Kniha: Křest svatého Vladimíra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Petra
Literární žánr: • satirická veršovaná skladba – rozsáhlé, epické, proti absolutistické; používá prostředky nespisovné až vulgární
Literární směr: kritický realismus – pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a
všestranné studium života společnosti a nitra člověka
– kritika nedostatků ve společnosti
Forma básně: rým – přerývavý (ABCB), vyjma devátého zpěvu (Jezovitský marš), kde je
použit rým sdružený (AABB)
verš – jednoduchý, podobný lidové písni
rytmus – jednoduchý, písňový
Slovní zásoba: vulgarismy, lidové výrazy, nespisovné výrazy, latinské modlitby
Motivy: historické jádro – z Nestorova Letopisu (kníže Vladimír, šíření křesťanství), životy obyčejných Rusů
Typ vypravěče: osobní, ztotožňuje se s autorem, v díle se prolíná ich- a er-forma
Děj: Ruský car Vladimír chce, aby slovanský bůh Perun zahřměl na jeho svátek, ten však odmítne a je za to vlečen za koněm a následně utopen v Dněpru. Lidé si začnou dělat, co chtějí, protože nemají v koho věřit, církev ztrácí příznivce, tak vypíše konkurz na boha nového. Nabídky odevšad tzn. muslimů, křesťanů, židů,…
Postavy: Car Vladimír – hloupý panovník, který nechá utopit boha Peruna, protože mu
nechce zahřmít na svátek
Bůh Perun – zatvrzelý bůh, který si ze sebe jen tak nenechá dělat dobrý den, avšak doplatí na to svým životem
Doba a místo děje: děj se odehrává v carském Rusku přibližně na přelomu 9. a 10. století za vlády cara Vladimíra
Hlavní myšlenka: církev neřídí Bůh, ale vládce
Historické pozadí: národní obrození – souvisí se zánikem feudalismu a příchodem kapitalismu, reformy Marie Terezie a Josefa II., myšlenky osvícenství a německé literatury
Autor:
- Český básník, epigramatik, novinář (Pražské noviny, Národní listy se satirickou přílohou – Šotek (zde vycházely jeho kritiky) po jejich zastavení vedl časopis Slovan v Kutné Hoře, soubor statí – Duch Národních novin)
- Považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry, literární kritiky
- Překladatel – Gogol, Mrtvé duše
- Příjmení Borovský – podle vesnice Borová, kde se narodil, podepisoval tak svoje články
- Kritizoval Tyla pro plané kecy
- Říkalo se mu „mluvčí národa“ nebo „trpitel národa“
- Předchůdce realistické kritiky (pravdivost, úroveň umění)
- Měl odpor proti jakémukoliv násilí, útlaku
- V jeho tvorbě – stylové prostředky lidové poezie, lidovost, demokratičnost, útočnost
- V jazyce – prvky lidového humoru, hovorovost
- Autor satir proti rakouskému absolutismu a církvi
- Studoval filozofii, vyloučen z kněžského řádu pro své názory, nelíbily se mu poměry – nekompromisní kritik církve od té doby
- Za svého pobytu v Moskvě jako vychovatel sepsal pět cestopisných črt – Obrazy z Rus – nemohoucnost absolutistické carské vlády (opěvovaná např. Kollárem)
Další díla: Král Lávra – Báseň je o jednom irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen
jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával holit a stříhat jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho osudného dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín; poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále o milost. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a bude ho stříhat až do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo soužit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku, a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže. Poustevník mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát, kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy, uřízl se tedy nový ze staré vrby. Na hostině basa začala sama hrát: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ Když už to takhle všichni zvěděli, král přestal své uši schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc.
Tyrolské elegie – zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství, obraz národní i osobní tragédie
Inspirace: 1921 – zfilmováno režisérkou Theou Červenkovou
Spisovatelé z doby: Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha
