Kniha: Komu zvoní hrana
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Káťa
Ernest Hemingway (1899 – 1961); USA; 1940
I. Literární teorie
Literární žánr: román ze španělské občanské války
Literární směr/sloh:ztracená generace
Vypravěč:er forma, ale je prokládánoa častými vnitřními monology Roberta Jordana. Hemingway v nich řeší nejen otázku zabíjení jiných lidí, ale i války samotné, která je špatná a zbytečná.
Děj:
– Dynamitník Robert Jordan se vydává na fašistické území. Během chystaného republikánského útoku ho čeká důležitý úko l- má vyhodit do vzduchu strategicky položený most a znemožnit tak fašistům zásobování. Jordan se v horách za frontou seznamuje se dvěma skupinami partyzánů a nachází zde také životní lásku v podobě dívky Marie. Jejich vztah trvá pouze tři dny, ale Jordan zažívá pocity, které dosud v životě nepoznal. Fašisté útok bohužel odhalí a jsou na něj dobře připraveni. Při krátké přestřelce v horách navíc padne jedna z partyzánských skupin a Jordan se potýká s nedostatkem osob pro úspěšné splnění úkolu. Most se mu nakonec s malými ztrátami na životech podaří vyhodit, během úniku si však ošklivě zlomí nohu a zůstává na místě napospas fašistům, aby alespoň nějaké zabil.
– Význam nemá smrt hlavního hrdiny, ale to, pro co zemřel.
– Hlavní hrdina se obětoval pro skupinu partyzánů a pro boj za to, čemu věří.
– Hlavní děj- příběh Jordana doplňují další krátká vyprávění- jedná se nejčastěji o vzpomínky členů partyzánské skupiny, spousta jich je z prostředí býčích zápasů.
– Kniha nás seznamuje nejen s příběhem hlavního hrdiny a s jeho myšlenkami, ale i s životem Španělů v době války a jejich mentalitou a způsobem života. Autor se však zabývá i otázkami mnohem obecnějšími, jako jsou smysl lidského života, láska násilí, sebeobětování. Autor píše velmi realisticky, používá často přímou řeč.
Kompozice: chronologická s retrospektivními prvky
– Místy jsou v knize popisovány dvě dějové linie najednou, čímž je zvyšována dramatičnost děje.
– Formou vyprávění je čtenář seznamován s minulostí hl. postav – obzvlášť postava Pilar velmi sugestivně líčí Robertu Jordanovi události spojené s odbojem proti fašistům.
Postavy:
Robert Jordan je hlavní postava, autor se s ním ztotožňuje a využívá ho při psaní v ich-formě. Robert Jordan je nastíněn jako člověk poměrně vyrovnaný (přestože často uvažuje o svém otci sebevrahovi a snad se i trochu bojí, aby mu nebyl podobný), málo společenský, spolehlivý, přísně objektivní a loajální velení (několikrát o svém úkolu zapochybuje, vzápětí však jakoby sám sebe káral za takové rouhačství). Byl poměrně puritánský, měl své zvyky (absinth, spacák), za kterými si tvrdě stál. O jeho charakteru se dozvídáme především z jeho úvah, činů a dialogů.
– Původně americký učitel španělštiny. Bojuje na straně republikánů proti fašistům. Do války přichází dobrovolně, protože chce Španělsku pomoci. Je velmi statečný a odhodlaný svůj úkol splnit i za cenu ztráty života. To se změní, když se zamiluje do Marie, protože si začne představovat, jaké by to bylo, kdyby úkol přežili a mohli spolu odjet do Ameriky a vzít se.
Marie byla osudem tvrdě poznamenaná dívka, která se však již vzpamatovávala (v paralele je zde její tělesná a duševní regenerace, která prostupuje celou knihou). Marie byla popsána jako bázlivá, přesto však se smrtí smířená (na což měl snad vliv i Robert Jordan). Marie nebyla příliš manuálně zručná, což přidává na jejím bezbranném, nevinném imagi, který zde autor buduje. Ze společného plánování budoucnosti by se mohlo zdát, že byla naivní. Ve skutečnosti si taková jen přála být – dobře věděla, jak to všechno zřejmě dopadne, taktéž si ale uvědomovala, že dokud si to nepřipustí, může doufat.
Pablo byl vůdcem partyzánům, kdysi snad velkým mužem, nyní už je však zdrcen váhou let plných zodpovědnosti a je to právě velká zodpovědná opatrnost, která ho vykresluje jako slabého, zbabělého. Nicméně Pablo je dobrý herec, který ví, jak pomalu ovlivňovat situaci, často se skrýval za maskou hlupáka, zatímco sledoval své vlastní, přesně dané cíle. Základním rozdílem mezi Pablem a Robertem Jordanem bylo chápaní povinností – zatímco pro Američana bylo svatou povinností splnit úkoly zadané nadřízeným, Pablo cítil, že musí ochránit své blízké – i kdyby o to sami nestáli.
Stařec Anselmo je starý dobrák, který sice ztrácí sil, ale rozhodně se nechce stát přítěží a snaží se být jakkoli užitečným. Anselmo je s osudem také smířený, má pevnou vůli, ale přestože se nebojí zemřít, má strach ze zabíjení lidí.
Cikán mi osobně připadal jako nejsympatičtější z postav. Příběhem prochází se zdánlivou ležérností a flegmatismem, neustále zesměšňuje a zlehčuje situaci; přesto je však zjevné, že tíha okamžiku na něj dopadá ze všech nejvíc. Jeho charakterickou vlastností je lenost a nespolehlivost, pro kterou je často ostatními postavami pomlouván. Přesto má ke všem přátelský vztah (snad pro svou nekonfliktnost).
Pilar je faktickou velitelkou partyzánů. Jde o ráznou, ale dobrotivou ženu (něco jako Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje), která má bohatou sbírku zážitků, z nichž mnohé byly poměrně děsivé, čímž ji však jakýmsi způsobem obrnily a zatvrdily. Jedná přímočaře, upřímně, spontánně, čestně a řídí se především citem. U ostatních má značný respekt.
Čas: Děj knihy se odehrává za španělské občanské války (1937) během pouhých tří dnů
Prostor: hory ve fašistické části Španělska
Význam sdělení: Hemingway se zde snaží ukázat, co je válka schopna s lidmi udělat; jakých zrůdných činů jsou pak lidé schopni
– název: inspirován verši anglického renesančního básníka Johna Donneho, které napsal roku 1624: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj : smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
– varování, abychom neztratili své lidství, abychom se chovali podle vnitřních morálních zásad, abychom si uvědomovali, že nejsme na světě sami, že vedle nás žijí miliony dalších lidí, kteří i přes odlišný názor, vzhled či cokoliv jiného, mají stejné právo na život, jako máme my. Protože se příběh odehrává během války, je vcelku logické, že postavy řeší zásadní témata jako je zabíjení a smrt. Hrdinové chápou svoji smrt jako nedílnou součást života, která by měla být důstojná a pokud možno rychlá. Tak jednoduché to ale není v případě, že se jedná o smrt člověka, kterou zapříčiní oni sami. Poté právě přichází ono důležité a těžko řešitelné dilema, zda je správné vzít život jiné lidské bytosti.
Stylistická charakteristika textu:
– mnoho věcí zůstává zahaleno rouškou tajemství
– Román je psán poměrně stroze, naturalisticky; je zbaven zbytečně květnatých vět, tedy kromě částí, které popisují lásku Roberta a Marie. Touto láskou se snaží Hemingway ukázat, že válka není jen a pouze bojování, ale že zůstává čas i na citový vztah. Vojenský charakter románu je tak okořeněn o romantickou složku, což rozhodně přidává na čtivosti a pomáhá udržovat čtenáře v napětí. Tragický konec je pak jakýmsi vyvrcholením onoho vztahu.
– Kniha také zahrnuje pasáže s vnitřním monologem Roberta, kdy přemýšlí o životě, válce a smyslu jeho konání – uvědomuje si, že už mu možná zbývají jen 2 dny života a chce tyto dny žít naplno, prožít to své štěstí. Uvědomuje si se, že v těch 3 dnech, co poznal Marii, stačil prožít celý svůj život.
– Hodně dialogů a myšlenkových pochodů hlavního hrdiny
– spisovná čeština
– Části přímé řeči jsou pro větší vtažení čtenáře do děje psány jazykem charakteristickým pro danou postavu: – studovaný Američan Robert Jordan mluví spisovně, smysluplně a občas v odbornějších termínech. Španělští Partyzáni používají chvílemi hovorového jazyka, což poukazuje na jejich prostý původ.
– některé výrazy jsou ve španělštině – inglés, máquina -> autentičnost
– eufemismus – zlehčování
– alegorie – symbolika
– řečnické otázky – pocit beznaděje
II. Literární historie
Politická situace:
– Španělská občanská válka (1936 – 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca.
– Ve válce se z nepřehledného společenského a politického spektra španělské společnosti vyprofilovaly 2 strany: převážně levicoví republikáni bojující na straně oficiální vlády druhé španělské republiky (zejména socialisté, komunisté, trockisté a anarchisté, baskičtí a katalánští nacionalisté) a pravicoví povstalci (fašisti, španělští nacionalisté, křesťanští demokraté a roajalisté), kteří byli později nazýváni frankisté podle generála Franka, který se v průběhu války vyprofiloval jako hlavní povstalecký vůdce.
– Ačkoliv Společnost národů hájila politiku nezasahování a vyhlásila i zbrojní embargo, do konfliktu na obou stranách významně zasáhly zahraniční síly. Na straně frankistů to od prvopočátku konfliktu byly Německo a Itálie, na straně republikánů pak od října 1936 SSSR a Mexiko. Mimo to na straně republikánů působily i dobrovolnické jednotky z dalších států – interbrigády.
– Válka skončila jasným vítězstvím lépe organizovaných frankistů, po němž následovalo důkladné „očištění“ španělské společnosti od všeho „rudého“ nebo připomínajícího druhou republiku, což zahrnovalo především odbory a politické strany. Byla zničena či znepřístupněna řada archivů, nepohodlní jedinci byli často uvězněni, nuceni odejít do exilu či zavražděni. Množství obětí je sporné; odhady se obecně pohybují mezi půl milionem a milionem mrtvých. Velká část těchto obětí nebyla výsledkem válečných střetů, ale hromadných poprav prováděných oběma stranami (často čistě na základě ideologické nebo třídní příslušnosti).
– Přestože válka trvala jen tři roky, poznamenala Španělsko na velmi dlouhou dobu a jeho ekonomika se vzpamatovávala ještě mnoho let. Ovlivnila politiku a veřejné mínění daleko za hranicemi Španělska a zažehla vášně mezi intelektuály a politickými spolky. Republikánští stoupenci ji označovali za zápas mezi „tyranií a demokracií“, nebo „fašismem a svobodou“, a mnoho mladých idealistů třicátých let vstoupilo k interbrigadistům. Frankovi stoupenci zase tuto válku vnímali jako boj mezi „rudými hordami“ a „křesťanskou civilizací“.
– Válka měla obrovský význam také pro vývoj počáteční fáze druhé světové války, protože jak síly Osy, tak Sovětský svaz si v ní vyzkoušely svoji techniku a bojové doktríny a získaným zkušenostem přizpůsobily výcvik vojáků a zbrojní programy.
Literární vývoj; literární směr/sloh: viz. Steinbeck
– považován za čelního představitele “Ztracené generace“ = volné sdružení autorů, kteří prošli1.sv. válkou, mají s ní osobní zkušenost => některá jejich díla zachycují hrdiny, kteří procházejí/prošli válkou + problematika zařazení zpět do společnosti – E. Hemingway, W. Faulkner, F. Fitzgerald, T. Eliot, E. Pound, E. O´Neill, E. Remarque
– Název „ztracená generace“ poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová, označila tak skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900. Termín zpopularizoval Ernest Hemingway použitím ve své prvotině Fiesta (I slunce vychází).
– Tito spisovatelé zažili první světovou válku a tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti).
– Pro tyto autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, jejich psaní je často blízké ke stylu novin, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter.
Život autora + vlivy na dílo + vlivy na jeho tvorbu:
– Ernest Miller Hemingway byl americký spisovatel, novinář a reportér
– vyrůstal v rodině lékaře; už jako student se pokoušel o verše, povídky, sloupky do novin
– „chtěl být u všeho osobně“ -> za 1.sv.v. řidičem sanitního vozu v Itálii – byl těžce raněn
– V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se v řadě jeho děl promítá
– ve 30.letech se účastnil jako reportér občanské války ve Španělsku
– za 2.sv.v. navštívil Čínu, sledoval invazi do Normandie, byl svědkem osvobození Paříže; účastnil se bitvy v Ardenách
– byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu
– Poslední roky života strávil na Kubě. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se) a nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis. Jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně, ale spíš sebevražda – alkoholik, trpěl depresemi
– Nobelova (1954) a Pulizerova cena za literaturu
Další autorova tvorba:
– Robert Jordan je typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě a spravedlnosti, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, který je postavem před situaci, které nemůže končit jinak než smrtí.
– Ve svých dílech hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu. Styl jeho psaní je samozřejmě přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky.
– Postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři).
– Hemingwayův styl: zhuštěný; metoda ledovce => čtenáři řekne jen malou část a je na něm, aby si utvářel zbytek
– Psal také povídky- formou reportáže
Fiesta (1926) – hlavnímu hrdinovi brání válečné zmrzačení v naplnění lásky k dívce, součástí je dokumentární reportáž z každoroční fiesty v Pamploně ve Španělsku – běh býků ulicemi do arény a korida
Sbohem armádo (1929) – román z 1.sv.v, autobiografické prvky, italská fronta – americký poručík->zraněn-> zamiluje se do ošetřovatelky-> konec tragický
– příběh tragické lásky mezi americkým vojákem Frederikem Henrym a britskou zdravotní sestrou Catherine Barkleyovou. Děj se odehrává během první světové války a osobní tragédie se tu střetává s tragédií celospolečenskou. Román poukazuje na cynismus vojáků a jejich vytěsnění ze společnosti. Vydáním románu Sbohem armádo byla posílena Hemingwayova pozice v americké literatuře.
Zelené pahorky africké – o lovu v Africe
Stařec a moře (1952) – poslední dílo, novela; oceněno Nobelovou cenou – několikadenní boj starého rybáře s rybou, kterou chce ulovit; děj se odehrává na Kubě; symbolika-člověk se nikdy nevzdává
Inspirace literárním dílem:
– zfilmováno – 1943
