Kniha: Jeptiška
Autor: Denis Diderot
Přidal(a): Petík
Autor : Denis Diderot (5. října 1713 Langres, Champagne – 31. července 1784 Paříž)
začlenění knihy do kontextu autorovy tvorby
Je jedním z jeho nejpřelomovějších a nejlepších děl.
okolnosti vzniku
Dílo bylo napsáno proto, aby krutý osud mladé pařížské jeptišky zaujal něžné srdce Diderotova kamaráda, markýze de Crosmaire, který se odstěhoval na venkov, a přiměl ho vrátit se zpět do Paříže.
období vzniku, literární směr
vzniklo někdy v polovině 18. století, ale vydáno bylo až roku 1817 (po autorově smrti)
osvícenství
podobná díla/autoři
Voltaire (François Marie Arouet), Jean Baptiste Le Rond d’Alembert – Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel (tuto encyklopedii přepracoval s Denisem Diderotem)
hlavní téma
Dílo Jeptiška poukazuje na krutý a osamělý život jeptišek v jejich klášterním vězení. Najevo vychází i krutost mezi jednotlivými řeholnicemi a zahořklost, která ve zdech klášterů panuje. Kritizuje církev a její honbu za bohatstvím
Obsah
Mladá Zuzana Simoninová je rodiči nucena k životu v klášteře. V dětství se k ní chovali mnohem hůř, než k jejím dvěma dalším sestrám, které převyšovala nejen krásou, ale i inteligencí. Zuzana je odvezena do kláštera Panny Marie, kde stráví dva roky jako novicka. Když však přijde čas k tomu, aby složila slib, vzepře se a je odvezena pryč. Rodiče ji poté zavřou do komůrky, kde je vězněna do té doby, dokud si ji matka nezavolá, a nepoví pravdu o jejím původu: je nemanželské dítě. Paní Simoninová také nechce, aby se manžel dozvěděl pravdu. Kdyby se to totiž stalo, zůstala by její dcera na světě sama a v hrozné chudobě, protože všechno rodinné jmění pan Simonin rozdělil mezi už obě vdané Zuzaniny sestry. Matka ji proto chce uchránit a posílá ji do kláštera. Zuzana je velmi zarmoucena, ale poté se nechá odvézt do kláštera Longchamp, kde také složí slib. Představená kláštera je velmi milá a Zuzana ji má nade vše ráda, ale po krátké době umírá. Druhá představená však Zuzanu nenávidí a postupně proti ní poštve všechny jeptišky v klášteře, které na ni začnou být velmi kruté. Na cestu jí sypou střepy, vezmou jí všechny věci z cely, rozbijí vědro na vodu a mnoho dalšího. Zuzana je zoufalá, a tak si podá žádost o soudní zrušení slibu. Při procesu ji pomáhá právník, který se pro ni snaží udělat cokoliv. Bohužel je však její žádost zamítnuta a zvlášť se na tom přičiní její sestry, které se bojí o svůj majetek, který by mohla na svobodě vymáhat. Jeptišky ji začnou nenávidět ještě víc a straní se jí, protože ji představená nazve kacířkou, kterou posedl ďábel. Její právník však od svých přátel vybere peníze, které jí dá na věno, které použije na přestup do jiného kláštera. V novém vězení si ji zvlášť oblíbí místní představená. Z okruhu jejích stoupenek je jí Zuzana nejmilejší a svou náklonnost k ní vyjadřuje neustálým líbáním, objímáním a lichotkami. Jeptišce to však začíná připadat zvláštní, a tak vše vypoví místnímu zpovědníkovi, který se zhrozí, představenou nazývá „ztracenou“, a nabádá ji, aby se jí širokým obloukem vyhýbala. Jeho radu poslechne, ale jeho strach a pohoršení prozradí i představené, která se rozhořčí a zpovědníka vymění. Zuzana se jí však poté začne vyhýbat z vlastní vůle. Představená začne blouznit a vydávat protiřečící si rozkazy. V noci obchází kolem její cely a sténá. Později, za těžkého blouznění umírá. Ostatní jeptišky Zuzaně smrt jejich představené vyčítají a viní ji za to. Situace se začíná vyvíjet stejně jako v Longchamp, kde jí vyčítali, že se představené vetřela do přízně a vyštvala je. Trápení začíná nanovo. Novému zpovědníkovi v klášteře se ubohé mladé jeptišky zželí a pomůže jí k útěku. Když ji však vytahují na provaze přes zeď, lano praskne, a ona si pádem poraní záda. V Paříži, když je konečně na svobodě, ji zaměstná žena, která vlastní prádelnu. Zuzana se však stále obává toho, že ji najdou a odvedou zpátky. Zánět v zádech se zhoršuje a ona nemůže bolestí chodit. Po nějaké době se z poranění vyvine nádor a ona umírá.
členění díla
kompozice díla
-kompozice díla: retrospektivní
hlavní postavy, jejich charakteristika
Zuzana Simoninová – je sice mladá, ale na svůj věk moudrá. Je také velmi zbožná, k ostatním jeptiškám chová úctu a snaží se ve všem vyhovět představené a klášterním povinnostem, ale nenávidí osamělý život ve vězení. Touží po svobodě, i když ji od ní všichni odrazují. Je ctnostná, jemná, silná a věrná. Jeptiškám, které ji krutě mučily, nepřeje nic zlého. Odpouští jim a netouží po pomstě. Je sice citlivé a uctivé povahy, ale na ostatní řeholnice působí odměřeně až chladně. Často se totiž uzavírá do sebe a věří jen několika málo sestrám. Kvůli své odtažitosti k podlézavým a pochlebovačným jeptiškám, které jsou falešné a přátelské jen naoko, ji v žádném klášteře nemají příliš v lásce. Její skrytou vášnivou a citlivou povahu objeví jen první představená, kterou Zuzana velmi milovala. V klášteře Panny Marie také několikrát pomýšlela na sebevraždu. Obcházela kolem studny a představovala si, jak se vrhá dolů, a ukončuje tak své trápení, ale vytrvá, a zůstane silná, protože ví, že její smrt by jeptišky spíš potěšila. V posledním klášteře objeví představená její vnitřní čistotu, naivitu, nevinnost a nezkušenost, a tak jí využije. Zuzanina duše však zůstane až do konce neposkvrněná a čistá jako ryzí zlato.
forma
Forma: próza
literární druh
Literární druh: Epika
jazyk
zastaralejší, vyššího stylu, spisovný
zajímavosti, vliv díla, překlady, filmy
Zajímavosti, vliv díla, překlady, filmy: Dílo bylo vytvořeno jako zápisky z života sestry Zuzany, které byly poté poslány markýzi de Crosmairovi. Markýz se o osud sestry Zuzany zajímal, ale poté mu bylo jeho přáteli vysvětleno, že to byl pouze žert a že jeptiška Zuzana neexistuje. Dílo je založeno na snaze jakési Pařížské řeholnice, která se snažila soudně zrušit slib. Dílo nebylo nikdy dopsáno. Vyšlo až mnoho let po autorově smrti, protože neprošlo přísnou cenzurou.
