Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Klarabel
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
- 31. října 1821 – 29. července 1856
- Pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček. Přídomek „Borovský„, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).
- Byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.
- Narodil se 31.10.1821 v Borové jako syn venkovského kupce.
- Jako devítiletý odchází na školu do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Gymnázium studuje v Německém Brodě. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze.
- Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve.
- Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela.
- V roce 1848 založil vlastní Národní noviny, které dosáhly velké popularity. (Červen 1849 zakázány)
- Roku 1848 po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Během té doby byl však zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec.
- Havlíček byl vykázán z Prahy a po delším hledání se i s rodinou usadil v Kutné hoře. V jiných místech totiž odmítali jeho texty tisknout.
- Havlíček v Kutné hoře založil časopis Slovan, který vycházel 2x týdně.
- Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851-55 internován v Brixenu v rakouských Alpách, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci.
- Zde mu bylo poskytnuto komfortní bydlení se služebnou, Borovský však strádá po rodině, společenském životě a vlasti. Během návštěvy rodiny (manželka a dcera) se nejspíš nakazil tuberkulózou. Je mu povolen návrat do Prahy, krátce poté ale umírá.
- Na pohřbu Božena Němcová údajně položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.
Další díla:
-
- Obrazy z Rus – cestopis
- Tyrolské elegie – dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku, kritizuje policii, společenský systém, používá skutečných jmen a příhod
- Král Lávra – Alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí.
- Křest svatého Vladimíra – Satirická báseň, která v sobě nese kritiku absolutistické vlády ruského cara, který nechá pro malichernost odsoudit k smrti boha Peruna, který zde vyobrazen jako úplně obyčejný venkovský otec, od něhož se odvíjí celý následující děj.
- Epigramy – Havlíček je definuje: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“.
- 5 oddílů: církvi, králi, vlasti, múzám, světu
Literární kritika:
- Kapitola o kritice – studie, formuloval názory na kritickou recenzentskou činnost, o stavu české literatury – !!!založení kritiky!!! – kriticky realismus
Žurnalistika:
- Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Havlíček jako statečný a čestný člověk byl několika politickými režimy nenáviděn (rakouskouherský císař z něj měl takový strach, že jej nechal deportovat z Čech), obyčejnými lidmi uznáván a respektován.
- Pražské noviny – V tehdejší době to byl jediný česky psaný list. Právě v příloze Česká včela vyšel i článek, v němž Havlíček kritizoval Josefa Kajetána Tyla. Na Tylovi mu vadilo také to, že vlastenectví uznával jako prakticky jediné téma tehdejší literatury. Do těchto novin Havlíček psal také politické články.
- Národní noviny – Po práci v Pražských novinách, z nichž se následně stal provládní list, se Havlíček rozhodl založit list nový a rovnou deník. Měl zde i satirickou rubriku Šotek. Snažil se noviny co nejvíce politizovat a vést čtenáře k národnímu uvědomění a češtině → vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus, což nakonec vedlo k zákazu.
- Slovan – Časopis. Opět se zde snažil o politickou osvětu, ale to se mu definitivně nevyplatilo – byl policií tehdejší monarchie zajat ve vlastním bytě a deportován do Brixenu.
Překladatel:
- Mrtvé duše – dílo od Gogola
Literárně-historický kontext
CHARAKTERISTIKA DOBY
- České země součástí rakouské monarchie pod vládou Habsburků
- léta 18. století – 50. léta 19. století – probíhá Národní obrození
- Dochází ke vzniku národního obrození = proces, při kterém dochází k:
- Zastavení jazykového úpadku češtiny
- Vytvoření nového spisovného jazyka
- Návratu národní literatury
- Vytváří se základ novodobého českého národa
- Národní obrození je členěno do několika etap – Obranná etapa, Útočná etapa, 3. etapa, 4. etapa
- Revoluční rok 1848 – revoluce na našem území skončila neúspěšně => mnohonárodnostní monarchie zachována, absolutismus byl nadále upevněn X jediný úspěch (zrušení poddanství) -> negativní dopad na literaturu
CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO SMĚRU
REALISMUS – 4. ETAPA (1848 – 50. LÉTA 19. STOLETÍ)
- Umělecký směr 2. poloviny 19. století
- Z latinského slova realis – věcný, skutečný
- Základem je kritické poznávání skutečnosti
- Cílem je pravdivé zobrazení světa = bez příkras a iluzí
- Charakteristická je typizace – důraz kladen na to, co je určité společenské vrstvě společné (X individuální rys)
- Jedinec je zachycen ve vývoji a v konkrétním životním prostředí (=> hovorové a nářeční prvky)
- Cílem je odpovědět na otázku, proč člověk není v moderní společnosti šťastný
- Typické žánry – román a drama
Další autoři tohoto období:
-
- Josef Kajetán Tyl
- Rozervanec, Poslední Čech, Kusy mého srdce, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Paličova dcera
- Karel Hynek Mácha
- Máj, Kat, Cikáni, Obrazy ze života mého
- Božena Němcová
- Národní báchorky a pověsti, Babička (Obrazy z venkovského života), Divá Bára, V zámku a v podzámčí
- Karel Jaromír Erben
- Kytice z pověstí národních, Prostonárodní písně a říkadla, Mladší bratr, Tulák
- Josef Kajetán Tyl
Rozbor díla: Král Lávra
- Vydání: 1854
- Nakladatelství: Sursum
- Počet stran: 36
- Literární forma: poezie
- Literární druh: Lyricko-epické dílo
- Literární žánr: Satirická skladba – využívá komičnosti, výsměchu a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů
Myšlenka díla:
- Na jednu stranu kritika, výsměch hlouposti, omezenosti a zloby, ale na druhou stranu je lepší hloupost a laskavost než vypočítavost.
- Kritika přímo rakouského panovníka.
- Člověk by se neměl stydět za to jaký je, protože tak může ublížit ostatním. Pravda vždycky vyjde najevo. Když někomu řeknu tajemství, tak se mi velmi uleví.
Motivy:
- Oslí uši – symbolizují panovníkovy chyby a nedostatky
- Tajemství – král má tajemství a řekne ho Kukulínovi, ten ho neudrží a poví ho vrbě a ta celému světu
Autorův záměr:
- Havlíček kritizuje absolutismus (vládu 1 člověka)
Námět:
- Báseň vychází ze staré irské pověsti. Postava krále Lávry ukazuje vlastnosti panovníka Ferdinanda, který v té době seděl na císařském trůně ve Vídni. Oslí uši jsou politickým symbolem.
Proč je to pohádka?
- V díle je král, hrdina musí vykonat mimořádný čin, končí dobře, nadpřirozené prvky – oslí uši, vrba dokáže vyzradit tajemství.
Kompozice:
- Dílo je ve verších (nepravidelné), každá sloka má 7 veršů, čtyřveršová sloka, báseň není rozdělena do zpěvů, jednoduchý rým.
- Rým – 34 strof po 7 verších, 1. A 3. Verš se nerýmuje, rýmové schéma – ABCBDDB
- Čas plyne lineárně, nejsou žádné skoky.
- Er-forma (vypravěč není přímým účastníkem děje)
Zajímavosti:
- Karel H. se inspiroval v irské baladě
- Oslí uší=symbolizuje nedostatky a chyby panovníka.
- Zfilmováno-Karel Zeman, v loutkovém provedení.
Jazyk:
- Psáno spisovně.
- Prostý jazyk, lidová mluva, lidový humor.
- Jsou používány polopřímé, nepřímé řeči a přímé
- Najdeme zde:
- Archaismy – byltě, kvas, hudci
- Personifikace
- Alegorie – skrytý smysl (můžu si pod ušima představit nějakou jinou vadu)
- Ironie – posměšné vtipné vyjádření, při němž jsou využita slova v opačném významu
- Metonymie – obrazné pojmenování, které se zakládá na přenášení významu na základě souvislosti 2 jevů
- Hovorové výrazy – jazejček, švanda
- Přímá řeč
- Přirovnání – vlasy dlouhé na krku široce nosil jak roj včel
Místo děje:
- Děj se odehrává v Irsku, království Krále Lávry, královská zahrada, příroda.
Doba děje:
- Není určena.
Postavy:
- Král Lávra – dobrý panovník, nechce, aby někdo věděl o jeho tajemství – stydí se za svoje uši, je moudrý
- Kukulín – holič, čestný, spravedlivý, bojácný, upovídaný, neumí udržet tajemství, smířený se svým osudem
- Kukulínova matka – milující matka, která svého syna zachrání před šibenicí
- Poustevník – dokáže dávat lidem rady
- Muzikant Červíček – hrál na basu a ztratil kolíček
Děj:
Báseň vypráví o Irském spravedlivém králi, kterého měl lid rád. Měl však jednu zvláštnost , jen jednou do roka se nechal ostříhat a holiče poté posílal na šibenici. Nikdo nechápal, proč to král dělá. Každý rok si holiči losovali, kdo tentokrát půjde krále ostříhat a tentokrát los padl na mladého holiče Kukulína. Jakmile to zjistila jeho matka, stará vdova, šla prosit krále o milost. Král se slitoval pod podmínkou, že Kukulín nikdy nikde neřekne, co viděl a bude jeho dvorním holičem. Jenže Kukulína tajemství sužovalo. Matka si všimla, že syna něco trápí, tak mu poradila, aby vyhledal v lese poustevníka, který mu poradí a pomůže. Poustevník mu řekl, ať jde k vrbě a svěří jí, co ho trápí. Kukulín tak učinil a velice se mu ulevilo. Zanedlouho se konal na zámku bál, kde hrála kapela. Basák, pan Červíček, cestou na zámek ztratil kolíček od basy, a tak si uřízl nový z vrby, do které se vyzpovídal Kukulín. Když začal na bále hrát, basa spustila: „ Král Lávra má oslí uši, král je ušatec“. Jakmile to král uslyšel, nechal muzikanty vyhodit, ale to už bylo pozdě, všichni už znali královo tajemství. Ale měli ho pořád stejně rádi. A nikdy se nikdo nedozvěděl, jak se tajemství dostalo do basy.
Inspirace literárním dílem:
- Zfilmováno – Karel Zeman, loutkové představení
