Kniha: Host do domu
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Kesina
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- Byl všestranně nadaný, první verše vydával již během studií na gymnáziu, představitel proletářské poezie. Je autorem dvou básnických sbírek
- Napsal si svůj vlastní epitaf – nápis na náhrobní kámen.
- Na začátku roku 1924 zemřel na tuberkulózu.
Další díla:
- Těžká hodina – sbírka sociálních balad, kde řeší problémy pracujících a obyčejných lidí.
- Balada o snu – příběh dvou mladých lidí, kteří žijí v bídě a vyprávějí si své představy o lepším životě. Závěr básně vyzívá k uskutečnění snů formou revoluce.
- Balada o nenarozeném dítěti – příběh dívky, která nemůže mít děti, protože by je neuživila.
- Balada o námořníkovi – příběh muže, který v každém přístavu slibuje dívkám lásku, ale když ho jedna opustí, nedokáže to pochopit.
- Balada o očích topičových – příběh muže, který celý život topí v elektrárně a ke konci života oslepne
- Celá sbírka dostala název podle úvodní básně Těžká hodina a za nejtěžší považuje přechod mezi dětstvím a dospělostí.
Období: Česká meziválečná poezie (1918 – 1938)
Charakter doby:
- 1. republika 1918 až 1938 (Mnichov)
- 2. republika 30. 9. 1938 až 15. 3. 1939 (Čechy bez pohraničí)
- protektorát Čechy a Morava 15. 3. 1939 až 8. 5. 1945
V poezii se objevují dva směry typické pouze pro českou meziválečnou poezii:
- a) Proletářská poezie – je určena dělníkům a obyčejným pracujícím lidem. Je zaměřena proti vykořisťování, kapitalistům; upřednostňuje kolektivní zájmy před zájmy jedince, bojuje proti válkám. Byla určena k veřejnému přednesu a proto je zde důležitá volba slov a výrazových prostředků. Hlavním představitelem je Jiří Wolker.
- Devětsil – moderní pokrokové sdružení básníků většinou proletářského proudu
- b) Poetismus – umělecký směr, který preferuje radost ze života – „umění žít a užívat si“.
Ve světě je Surrealismus
- Vzniká v roce 1920. Pokouší se o syntézu moderního umění a vědeckého myšlení (psychologie, filozofie). Základem je učení Sikmunda Freuda, kdy je lidské jednání určováno podvědomím. Nejznámější představitel je André Breton.
Ve 40. letech se objevuje řada básníků, kteří se odmítají přiklonit k některému z těchto směrů, takže hovoříme o individuální básnické tvorbě.
Další autoři :
- Jaroslav Seifert (Na vlnách TSF, Přílba hlíny)
- Vítězslav Nezval (Žena v množném čísle)
- František Halas
- František Hrubín
Rozbor díla: Host do domu
- Směr: Česká meziválečná poezie – Proletářská poezie
- Druh: lyrika
- Forma: poezie
- Žánr: sbírka básní
Autor okouzlen prostými věcmi -> poezie všedního dne
- Věci (básník oslovuje věci jako živé bytosti, považuje je za své přátele), Poštovní schránka, Okno
- Soucit s chudými a trpícími – Nemocná milá
- Svatý kopeček (závěrečná báseň první sbírky; jedná se o pásmo – rozsáhlou polytematickou, tj. mnoho témat zpracovávající báseň; básník vzpomíná na okamžiky z dětství, které prožil u babičky na venkově; sociální motivy – práce, chudoba, dopad války na život lidí; náboženské motivy se mísí s touhou po lepším světě)
Dělení:
- skládá se ze tří částí: Chlapec, Ukřižované srdce a Host do domu , celkem 31 básní
Doba a místo děje:
- různé, jedná se o období Wolkerova života, když byl malý
Děj:
Poštovní schránka – obdiv k prosté věci, její poetizace, lyrizace; využití přirovnání, kontrastu, metafory, personifikace; podobně okouzlení a obdiv k prosté kráse věcí a jevů
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
– tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Žně – krása letní prosté přírody, období žní, vznešenost lidské práce, básníkova družnost, pocit sounáležitosti; metoda postupně rozvíjené metafory, gradace
Slunce je veliký básník
a napsalo krásnou báseň
zlatým perem
na naši zem.
Muži bez kabátů,
ženy s červenými šátky,
děcka na mámině sukni
přes celý den
jen
čtou a čtou a čtou.
Na kopečku nad polem
také já chci říkat tu báseň,
volat,
aby stařečci v dědině až na práh vyšli
a slyšeli, co slunce napsalo,
ale slova jsou tak veliká,
že neprojdou mými ústy,
a jen cítím, že jsem:
klas v řadě,
písmeno,
vykřičník!
Věci – projev lásky k obyčejným věcem a světu, dialog s věcmi, zživotnění, personifikace; účast nad básnivostí světa a věcí; postup gradace, využití přirovnání, paralely
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět !
Proto miluji věci
a také miluji celý svět.
Zamilovaný
Chudý přišel k vám,
byl jsem to já sám.
Slečno, co mi dáte z bohatství svého,
červenými rty a bílými prsy uzamčeného?
Na ulici je bláto
a v srdci hlad,
člověk musí mít někoho rád,
člověk je sám;
ztratil se mezi lidmi.
Stojím, stojím,
slova si nevystojím,
které bych, ženo, ti položil do dlaně
prostě a oddaně
tak, jako maminka klade na stůl
talíře k večeři.
Chudý si s bohatým nevěří.
Taková krásná byla,
dívala se a neviděla.
Hrozně zlaté oči měla,
jako dvě zlatnické výkladní skříně,
křičící
na žebráckou a loupežnickou ulici.
Okno
Okno je skleněná loď,
připoutaná k břehům mé světnice.
Mladý námořník nepotřebuje sedmimílové střevíce.
Vsedne a odjede;
každou chvílí
urazí očima dychtivýma deset tisíc mílí
nad mořem
po nebi krásném a širokém.
Bílá oblaka,
bílé skály,
Afriku i Austrálii jsme zcestovali,
s černochy se pobratřili,
Indiány navštívili.
Našli jsme i nové světa díly,
ze všech světa dílů nejmladší,
to vše ale nestačí,
abychom se zastavili.
Svět je kulatý.
Po mnoha dobrodružstvích rád vrátíš se zase
do nízké světničky, která zavírá se
nad starými známými věcmi.
U rozviklaného stolu mezi dvěma vysychajícími kalamáři
nejlépe uplatníš povídku s polární září.
Vše bude tiché a šťastné, – ty sám nejvíce.
Oči své položíš doprostřed světnice:
dáreček z cesty, –
– album světa.
