Kniha: Idiot
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přidal(a): abunting
Bibliografické údaje:
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2008 (originál vydán roku 1868)
Místo vydání: Praha
Vydání: třetí
Počet stran: 551
Přeložil(a): Tereza Silbernáglová, verše Kamil Bednář
Žánr: Román (psychologicko-filosofický)
Rozbor jazykové stránky, kompozice díla:
Děj se odehrává ve druhé polovině 19. století v carském Rusku. V díle je popsán život všech vrstev tehdejší ruské společnosti; vyšší smetánka – rodina generála Jepančina, zchudlá aristokracie – kníže Myškin, střední vrstva – rodina Ivolginova a Rogožin i chudší vrstvy – student Ippolit. Typickým realistickým znakem románu je skutečnost, že všechny hlavní postavy jsou typickými zástupci své společenské třídy. V knize je vylíčena zkaženost ruské společnosti a kníže Myškin – mravně čistý a nezkažený – do ní není schopen zapadnout.
Jazyk je velmi bohatý. Text je vystavěn ve složitých souvětích a jeho četba vyžaduje velkou pozornost a soustředěnost. Podstatnou část tvoří přímá řeč, jíž se většinou účastní velký počet postav; střídají se dialogy a konverzace mezi skupinami osob. Text je psán spisovným jazykem a je přeložen do soudobé češtiny, tudíž po jazykové stránce není problém mu porozumět.
Děj je chronologický, avšak místy se vrací a popisuje, co se dělo na jiném místě. Kniha se skládá z padesáti kapitol a je rozdělena do čtyř dílů. Dvanáctá a poslední kapitola čtvrtého dílu je kratší než ostatní a tvoří závěr celé knihy. Příběh je vyprávěn v er-formě a vypravěč se nachází mimo děj – popisuje jej z nadhledu. Součástí textu jsou různé dopisy, články a verše. Jeden z těchto vložených textů – Ippolitův rukopis – je poměrně dlouhý.
Román řadíme mezi nejznámější díla světového realismu. Kritizuje ruskou společnost a dotýká se tématu pravoslavné víry.
Hlavní postavy:
kníže Lev Nikolajevič Myškin
nemocný, dobrosrdečný, upřímný, prostoduchý a poctivý – pro tyto vlastnosti ho mají všichni rádi, avšak zároveň ho kvůli jeho otevřené, mírné povaze nazývají idiotem
Parfen Semjonovič Rogožin
dědic kupce, zamiluje se do N. F. a ze žárlivosti ji zabije
Lebeděv
ziskuchtivý, upovídaný a „vševědoucí“ úředník
Nastasja Filippovna
krásná, společensky na úrovni, ale duševně nevyrovnaná
generál Ivan Fjodorovič Jepančin
zodpovědný úředník svědomitě plnící své povinnosti
Lizaveta Prokofjevna Jepančinová
dobrosrdečná, snažící se dobře provdat všechny dcery
Aglaja Ivanovna Jepančinová
inteligentní, temperamentní, hezká mladá dívka
další: Afanasij Ivanovič Tockij, Alexandra Ivanovna Jepančinová, Adelaida Ivanovna Jepančinová, Gavrila Ardalionovič Ivolgin, Nikolaj Ardalionovič Ivolgin, Ardalion Alexandrovič Ivolgin, Nina Alexandrovna Ivolginová, Varvara Ardalionovna Ivolginová, Ippolit Těrenťjev
Obsah:
Kníže Myškin, zchudlý šlechtic, se vrací zpět do Ruska poté, co se podrobil léčení epilepsie ve švýcarském sanatoriu. Cestou ve vlaku pozná Rogožina a Lebeděva. Po příjezdu do Petrohradu se kníže seznámí s rodinou Jepančinových – Lizaveta Prokofjevna je jeho vzdálená příbuzná – a zde také uvidí podobiznu Nastasji Filippovny, do níž se zamiluje. Později se s ní setká osobně u rodiny Ivolginových a je pozván na večírek, konaný v Nastasjině bytě. Zde ji kníže požádá o ruku, což Nastasja žertem přijímá, ale nakonec ujede pryč s Rogožinem.
Myškin se zamiluje i do Aglaji – nejmladší z Jepančinových dcer. Dozvídá se, že zdědil nějaké peníze po tetě a musí proto odjet do Moskvy. Zde se zdrží asi půl roku. Po návratu do Petrohradu si kníže dojedná letní byt u Lebeděva v Pavlovsku, kde mají své sezonní sídlo také Jepančinovi a Nastasja Filippovna. Potom navštíví Rogožina. Hovoří spolu a nakonec si na důkaz přátelství vymění křížky. Po odchodu od Rogožina se kníže neúspěšně pokouší setkat se s Nastasjou. Při návratu do hotelu, kde je ubytován, se ho Rogožin pokusí ze žárlivosti zavraždit a před smrtí ho uchrání jen epileptický záchvat, který Rogožina přiměje k útěku
Pozítří se všichni i s knížetem, kterému je již lépe, stěhují do Pavlovska. Zde knížete navštíví v Lebeděvově vile všichni jeho známí, baví se a hovoří spolu. Večer dorazí čtyři mladíci v čele s Ippolitem a začnou na knížeti vymáhat peníze, jelikož se domnívají, že jeden z nich je synem Myškinova opatrovníka a tím pádem je v právu, když po knížeti žádá prostředky, které jeho údajný otec Pavliščev do knížete předtím vložil. Toto tvrzení je vyvráceno Gavrilou Ardalionovičem a celá společnost pokračuje v rozhovoru. Nakonec se celá rodina Jepančinova na knížete rozzlobí kvůli zkaženému večeru a všichni odejdou. Po třech dnech nicméně Lizaveta Prokofjevna pro knížete přijde a odvede ho s sebou domů.
Za dva dny jde kníže spolu s přáteli na koncert do hudebního pavilonu. Zde se setkává s Nastasjou Filippovnou, která ztropí incident – uhodí důstojníka, jenž ji urazil. Dalšímu průběhu rvačky Myškin naštěstí zabrání. Téhož dne navečer si s ním Aglaja domluví schůzku příští ráno a on pak až do noci bloumá parkem. Potká Rogožina a vydají se ke knížeti. Zde již čeká početná společnost, neboť kníže má toho dne narozeniny. Všichni slaví a Ippolit jim čte své zápisky. Poté se neúspěšně pokusí zastřelit.
Asi za týden umírá jeden z Myškinových známých, generál Ivolgin, na mrtvici. Kníže se dál stýká s Jepančinovými a jednoho dne požádá Aglaju o ruku. Lizaveta Prokofjevna při té příležitosti uspořádá večírek, na němž se kníže přede všemi ztrapní, když rozbije vzácnou čínskou vázu. Další den ho Aglaja bere s sebou a jdou spolu k Nastasje Filippovně. Tady si má kníže vybrat mezi ní a Aglajou. Lev Nikolajevič je na rozpacích. Miluje totiž obě, každou svým způsobem.
Úryvek:
(str. 512)
„Dívejte se na něho!“ vykřikla nakonec na Aglaju a ukázala rukou na knížete, „jestli ke mně okamžitě nepřistoupí, nezvolí si mne a tebe neodmítne, pak si ho vezmi, dávám ti ho, nepotřebuji ho!…“
Ona i Aglaja stanuly v očekávání a obě jako pomatené zíraly na knížete. Ale on snad ani nechápal celý dosah této výzvy, ba určitě jej nechápal. Viděl před sebou jen zoufalou, šílenou tvář, která, jak jednou prozradil Aglaje, mu „navždy probodla srdce“. Déle neodolal a s prosbou i výčitkou oslovil Aglaju, ukazuje na Nastasju Filippovnu:
„Což je to možné! Vždyť je… tak nešťastná!“
Sotva to však pronesl, oněměl pod strašným pohledem Aglajiným. V onom pohledu se zračilo tolik utrpení a zároveň tolik bezmezné nenávisti, že spráskl ruce, vykřikl a vrhl se k ní, bylo však již pozdě! Nesnesla ani na okamžik jeho zaváhání, zakryla si rukama tvář a zvolala: „Ach, Bože můj!“ a vyběhla z pokoje. Rogožin se vrhl za ní, aby jí odemkl vrátka na ulici.
Nastasja Filippovna omdlévá a Aglaja utíká pryč. Má se konat svatba knížete s Nastasjou. Ta ale přímo z obřadu opět utíká s Rogožinem. Kníže odjede hned druhý den do Petrohradu za nimi. Zde navštíví Rogožina v jeho domě a dozvídá se od něj, že Nastasju ze žárlivosti zabil. Oba ulehnou a čekají do rána, kdy přichází policie. Rogožin, který je odsouzen na 15 let na Sibiř, dostává zánět mozkových blan a u Myškina opět naplno propuká epilepsie a v hrozném stavu se vrací zpět do Švýcar.
Hodnocení:
Román se četl dost obtížně. Děj byl velmi rozvláčný a velký počet hlavních postav a složité vztahy mezi nimi mně čtení ještě ztěžovaly. Nicméně když jsem se do díla začetl, docela mě vtáhlo. Občas jsem se ale musel vracet, abych pochopil další a další souvislosti. Dočetl jsem se, že téma díla je neseno úlohou Myškina v životech jiných lidí a musím s tím souhlasit. I postavy samy ve svých rozhovorech řešily právě tyto poměry. Přestože se mi kniha líbila, k četbě bych ji zatím asi nedoporučoval. U Dostojevského bych pro začátek doporučil Zločin a trest, který je rozhodně čtivější (má výrazný děj), i když taky dost náročný.
Zdroje:
Literatura pro 1. ročník gymnázia – skripta
Idiot – Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Odeon, 2008, Praha, 3. vydání
Slovník světových literárních děl 1 – Vladimír Macura a kol., Odeon, 1988, Praha, 1. vydání
(Zločin a trest – Fjodor Michailovič Dostojevskij, Lidové nakladatelství, 1988, Praha,
16. vydání)
