Jméno: Humanismus a renesance
Přidal(a): Lucy
Alighieri, G. Boccaccio, F. Petrarca, F. Villon, F. Rabelais, M. de Cervantes, Shakespear, J. Blahoslav, V. Hájek z Libočan, D. Adam z Veleslavína…
-16.st.
zlepšení ekonomického a společenského vývoje, vynálezy, objevy – knihtisk, kompas – rozvoj obchodu a mořeplavby – Kryštof Kolumbus, Vasco de Gama, Fernando Magalhaes, prokázán pohyb planet; rozvoj měst, rostl jejich společenský význam – rostly nepokoje na venkově, docházelo k selským bouřím. Sílilo národní vědomí.
Renesance – snaha o obrození společnosti a návrat k antickým ideálům, důraz kladen na poznání a vzdělání – snaha vymanit se ze středověkého myšlení a vnímání světa, kde je středem všeho Bůh. Prosazuje individualismus se zájmem o člověka. Přesto křesťanství zůstává základní ideologií, ovlivňuje morálku i myšlení
3 období – 1) raná (1420-1490) 2) vrcholná (1490-1520) 3) pozdní (do r. 1520)
architektura – vodorovně pravoúhlé linie, iónské sloupy, podloubí, kopule
– chrám sv. Petra v Římě, Louvre – Paříž
malířství – objev perspektivy; Leonardo da Vinci – Mona Lisa, Poslední večeře
Sandro Botticelli, Michelangelo – Sixtínská kaple, socha Davida
v popředí je literatura nauková (životopisy, cestopisy, pedagogika), lyrika (city), alegorie
Humanismus – zdůrazňuje svobodný rozvoj osobnosti, kritizuje feudální řád i církev, proto je spojen s reformačním hnutím – jako jazyk používá latinu
Reformace – cílem je reformovat římskokatolickou církev, odstranit její nedostatky, rozpínavost a zároveň zmírnění sociálních problémů; John Wycliff, Jan Hus, Petr Chelčický, Martin Luther, Jean Calvin
Itálie
- už na přelomu a 14.st.
Dante ALIGHIERI (1265-1321)
- pocházel z Florencie, velmi vzdělaný a znalý antického umění
- působil v politice, kde ostře vystupoval proti císaři a papeži – poslán do vyhnanství, žil ve Veroně a Ravenně . do Florencie se nikdy nevrátil
- z počátku psal milostné verše
- „Božská komedie“ – alegorický epos o 3 částech, pracoval na něm celý život, nazval ho KOMEDIÍ podle antických měřítek=smutný
začátek a šťastný konec
– formou vidění líčí cestu do pekla, očistce a ráje
– princip 3 je zachován ve 3 částech o 33 zpěvěch s
tříveršovanými slokami, setká se se třemi průvodci
a 3 alegorickými zvířaty
– hlavní postavou je Dante
1) peklo – pozemský svět zobrazen jako hluboký les
ve kterém zabloudil, potkává 3 alegorická
zvířata, která symbolizují 3 hlavní hřích: pýchu,
smyslnost a lakotu; prosí Boha a na pomoc mu
přichází Vergilius symbol rozumu,
poslaný Dantovou milovanou zemřelou
milenkou Beatrici. Vergilius ho provází peklem,
které je rozdělenou do 9 pásem podle závažnosti
hříchů – setkává se se svými přáteli i odpůrci a s
těmi, kdo zhřešili z lásky dokonce soucítí
2) očistec – je představen jako ostrov s horou, jejíž vrchol
pokrývá rajský les, setkává se s filosofy, teology
a vladaři, kteří ublížili Itálii a čekají na poslední
soud. Vergilius ho vede na pokraj ráje – je pohan
a nemůže dál, zde si ho přebírá Beatrice, symbol
dokonalosti,
3) ráj – místo, kde spatří tajemství Trojice a Kristova vtělení
provází ho sv. Bernard
- „Nový život“ – „deník lásky“; sborník milostné poezie věnované Beatrici
Francesco PETRARCA (1304-1374)
- pocházel z bohaté rodiny notáře – z Florencie
- kvůli svému nepřátelskému postoji k papeži musel opustit město a odešel do Avognonu
- i on prožil velkou lásku – Laura však předčasně zemřela
- nazýván „otcem humanismu“, cestoval po Evropě navštívil i Čechy-Karla IV.
- „Zpěvník“ – „Sonety Lauře“ – 366 sonetů věnovaných Lauře, její kráse, ctnosti
– milostná poezie – láska ryze pozemská, miluje ji
se všemi klady i zápory
sonet = báseň, která má 14 veršů, rozdělených do 4 slok (4+4+4+3)
Giovanni BOCCACCIO (1313-1375)
- pocházel z Florencie, kde se učil kupce, v Neapoli pak studoval práva
- díky své schopnosti zajímavě a poutavě vyprávět vtipné příhody a fabulovat měl ve společnosti velký úspěch
- milostné vztahy a aférky ho inspirovali v tvorbě lyrických básní, erotického románu i novel
- jako první sepsal životopis Danteho a vyložil jeho „Božskou komedii“
- „Dekameron“ – soubor rámcových povídek, které tvoří jeden celek a mají
Společný dějový rámec
– obsahuje 100 novel, které si vypráví v 10 dnech 10 lidí (7 žen a
3 muži) – obyvatelé Florencie prchají z města před morem a
cestu si krátí vyprávěním různých příběhů–témata jsou různá:
o milencích; lidech, které postihly nehody, vše dobře dopadlo;
o lidech a jejich nešťastné lásce; o tom jak ženy balamutí své
muže; o šprýmech, které si ženy i muži navzájem tropí
– žena je rovnocenná mužům
Niccoló MACHIAVELLI (1469-1527)
- florentský historik, dramatik, spisovatel, politik a diplomat
- protipapežské názory – vypovězen na venkov
- ve svém díle podává představu ideálního státu – sjednocené Itálie
- „Vladař“ – historicko politický spis, prostřednictvím vlády radí vladaři jak
vládnout, na koho spoléhat; podle něj je těžší moc si udržet než
získat
- „Mandragora“ – drama; o náboženskz založené ženě Lukrécii, která se brání
nevěře, nakonec je k ní přemluvena mnichem, který by pro
peníze udělal cokoli
Francie
- -16.st.
Francois VILLON (asi 1429-1463)
- adoptován bohatým pařížským knězem, za jeho peníze vystudoval fakultu svobodných umění
- několikrát vězněn za krádeže, výtržnictví a vraždu soka v lásce mu hrozil trest smrti – ukryl se na venkově a nějaký čas pobýval na sídle Karla Orleánského, po omilostnění se vrátil do Paříže, ale byl zatčen a odsouzen k oběšení – po odvolání mu byl trest zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže
- „Odkaz“ – („Malý testament“) – závěť věnovaná přátelům, v krátkých
Ironických verších se loučí s nimi a městem
- „Závěť“ – („Velký testament“) – báseň s bohatým rýmem, parodií, střídáním
Vysokého a nízkého básnického stylu – komično; jsou zde ale i
Verše plné smutku; vysmívá se společnosti i sám sobě
– nade vše miluje život, ženskou krásu a rozkoš
villonská balada = báseň o 3 slokách po 7-12 verších, poslední sloka je čtyřveršová a tvoří tzv. poslání – refrén
Francois RABELAIS (asi 1494-1553)
- prozaik, satirik a humanista
- synem bohatého advokáta
- vstoupil do františkánského řádu, přestoupil k benediktýnům
- vystudoval medicínu a jako lékař působil v Lyonu
- „Gargantula a Pantagruel“ – pětidílná epopej o rodině obrů;začíná narozením
Gargantuy, jeho výchovou a studiemi v Paříži
další knihy popisují Pantagruela a jeho život
– inspiroval se lidovou knížkou o obru, pokus o
satiru soudobého života – vysmíval se církvi,
odmítal středověkou vzdělanost založenou na
memorování daných pravd, otázky soudobé
morálky, zdůrazňuje moc lidského vědění
– kniha byla zavrhována, zakazována, ale díky
popularitě znovu vydávána
– psáno bohatým, květnatým a výrazným jazykem
Pierre de RONSARD (1524-1585)
- patřil k básnické skupině Plejáda, která se inspirovala Petrarcou
- psal sonety, písně a elegie, které během života upravoval
- „Lásky“ – milostná poezie, věnované Kassandře – jeho platonické lásce
- „Pokračování lásek“ a „Nové pokračování lásek“ –básně věnované krásné venkovance Marii Dopinové jsou konkrétnější
- „Sonety Heleně“ – je patrná melancholie stárnoucího muže, jemuž zůstávají jen vzpomínky
Španělsko
- 17.st. – zlatý věk španělského písemnictví; vrcholná velmoc, největší koloniální stát
Lope de VEGA (1562-1635)
- napsal kole 2000 her se soudobou tématikou – týkaly se citového a morálního konfliktu, rodinné cti a lásky – přezdívalo se jim „komedie pláště a dýky“, podle typických šlechtických atributů
- „Fuente Ovejuna“ – („Ovčí pramen“)–nejznámější hra, zpracovává španělskou
historii a zaměřuje se proti feudálnímu útlaku
– čerpá ze skutečných událostí – Goméz (řeholník) se po
vítězném tažení vrací do své vesnice, chová se nenasytně
a majetnicky – bere si majetek i ženy, vrchol když se
zmocní nevěsty – vesnice se vzbouří a zabijí ho – zločin se
nepodaří vyšetřit, protože vesničané nevydají vraha, za
jejich odvahu jim král odpouští
– hlavním hrdinou je kolektiv–vesnický lid, který se semkne
Tirso de MOLINA (1584-1648)
- Vegův žák, jeho hry jsou však propracovanější
- „Sevillský most a kamenný most“ – poprvé se objevuje postava dona Juana – cynického svůdce žen
Miguel de CERVANTES y Saavedra (1547-1616)
- z rodiny zchudlého šlechtice
- v mládí zmrzačen v boji s Turky, 5 let v zajetí pirátů
- celý život prožil v bídě
- verše, novely, romány a dramata
- „Důmyslný rytíř don Quijote da la Mancha“ – zchudlý zeman, čte rytířské romány a chce se jim podobat – nebojácný,
spravedlivý, v lásce stálý-chce obnovit jejich
ctnosti a slávu – štít, kopí, sešlého koně
pojmenuje Rosinanta,dívku svého srdce Dolcinea
z Tobola – nevnímá reálně okolí, přetvařuje se,
jeví se jako blázen, panoš Sancho Panza upadá
do snů, poté co se z nich Qujite probouzí-následník
- je považován za zakladatele novodobého románu
Anglie
- -16.st.
Geoffrey CHAUCER (asi 1344-1400)
- z rodiny londýnského obchodníka s vínem
- v bojích proti Francii se dostal do zajetí, poté působil v diplomatických službách v Itálii – zde se seznámil s tvorbou Petrarcy, Danta a Boccaccia (vliv „Dekameronu“ je patrný v jeho díle „Canterburské povídky“)
- „Canterburské povídky“ – původní záměr byl 120 povídek, zakomponováno jich bylo jen 24
– povídky si vyprávějí lidé putující do Canterbury k
hrobu světce Thomase Becketa – každý vypráví 4
příběhy – společnost je různorodá – stav rytířský,
duchovní, měšťanský, inteligence i poddaní =
různost témat i úhlů pohledu
– důraz na lidské slabosti, konflikty a morálku
Christopher MARLOWE (1564-1593)
- syn canterburského obuvníka
- vedl bohémský živit, údajně byl tajným agentem vlády, zapletl se do intrik a doplatil na ně životem
- „Doktor Faust“ – učenec, který kvůli touze po poznání obětuje duši
– inspiroval se jím J.W.Goethe
– poprvé ve svých hrách použil tzv. blankvers = desetislabičný, nerýmovaný verš
Thomas MORE (1478-1535)
- humanista
- „Utopie“ – popisuje stejnojmennou zemi, kde si jsou lidé rovni, neexistují majetkové rozdíly a hodnota člověka spočívá v jeho užitečnosti
kolektivu
– dílo je kritikou doby, žádá pro jedince svobodu a rovnost ve společ.
William SHAKESPEAR (1564-1616)
- narodil se ve Stratrordu nad Avonou
- oženil se a odešel do Londýna k herecké společnosti
- stal se spolumajitelem, dramatikem i hercem divadla „Globe“
- v prvním období své tvorby (1590-1600) se inspiroval kronikami, historií, lidovými baladami a Boccacciem a Chaucerem
hry historické–„Jindřich IV.“, „Jindřich V.“, „Jindřich VI.“, „Richard II.“,
„Richard III.“
komedie–„Veselé paničky windsorské“, „Kupec benátský“, „Večer tříkrálový“
„Zkrocení zlé ženy“, „Sen noci svatojánské“, „Komedie plná
omylů“, „Jak se vám líbí“, „Mnoho povyku pro nic“
– vysmívá se lidské hlouposti, namyšlenosti a přežitkům
– hrdinky jeho her – energické, přebírají iniciativu, prosazují své představy a lásce a životě – tím se odlišují od středověkých (pasivních trpitelek)
- „Romeo a Julie“ (1595) – nejznámější tragédie z tohoto období
– příběh lásky dvou veronských milenců, pocházejících
ze znepřátelených rodů Monteků a Kapuletů – Julie
si vezme lektvar-na 24 hod bude vypadat jako mrtvá,
Romeo si myslí, že je mrtvá a zabije se, když se Julie
probudí, raději se také zabije, než aby žila život bez
Romea-až nad jejich mrtvými těly, se jejich rodiny
usmíří
- ve svém druhém období (po r. 1600) je ovlivněn osobní krizí, smrtí nejstaršího syna, starostí o rodinu a uznání; píše své nejslavnější tragédie
- „Hamlet, kralevic dánský“ – mladý princ podezírá svého strýce z vraždy jeho z vraždy jeho otce, aby se mohl ujmout vlády a
oženit se s královnou – rozhodne se pomstít,
předstírá šílenství, hledá pravdu, propadá
pesimismu, přemítá o smyslu života
- „Othello, benátský mouřenín“ – téma lásky, nedůvěry, žárlivosti, které jsou způsobeny intrikami; Othello, pokřtěný Maur
a vojevůdce, se tajně ožení s dcerou patricije
Brabanzia. Jeho žárlivý pobočník podezírá
Othella, že se zapletl s jeho ženou, intrikami
v něm chce probudit žárlivost k Desdemondě,
to se mu podaří a Othello svou ženu uškrtí,
když vyjde najevo omyl, spáchá sebevraždu
- „Král Lear“ – námětem je zklamaná otcovská láska a zrada, kterou král pocítil od vlastních nevděčných dcer
- v některých komediích Shakespear projevil spíše černý humor: „Půjčka za oplátku“, „Dobrý konec vše napraví“,
- hry s antickými náměty: „Antoniu a Kleopatra“, „Julius Caesar“
- v závěrečném období píše hry s pohádkovými motivy: „Cymbelín“, „Zimní pohádka“, „Bouře“
- jeho dramata jsou psána blankversem, který se střídá s prozaizovanou řečí
- hrdinové řídí svůj osud sami (nepodléhají bohům), postavy jsou historicky zakotvené, přesto nadčasové – občas porušoval i aristotelskou zásadu tří jednot – místa, času, děje
- do češtiny ho překládal Josef Václav SLÁDEK
- „Sonety“ – 154 sonetů, které odrážejí jeho milostné a přátelské city
Čechy
- léta 15.st. – 1620
- ani renesance ani humanismus, se v pravém slova smyslu neprosadily; o humanistické vzdělání se zasazovala Jednota bratrská
- vyrovnávání se s kulturou evropských zemí po úpadku, který přinesly husitské války
- převažuje literatura nauková, literatura pro měšťanstvo je zaměřená na životní praxi
Raný humanismus
1) Latinsky píšící humanisté
Jan z Rabštejna (1437-1473)
- diplomat Jiřího z Poděbrad
- „Dialogus“ – smyšlená diskuze 3 šlechticů; určeno vysoké šlechtě, aby zanechala nepodstatných sporů; právo na odlišný názor
Bohuslav Hasištějnský z Lobkovic (asi 1486-1553)
- dvořan Vladislava II.
- cestoval, sbíral rukopisy
- vybudoval na hradě Hasištějně velkou knihovnu
- psal poezii i filosofickou prózu
- z jeho děl je patrný odmítavý postoj k češtině
- „Žaloba k svatému Václavovi na mravy Čechů“ – kritická, až nespravedlivá
- „O lidské ubohosti“
Jan Campanus Vodňanský (asi 1572-1622)
- básník, dramatik, rektor pražské univerzity
- „Bretislaus“ – námět z národní minulosti, vlastenecká hra
2) Národní humanisté
- pro českou literaturu vývojově důležitější než latinsky psaná
- soustředění na vlastní tvorbu i překlady
- prvotisk „Trojánské kroniky“ 1468
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520)
- mistr na univerzitě a právník; povýšen na šlechtice; češtinu stavěl naroveň latiny, nabádal k překladům
- „Knihy o napravení padlého“ – program, českého humanismu, nechce díla jen přebírat, ale i je přizpůsobit češtině
– krása češtiny
Řehoř Hrubý z Jelení (asi 1460-1514)
- překládal Cicera a Petrarcu
Hynek z Poděbrad (1452-1492)
- syn Jiřího z Poděbrad
- jako první přeložil kolem deseti povídek z „Dekameronu“ – jména a prostředí počeštil a vypravování prolnul lidovými úslovími
- „Májový sen“ – k mladíkovi v noci přišla jeho milá a dala se přemluvit, aby ulehla k němu, ale než dojde k nejlepšímu, tak se probudí
- „Veršové o milovníku“ – báseň vystavěná na protikladu
Doba Blahoslavova
- rozvíjí se měšťanská literatura, roste význam čeština, latina se využívá spíše pro školské účely
- píše se hlavně próza se zeměpisnými a dějepisnými náměty, jazykovědné práce
Mikuláš Konáč z Hodíškova (asi 1480-1546)
- pražský tiskař – vydával díla reformační i humanistická, překlady
- vydání: „Pravidlo lidského života“ – látka indického původu a čerpá z Bidpajových baje
Václav Hájek z Libočan (konec 15.st. – 1553)
- katolický kněz
- „Kronika česká“ – čerpá z Kosmovy kroniky, i z jiných zdrojů, nerozlišoval dohady ani fakta, domýšlí si…
– nelze brát jako historický pramen, má hodnotu literární,
Poutavě vypráví příběhy a pověsti z našich dějin,
– podporuje vlastenectví-inspirací pro autory RUKOPISŮ
Jan BLAHOSLAV (1523-1571)
- nejvšestrannější vzdělanec své doby v Čechách
- zabýval se literaturou, hudbou, historií, jazykovědou, řečnictvím
- vychován v duchu zásad Jednoty bratrské, zvolen jejím biskupe, tajemníkem a historikem
- studoval v Německu
- „Akta jednoty bratrské“ – dějiny jednoty, významné historiografické dílo
- „Gramatika česká“ – není dílem původním, komentář s doplněním starší mluvnice
– poprvé popsána česká nářečí
– připojena sbírka přísloví
- „Nový zákon v nově do češtiny přeložený“ – studie o jazyce-podnět pro Bibli Kralickou
- „Bible kralická“ – vyšla v 6 dílech v Kralicích, po Bílé hoře se stala vzorem jazykové správnosti
- „Musica“ – hudební teorie
- „Filipika proti misomusům“ – proti nepřátelům vzdělání, postavil se proti názoru, že vzdělání je pro křesťany zbytečné
Doba Veleslavínova
- pol. 16.st., bývá nazývána „zlatým věkem“ české literatury
- rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.
Tadeáš Hájek z Hájku
- matematik, lékař a překladatel Mattioloho „Herbáře“
Adam z Veleslavína (1546-1599)
- profesor historie na univerzitě
- vzal si dceru předního pražského tiskaře Jiřího Melentricha
- věnoval se vydávání děl, spolupracoval na překladech naučných děl
- „Kalendář historický“ – využil svých znalostí historika a k jednotlivým dnům v roce přiřadil významné události různých dob
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621)
- vzdělaný a všestranně zaměřený
- ze starého šlechtického rodu
- diplomat, válečník, ovládal mnoho jazyků
- své dílo si sám ilustroval, vložil vlastní hudební skladbu
- po Bílé hoře byl popraven na Staroměstském náměstí s dalším 24 českými pány
- „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Judské a dále do Egypta“ – jazykově náročný cestopis, místy přehlcený citáty
