Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Clairze
Karel Havlíček Borovský
- Český básník, publicista a literární kritik, stal se klasikem české politické satiry
- Realismus, 2. generace Národního obrození
- Založil vlastní noviny – Národní noviny
- Psal epigramy – krátké satirické básně
- Na Šafaříkovo doporučení odchod do Ruska – Havlíček vychovatelem -> poznává ruské poměry, nevolnictví, carskou vládu -> odraz v jeho tvorbě
- Otevřená kritika vlády a nové Ústavy -> souzen, noviny pozastaveny
- Vyhnán do Brixenu – Tyrolské Alpy (1851 byl policejně eskortován, kde napsal zde Tyrolské elegie)
Další díla:
-
- Epigramy – pět oddílů: Církvi, Vlasti, Múzám, Světu, Králi (Demokratský – Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme)
- Obrazy z Rus – cestopis
- Tyrolské elegie – elegie (žalozpěv) – spíše nadsázka; dílo je humorným satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu
- Křest svatého Vladimíra – satira
Literárně-historický kontext
REALISMUS
- snaha zobrazit reálný život
- zobrazení typického jedince (nese rysy celého kolektivu – jeden z lidu)
- autor upozorňuje na zlo ve společnosti a volá po nápravě)
- dílo odráží skutečnost a skutečnost odráží dílo
ROMANTISMUS
- hluboce rozporuplný, odmítá staré formy – obdivuje minulost, opovrhuje konvencemi (to, co lidé uznávají)
- hrdina je výjimečný – obdivuje prostého člověka – často vyděděnec (ostatní jím pohrdají) – konflikt jedince a společnosti
- nezobrazuje celou skutečnost – vybírá jen některé skutečnosti (subjektivní pohled autora)
- zobrazuje: mystiku, přírodu, exotiku, minulost, ústní lidovou slovesnost
Představitelé světového realismu:
-
- Charles Dickens – Kronika Pickwickova klubu
- Honoré de Balzac – Otec Goriot
- Gustave Flaubert – Paní Bovaryová
- Guy de Maupassant – Kulička
- Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír
- Mark Twain – Dobrodružství Huckleberryho Finna
Další představitelé národního obrození:
-
- Božena Němcová – Babička
- Karel Jaromír Erben -Kytice
- Karel Hynek Mácha – Máj
- Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
- Jan Kollár – Slávy dcera
Rozbor díla: Král Lávra
- 1. Vydání: 1854
- Smysl díla: kritika a výsměch hlouposti, omezenosti a zloby panovníka, kritika přímo rakouského absolutistického panovníka; oslí uši = politický symbol
- Žánr: alegorická satirická skladba, poezie
- v díle je použit výsměch -> satirická
- Literární druh: epika (lyricko-epické dílo)
- Forma: pohádková
- Pojetí díla: Satira s pointou na konci (jako u bajky)
TÉMATICKÝ PLÁN
Námět:
- Inspirace: vychází ze staré irské pověsti, irská pohádka s českými motivy, tajemství krále Lávry
- Celkové téma: kritika útlaku a absolutistické vlády v Habsburské monarchii vůči českému národu, kritika a výsměch hlouposti, omezenosti a zloby, ale je lepší hloupost a laskavost než vypočítavost
- Hlavní téma: kritika hlouposti a krutosti panovníka, vláda absolutistického panovníka
- Vedlejší téma: Kukulín = Karel Havlíček Borovský, Červíček = typický Čech, varování dcery
- Motivy: vláda krále, hloupost (oslí uši – politická moc), (šťastný konec), tajemství, poprava, milost, vrba, kolíček, basa
Kompozice:
- Kompoziční postupy: chronologické, 37 strof (slok) po 7 verších
- Řazení tematických celků: řetězcové
- Spojování tematických celků: gradace, pointování
- Druh rýmu: nepravidelný – 1. a 3. verš se nerýmuje, rýmové schéma – ABCBDDB
Kompoziční plán:
- Expozice – představení krále, zvyk popravit 1x ročně holiče
- Kolize – vylosován je Kukulín, ale není popraven, pod podmínkou, že udrží tajemství
- Krize – zašeptání tajemství vrbě
- Peripetie – vyzrazení tajemství Červíčkovou basou
- Katastrofa – lidé přijali krále i s jeho oslíma ušima = parodie na příběhy o dobrém panovníkovi (jako v pohádce)
Typy promluv:
- Monolog krále, pásmo vypravěče
Jazyk:
- Útvary jazyka: spisovný, humorný, zastaralý, nepravidelné verše, jazykové prostředky typické pro pohádku – byl jednou jeden, závěr – ponaučení, vychází z lidové poezie
- Zvukové prostředky: rytmus písňový, jednoduchý rým,
- Stylové rozvrstvení slovní zásoby: archaismy, hovorové výrazy
- Textové prostředky: přímě řeči, prostý text, styl vyprávěcí, er-forma (vypravěč zpívá o králi)
Pojmenování:
- Přímá: epiteta
- Nepřímá:
- Figury:
Řečnické figury:
- Řečnická otázka
- Inverze
Čas a prostor:
- Dílo se z důvodů cenzury odehrává v Irsku ve středověku, ale je myšleno na Rakousko-Uhersko
Vypravěč
- Er forma
Prostředí:
- Irské království, vrba u jezera, na hradě a v okolí
- Doopravdy míněno Rakouské císařství (Čechy za rakouské nadvlády), zdánlivě však cizí svět
Doba:
- neurčitý/za rakouské nadvlády – kritizována autorova současnost
Postavy:
- Král Lávra – starý dobrý král, lidé ho měli rádi, protože je nenechával trpět, byl moudrý a oblíbený, ale měl jeden rozmar – nechával se stříhat jednou za rok a potom holiče nechal popravit. Je krutý k holičům a nikdo nechápe proč, nakonec je jeho tajemství (má oslí uši) vyzrazeno, protože Kukulín jej řekl vrbě, ze které si potom Červíček udělal kolíček do basy. Lidé jej mají více rádi, když znají jeho tajemství. Představuje císaře Ferdinanda V. Dobrotivého (panovníka Rakouského císařství, který byl degenerovaný)
- Kukulín – holič, utrápený s potřebou se svěřit – je velice nešťastný, protože si vylosoval los, aby krále ostříhal. Dozví se královo tajemství, ale není schopný si ho nechat pro sebe, a tak jej pošeptá vrbě. Je velice pracovitý a král je s jeho prací spokojený. Kukulín je až moc závislý na své matce, která jej na konec i zachrání před královým trestem. Představuje samotného autora Karla Havlíčka Borovského (autobiografické prvky).
- Kukulínova matka – vdova, orodovala za svého syna
- Poustevníček
- Červíček – hráč na kontrabas, je vynalézavý a umí si poradit za každé situace (ztratí kolíček a tak si jej vyrobí z vrby). Nevědomky tak prozradí královo tajemství. Je prototypem typického Čecha – ,,zlaté české ručičky‘‘ a ,,co Čech to muzikant‘‘.
Děj – kombinovaný (lidský, nadpřirozený):
V Irsku vládl král Lávra, který měl oslí uši. Byl sice hodný a oblíbený, nicméně, vždy jednou do roka se nechával holit, a aby holič nevyzradil jeho tajemství o oslích uších, nechal jej pokaždé popravit. Každý rok si všichni holiči tahali los, kdo ho půjde ostříhat. Jednoho roku si vytáhl los Kukulín. Král ho však ušetřil smrti, neboť se mu zželelo jeho chudé matky. Kukulín ale musel slíbit, že tajemství o oslích uších nikomu neřekne. Kukulína trápilo, že to nikomu nemůže říci. Od poustevníka dostal radu, aby vše řekl vrbě, že se mu pak uleví. Kukulín tak učinil. Král jednou pozval muzikanty z Čech. Cestou však basista pan Červíček ztratil kolíček od basy. Spatřil vrbu, do které Kukulín vyzradil ono tajemství a udělal si z jejího vrbového proutku kolíček nový. Ale když začal poté hrát, basa začala najednou bručet: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ V té chvíli všichni na plese znali odpověď proč král Lávra stínal hlavy holičům. Lid si ale na královy oslí uši zvykl a Kukulín se stal královým stálým holičem.