Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): kler
Edgar Allan Poe
- zakladatel detektivní, hororové a vědeckofantastické povídky
- ve svých povídkách se zaměřuje na vraždy, děs a hrůzu
- jeho dílo bylo inspirací pro mnoha dalších autorů (např. Arhura Conana Doyla)
- je nazýván předchůdcem prokletých básníků
- propadl alkoholu a drogám
- měl životní lásku Virginii, která byla těžce nemocná a zemřela
- po její smrti vznikly nejděsivější povídky
- onemocněl nervovou poruchou, stal se z něj alkoholik a pokusil se o sebevraždu
- Havran ho proslavil
- Titulní báseň a zároveň nejslavnější a nejpřekládanější
- Vyjadřuje úzkost a hrůzu ze smrti a života, z vesmírného prázdna
- Viděl v havranovi proroka a ptal se ho na různé otázky
Další díla:
-
- Jáma a kyvadlo
- hrdinové jsou vnitřně rozpolcení jedinci, kteří se často nacházejí na pokraji šílenství a nesou tíhu viny
- Havran a jiné básně (soubor básní)
- Filozofie básnické skladby
- esej
- hlavní myšlenka je, že báseň podle Poea vzniká rozumovou úvahou, ne náhodnou inspirací
- Jáma a kyvadlo
Literárně-historický kontext
Znaky romantismu
- hrdina splývá s autorem
- opuštěný hrdina
- téma smrti
- hovoří o prorokovi
- ponurá nálada, nenaplnění láska, zimní motivy
Další autoři tohoto období:
Rozbor díla: Havran
Prostředí a doba
- Děj se odehrává v lednovém podvečeru v básníkově pokoji.
Hlavní postavy
Vypravěč
- těžce nese smrt své milé Leonory a není schopen na ní přestat myslet
- zapomenout a rozptýlit se se snaží v knihách (nemůže se, ale na ně soustředit, protože vzpomínky jsou silnější)
- rozhovor s havranem ho ničí a je mu nepříjemný
Havran
- velice záhadný
- pořád opakuje slova Nikdy víc
- je bezcitný, zlý
- sám vypravěč si myslí, že je to ďábel jako symbol zla, smrti a pekla
Leonora
- zesnulá milenka vypravěče
Literární druh
- Lyricko- epická báseň
Literární žánr
- Baladická báseň
Námět
- Příběh osamělého muže, ke kterému jednou do pokoje přiletí havran.
Kompozice
- chronologická
- ponurá báseň o 108 verších a 18 slokách
- hrdina často vede monology
- hlavním motivem je krása a smutek a smrt
- báseň obsahuje refrén ,,Nikdy víc´´
Jazyk
- psáno v ich- formě
- psáno spisovně, archaismy, knižní slova, přímé řeči
- básnické prostředky:
- Metafory
- Personifikace
- Přirovnání
- Anafora (opakování slov na začátků 2 veršů)
- Epifora (opakování slov na konci veršů)
- Refrén (,, Nikdy víc´´ )
- Epiteton= básnické přívlastky
Hlavní myšlenka
- Autor se snaží vyrovnat se smrtí své milenky a hledá naději, že se s ní ještě někdy setká.
Motivy
- antika (Pallas Athéna), chlad (zimní noc, psychologický chlad), smrt, smutek
Kontrasty
- bílá socha- černý havran, život- smrt, nenaplněná láska- černý havran, pocti strachu- beznaděj,
bouře- klid, ticho
Symboly
- havran jako symbol zla, smrti, strachu, viděl v něm proroka
Hlavní téma
- smutný úděl hrdiny
Vedlejší téma
- samota
Obsah díla:
Muž seděl v křesle, četl knihy, které mu měly dát zapomenout na svou milou. Ale jeho myšlenky se pořád vracely. Ozvalo se ťukání, muž šel otevřít, ale přede dveřmi nikdo nebyl. Myslel si, že se mu to zdálo. Později se ozvalo znovu zaťukání. Muž usoudil, že někdo stojí za oknem a šel ho otevřít. Do pokoje mu vletěl havran, který se usadil na soše Pallas Athény. Ze žertu a zvědavosti mu položí otázku, jak se havran jmenuje. S úžasem zjišťuje, že havran umí mluvit. Na jeho otázku mu odpoví ,,Nikdy víc´´. Muž se pokouší přijít na to, co tato odpověď znamenala. Muž si myslí, že byl havran seslán bohem jako útěcha, aby zapomněl na svou zemřelou dívku. Muž se ho ptá na další otázky, ale havran vždy odpoví ,,Nikdy víc´´. Po dalších těchto odpovědích se muž rozčílí a snaží se havrana odehnat z pokoje ven. Havran opět odpovídá ,,Nikdy víc´´ a zůstává sedět na soše. Báseň končí beznadějně- havran z pokoje neodletí a muž se stále utápí v žalu a je naprosto zoufalý.
Závěr
- vypravěč metaforicky konstatuje, že havran už nikdy z jeho duše neodletí (pořád uvnitř jeho duše
zůstane smutek)
