Kniha: Hrdý Budžes
Autor: Irena Dousková
Přidal(a): katulinkiss
Jméno a příjmení : Kateřina Řepová
Třída : IV. B
Školní rok : 2013/2014
Název školy : Gymnázium Josefa Ressela
Datum odevzdání : 13. 11. 2013
1. O autorovi – Irena Dousková
1.1. Život
Narozena 18. srpna 1964 v Příbrami, česká spisovatelka, vystudovala gymnázium a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Žila se svojí matkou v Praze, protože její otec se přestěhoval do Izraele. Nyní pracuje jako spisovatelka z povolání a je redaktorkou časopisu Maskil. Co se tvorby týče, má prozatím na kontě pár knih.
1.2 Tvorba:
Bibliografie:
Pražský zázrak (spoluautorka, 1992) – vydáno společně s L. Lomovou, básnická sbírka
Goldstein píše dceři (1997, 2006) – příběh o otcovské lásce, prozaická prvotina
Hrdý Budžes (2002) – 1. vydání nakladatelství Hynek (1998)
Někdo s nožem (2000) – příběh mladé ženy, která prožívá hlubokou krizi
Doktor Kott přemítá (2002) – povídka o nedokonalosti mezilidských vztahů
Čím se liší tato noc (2004) – povídkový soubor, 9 baladických příběhů
Oněgin byl Rusák (2006)
O bílých slonech (2008)
Bez Karkulky (2009)
Darda (2011) – závěrečná část volné trilogie, příběh dospělé Helenky
Dramatizace:
Hrdý Budžes (2003)
Oněgin byl Rusák (2008)
Oněgin byl Rusák je volné pokračování Hrdého Budžese, tedy další společné chvíle s Helenkou Součkovou, která již už studuje gymnázium.
Irena Dousková je ovšem také scénaristkou známé české pohádky Micimutr
1.3 Současní autoři
Mezi současné autory patří například Michal Viewegh, což je jeden z nejznámějších českých autorů dnešní doby, velice uznávaný a úspěšný. Množství jeho děl bylo i zfilmováno. Stejně jako Irena Douskovou ve hře Hrdý Budžes využívá ironie, názory na společnost, jasné zápletky a jednoduchost. Mezi jeho díla patří například Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, či Román pro ženy. Dále zmíním například Josefa Škvoreckého, Václava Havla či Jarmilu Loukotkovou
2.Hrdý Budžes
2.1 Charakteristika literárního díla :
Literární druh – próza
Literární žánr – groteskní román
Literární směr – 2. polovina 20. století
2.2 Děj:
V knize jsou popisovány 70. léta minulého století – tzv. období normalizace z pohledu osmileté žákyně druhé třídy Helenky Součkové. Helenka žije ve městě Níčín se svojí maminkou Kačenkou Součkovou – provdanou Brďochovou a nevlastním tatínkem Pepou. Karel Freinstein vlastní otec, muž, který emigroval do Ameriky. Svým naivním, ale upřímným pohledem na svět popisuje každodenní příhody a nepříjemnosti. Helenka popisuje všechno, co kde vidí a slyší s upřímným pohledem na svět, až danou situaci velmi „zkomičtí“.
Děti se Helence často smějí, protože je tlustá. Ovšem když jednou zaslechla v rozhlase básničku o Hrdém Budžesovi, rozhodla se, že bude taková jak on – vytrvalá a nebojácná. Kačenka zatím kvůli rozporu s režimem přichází o práci v divadle, a tak hledá různá řešení.
Nejvíc šťastná byla Helenka na výletě u babičky v Praze, není nic lepšího než historie a procházky Prahou, které neskutečně miluje a přeje si, aby zde mohla žít. Představuje si také Kačenku jako divu divadelní scény Národního divadla.
Po dlouhém přemlouvání dovolí Kačenka Helence navštěvovat Jiskřičky. Kde zažívá spousty dobrodružství s vedoucí Andělou. Při vyhrabávání kostí partyzána, ovšem zjistila, že to byla kost z prasete.
Helenka je velmi zarmoucena ze svojí babičky, která si neustále dopisuje s pravým tatínkem Helenky. V dopisech mu líčí, jak je Helenka nešťastná, že se o ní málo starají, i přesto, že to není pravda a že by měl co nejrychleji přijet. Helenka náhodou najde na stole babiččin dopis a rozzlobí ji to. Poví vše Kačence, která se kvůli tomu pohádá se svojí matkou a už k nim nechce nikdy přijet. Nakonec rozzlobenost pomine.
Kniha končí oslavou Vánoc a stěhováním do Prahy. Kde Kačenka i Pepa našli práci. Helenka je ze stěhování nadšená, k Vánocům dostane i své vysněné fixy, jenže od svého pravého otce, kterého nemá ráda, protože je opustil. A tak je nahází do kanálu. Zjišťuje i pravdu o svém hrdinovi Budžesovi, který Bužesem vlastně ani nebyl, protože se v básni píše: „Hrdý buď, žes vytrval…“
2.3 Téma
Vypravěč : Helenka, hlavní postava
Doba děje : doba normalizace
Místo děje : Město Níčín
-podáno humorně -> dětský pohled
celkové téma – Helenka jako Hrdý Budžes
hlavní téma – Helenka a její zážitky
vedlejší téma – příběhy lidí z Helenčiny společnosti
2.4 Postavy
Hlavní postava
Helenka Freinstenová (Součková) – Naivní osmiletá holčička, které se děti posmívají, že je tlustá. Doma má zakázané cukroví i sladkosti. Často tráví svůj volný čas s Kačenkou a s Pepou v divadle. Miluje Prahu, divadlo, malování a Milušku Voborníkovou.
Další:
Kačenka Součková – Brďochová – Maminka Helenky, herečka v divadle, žije s Pepou Brďochem s nímž vychovává svého syna Pepíčka a Helenku.
Pepa Brďoch – nevlastní otec Helenky
zákopecká babička – matka Kačenky, dopisuje si s pravým otcem Helenky
zákopecký dědeček – Kvůli diktatuře babičky doma příliš nepobývá. Velmi rád se věnuje Helence, chodí spolu na procházky a povídají si historky.
Pepíček – mladší bratr Helenky
Karel Freinstein – Pravý otec Helenky, nemá ho ráda, protože je opustil.
Andrea Kroupová – zapříčiní se o výpověď Kačenky v divadle
p. učitelka Koláčková – pomáhá Helence i rodině Brďochovým
2.5 Rozdíl mezi literárním a divadelním zpracování
V divadelním zpracování Divadla Bez Zábradlí exceluje v roli Helenky Součkové Barbora Hrzánová, která odříkává vše podle knihy. Ovšem divadelní scénář byl zkrácen o některé kapitoly.
2.6 Kompozice
Děj je chronologický, v malé míře se vyskytuje i postup retrospektivní ( ve formě Helenčiných vzpomínek). Najdeme zde i epizody. Kniha je členěna do 20 kapitol, každá svůj název zachycující konkrétní událost. Každý název kapitoly začíná částicí jak (např.: Jak jsem nedostala slepák, …). Autorka dodržuje přehledné členění do odstavců.
2.7 Jazyk
– nespisovný hovorový jazyk – odvádí řeč od tématu, satira, vulgarismy, zpřeházený slovosled, přímá řeč, dialekt z oblasti Čech (pani, voni,..), jednoduchá slova, . Často se vyskytují morfologicky nesprávné koncovky slov (Šli jsme polema a lesama, po kterejch dřív běhalo plno partyzánů a fašistů.), netypické vyjasňování slov (patolog znamená něco jako trpělivej), zkratky ( UNP- Upomínky na Prahu)
– vyprávěno v ich-formě i v er formě
-slohový postup – vyprávěcí
2.8 Význam
Autorka se chtěla vrátit do dětství, které prožila v době normalizace, budování socialistické společnosti.
„Název Hrdý Budžes je přetransformovaný název básné S. K . Neumanna v Hrdého Budžese, kterého si Helenka zidealizovala na jistého indianského hrdinu, který ji jistým způsobem motivuje a fascinuje.“
2.9 Literární kontext
Politika – doba socialistického režimu, budování socialistické společnosti po vzoru SSSR
Základy fungování společnosti – protekce v pracovním prostředí, podporovat či nepodporovat komunistický režim a politiku
Další druhy umění – malířství : expresionismus, minimalismus, pop-art
architektura: práce s ocelí, sklem a betonem
– moderní literatura po r. 1989
-autobiografické prvky (rodiče, herci v divadle, podobnost dětství, dopisování s otcem, který pobýval v Izraeli
2.10 Srovnání
Podobenství s knihou od Karla Poláčka – Bylo nás pět – vtip, ironie, dětský pohled, satira
2.11 Stanislav Kostka Neumann
A hrdý buď!
A hrdý buď, žes vytrval,
žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.
Takový byl můj lid. S kosou a kladivem,
na jitřní čekal svit. Čekal a věřil.
Úrodu novou sklidí sám. Sám se svými!
Jděte mu z cesty, Staví chrám bratrské doby.
3. UKÁZKA Z TEXTU
Vorel, kterej je už taky dost starej, ale má mladou milenku Mílu, se pokaždý ukloní a říká mi – rukulíbám, komteso Heleno. Pan Vorel hraje knížepány, vojevůdce, továrníky nebo ředitele různejch věcí. Podle toho, co se hraje. Jeho Míla je učitelka a jednou jsme s nima byli v Bulharsku. Ona je prý mladší než Kačenka, ale není tak hezká. Já myslím, že by mohla hrát nanejvýš něčí sestru.
Taky pan Dusil, to je Kačenky a Pepy kamarád, i když je o hodně starší a vykaj si, je príma. Pan Dusil přišel, když už byli všichni v autobuse a dělali si starosti, kde je. Řekl: „Maucta,“ sednul si sám a ani nedělal vtipy.
Pan řidič Klubko měl po cestě puštěný rádio, v rádiu hráli moji oblíbenou píseň Malovaný džbánku, z krumlovského zámku a pak hlásili, že v Praze shořel Veletržní palác. To je škoda, protože v Praze jsou krásné starobylé paláce a Praha je vůbec krásné a hlavní město. Jsou tam Hradčany, orloj, zoologická zahrada a já bych tam chtěla bydlet, protože se tam přestěhovala moje nejlepší kamarádka Terezka Kulíšková, protože její maminku Kláru Frágnerovou vzali do Národního divadla. Národní divadlo, to je stejně důležitý jako zoo a Hradčany, a tak se kvůli tomu odstěhovali z Ničína na Prosek. Strašně jí to závidím a moc se mi stýská.
Na kostele zvoní zvon
Seru, sereš, sere on
Na mou věru
jak tak seru
Tak mi přišlo na mysl
jak sral kníže Přemysl.
4. Zdroje:
Literatura:
Dousková, Irena: Hrdý Budžes, Petrov, 2002
Literatura v Kostce, 2008
Internet:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Douskov%C3%A1
www.douskova.cz
www.unium.cz
http://sk-neumann.wgz.cz/rubriky/poezie
