Kniha: Kronika ohlášené smrti
Autor: Gabriel José García Marquez
Přidal(a): Zuzi
Gabriel José García Márquez
- Narozen 6. března 1928 v Aracatace
- Kolumbijský spisovatel a novinář
- Považován za jednoho z nejlepších a nejúspěšnějších latinsko-amerických literátů
- Na výsluní světového zájmu se dostal románem Sto roků samoty
- Byl vychován svými prarodiči. Ovlivněný dědečkovými příběhy a babiččinými pověrami, to se pak projevilo v jeho dílech
- Studoval Bogotě práva, která nedokončil.
- Psal do novin
- Stal se přítelem Fidela Castra
- Nositel Nobelovy ceny za rok 1982
- Jeho romány byly přeloženy do více než 37 jazyků
Nejznámější díla:
- Sto roků samoty
- Podzim Patriarchy
- Kronika ohlášené smrti
- Láska za času cholery
- Žít a povědět
Rozbor: Kronika ohlášené smrti
- Forma: Novela
- Žánr: Epický příběh
Kompozice:
- Příběh není rozdělen do kapitol, jde o souvislý text bez členění, které tu není třeba, jelikož se jedná o krátký, stručný příběh
- Dílo není opatřeno doslovem ani předmluvou. Můžeme zde nalést citát, který si autor pro svoji knihu zvolil. „Láska se loví z výšky“ Gil Vincente
Jazyková část
- Nalezneme v novele přesné časy a místa, kde se co stalo.
Př:
…„V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiago Nasar v 5.30 ráno, aby stihl příjezd lodi, která přivážela biskupa.“…
…“ Ba co víc: všichni lidé, a bylo jich hodně, které potkal od chvíle, kdy v 6.05 vyšel z domova, až do okamžiku, kdy byl jako čuník hodinu nato zapíchnut…“ 1
-
- Marquéz používá zastaralý jazyk a místy cizojazyčné výrazy
Př: „Collons de déu,“ zvolala, „ten to dopracoval!“2
-
- Používá španělská jména, která si jsou velice podobná. Typické pro Marquéze.
Př. Pedro a Pablo, Victoria a Vicariová,
-
- Objevíme zde naturalistické prvky. Především při vraždě a pitvě Santiaga. Detailně jsou popsány řezy a bodnutí.
Prostředí (místo)
Jako prostředí využil autor, jako ve většině svých děl karibské přímořské městečko Macondo. Děj se odehrává s největší pravděpodobností na začátku 20. století. Můžeme si zde povšimnout, užití přesností časové linie z autorovy strany. Dozvídáme se přesnou hodinu, kdy přijíždí biskup, či na minutu přesně, kdy Santiago vychází z domu. Naopak, nikdo z lidí, s kterými vyprávěč mluvil, mu nedokázal říct, jaké bylo v ten den počasí. Zda pršelo či bylo svítilo slunko.
Dále, čeho bychom si měli všimnout v novele je reakce obyvatel na vraždu. Lidé jsou tak zvyklí na bezproblémovost ve svém městečku, že když se dozvědí o chystané vraždě Santiaga, nedávají tomu žádnou váhu a snaží se vše vysvětlit opilostí bratrů a nechtějí to řešit dál. Až po smrti Santiaga si začnou uvědomovat vážnost situace a vzpomínají na detaily osudového dne.
Ačkoli hned v první větě se dozvídáme, že Santiago umře, celým dílem provádí napětí, tajemno
Hlavní postavy
- Santiago Nasar – měl prakticky jen ty kladné vlastnosti. Ačkoli se příliš nezapojoval do společenského života města, patřil k těm oblíbeným. Byl pracovitý, nevyvolával konflikty. Nikdo s ním neměl žádné problémy. Ve skutečnosti Angelu Vikariovou sotva znal. Ačkoli je to o jeho vraždě, o něm samotném v celém příběhu se moc nedozvíme.
- Angela Vicareová – postava, kvůli které vznikl celý děj. Mladá, krásná, ale nerozvážná dívka, která přijde o panenství ještě před svatbou s bohatým mužem, tím poškodí pověst celé své rodiny. Jako viníka udá Santiaga Nasara. Není příliš chytrá a chová se zbrkle, nevyspěle.
- Placida Lunetová – Satiagova matka, která vykládá ze snů a věří na různá osudová znamení.
- Pablo a Pedro Vikariové – Ve skutečnosti nechtěli zabít Santiaga, proto všude chodil a rozhlašovali chystanou vraždu, v naději, že je někdo v tom zabrání. Ale kvůli cti své rodiny, nakonec Santiaga zabijí.
- Bayard San Román – Bohatý, záhadný muž, který přijede do města. Nevíme téměř nic z jeho minulosti. Vezme si Angelu, ale poté, co zjistí, že přišla ještě před svatbou s ním o počestnost, vrací ji rodině.
Děj (obsah) díla
Příběh se odehrává v malém přímořském městě v karibské oblasti. Celá kniha se zabývá posledními hodinami před vraždou hlavní postavy Santiaga Nasara. Jeho přítel, který je tu také vyprávěčem, se snaží po více než 27 letech popsat detailně den vraždy pomocí svědectví a prohlášení obyvatel města.
To, že Santiago umře, se dozvídáme hned na první stránce. Santiago Nasar byl napůl Arab a napůl Kolumbijec. Nikdy neměl s ostatními problémy a ve městě byl uznávaným občanem. Osudným okamžikem se stal, kdy se Angela Vicariová, vdávala za cizince, který přijel do města., Bayarda San Romána. Byl to bohatý, vlivný člověk, jehož chování působilo velice tajemně a odtažitě. Angela Vicariová Bayarda vůbec nemilovala, vzala si ho pouze z naléhání rodiny. Svatba byla velkolepá. Pozvané bylo celé město, které se bavilo, jedlo, pilo a tancovalo až pozdě do noci.
Když novomanželé měli spolu strávit první společnou noc, Bayardo zjistil, že nevěsta už není panna. Zaskočený a rozhořčený vrátí Angelu Vicariovou rodičům. Pro rodinu je to velká potupa. Bratři Pedro a Pablo, chtěli zjistit od své sestry, kdo ji připravil o nevinnost, z paniky vyjmenovala Santiaga, který ji ale sotva znal. Oba bratři věděli, že musejí ubránit čest rodiny, což znamenalo jediné, zabít Santiaga Nasara.
Vzali si s sebou řeznické nože na prasata a vydali se k Satiagově domu, aby tam na něho počkali. Všude kam vkročili, rozhlašovali, že jdou Santiaga zabít, aby celé město vědělo, co mají v plánu. Všichni to brali spíše jako vtípek, většinou si mysleli, že z bratrů mluví alkohol. Ačkoli téměř celé město vědělo, co se děje, nikdo Santiaga nevaroval, ten se to dozví až u své přítelkyně Flory Miguelové a velmi jej to překvapilo. Přesto si s tím nijak nedělal těžkou hlavu a vrátil se domů, cestou, kousek od domu potkal Pedra a Pabla. Santiago se dal na útěk, ale jeho matka před ním zabouchla dveře v domnění, že její syn je v bezpečí doma. Bratři Vikariové pak Santiaga ubodali k smrti.
Zabitím Santiaga však příběh nekončí. Je zde popisována pitva zavražděného. Kvůli absenci městského lékaře, musel pitvu urychleně provést nezkušený farář, protože tělo začalo zapáchat.
Vyprávěč nás seznamuje s osudy hlavních postav. Agela Vicariová se společně s matkou odstěhovala na venkov, kde pravidelně psala dopisy Bayardovi San Románovi, protože nenávist vůči němu s změnila v lásku. Bayardo to skutečně po téměř 30 letech udělal a od té doby žili spolu. Santiagova snoubenka skončila jako prostitutka mezi sběrači kaučuku.
Na celém příběhu je záhadné a zajímavé to, že nikdo vlastně neví, kdo ve skutečnosti připravil Angelu o panenství. Santiaga s největší pravděpodobností můžeme vyloučit, jelikož sám Santiago byl z tohoto obvinění velmi překvapen.
Ilustrace v díle
- Kniha je doprovázena ilustracemi malíře, sochaře a ilustrátora Borise Jirků.
- Je autorem mnoho dalších ilustrací, jak v Márquezových tak i jiných knihách, např. G. G. Márqueze – Podzim Patriarchy.
Úryvek
„Santiago, chlapče,“ zavolala na ně, „co je to s tebou!“
Santiago ji poznal
„Zabili mě, slečno Wene,“řekl.
Neposledním schůdku klopýtl, ale okamžitě se na přínil, „ Dokonce byl ještě tak pečlivý, že rukou sestřepával zem, která mu zůstala na střevech,“ řekla mi teta Wene. Potom vešel do svého domu zadními dveřmi, které byly otevřené od šesti, a v kuchyni se zhroutil tváři k zemi.
Vlastní hodnocení díla
Líbí se mi zde myšlenka, že Santiago, ačkoli si uvědomoval, že za pár sekund už bude mrtvý, tak stále se snažil udržet nějakou vážnost, čest a z posledních sil se snažil dojít do domu, aby mohl umřít mezi svými milovanými a ne na ulici, aby ho všichni viděli.
