Jméno práce: Krajina v bouři
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): j.z.
Krajina v bouři
Sluneční paprsky po celý dlouhý letní den dopadaly na zem, svíjející se suchem, která už prosila o několik drahocenných kapek vody. Její zoufalé prosby se začaly naplňovat. Nejprve blankytně modravou oblohu zahalily sněhově bílé beránky do nebeské peřiny a ukončili žár neúnavných slunečních paprsků. Pak roztékající se asfalt na temně černých silnicích zchladil zvedající se vítr.
Bílým beránkům přispěchala na pomoc děsivá temna. Vítr, proměniv se v nemilosrdnou vichřici, začal hrát velkolepý koncert, který by i satana děsil v jeho nejhorších snech. Déšť! Smáčí suché listy, prašnou zemi. Dopadající voda, bijící se přes mohutné větve, začíná plnit nedokonalosti a rozmanitý povrch země loužemi. Požehnání od bohů, dalo by se říct. Déšť slábne, vítr ustává. Ve vzduchu je cítit okouzlující vůně deště, jako když babička vytáhne z trouby čerstvě upečenou bábovku. Vůně ale není to jediné, co je v krajině cítit, je to i napětí.
Představení nekončí, ale naopak. Padající voda i vítr opět nabírají na síle. Do skladby se přidávají a blesky, které nakrátko osvítí temnou krajinu žlutavým zábleskem. Hněv bohů, jak bouři nazývali naši předkové, doprovází mohutné dunění výboje, deroucího se atmosférou. Padá strom, druhý, třetí… Voda se valí z promáčených svahů dolů údolím. Bere písek, kameny, ulomené větve.
Bouře ustupuje. Mračna ztratila svoji sílu, sluneční paprsky je opět rozdělují, je konec. Duha! Bouře zanechala vodou promáčenou krajinu, která se vzchopila a může čelit dalším paprskům neúnavného slunce.
Hodnocení: 1 = výborně
