Jméno práce: Jak jsem se stala pověrčivou
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Claire59
Jak jsem se stala pověrčivou
Den začal stejně jako každý jiný. Vstát, jít do koupelny, vyčistit si zuby, udělat ze sebe člověka a vyrazit do školy. Byl pátek třináctého, avšak to jsem si uvědomila, až když jsem si na první hodině napsala datum do sešitu.
Jen co jsem vyšla z domu, v hlavě mi blesklo, že jsem si zapomněla klíče. Vrátila jsem se tedy pro ně a pokračovala ve své obvyklé cestě na autobusovou zastávku. Když jsme dorazili do Mimoně, šla jsem si pohodlnou chůzí směrem ke škole. Co se nestalo, víko od kanálu bylo mírně poodklopené a já o něj zakopla. Naštěstí jsem si udržela rovnováhu, zastavila se, rozhlédla se, zda mě nikdo neviděl a pokračovala jsem dál. Školní den proběhl ve víceméně dobrém duchu. Až na to, že jsem učebnicí omylem zabila malého pavoučka.
Vrátila jsem se domů a mamka po mě chtěla, abych uvařila. No tohle pro mě není problém, tak jsem se směle pustila do práce. Jenže ten den mi očividně hvězdy nepřály. Když jsem totiž chtěla osolit vodu na těstoviny, slánka se mi vysmekla z ruky a všechna sůl se rozsypala po zemi. A mamka na mě: „ Dnes je pátek třináctého a ty ještě ke všemu rozsypeš sůl. Říká se, že to nosí sedm let smůlu. Ale pokud chceš, můžeš to zažehnat tím, že jí do slánky vrátíš přes levé rameno.“ Normálně na tyhle povídačky nevěřím, ale nedalo mi to a sůl jsem nasypala do slánky zpět přes levé rameno.
Když jsem si potom večer pročetla všechny pověry, zjistila jsem, že když v pátek třináctého něco zapomenete doma a vrátíte se pro to, přinese vám to smůlu. Poté jsem si přebrala pozpátku všechny moje nezdařené pohyby – zakopnutí o víko kanálu, zabití pavoučka, rozsypání soli – a uvědomila si, že za to všechno mohli jedny zapomenuté klíče. Tím pro mne plyne rada pro příště. Být líná a radši je nechat hezky zapomenuté doma.
Nikdy jsem na pověry nevěřila, ale od tohoto dne věřím jak na pátek třináctého, tak i na jiné pověry.
Známka: neuvedeno
