Kniha: Hřbitovní kvítí
Autor: Jan Neruda
Přidal(a): Markét
Napsal: Jan Neruda
-český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik
-žil v letech 1834-1891
-narodil se do chudé rodiny na Malé Straně
-vystudoval gymnázium a poté studoval práva a filozofii
-od roku 1860 pracoval v redakci deníku Čas, Hlas, později také Národní listy
-cestoval-navštívil Německo, Itálii, Francii a Egypt
-celý život bez trvalé lásky
Díla:
Kniha veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Povídky malostranské, Arabesky
Nakladatelství: Vydalo nakladatelství Vilém Šmidt v roce 1941.
První vydání vyšlo v roce 1857.
-poezie, básnická sbírka
-lyrika, jednotlivé básně jsou číslovány (dohromady 52 básní)
-psáno ve verších, čtyřverší, rým sdružený, střídavý (květem, kloní, světem, roní)
-celá kniha se nese na vlně skepse, pesimismu, beznaděje, zmaru a osamění
-sám Neruda se cítí velmi osaměle, byl skepticky naladěný
-silně na něj dopadala situace ve společnosti, tedy Bachova vláda, na kterou reagoval
-objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou, nedůvěřuje lásce ani lidem
-protest proti pokoře, smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře
-sbírka nebyla kritiky příznivě přijata, přesto se pokládá za jedno ze základních děl
-Neruda byl považován za nevděčníka a provokatéra
-hlásí se k odkazu Máchy – jeho rozervanosti, liší se ale sociálním podtextem mnohých básní
-sbírka začala být uznávána až v 70. letech
-básně zaměřené na smysl poezie (19-23), lásku (24-34), morální status hříchu a nevinnosti (35-38), vztah humoru a smutku (40-43), bláznovství (44-46) a postavení básníka samotného (47-52). Tematické dělení v první části sbírky: „dušičkovou“ náladu vyvolanou hřbitovní atmosférou (1,2), téma chudoby (3-7) a otázky věčnosti, času, trvání či pomíjivosti těla a ducha (8-17). Téma lásky lze dále rozdělit do dvou kategorií -pocit lásky zklamané v duchu Máchova romantismu a obavy z podlehnutí milostnému citu, ztráta lásky. Toto členění se vysvětluje nestálostí Nerudova milostného života, především problémy ve vztahu k Anně Holinové.
-inspirací pro vznik sbírky byla smrt autorova přítele Antonína Tollmanna, jemuž je věnována
-jazyk spisovný, složitý pořádek slov
Úvodní báseň
-o Antonínu Tollmannovi
-začíná uvedením do hřbitovního prostředí, kde je pochován už čtvrtým rokem jeho přítel
-poté poprosí hrobníka, aby mu ukázal, kde jeho přítel leží, dozví se, že měl problémy v lásce, což Neruda považuje za příčinu smrti
„A jak umřel?“ –
„Puklo mu srdce,
že mu oplatila lásku nevděkem“
-následující část ukazuje povrchně povahu zesnulého- idealista, který na to doplatil
„a tvé oko nad zbořeným světe
idealův hořkou slzu roní“
-nakonec vzpomíná na společně strávený čas, vyjadřuje kontrast povah a také to, že se opět setkají
„Líhávali na jednom jsme loži
a tys horlil pro mou netečnost,
kdežto bažit po tvých ideálech
vadila mně pouhá skutečnost.
XV
-nadsázka a černý humor: „Odkud, bratře?“ – „Z lebky básníkovy.“
-setkání 2 červů- jeden přilezl z básníkovy lebky a druhý z lebky učence
– zjistili, že je stejná, jako kteréhokoli jiného člověka:
„Myslím, bratře, že ti geniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tnou brodícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“
XXI
– reaguje na ryze české prostředí a bere inspiraci z české lidové písně
-věnována Erbenovi, přiznává mu velké sympatie a obdiv k jeho dílu
„oblaků chtít rychlost spíšit,
toť by bylo rozumnější
nežli tvoje, pěvče Erbene,
písně chtít snad písní opěvovat“
XXX
-velmi živá, melodická a lehce výsměšná kritizující tehdejší společnost, její přetvářku
-psána s ironickým podtextem
„Druhý den se dělili
o mých zámkův devět, // byly nevděčné, stěžovaly si
že jsem málo zůstavil,
nadělali klevet.
„Komu že mou bývalou
milenku dá máma?“ –
„O tu já se nestarám, // přímá řeč
postará se sama.“
Další citace:
Personifikace: „Porodila rosa kvítek malý“
Ironie: „radostí snad, že ti množství lidstva/ pro hřbitov už tase dozrává…“
-přemýšlí nad tím, kde se na takovém neveselém místě, jako je hřbitov, vzaly květiny. Dochází k závěru, že květiny symbolizují nenaplněné naděje mrtvých
„Snad ho sázela zde lidské ruka?
ba spíš myslím, že to pohrobená
láska jest i její druhá muka.“
Vlastní názor:
Přesto, že je sbírka velmi pesimisticky laděna, velice se mi líbila. Téma je sice velice smutné, ale neodmyslitelně patří k životu. Zaujal mě způsob, jakým se Neruda vyjadřoval. Chápu, že byl odsuzován, některé pasáže jsou možná trochu přehnané. I tak se mi tato sbírka četla nejlépe. (četla jsem ještě Zpěv páteční a Balady a romance)
