Jméno: Karel Havlíček Borovský
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HaničkaS
Karel Havlíček Borovský, rozený pouze Karel Havlíček, přijal přídomek Borovský, podle kraje, kde se narodil. Pro náš národ byl spisovatelem, básníkem, novinářem ale také politikem. Je považován za zakladatele české demokratické žurnalistiky. Literárně se řadí na přelom romantismu a začátek realismu.
Život:
Narodil se v Borové na Vysočině roku 1821 do kupecké rodiny. Jeho dětství se tak odehrávalo právě v obchůdku či na malém hospodářství, které rodina v Borové měla. Rodiče Karla se shodli na studiích, a tak mladý hoch v devíti letech opouští domov a jede do Jihlavy, kde se učí německy. Rodina se po jeho návratu přestěhovala do Německého (Havlíčkova) Brodu, kde Havlíček dokončil gymnázium. Nedlouho poté začal studovat v Praze filosofii a účastnil se kněžského semináře, neboť našel zalíbení ve výchově lidu. Odchází však zklamán, jelikož se zde setkal s konzervatismem a protinárodními tendencemi. Od té doby se stavěl proti římskokatolické církvi. Na základě referencí od Františka Palackého získal Karel Havlíček práci redaktora Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, kam přispívalo mnoho významných osob. V roce 1848 Pražské noviny opustil a díky finanční podpoře tehdejší poslance Říšského sněmu, si mohl založit vlastní, Národní noviny. Ale doba nadcházející stále více znemožňovala politickou aktivitu, až bylo Havlíčkovi zcela zakázáno psát. Své útočiště si nalezl v Kutné Hoře, kde vydával časopis Slovan. Tam však také neměl úplnou svobodu slova, dostal se tak do potyčky se zákonem, brilantně z toho vybruslil a společně se svou rodinou se vrátil zpět do Německého Brodu. Jako kdyby Havlíček nikde nenacházel klidu, ze svého rodiště byl totiž na doporučení ministra deportován do Brixenu. Dlouhé čtyři roky zůstal distancován od společnosti a přátel, manželka a dcera se vrátily do Prahy a rok na to se vrátil i Karel při podepsání slibu o zastavení veřejných aktivit. Smrt své ženy (zemřela měsíc před jeho návratem) v důsledku tuberkulózy, považoval za začátek blížícího se konce. A nebyl daleko od pravdy. Pro jeho vážnou nemoc, mu bylo umožněno dožít v Praze. Roku 1856, tedy rok od smrti své ženy, umírá i sám Karel Havlíček Borovský.
Díla:
Tyrolské elegie – satira; autobiografické; vypráví o zatčení a deportaci K.H.B. do Tyrolska
Král Lávra – satirická skladba; pověst o králi s oslíma ušima, ten nechává každého holiče po jeho použití popravit, jednou tak neučiní a chlapec se stane jeho dvorním holičem; tajemství však prozradí vrbě a ta se pak skrz kolíček prozradí i celému lidu; lidé ho přijímají i s jeho „vadou“
Křest svatého Vladimíra – nejrozsáhlejší dílo; hlavní postava je bůh Peron, který odmítl carovo přání zahřmět a kvůli tomu byl chycen a utopen; inspirace událostí o přijetí křesťanství knížetem Vladimírem v Kyjevské Rusi z 10. století
Epigramy – krátké veršované skladby; zejména formou kritiky, parodie či satiry; obsahují vtipnou pointu
