Jméno práce: Jak jsem tyto verše odrecitovala
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): cestinarkasro
„Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila“
Jak jsem tyto verše dorecitovala, pomalými, nicméně neklidnými,pohyby jsem se obrátila a odešla z jeviště, kdejsem za kulisami pomalu ajistě, jako lokna když se spustí od kořínků vlasů vlnnými pohyby, sesunula k zemi.
Jako kdyby mě někdo budil z velmi hlubokého spánku.: „Slečno”
Ucítila jsem na obličeji studené kapky vody, které již donutily mé oči se otevřít a ujistit se, co se vlastně děje.
I přes velkou nechuť jsem oči otevřela. Vůbec jsem nechápala kdeto. Nicméně jsem byla tak zesláblá, že mé tělo snad ani nemělo energii na případný protest. Byla jsem v…autě.Ležela jsem.Nade mnou stál zdatný muž okolo třiceti let, byl velmi pohledný, a ptal se mě, jak se cítím.
Avšak, pak mi todošlo. Vždyť tohle není záchranka, muž stojící nade mnou není záchranář a nikdo se mě zde nesnaží zachránit nebo mi pomoci.
Začala jsem mít pocity úzkosti, strachu, zmatenosti. Studené kapky na mém obličeji se v tu ránu přeměnily do horkých kapek potu. Pocitově jsem poznala, že Auto zrychlovalo, jelo čím dál rychleji a rychleji. Mělo jsem pocit, že deska pode mnou musí samým tlakem odletět.
To, že jsem neviděla, ven mě znervózňovalo ještě víc. Byla jsem velice zmatená a plná neklidu, vůbec jsem nechápala.
Najednou jsem uslyšela pronikavý zvuk troubícího kamionu ,řev , brzdy. Auto prudce zabrzdilo
,pak už jsem jen ucítila silnou srážku.
Celá zpocená jsem se posadila na postel. Otevírajíc očí jsem si přemítala děj znovu a znovu.
Proč ty verše, ta nevolnost, to auta, ten únos a ta nehoda ?…Nicméně byl to jenom sen.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
