Kniha: Hlava XXII
Autor: Joseph Heller
Přidal(a): Val
Život:
Joseph Heller (1923-1999) se narodil v Brooklynu. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva, v letech 1948-1949 studoval na Columbijské univerzitě v New Yorku. Roku 1961 vydal svou románovou prvotinu Hlava XXII (Catch-22).
Hlava XXII (Catch-22, 1961) je satirickým románem o druhé světové válce, s jehož postavami se setkáváme na italském ostrůvku Pianosa. Antimilitaristicky laděné dílo čerpá z osobních zkušeností autora, pro kterého byla – stejně jako pro celou řadu dalších – válka jednou z největších inspirací.
Hlavním hrdinou rozsáhlého románu je kapitán Yossarian, bombardér amerického letectva. Yossarian není klasickým válečným hrdinou, ba naopak je ztělesněním základního lidského pudu sebezáchovy. Dost dobře nechápe, proč by měl nasazovat krk pro svou vlast a neustále se snaží dostat se domů.
V cestě mu však stojí absurdní vojenská byrokratická mašinerie zhmotněná v Hlavě XXII. Domů může jet každý, kdo je uznán za blázna, ale aby byl uznán za blázna, musí o uznání požádat. A když o něj požádá, nemůže být blázen. Na své cestě za svobodou se setkává s celou řadou postav nejrůznější povahy, od desátníků, přes majory až po generály. Čtenář s hrůzou zjišťuje, že nepřítelem není Německo, ale samotná americká armáda. Cílem není vyhrát, ale vydržet ve válečném stavu až do konce války – další z absurdních skutečností.
„Luftwaffe už prakticky neexistuje!“ bědoval. Vypadalo to, že se v příští chvíli rozpláče. „Celá Gótská linie se asi co nevidět rozsype!“
„No a?“ ptal se Yossarian. „Co má bejt?“
„Co má bejt? vykřikl doktor Daneeka. „Jestli se co nejdřív něco nestane, Německo bude asi kapitulovat. A potom nás všechny pošlou do Tichomoří.“
Vlny nespokojenosti a odporu probíhají řadami eskadry takřka pokaždé, když plukovník Cathcart rozkáže zvýšit počet náletů nutných k transportu domů. Cílem není zničit nepřítele, ale dostat se do bulletinu americké armády. A tak zatímco armáda bojuje s nacistickým Německem, jednotliví vojáci bojují sami mezi sebou – nejlépe z nich nakonec vychází Milo Minderbinder, který uprostřed války zakládá syndikát M&M obchodující s jakýmkoliv zbožím pohybujícím se na světových trzích – až na fiasko s egyptskou bavlnou se mu velmi dobře daří. Dokonce tak dobře, že obchoduje s nepřítelem a na jeho žádost bombarduje vlastními letadly vlastní základnu. Zisk je však obrovský, a co víc – členy syndikátu jsou volky nevolky všichni vojáci.
Zpočátku humorný, satirický román se ve své druhé polovině pozvolna přehoupne do atmosféry frustrace a bezmoci, jejímž vyvrcholením je smrt několika Yossarianových přátel. Autor postupně upouští od štiplavých a úsměvných dialogů, mnohem více se zaměřuje na osobu Yossariana a jeho zoufalou snahu vzepřít se – neboť román není jen pouhým obrazem válečné situace, mnohem víc pojednává o lidské touze vzepřít se tam, kde neexistuje možnost se realizovat, o zoufalé touze žít.
V době prvního vydání románu muselo být velmi těžké Yossariana představit veřejnosti, která měla v živé paměti velké úspěchy americké armády ve válce. Yossarian totiž – na rozdíl od Josefa Švejka – nebojuje proti nepříteli (Švejk přece rozvracel rakousko-uherskou armádu), ale sám proti své vlasti, proti jejím vojákům a obrazu statečnosti a hrdosti. Nepovažujme jej však za zbabělce, neboť jen bojoval proti nespravedlnosti, které se mu dostalo.
„Jak se cítíte, Yossariane?“
„Výborně. Ba ne, mám strach.“
„Tak to je dobré,“ oddechl si major Danby. „To znamená, že máte zájem na životě. Nebude to legrace.“
Yossarian vykročil. „Těším se na to.“
„Myslím to vážně, Yossariane. Budete muset být dnem i nocí ve střehu. Obrátí svět i nebesa vzhůru nohama, až vás budou hledat.“
„Budu dnem i nocí ve střehu.“
„A budete sebou muset hodit.“
„To já vím!“
„Tak už běžte!“ křikl na něj major Danby.
A Yossarian sebou opravdu hodil. Natelyho děvka byla schovaná hned za dveřmi. Máchla nožem, ale minula ho o několik centimetrů, a Yossarian vyrazil.
Výraz Hlava XXII se, jako označení takové absurdní situace, stal součástí běžného jazyka.
Autorův záměr: absurdně realistický román proti válce a militarismu
výsměch válečné absurditě (také Hašek)
netradiční zobrazení války: ne jako konflikt americký voják x nepřítel, ale jako voják x armáda, instituce, v níž jedinec neznamená nic
nejhorší důsledky války: konec mravních jistot, degradace citu (horší než fyzická smrt)
analýza a kritika absurdity, nesmyslnosti, zbytečnosti smrti a zabíjení
Umělecké a kompoziční prostředky: motto „…z ničeho je nebolela hlava tak jako z Hlavy XXII“
mozaika různých absurdních situací a portréty velmi odlišných lidí
dějová linie spojená příběhem hlavní postavy
prolínání časových rovin
blízkost k absurdní literatuře
ironie, satira, humor, černý humor nadsázka
naturalistické scény – zdůrazňují vážnost sdělení
Většina textu Hlavy 22 se opakuje, čímž připomíná strukturu Hlavy 22, která je absolutně nepochopitelná, a dá se do ní vsadit vlastně cokoliv. Heller se vyžívá v protikladech. „Ukázalo se, že Texasan byl dobrosrdečný, štědrý a milý. Během tří dnů ho nikdo nemohl ani vystát.“ a „Případ s Clevingerem byl zahájen a ukončen. Jediné co chybělo, bylo něco, z čeho ho obžalovat“. Tyto protiklady neustále ztěžují čtenáři pochopit prostředí, ve kterém se děj odehrává, a jsou vlastně klíčem k pochopení smyslu celé knihy. Kniha nemá výraznější dějovou zápletku, je sledem jednotlivých příhod a je členěna do kapitol, které jsou vždy věnovány některé z hlavních postav románu. Kniha je plná absurdit, satiry a černého humoru a tak se dá smát i na tragických místech. Přispívá k tomu i autorův jazyk, používající vojenský slang a často i vulgarismy. Děj se odehrává na ostrově ve Středozemním moři (na Pianose) a v Římě.
Místo a doba děje – Jak už bylo řečeno většina děje se odehrává za druhé světové války (cca počátek roku 1943 až 1944) a to na ostrově Pianosa ve Středozemním moři nedaleko ostrova Elba u Itálie. Tento ostrov skutečne existuje a opravdu leží „nedaleko“ Itáli. Ale jak píše sám autor v prologu, celý děj románu by se na Pianosu opravdu nevešel: Dle mého názoru by se na něj nevešlo asi ani letiště. Některé úseky děje jsou také přeneseny na různá další místa – Řím, kde vojáci tráví dovolenky, výcvikový tábor amerického letecta a další místa, ke kterým se autor dostává v různých dějových odbočkách.
Popis hlavního hrdiny:
Hlavní hrdina je alfou a omegou celého románu a i nositelem tématu. Yossarian pohlíží na problém války především z osobního hlediska – místo toho, aby se zabýval národními ideály a abstraktními principy, propadá zoufalství a vzteku, že se nachází v neustálém ohrožení života (v každém člověku vidí svou smrt …), nikoliv však vlastní vinou. Má silnou vůli přežít a je ochoten kvůli tomu téměř zemřít. Následkem toho strachu stráví mnoho času v nemocnici, kde simuluje choroby, aby se vyhnul kontaktu s válkou. Nakonec to nevydrží a uteče.
Téma: válečná mašinerie, manipulace a „vymývání mozků“
Idea: Absurdita války, v níž všechny ideály i samotný lidský život ztrácejí svou hodnotu.
JOSEPH HELLER
Joseph Heller bezesporu patří mezi nejvýznamnější romanopisce dvacátého století. Debutoval v roce 1961 románem Hlava XXII (Catch-22), v němž zúročil své zkušenosti ze služby u bombardovacího letectva za druhé světové války. Tato kniha se během několika let, kdy dosáhla celosvětového úspěchu, stala doslova legendou; svým poselstvím, postihujícím absurdní úděl jedince, vydaného uprostřed nelítostné válečné vřavy na pospas svévoli nadřízených, a svérázným, originálním černým humorem je tento text aktuální dodnes. Heller studoval na newyorské Columbijské univerzitě a krátce v anglickém Oxfordu. Po ukončení studií pracoval v reklamních agenturách, vyučoval na několika vysokých školách a do roku 1975 byl mimořádným profesorem angličtiny na City College v New Yorku. Od té doby se až do konce života věnoval již výhradně psaní. Třináct let po Hlavě XXII vydal román Něco se stalo (Something Happened, 1974); následovaly romány Gold za všechny peníze (Good as Gold, 1979), Bůh ví (God Knows, 1984) a Nemalujte si to (Picture This, 1988).V roce 1986 napsal (společně s přítelem Speedem Vogelem) nebeletristickou knihu Neveselá záležitost (No Laughing Matter), která zachycuje v hellerovsky nevážném duchu spisovatelův souboj s vážnou chorobou. Na podzim 1994 vydal román Zavíráme! (Closing Time), volné, zcela jinak laděné, byť obdobně groteskní pokračování kultovní Hlavy XXII. V roce 1998 publikoval knihu vzpomínek nazvanou Tehdy a teď (Now and Then). Pro úplnost je nutno dodat, že napsal také dvě divadelní hry, Bombardovali jsme New Haven (We Bombed in New Haven, 1968) a Soud s Clevingerem (Clevinger’s Trial, 1973), jednoaktovou dramatizaci jedné epizody z Hlavy XXII. Po spisovatelově smrti se k všeobecnému překvapení objevil u jeho nakladatele rukopis posledního románu Portrét starého umělce (Portrait of an Artist, as an Old Man), jenž pak spatřil světlo světa na jaře roku 2000. A v roce 2003 vyšel soubor Hlava nehlava (Catch As Catch Can), v jednom svazku shromážděné vybrané Hellerovy povídky a další drobné texty.
