslava Nezvala obecně pokládaný za nejlepší překlad – Poeova poezie: vrchol překladatelského umění; další překlady: např. Vratislav Kazimír Šembera, Karel Dostál Lutinov, Augustin Eugen Mužík atd.)

1) lexikální stránka:

  • rozvrstvení slovní zásoby:
    • převažuje spisovný jazyk, prvky obecné češtiny
    • funkčně stylové rozvrstvení slovní zásoby:
      • knižní výrazy,
      • poetismy,
    • slovní zásoba podle expresivity:
      • deminutiva,
      • pejorativa,
    • slovní zásoba podle dobového výskytu:
      • archaismy,
      • neologismy,
    • slovní zásoba podle původu
      • domácí,
      • přejatá zdomácnělá,
      • přejatá cizí,
      • cizí (Havran – v jiných překladech: nevermore; Ostrovu Zante – poslední verš italsky),
    • slovní zásoba podle frekvence užití
      • běžná,
      • řídká,
      • ojedinělá,
    • frazeologismy,
  • básnická pojmenování:
    • přímá:
    • nepřímá:
    • figury:
      • opakování slov (Zvony),
      • tautologie,
      • pleonasmy,
      • epizeuxis,
      • anafory,
      • epifory,
      • epanastrofy,
      • gradace,
    • zvukové prostředky:
      • onomatopoie,
      • eufonie,
      • kakofonie,
      • aliterace,
      • paronomázie,
      • rým: nejčastěji přesný,

2) morfologická stránka

  • přechodníky,
  • převažují substantiva a adjektiva,
  • místy až přehnané užití zájmen,
  • citoslovce, částice,
  • abstraktní výrazy – často s velkým počátečním písmenem,
  • tykání,
  • přítomný čas, minulý čas,
  • zkracování slovesných tvarů – např. vynechávání slabičného -l (obecná čeština),
  • archaické předložkové vazby

3) syntaktická stránka

  • větná stavba:
    • velmi dlouhá souvětí (souvětí = sloka) X krátké větné ekvivalenty,
    • chyby v interpunkci; užití středníku (v dlouhých souvětích),
  • nepravidelnosti větné stavby:
    • zeugma,
    • anakolut,
  • zvláštnosti větné stavby
    • elipsy (neslovesné věty),
    • osamostatněné větné členy,
    • parenteze,
    • přechodníkové a infintivní konstrukce,
  • řečnické figury:
    • exklamace,
    • apostrofy,
    • inverze,
    • řečnické otázky,
    • řečnické odpovědi,
  • další syntaktické prostředky:
    • paralelismy,
    • chiasmy,
    • aposiopese (v názvech básní)
    • asyndetony,
    • hendyady

 

Slohový postup:

  • vyprávěcí, popisný (příp. charakterizační), úvahový.

 

Vyprávěcí postup:

  • lyrický subjekt,
  • pásmo promluv lyrického subjektu:
    • ich-forma, er-forma, du-forma (lyrický subjekt oslovuje čtenáře nebo některou z postav, obvykle milovanou ženu),
  • pásmo promluv postav (v lyricko-epických básních):
    • přímá, nepřímá a nevlastní přímá řeč,
    • monolog/dialog.

 

Vlastní hodnocení díla, konfrontace se současností

Poeovy básně oslovují čtenáře stejně silně dnes jako za jeho života. Jeho dílo je totiž nadčasové: E. A. Poe psal básně, aby byly krásné. Krásu lidé hledají od nepaměti a v současné povrchní době to mají s jejím hledáním skutečně obtížné. Stejně tak tajemná a fantastická atmosféra Poeových básní je v kontrastu se současným racionálním smýšlením. Z těchto důvodů jsou Poeovy básně pro současného člověka velmi přitažlivé. Poeovým cílem bylo vyvolat ve čtenáři emoce – většinou bohužel negativní. Proto jsou mnohé básně tak temné – čtenář cítí smutek, strach, ale přesto je stále přitahován jejich uměleckou krásou. Je fascinován rytmem básní a jejich zvukovou stránkou. Tématem většiny básní je smrt krásné ženy, což je, jak sám Poe říká, nejromantičtější téma na světě. I já jsem byl jeho poezií uchvácen, ale na druhou stranu se domnívám, že by se básník měl snažit předat i nějaké morální poučení, což Poe rázně odmítá. Trápí mě také, že se Poe ve svých básních až příliš často obrací k temným silám. Má to sice svůj důvod, ale myslím si, že se zlem by si člověk neměl zahrávat nikdy. Proto by se čtenář neměl nechat Poeovými básněmi příliš pohltit, což je ale kvůli jejich poutavosti téměř nemožné.

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.