Kniha: Kapitánská dcerka
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): vviikkiii
Pavlína Válková
K povinné četbě z romantismu jsem si vybrala a přečetla knížku s názvem Kapitánská dcerka. Je to romantická historická novela Alexandra Sergejeviče Puškina a poprvé vyšla v roce 1836 ve čtvrtém vydání literárního listu Sovremennik.
Autor
– subjektivní přístup autora ke skutečnosti
– obdiv k minulosti
– romantický hrdina (vyjímečný člověk, citově založený, neschopný přizpůsobení) – obrací se do sebe
– romantický hrdina často splývá s autorem
– láska – především nešťastná (miluje svůj ideál)
– úcta k lidu, ale hrdinové se velmi odlišují
– nezobrazuje reálný svět – autorova vize
– především poezie (veršovaná poezie, dramatické básně)
– lidová slovesnost
– odmítá staré pojmy x obdiv k minulosti
– obdiv prostého lidu x vyjímečný hrdina
– verš. povídka, epos, dramatická báseň
V mém díle je několik romantických znaků: čistá láska, autobiografičnost, hrdinství a čest.
Hlavní postava
Romantický hrdina často splývá s autorem, který nejen že vyjadřuje v díle svůj názor, ale mnohdy vstupuje přímo i do děje.
Hrdinou je člověk výjimečný, který se výrazně liší od ostatních a neuznává tehdejší konvence. Nedokáže se přizpůsobit okolí a pohybuje se v prostředí, které se k němu nehodí,které mu nepřísluší. Stávají se proto vyděděnci, zbojníky, vězni, žebráky, tuláky … Obvykle to jsou ale silní a mimořádní jedinci, kteří se vyznačují vášnivou citovostí a trpí pocitem osamocení Jejich hlavní životní náplň je láska, kteá je často nešťastná, nenaplněná a končí nešťastným koncem. „ Hrdina se totiž zamiluje do obrazu a nakonec zjistí, že ideál není takový jako skutečnost a nemůže se s tím smířit.“(1)
Další autoři
Anglie
George Gordon Byron (1788-1824)
Percy Bysshe Shelly (1792 – 1822)
Walter Scott (1771 – 1832)
Francie
Victor Hugo (1802 – 1885)
Standhal (vlastním jménem – Marie Henri Beyle) (1783 – 1842)
Německo
Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832)
Rusko
Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)
Michail Jurievič Lermontov (1814-1841)
Polsko
Maďarsko
Sandor Petöfi
Život
Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Mohl mít zajištěnou budoucnost, ale byl odpůrce nevolnictví a rebel. Proto byl vyhnán do Petrohradu.
Puškin se začal politicky angažovat (seznámil se s děkabristy). Byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas.
Roku 1820 odchází do vyhnanství do jižního Ruska a v roce 1823 do Oděsy. Roku 1825 je mu povolen volný pohyb.
Dále odešel do Moskvy, a tam založil časopis Moskovskij Věstnik.
Roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Ve stejném roce se stal úředníkem ministerstva zahraničí.
8. února 1837 se utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy (francouzským diplomatem Georgesem d’Anthèsem.).Ale milenec byl rychlejší a střelil Puškina do břicha. V hrozných bolestech byl odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař Puškinův stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později.
O jeho rodinu se postaral car, i když se neměli s Puškinem moc rádi. Car se ho bál.
Dílo
V tvorbě navázal na tradici preromantické literatury.V dramatu se inspiroval
u Shakespearovy historické truchlohry (Boris Godunov).
K vrcholům evropské romantické prózy patří cyklus Bělkinovy povídky, Kapitánská dcerka a Piková dáma, v nichž respektuje atmosféru, která panuje v jednotlivých vrstvách ruské společnosti. Psal taky literární kritiky, publicistiku, vydával literární časopis Sovremennik (Současník).
Nejvýznamnější je jeho básnické dílo. Začínal jako lyrik, postupně stále víc přihlížející k byronovským tématům, na jejichž základě vznikl i román ve verších Evžen Oněgin.
Psal teké veršované pohádky a zpracovával folklórní motivy. Řada jeho děl inspirovala hudební skladatele, zejména P. I. Čajkovského (opery Evžen Oněgin, Piková dáma.)
Puškinovo vidění světa – nejcennější lidské vztahy vznikají podle něho ve sféře osobních kontaktů, sympatií, rodiny a lásky.
A paralela mezi životem autora a přečteným dílem?….Je děj v knížce vymyšleny?je i není. Puškám věrně líčil historické události, z historic. Pramenů vybírá i různé výroky např. Pytačovi, ale Griněv nebo Švarbin nikdy nežili. Látku k vyprávění o nich čerpal z osudů důstojníka Michaila Švanviče a jeho otce. Ale v životě to bylo všechno trochu jinak, a také konec nebyl štastný.
Hlavní myšlenka
Obraz lidské společnosti na počátku 19. století. Jaký život lidé v té době vedli..
Dílo řeší problém lásky.
Ústředním motivem novely bylo Pugačevovo povstání v Rusku, milostný vztah šlechtického synka a kapitánovy dcerky, jejíchž rodiče se stali obětí povstání, kdy základním konfliktem je rozpor mezi mladým člověka a drastickým nevolnictví.
Prostředí
Rusko, 18. století, opisuje průběh Pugačovova povstání (70. léta 18. století)
V knize jsou obsaženy vlastní zápisky Petra Andrejče Griněva z období kolem roku 1770.
Děj se odehrává v okolí Orenburgu – Bělogorské pevnosti.
Děj
Děj se odehrává v polovině 19. století za dob carevny Kateřiny II. Hlavní postavou je Petr Andrejič Griněv syn panské rodiny, který se ve svých 16 – ti letech vydává se svým sluhou
do vojenské služby. Cestou prožívá různá dobrodružství. Při jednom z nich se seznámí s velitelem Pugačovem, který ho později ušetří před smrtí právě díky té známosti. Petr je odvelen do Bělogorské pevnosti, kde se zamiluje do kapitánovi dcerky Máši. Po několika měsících v pevnosti dostává kapitán zprávu o Pugačovových útocích a obsazení okolních pevností. I Bělogorská pevnost je nakonec podmaněna. Všichni důstojníci jsou zabiti jen Petr je ponechán na živu. Musí opustit pevnost, ale bez Máši. Ta se má stát ženou nového velitele Švabrina. Máša posílá dopis Petrovi a on se ji vydává vysvobodit. Ale podaří se mu to jen díky Pugačově pomoci a tak je udán z vlastizrady. Je odsouzen. Posílají ho na sibiř. Když to zjistí Máša odjíždí do Petrohradu. Náhodou potká při procházce dvorní dámu a vypráví ji svůj příběh. Později zjistí, že je to sama Kateřina II. A Petr je propuštěn.
Postavy
Petr Andrejivič Griněv – mladý šlechtický syn zasloužilého vojáka, oddaný vlastenec, pouze pro lásku byl schopen na chvíli se přetvařovat
Marja Ivanovna – dcera komandanta, kterého zavraždil Pugačov, stává se sirotkem
Saveljič – oddaný sluha Petra Andrejeviče, svého pána nikdy neopustil
Pugačov – vzbouřenec a vrah, bývalý kozák se záviděníhodnou schopností ovlivňovat lidi
Kniha
Kniha má autobiografické rysy. Zachycuje někdy i absurdní situace a popisuje tehdejší situaci v Rusku. Děj má stále plný a dochází ke zvratům. Kniha dokazuje, že se vždy někde uplatní známosti. Je psaná vtipně. Autor poukazuje na tehdejší mravy a hodnoty. Kapitoly jsou prokládány básněmi. Zachycuje i historii Pugačova povstání.
Novela je napsána formou rodinných zápisků prokládaných krátkými básněmi.
Autor píše stylem srozumitelným i dnes.
V knize bylo mnoho dějepisných informací.
CITÁT Z KNIHY:
„Otec můj, Andrej Petrovič Griněv, sloužil zamlada u hraběte Munnicha a v roce 17… šel na penzi jako premiér major. Od těch dob žil ve své sibiřské vesnici, kde se také oženil s pannou Avdotjou Vasiljevnou J., dcerou tamějšího chudého šlechtice. Nás dětí bylo devět. Všichni moji bratři i sestry umřeli už v mládí.“
Tak takhle začíná autor líčit jeho román, který je psán formou zápisků.
V prvním odstavci autor seznamuje Petrovu rodinu a hlavně jeho otce, vysloužilého vojáka.
Vlastní názor
Mírně nepochopitelně ne mě působí až závěr knihy. Máša přijíždí prosit o Griněvovu milost k carevně Kateřině II. Ta nejen, že jí vyhoví,ale ještě jí zahrne bohatstvím. To působí trochu nerealisticky. Bude to nejspíš tou dobou ve které bylo toto dílo napsáno. A také tento konec jde brát jako ústupek tehdejší cenzuře.
Česká vydání
Kapitánova dcerka a ostatní povídky prosou, Jan Otto, Praha 1899, znovu 1920.
Kapitánova dcerka Gustav Voleský, Praha 1921, přeložil Pavel Papáček, znovu1925 aSvaz ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Praha 1937.
Kapitánská dcerka v překladu Bohumila Mathsesia, znovu Svět sovětů, Praha 1960, Odeon, Praha 1972, Albatros, Praha1975 aLevné knihy KMa, Praha 2004.
Kapitánova dcerka, Epos, Brno 1932, přeložil Julius Hontela,
Kapitánova dcerka Ladislav Janů, Praha 1937, přeložil Václav Najbrt,
Kapitánova dcerka, Evropský literární klub, Praha 1937, přeložil Josef Kopta, znovu V. Smidt, Praha1947 aMelantrich, Praha 1950.
Kapitánova dcerka SNDK, Praha 1950, přeložil Petr Denk,
Závěr
Autor píše stylem srozumitelným i dnes, i když se v díle objevilo pár slov kterým jsem nerozuměla, ale k tomu byli na konci knížky vysvětlivky. Těch jsem si bohužel všimla až po přečtení knížky.
Kniha se mi líbila. Zvláště vložené básně a písně mi přiblížili život této doby.
Zdroje:
Název knihy: Kapitánská dcerka
Vydavatel: Lidové nakladatelství
Rok vydání: 1979
Internet:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus_(literatura)#Romantick.C3.BD_hrdina (1)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kapitánská_dcerka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus_(literatura)#Romantick.C3.BD_hrdina
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/alexandr-sergejevic-puskin/kapitanska-dcerka.html
http://www.knihi.cz/kniha.php?kniha_id=3705-kapitanska-dcerka
http://ireferaty.lidovky.cz/2/4950/Kapitanska-dcerka
