Kniha: Komu zvoní hrana
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Markét
Autor: Ernest Hemingway (1899 – 1961)
Americký spisovatel a čelní představitel ztracené generace
Vyrůstal v rodině lékaře. Již během studií psal verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po studiích odjel do Itálie jako dobrovolník Červeného kříže. Zúčastnil se také jako reportér španělské občanské války. Jeho zkušenosti z války se výrazně projevují v jeho dílech. V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se v řadě jeho děl promítá. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. Poslední léta života spáchal na Kubě. Dodnes není jasné, jestli spáchal sebevraždu, nebo jeho smrt byla výsledkem neopatrného čištění hlavně, nezanechal totiž žádný dopis na rozloučenou. Jeho přátelé se přiklánějí k sebevraždě, protože byl zkušený lovec (zastřelení se omylem bylo tedy nepravděpodobné) a také trpěl depresemi.
Dílo
Vliv války a osobních zážitků, hledání pravdy o člověku v mezních situacích – proto se jeho hrdinové často dostávali do nebezpečí. Psal věcně, bez zbytečných komentářů. Je znám svojí metodou ledovce – příběh je jen nakousnut, nedostává se do hloubky. Byl také ovlivněn reportážními zkušenostmi.
Stařec a moře – novela (dostal za ni Nobelovu cenu)
Fiesta – prvotina
Sbohem, armádo!, Zelené pahorky africké
Literární kontext
Směr: Ztracená generace
Současníci: Ztracená generace – William Faulkner (Divoké palmy, Absolone, Absolone!), Francis Scott Fitzgerald (Něžná je noc, Velký Gatsby, Na prahu ráje), Thomas Stearns Eliot, Erich Maria Remarque – píše podobně jako představitelé ZG, ale nebyl to Američan, proto do ZG patří jen napůl
Ostatní – literatura 1914-1939: Amerika – John Steinbeck (Hrozny hněvu, O myších a lidech), Theodore Dreiser (Americká tragédie)
Anglie – John Galsworthy, Virginia Woolfová, James Joyce (Dublin), George Bernard Shaw
Německo – Bertolt Brecht – dramatik (Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti), Arnold Zweig, Thomas Mann (Buddenbrookovi, Doktor Faustus, Mario a kouzelník)
Komu zvoní hrana
Rok vydání: 1940
Kompozice: kapitoly, chronologické vyprávění s retrospektivními prvky
Filmové zpracování: 1943 – režisér Sam Wood
Časové a místní zařazení děje: občanská válka ve Španělsku
Literární žánr: román
Forma: er forma
literární druh: epika, próza
Jazyk: překlad z AJ do ČJ
rozsáhlé popisy x časté dialogy (obojí se střídá)
spisovná čeština
často fráze ve španělštině
vnitřní monology hlavního hrdiny
Námět: španělská občanská válka
Motivy: vykořeněnost, odvaha
Téma: život ve válce, láska
Postavy:
Hlavní hrdina – Robert Jordan je Američan, který byl vyslán do španělské občanské války, aby bojoval na straně republikánů proti fašistům. Od svých kolegů dostal přezdívku „inglés“. Je zásadový, poměrně klidný, vyrovnaný a odhodlaný splnit svůj úkol za každou cenu. Do Španělska přichází dobrovolně, připravený mu pomoci. Je velmi oddaný – přestože ho několikrát napadne porušit příkazy, vždy si uvědomí, že nemůže zklamat. Za svůj úkol je původně ochoten i položit život, což mu ale začne být proti srsti, když se zamiluje do Marie.
Marie – Robertova velká láska. Má za sebou nelehkou minulost. Zemřeli jí oba rodiče, byla několikrát znásilněna a zbita. Nyní se ze všech uplynulých šoků vzpamatovává. Dříve měla krásné hnědé dlouhé vlasy, když se seznamuje s Robertem, má vlasy na ježka. Na přitažlivosti jí to poměrně ubírá, ale Roberta přesto velmi přitahuje, a tyto pocity se ukážou být vzájemné. Marie se ráda oddává snění o krásné budoucnosti, ve skutečnosti v ni ale příliš nevěří, jenom doufá. Je také poměrně nešikovná, proto veškerou „ženskou práci“ obstarává Pilar.
Pablo – oficiální vedoucí partyzánské skupiny, opilec. Je často nevrlý, nesouhlasí s Robertovými návrhy a na chvíli skupinu dokonce opustí. Jeví se jako zbabělý, pesimistický. Robert mu nikdy nevěřil.
Pilar – obstarává vše potřebné pro skupinu, především jídlo a úklid. Robertovi dává užitečné a praktické rady, často činí zásadní rozhodnutí, dá se říct, že skupinu vede. Má věštecké schopnosti, Robertovi věští smrt.
Anselmo – stařec. Robert si jej ihned velmi oblíbil. Je věrný, spolehlivý. Nemá rád válku, protože vyžaduje zabíjení a to se Anselmovi nelíbí. V minulé válce dokonce utekl z boje.
Cikán Rafael – nekonfliktní, flegmatický, často až ignorující. Je však docela přátelský a chápavý.
Další postavy: Generál Golz, fašističtí vojáci, El Sardo
Děj:
Robert Jordan přijíždí do Španělska, kde dostává za úkol vyhodit do povětří most a tím fašistům znemožnit zásobování. Stařec Anselmo jej seznamuje se skupinou partyzánů, kde Robert poznává i svou životní lásku Marii. Robert zjišťuje, komu se dá věřit, jakou má kdo povahu a s kým může počítat. Pilar Robertovi věští smrt, on na to ale nehledí a nepřipouští si to. Marie i Pilar vyprávějí hrůzné zážitky z počátku války. S Marií Robert zažívá třídenní milenecký vztah, kdy oba unikají od reality při snění o krásné budoucnosti.
Mezitím Robert s ostatními partyzány mapuje terén a posuny nepřátelských vojsk, aby byl co nejlépe připraven na útok. Pablo mu nevěří a utíká z tábora i s dynamitem, který hodí do řeky. Druhá partyzánská skupina, se kterou se měli spojit, je odhalena a zlikvidována. Kvůli nedostatku lidí i zbraní se naděje na úspěch se každou chvíli snižují, ale v den útoku se Pablo vrací a přivádí partyzány z okolních hor. Most se nakonec podaří vyhodit, ale za cenu ztrát, umírá Anselmo a další.
Robert si během útěku zlomí nohu, a tedy nemůže pokračovat dál s ostatními. Zůstává v horách a uvažuje, zda nespáchá sebevraždu jako jeho otec. Nakonec se ale rozhodne alespoň zabít vojáky, kteří okolo něj musejí každou chvíli projít. Umírá tedy jako hrdina, obětuje se pro ostatní.
Hodnocení: Tato kniha patří k mým oblíbeným, protože skvěle vystihuje Robertovy pocity. Nejradši jsem měla pasáže s Marií, bylo vidět, že se oba dva velmi milují. Příběh je napsán velmi zajímavě a nadějně, do poslední chvíle jsem věřila, že Robert přežije. Některé postavy jsem si oblíbila, jiné naopak. Není nic zvláštního na tom, že jsem neměla ráda Pabla, ale ani Pilar se mi nezamlouvala. Připadala mi odměřená a pesimistická. Bohužel se nakonec ukázalo, že byla jen realistka. Naopak mě okouzlil Anselmo, přestože v knize až tak moc prostoru neměl. Na konci mě opravdu mrzelo, že zemřel.
