Kniha: Krakatit
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Klára, S@rka
Karel Čapek (1890 – 1938)
Další tvorba
- z linie tvorby varující před zničením lidstva a zneužitím vědy a techniky: Továrna na
absolutno (1922), Věc Makropulos (1922), R.U.R (1920)
Vliv díla
- utopicko-fantastický vliv, má však také silný milostný podtext, který odhalil literární kritik
Literární kontext:
- Dílo řadíme mezi tzv. meziválečnou prózu (1918-1939). Je to období první republiky,demokracie. Díla mohla vznikat svobodně. Čapek se řadí k „demokratickému proudu“, kam se řadí například Eduard Bass, Karel Poláček. Vliv díla na tvorbu dalších umělců: k Čapkovu uměleckému odkazu se hlásí řada spisovatelů žánru sci-fi např. J. Nesvatba, O. Neff, V. Páral, J. Weiss, Oldřich Králík.
Krakatit (1924)
Obecná charakteristika literárního díla
- literární druh: epika, próza, román
- literární žánr: román, utopie s milostnou tématikou.
- literární směr: demokratický proud literatury
Hlavní myšlenka díla:
- Nebezpečí zneužití techniky a moci. Odpovědnost vynálezců za svůj vynález.
Organizace jazykových prostředků
- Dílo psáno převážně spisovnou češtinou
- Slovní zásoba je bohatá
- Hodně slov latinských (exitus, amence, delirium), francouzských, německých, také převzatá slova např.lonžírovat, teozof.
- Je v něm recitována Odyssea v řečtině, také slova z fyziky a chemie např. lučebnina, oxylikvit, flegmatická sůl.
Stylistická charakteristika textu:
- Intonační plynulost až splývavost, časté používání středníků
Tématická výstavba
- vypravěč: chemik Prokop
- doba děje: blíže neurčena
- místo děje: Praha, Týnec a Balltin
Postavy:
- Chemik Prokop, Tomeš, Anči, princezna Wille, Daimon, kouzelný dědeček
- Charakter hl. postavy: Prokop je génius v oblasti chemie a vášnivý muž, který v příběhu řeší tři milostná vzplanutí. Dvě se skutečnými ženami a třetí s tajemnou neznámou, kterou si v podstatě vysnil. Je uvědomělý a svůj vynález nechce nikomu prodat, neboť si je vědom důsledků, které by to mělo. Ve vášnivém vzplanutí by jej však nakonec vyměnil za identitu krásné neznámé.
Děj
Inženýr Prokop vynalezne neskutečně účinnou třaskavinu. Při jejím zkoumání se však zraní. Azyl mu poskytne jeho přítel Tomeš. Prokop však v noci blouzní a vyzradí mu chemický vzorec oné třaskaviny. Tomeš odjíždí a nechává Prokopa vážně nemocného samotného v bytě. Ten odjíždí do Týnce za Tomešovým otcem do Týnce. Zde se zotaví, stráví zde několik idylických týdnů. Dokonce se zamiluje do Anči. Následně se však vydává hledat Tomeše do Baltinu. Zde ho však nenalézá a ještě je nedobrovolně držen na místním zámku. Musí prý vydat krakatit k válečným účelům. To odmítá. S pomocí princezny Wille se mu podaří uprchnout. Dostává se do splečenství Daimona, který chce také jeho vynález zneužít. Prokop zjišťuje Tomeš teď pracuje na výrobě krakatitu v továrně v Gottupech. Po tom, co se dozví, že výbuchy krakatitu způsobuje vysokofrekvenční vlny, chce svého přítele varovat. Tomeš s ním odmítá mluvit. Prokopovi je jasné, že každou chvíli nastane výbuch, proto se dává na útěk. Za nedlouho továrna vybuchuje. Závěr románu je alegorický, Prokop mluví s kouzelným dědečkem, který mu vysvětluje, že lidstvu prospěje víc drobná a užitečná věc, než strašlivý objev krakatitu, který mu může jen uškodit.
Filmové podoby
- na námět románu byl natočený stejnojmenný film z roku 1948, v hlavní roli se představil Karel Höhner, režíroval Otakar Vávra
Zajímavost
- název Krakatit je odvozený od jména indonéského ostrova Krakatoa, proslulého obrovskou sopečnou explozí, k niž došlo v roce 1883
- zahynulo při ní zhruba 75 000 lidí a asi 180 m2 plochy ostrova zmizelo pod vodou
Ukázka
Nyní už tedy sedí ve vagóně u okna a je mu nezřízeně veselo, jako by někoho přelstil nebo někomu utekl; teď, holenku, už jedu do Týnice a nic mne nemůže zadržet. Skoro se chechtal radostí, uvelebil se ve svém koutě a s náramnou čilostí pozoroval své spolucestující. Naproti němu sedí nějaký krejčík s tenkým krkem, hubená černá paní, pak člověk s divně bezvýraznou tváří; vedle Prokopa strašně tlustý pán, kterému se nemůže nějak břicho vejít mezi nohy, a snad ještě někdo, to už je jedno. Prokop se nesmí dívat z okna, protože mu to dělá závrať. Ratata ratata ratata, vybuchuje vlak, vše drnčí, bouchá, otřásá se samou horlivostí spěchu. Krejčíkovi se klátí hlava napravo nalevo napravo nalevo; černá paní jaksi podivně a tuhle hopkuje na místě, bezvýrazná tvář se třese a kmitá jako špatný snímek ve filmu. A tlustý soused, to je kupa rosolu, jež se houpe, otřásá, poskakuje nesmírně směšným způsobem. Týnice, Týnice, Týnice, skanduje Prokop s údery kol; rychleji! rychleji! Vlak se ohřál samým chvatem, je tu horko, Prokop se potí žárem; krejčík má nyní dvě hlavy na dvou tenkých krcích, obě hlavy se třesou a narážejí na sebe, až to drnčí. Černá paní výsměšně a urážlivě hopkuje na svém sedadle; tváří se naschvál jako dřevěná loutka. Bezvýrazná tvář zmizela; sedí tam trup s rukama mrtvě složenýma na klíně, ruce neživě poskakují, ale trup je bezhlavý.
