Kniha: Jeden den Ivana Děnisoviče
Autor: Alexandr Solženicyn
Přidal(a): elda99
Žánr: Novela, světová literatura 2.pol.20.století, rozsáhlá povídka s dokumentárními a autobiografickými rysy,
Místo a čas děje: Gulag pravděpodobně někde na Sibiři, jeden den v životě vězně ruského koncentračního tábora
Charakteristika postav:
IVAN DĚNISOVIČ ŠUCHOV: Autor se soustředí na popis této jedné postavy, autor se inspiroval ruským vojínem, se kterým bojoval za druhé světové války, na rozdíl od Solžycynovi literární postavy vojín nebyl nikdy uvězněn. Solžecyn čerpal ze svých zkušeností, strávil 8 let v gulagu. Šuchov je prostý člověk, který se snaží přežít ze dne na den. Je již velmi zkušený a ví, jak to chodí. Původně byl prostý ruský rolník, který byl odsouzen za velezradu a špiónství. On se však nešťastnou náhodou dostal do německého zajetí a ruští vojáci nechtěli věřit, že se z něj dostal, musel být automaticky špion.
Je skromný, čestný, smířený se svým osudem, nechce ztratit lidskou důstojnost.
ŤURIN: předák Šuchovy party, také živitel této party, bez něj by nepřežili, je jen o několik let starší než Šuchov, přesto ho všichni poslouchají, autoritativní,
KILGAS: Jeden z Šuchovým „kamarádů“ z party, je stejně zkušený, pracovitý, nikdy neztratí humor( autor ironicky podotkl,že kdyby mu rodina přestala posílat balíčky, taky by už humor ztratil) je v partě oblíben
ALJOŠKA: baptista, který je v táboře kvůli své víře, nepřestává věřit, Ježíš ho poslal do tábora, aby měl čas na přemýšlení o víře( závěrečný dialog s Šuchovem) neztrácí naději
Ostatní z party: César Markovič, Gopčík, Seňka Klevšin, estonští „bratři“, Feťukov
Podrobný děj:
Šuchov se ráno probouzí v 5, při budíčku a přemýšlí, jak přežije tento den a jak by si mohl přilepšit. Nejdříve se cítí celý rozlámaný a nemocný a tak přemýšlí, že se z dnešní práce uleje na marodku.Chvíli se jen tak povaluje na posteli a načapá ho dozorce a dá mu 10 dní korekce( vězení, kde jsou vězni v kobce, bez kamen a pořádné stravy) Káranci mají pevně stanovený program a všude se musí pohybovat jen s partou. Naštěstí ho ale jen potřeboval na umytí podlahy u dozorců.
Na programu je snídaně. Šuchov chtěl před snídaní zajít na marodku, ale kvůli svému trestu, to už nestíhá. Někdo z party mu hlídá v jídelně snídani. Šuchov se rychle nasnídá a utíká na marodku, tam je jen výpomoc a zamítne mu žádost o den na marodce. Šuchov se tedy dnes práci nevyhne.
Všichni káranci musejí 6 dní v týdnu( někdy i v neděli) pracovat na dalekém pracovišti. Dopravit se tam musí samozřejmě po svých a tak každé ráno v -35 stupňovém mrazu vyráží na celodenní práce. Před odchodem z táboru je dozorci vysvlíknou a zkontrolují, jestli nic nepronáší(třeba zásoby jídla na útěk)
Na pracovišti se nejdřív musí rozdělit práce. Předák party se vydává za vedoucím stavby a domlouvají se, co bude jeho parta dělat. Dnes mají štěstí pracují na stavbě věže a kvůli maltě si musejí rozdělat oheň. Parta pracuje tvrdě a týmově, za dobře udělanou práci dostane parta větší příděl jídla.
Okolo 1 hodiny(žádný káranec nemá hodinky, káranci je nepotřebují, za ně ví, kolik je hodin, dozorce) se party vydávají na ubohý oběd (většinou otrubovou kaši). Po oběde zase následuje práce až do večera. Šuchov se vždy snaží udělat poctivou zednickou práci a riskuje i zavření do korekce, jen aby to pořádně dodělal.
Po odchodu z tábora zase následuje prověrka. Dnes jeden vězeň chybí, to znamená, že se do tábora nedostanou, dokuď se ten vězeň nenajde. Pochvíli ho najdou, usnul při práci za pecí. Káranci mu to nechají pěkně sežrat.
Před vstupem do tábora zase následuje prověrka. Šuchov má dnes opravdu štěstí, zapomněl, že má u sebe pilku, ale při prověrce ji nikdo nenajde. Před večerkou rychlá večeře, podmínky jsou zde velmi kruté, příjdeš pozdě nejíš. Také zde funguje úplatkářství a zákon silnějšího. Šuchov dnes dostal dvojitou večeři, protože vystál Césarovi frontu na balíček.
Před večerkou zase následují prověrky, minimálně 2-3. Šuchov pomůže Césarovi uchránit jeho báliček a ten mu za to dá kus salámu, cukroví a cukr. Před spaním si Šuchov pochvaluje, jaký měl dnes šťastný den.
Jazyk:
Jazyk je prostý, často vězeňský slang, vulgarismy
er forma,plynulé vyprávění
Hlavní myšlenka:
Neztracení důstojnosti i v těchto podmínkách, popis života v gulagu, smířenost s osudem, Šuchov je šťastný za každou maličkost, ukazuje stereotyp v gulagu, a také nekonečnost trestu, možná ho už nikdy nepustí!
Vlastní názor:
Vyprávění tohoto příběhu bylo autentické a velmi poutavé. Dozvěděla jsem, jak to fungovalo v ruských pracovních táborech a jak hrozné tam byly podmínky. Člověk si po přečtení této knihy uvědomí, jak se má dobře. Šuchov ukazuje, že mu sice vzali všechno, ale stále má svou důstojnost
(vždy si sundá čepici při jídle). Tíživá atmosféra knihy na vás padne. Někdy se mi stalo, že jsem se až moc vžila do jejich životě, třeba když jsem četla pasáž o pochodu v mrazu, tak mi bylo zima za ně.
ALEXNDR SOLŽENICYN
Ruský spisovatel Alexandr Isajevič Solženicyn se narodil v Rostově na Donu. Původně byl učitelem fyziky. Bojoval jako důstojník Rudé armády ve druhé světové válce. Protože kritizoval stalinistický režim, byl roku 1945 poslán na nucené práce, poznal prostředí koncentračních táborů, Gulagu. Následovaly tři roky ve vyhnanství v Kazachstánu (1953-56). V roce 1957, po odhalení kultu Stalina, byl rehabilitován, tzn. bylo prohlášeno, že na něm byla spáchána křivda, že byl vězněn neprávem. V Rusku, kde poté žil, se stal velmi úspěšným spisovatelem a roku 1970 dokonce obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Protože stále napadal ruský režim, byl roku 1974 vyhoštěn do Švýcarska a poté dobrovolně odešel do exilu do USA. Jeho díla však mohla být vydávána pouze jako samizdat, tzn. neoficiálně, knihy, které si autor vydal sám, spíše rukopisy, které si lidé mezi sebou půjčovali či přepisovali. Roku 1994 se vrátil do Ruska a psal zde různé eseje a přednášel.
DÍLO:
Jeden den Ivana Děnisoviče
Souostroví Gulag
Rakovina
V kruhu prvním
Rudé kolo
Matrjonina chalupa
Dvě stě let pospolu
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl r. 1953 a v letech 1953 – 1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG, byl však v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.
